AHOJ,AHOJ,
v prvé řadě Vám přeji krásný den a vítám Vás u dnešního článku, kterým Vás provedu mým měsícem březnem, na který jsem se tak trochu již koncem února těšila, protože.....
......jednak by již mělo začít jaro, pro mě oblíbené roční období, kvetou jarní kytičky, které patří k mým nejoblíbenějším, mám také narozeniny...., uskuteční se Febio fest, na který se letos skutečně už po letech chystám.....a to vše ve mě doslova "pulzuje".
S kamarádkou Kris a Markét jsme se potkaly, popovídaly a moc jsme si to společně užily. Díky moc holky.
Úžasné odpoledne s mami, která za mnou přijela na Zličín, kde oC Metropole Zličín jsme obešly obchody, našly si čas na kávu, dortík a já poprvé vyzkoušela UGOvu saláterii a musím přiznat, že jídlo mi skutečně chutnalo, mile mě překvapila kvalita, jen mě "nebaví" jíst ve food courtech z plastových talířů apod., do toho jsem ovšem šla. Příště vyzkouším jejich pobočku u nás v OC Nový Smíchov, kde jídlo běžně podávají v porcelánových talířích či miskách.
S mami to bylo skutečně kouzelné odpoledne, které mě doslova do začátku měsíce posilnilo a nadopovalo pozitivní energií.
Můj březnový BOOK TIME.
Citadela - Antoine de Saint-Exupéry
Kniha, která mě zlákala svým novým vydáním Vyšehradu. Vlastně jsem věděla, co od ní čekat, proto jsem si ji také půjčila a velmi rychle přelouskala. Pro mě to byla moc příjemná, pravdivá a hluboká četba, zvláště v dnešní tolik uspěchané a hektické době. Kniha vyzdvihuje základní témata lidské společnosti a mezilidských vztahů jako takových. Velice čtivé, poutavé a výstižné, kniha mi hodně dala. Řekla bych, že autora poměrně vystihuje. ZA MĚ ROZHODNĚ SKVĚLÉ ČTENÍ.
Bohatství Citadely spočívá především v neobyčejné intenzitě a hloubce, do níž Saint-Exupéry postupně proniká neustálými návraty k základním tématům lidské existence – lásce, přátelství, věrnosti, službě, společenství a tvorbě. V dnešní době, tak poznamenané rozptýleností, spěchem a přebytkem slov a obrazů, zakrývajících vnitřní prázdnotu, zní poselství Citadely zvláště aktuálně. Kniha významného francouzského autora vychází již v 6. vydání.
Vzpoura deprivantů - nestvůry, nástroje a obrana
František Koukolík a Jana Drtinová
Doporučuji. Naprosto výstižná “message” do psychologie lidí, politických, sociálních a ekonomických vztahů. ROZHODNĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ, doporučila bych ji téměř každému napříč společností, věkem apod.
Kniha je určena všem lidem zajímajícím se o zlo ve společnosti - autoři se snažili napsat ji co nejsrozumitelněji, aby byla dostupná pro širokou veřejnost - čtenáře.
Populárně-vědecká publikace navazuje na předchozí knihy autorů z let 1996 a 2001/2002 . Kniha hledá odpověď na otázku, kdo jsou lidé, o nichž hovoří současné zprávy sdělovacích prostředků, klinické zkušenosti i historické příklady, a proč se dopouštějí takových činů. Teoretická možnost, že tito lidé nejsou nemocní a nejde ani o poruchu osobnosti, ale o druh parazitní evoluční strategie a krajní variantu lidské normy, se zejména v posledních letech prohlubuje.
Druhá část knihy s názvem Nástroje a sociální prostředí ani poslední, třetí část, pojmenovaná Obrana, jsem zatím nečetla.
Veronika Rei - Zbožňuji tě navždy
Nejvíce mě asi zaujala obálka knihy, která je opravdu překrásná a přitom tak jednoduchá.
Autorku - Verču znám nějakou tu dobu z blogosféry, jak se tak říká a proto mě kniha zaujala o to víc.
Skutečně musím přiznat, že je to takové lehké čtení, nebo spíš dívčí vyprávění, kde je popsáno tolik pravdy, zážitků a ruku na srdce, kolik z nás se v tom poznává, je až neskutečné.
Ano prima kniha, zajímavě a poutavě sepsáno. ☺♥
Zápisky začínají v době, kdy se Veroničin kluk vrací z půlročního pobytu v zahraničí a sledují jejich společnou cestu v následujícím období. Sledují nejen okamžiky, kdy jsou oba spolu doma v České republice, ale především ty chvíle, kdy Veroničin kluk opět odjíždí do zahraničí.
Dívka v ledu Robert Bryndza
Má první kniha tohoto autora a hned jsem si vybrala poslední případ mé jmenovkyně Eriky - šéfinspektora Fosterové. Velice dobře zpracované téma, které mě hodně oslovilo už tím, že samotná autorka i matka oběti je Slovenka. Samotný děj nabere spádu až v poslední třetině knihy, které mě osobně se líbila nejvíce. Začátek příběhu mi přišel příliš obecný a pro mě trochu “dluhý a utahaný”. Ale kniha mě OSLOVILA NATOLIK, že už nyní mám rezervace na další tituly této série.
Čtivé, poutavě napsané, zápletka mě doslova vtáhla do děje a rozuzlení překvapivé a autor si ho nechal až na samotný závěr. ZA MĚ VELICE POVEDENÁ KNIHA.
Poté co je v parku v jižním Londýně pod vrstvou ledu nalezeno tělo mladé ženy, na místo přijíždí detektiv šéfinspektor Erika Fosterová.
Jaká je spojitost mezi dcerou vlivného lobbisty, který si myslí, že může ovlivňovat i vyšetřování, s mrtvými imigrantkami? Jaké temné tajemství dívka v ledu skrývala? Čím více se Erika přibližuje k odhalení pravdy, tím více se vrah blíží k Erice.
a ještě tady mám takové dvě poznámky ke knihám s Erikou F.
S kamarádkou jsme vyrazily na domluvenou schůzku a setkaly jsme se v Karlíně, kde jsme objevily super podnik KAVÁRNA U DOBRÉ TRAFIKY.
Krásná, stylová, malebná kavárnička nás hned okouzlila a doslova si nás získala. Mají celkem tři pobočky v Praze, které jsou na skvěle dostupných místech.
Začaly jsme jak jinak než kávou, já si dala french press s výběrem zrn z Kostariky a moc jsem si pochutnala.
Jelikož naše povídání doslova nebralo konce, musely jsme se ještě občerstvit a objednaly jsme si z poměrně slušně zásobené nabídky, skvělé nealko pivo Primátor z Náchoda, klasický nakládaný hermelín, výtečné domácí limonády a zapečené nachos se sýrem Cheddar.
Pochutnaly jsme si, pobavily se a moc si společné odpoledne užily, za které moc a moc děkuji, zvedlo mi to náladu a dodalo tolik potřebnou energii.
Mé rychlo vaření, nejlépe do krabiček s sebou do práce. Těstoviny, šunka a brokolice, to vše z Lidlu.
Nedávno mi kamarádka Markét řekla, že mi tyrkysové triko sluší ať nosím takové výrazné barvy, tak jsem si to vzala k srdci a hned v dalším týdnu jsem vystřídala snad všechny barvy, které v šatníku mám. ☺♥
Zcela neplánované a o to milejší posezení v KFC po meetingu AA. ♥♥
Využili jsme úterní akce kyblíku a hranolek a do mě smažené kuře jen padalo.
Další ranní selfie, tentokrát v mém starém - růžovém svetříku.
Milé posezení s M. u kávy a nealko točeného piva Staropramen v příjemném a námi oblíbeném podniku na Smíchově. Burger jsem pouze ochutnala, objednali jsme si ho na doporučení kamaráda Péti a také v porovnání s posledním zvěřinovým nám chutnal. ☺
První týden jsem se cítila lehkost, harmonii, pokoru a lásku...a to vše mě činilo šťastnou.
Je pravda, že i fyzicky jsem si připadala taková nějaké "hezčí", pleť jsem měla projasněnější, vlasy mi začaly méně padat a připadala jsem si atraktivní, ale v tom smyslu slova pro sebe.
Na jednom z meetingů AA jsem si uvědomila, jak se já osobně vyvíjím a konkrétně jsem měla na mysli svou ženskost a sexualitu. Letos je tomu přesně 20 let, co jsem zahájila svůj aktivní pohlavní život. Je to poměrně dlouhá doba v porovnání s mým věkem a také jsem si uvědomila, jak nyní sama sebe vnímám a že se také hrozně málo mluví o ženské sexualitě, což mi přijde škoda.
Subjektivně nyní vnímám sama sebe, jako ženu a svou sexualitu mnohem více intenzivně a také si ji užívám zcela jinak, než když mi např. bylo dvacet. Jsem za tuto skutečnost jednak ráda, potěšena vývojem, o kterém jsem slyšel a píše se, ale u mě vše funguje tak, že co si sama nevyzkouším, jako by nebylo. ☺♥
Čtvrteční milé setkání s holkami, díky moc Kriss a Markét...☺♥.
Jedna jarní, pracovní a selfí fotka.
Páteční focení ve výtahu, na toaletě..., prostě všude. Jak se prostě cítím dobře, tak se sama sebe doslova nemohu nabažit....
Dlouhé vlasy......
Výrazná rtěnka....to jsem prostě já....☺
Po měsíci jsem si opět došla na manikúru....a tentokrát jsem zvolila naprosto přirozenou, nude barvičku, která se tváří, jako mé nehty, ale lepší. ☺♥
Smíchovské Manifesto, kde jsem v létě pouze nakoukli a zase šli opodál....btw. přes zimu je zavřeno.
#Teatime, aneb jasmínový čaj u Kriss o jedné takové druhé březnové sobotě.
Jedna s proužky...☺♥.
Jen tak jsem se rozhodla, že uvařím řízky, karbanátky a jelikož toho mletého bylo poměrně dost a mě se to nechtělo příliš smažit, tak jsem v Remosce upekla sekanou.
Karbanátků jsem udělala celkem tak 10 ks a úplně to stačilo. Maso kupuji v řeznictví, nejčastěji u nás v Košířích na Kavalírce, nebo poté mohu jen doporučit to na Arbesáku. Platila jsem stravenkami, o to to bylo příjemnější. ☺
Řízky to přímo nebyly, spíš takové banketové řízečky a navíc byly z kuřecích prsou.
Vařeno jsem měla poměrně rychle a co je nejdůležitější, M. to chutnalo, takže to splnilo hlavní a vlastně i jediný účel. ♥
Taková noční procházka Prahou, zcela neplánovaná a přitom velice krásná. Já mám obecně Staré Město moc ráda již od dětství, kdy jsme s tátou pravidelně jezdívali na návštěvu za babi do Celetné ulice.
S kamarádem Peťou v restauraci 500, kam on rád chodí, kde ho obsluha dobře zná a já tak měla možnost a navštívit tento dobrý podnik již potřetí. ☺
Na začátek jsme vybrali hovězí tatarák z ořechu, který byl již namíchaný a naprosto předčil mé očekávání a tolik mi zachutnal, že plánuji na něj vyrazit znovu, třeba s M. ♥
Salát Cesar nebyl špatný, jen netuším, proč do něj dávají vejce a vegetariánský burger si Peťa vybral záměrně a tuze si ho pochvaloval.
Vedle sochy Panny Marie Neposkvrněné (Immaculaty), byla na podstavci sloupu i ikona Panny Marie Rýnské či Rýnecké. Její obraz při obléhání Prahy protestantskými Švédy v roce 1648 visel na domě na Staroměstském náměstí č.p. 20. Panna Maria Rýnská „stála v čele pražských vojsk, která bojovala za třicetileté války a v podstatě pomohla tato ikona Pražanům před tím, aby Praha byla dobyta Švédy“.
Více o samotné obnově Mariánského sloupu jsem Vám našla zde, abych to dlouhosáhle nepopisovala, navíc co bylo již několikrát vyřčeno.
S kamarádem Peťou a mé ranní pracovní selfie.
Zasloužená káva v bistru našeho oblíbeného Doubleshot v Alze v Holešovicích, kde jsem si byla vyzvednou opravený NTB, který skutečně opravili - vyměnili vadnou grafickou kartu za 20 dní.
Šunková bageta z Cup + Cake přímo z Karlína, kde Doubleshot má svou další pobočku, kde jsme byli tuším že v prosinci loňského roku a ze samotné kavárny, přípravy kávy jsem byla nadšená.
Růže pro mou babičku "Slávku", která by oslavily své 95té narozeniny..., RIP, díky Kriss, žes jí věnovala tyto nádherné květiny. ♥☺♥
Další ranní selfie. ☺
Poslední možnost, posedět "legitimně" v restauračním zařízení, než začal platit bezpečnostní stav ohledně šíření Koronaviru.
Příjemné posezení v Pizzerii Kmotra.
Houbovo - sýrová pizza, salát s kozým sýrem a kafíčko s limčou.
Z pátku na sobotu Vláda ČR vyhlásila uzavření OC, restauračních zařízení, aby zabránila šíření viru. Proto jsme naši domluvenou procházku původně spojenou s posezením v kavárně pojaly velmi "sportovně" a doslova a do písmene jsme 5h chodily po Praze pěšky (= téměř 21 tis. kroků) a moc jsme si to užily. Téměř jsem nefotila, jak jsem byla zabraná do debaty a celkově příjemného odpoledne. Díky, díky Kriss. ♥♥♥
Zmíněné nařízení Vlády ČR o omezení - zákazu provozu restauračních zařízení ze dne 13/3/2020.
Rada MHMP mimo jiné rozhodla o tom, že do MHD bude vstup povolen pouze se zakrytými ústy a nosem, aneb pandemická epidemie, šílenství, panika a jaká si bezohlednost lidí propukla v plné síle.
Já když jsem nad tím tak přemýšlela, tak jsem vlastně zjistila, nebo si připustila tu skutečnost, že paniku a nepříjemné pocity ve mě vzbuzují samotní lidé, celková negativní nálada ve společnosti, obava, že se nakazí mí blízcí a primárně rodiče.
Úzkosti se dostavovaly častěji, pocit samoty a tísně mě provázel, jako stín.
Celé "naše plány" s M. padly. Můj oblíbený Febio fest zrušili, vize narozeninové večeře prakticky nereálná....navíc pravidelná narozeninová melancholie to jen stupňovala do až nesnesitelných stavů.
(Třeba, to tak mělo být, možná je to odplata toho, čeho jsem si loni nevážila a bez povšimnutí pošlapala..., možná, možná..., těžko říct) .....
Něco pozitivního, něco co vídávám každý den na naší terase...., krásný to výhled na Novoměstskou radnici ... ☺.
Já a pěkně oteklá se snahou zamaskovat velké nedokonalosti na pleti.....
První a také ranní foto s nutnou součástí používání MHD.
Musím přiznat, že má první cesta s rouškou v tramvaji byla pro mě dost náročná, těžká, jelikož úzkostné stavy se dostavily v plné síle a bez mučení a studu se přiznávám, nebo spíš konstatuji, že mi cestou ukáplo pár slz. Neptejte se proč, sama nevím, protože to jsou úzkosti a deprese, proto kolikrát nemohu ani vstát z postele.....apod.
Výtahové fotky jsou prý populární, já je tedy vůbec neumím, ale v té vlevo vypadám navíc po ráno jako "víla Amálka" s tím podivným rozcuchem - haha. 😇🙈
Tou dobou se mé narozeniny blížily, já i přes narůstající opatření Vlády ČR a osamocená od M. jsem stále chodila do práce, ale byla jsem za to ráda, alespoň jsem přišla na jiné myšlenky. Ale zpět k fotce, mé ranní selfie a nejoblíbenější kytička ever, kterou jsem si fotila přesně před rokem ještě v klášteře sv. Voršily. ☺♥
A když jsem přišla koncem týdne do práce čekala na mě tato textilní rouška, která pro nás zajistila milá kolegyně. ♥☺♥
Pandemie udeřila, nemohu snad ani zatím napsat v plné své síle, protože troufám si říct, nikdo pořádně netuší, jak dlouho a s jakými následky nás tato situace budu sužovat.
Rouška se stala nedílnou součástí vybavení. Do práce jsem chodila vlastně pořád, až na pár dní, kdy jsem měla home office.
Opatření se stupňovaly, panika, strach apod. byla cítit mezi lidmi, vylidněné ulice a prázdné MHD bylo velmi nezvyklé.
Princezna Izinka, která prý na sebe "strhne svou veškerou pozornost". ☺♥
Během tří dní se vystřídalo počasí naprosto neuvěřitelně. V pátek bylo ještě úctyhodných 15C, v sobotu pršelo a teploty se pohybovaly okolo 4C a nedělní den byl sice slunný, ale teplota se držela stabilně okolo -3C. 🙃🤔
A můj Raynaudův syndrom = syndrom studených rukou, rychlého, náhlého a nečekaného stažení cév, který způsobí odkrvení, znecitlivění a lehké brnění. Prý celkem běžné onemocnění mladých, zdravých žen, říká google, který ví o nás všechno..... ☺
Nemusím ani zmiňovat, že veškeré akce napříč byly zrušeny, aby se lidé neshlukovaly a nedocházelo tak k šíření koronaviru. Jak jsem již zmiňovala, "mé Febio" zrušily, na večeři si člověk nemohl zajít...., do kina, školení v práci nám přesunuli..... Já se snažím psát to tak, jak to cítím s jistou mírou nadsázky, která je mi vlastní a je takovým mým způsobem humoru. Ale nechci vůbec situaci zlehčovat, nařízení se snažím max. dodržovat, nosím všude roušku, pečuji o sebe zvýšenou hygienou - nejenom rukou, minimalizovala jsem nákupy a respektuji čas, který je vymezený pro nákupy seniorů.
Tato bunda mi prý sluší, shodly se kamarádky, tak jsem jí snad po sto letech vytáhla...aneb Roxy asi 13 let stará bunda. ☺....no a i k roušce se hodí, ale to nyní ostatně všechno...
Jak je na obrázku nahoře uvedeno, tak potravinové obchody vymezily dle nařízení Vlády ČR od 7-9h vstup pouze seniorům.
Princezna Izí na dece, kterou jsem si připravila jako pozadí pro focení produktů k recenzím....🙈🐱👍.
Tak toto jsem musela, fotky jsem upravila a začernila identitu obou pánů. Zásoby, jak mají být.... ☺
Opět řízky, to ano, ale tyto kuřecí mini řízečky mají svůj příběh. ☺
Už po týdnu mi začalo chybět navštěvování restaurací, kaváren a podobných radostí. To zřejmě vedlo k mé neodolatelné chuti, vášni či doslova posedlostí KFC. 🤔🙃
Ale řekla jsem si NE, šetřím, chovám se zodpovědně, dospěle, ekonomicky .... a variantu KFC, či grilovaného kuřete z Tesca jsem úspěšně zahnala a na místo toho jsem si do Lidlu došla pro chlazené kuřecí maso a připravila si tyto mini řízečky. 👍😇🍽
Izí se sluní na parapetu..., ale i přes ty zatažené žaluzie jsou vidět okna, která potřebují umýt...🙈🤔.
Předposlední březnový týden byl sice slunný, plný jarních tonů, ale také pěkně mrazivý..... 🙃🙈❄.
Jedno pondělní selfie, já vím jsem narcis takový, že bych to snad mohla vyučovat. Ale nevím, jak jen to popsat, ten den jsem se cítila tolik dobře, svěže, něžně a pohodově. ♥
První týden nás čeká tzv. SVATÝ TÝDEN a VELIKONOCE, které zakončí postní dobu. Musím přiznat, že tyto svátky patří k mým nejoblíbenějším.
Ale abych se nechlubila cizím peřím, tuto decentní výzdobu vejci vytvořily milé sousedky, aby nám zkrášlily naši zahrádku SVJ.
Jak typické - narciska a narciska....👍🙃😇.
Kytička je z loňského roku, kdy jsem ji dostala od rodičů k mým narozeninám a google mi ji připomenul...., aneb jak říkáme, google ví o nás i to, co nevíme my.
Od rodičů milé přání, ručně dělaná kočička z korálků od Jiřinky z Unho ♥☺ mě moc a moc potěšily.
Domácí melírovací akce. To byla panečku legrace, kterou jsme si s kamarádkou užily, ale povedlo se jí to. 👍 (jelikož je zákaz všech služeb a podobných radostí, tak jsem si pořídila melírovací prášek a peroxid normálně, jako za starých časů a kamarádka mi to "napatlala" a musím říct, že se to i povedlo - no posuďte sami). ☺♥
Můj narozeninový den připadla na čtvrtek, prostě takový běžný pracovní den to byl. Ba ne, lhala bych kdybych řekla, že to byl všední den, protože poslední dobou je každý den, který prožívám je něčím výjimečný a já za to OPRAVDU VELICE DĚKUJI.
Pracovně (i vzhledem k situaci, že jsem v kanceláři byla sama z 6ti) bych řekla, že jsme se upřímně snažila, makala a byla snad i výkonná.
Cestou z práce domů jsem se zastavila skutečně na skok za holkami U Lachtana, kde jsem dostala tyto krásné pozornosti a doma na mě čekala obálka s první várkou respirátotů, které objednal a také mi zaslal M. ☺
👍✔☀😘
Přání a pozování ve vinotéce.
Poslední pátek tohoto měsíce a krásný výhled z naší pracovní terasy.....☺♥.
V pátek teploty dosahovaly krásných 18C a na sluničku tomu bylo jistě i více, byl krásný, slunný a pro alergiky poměrně náročný den. ☀😉
Jedna výtahová a také s rouškou...., njn.
Pracovní koutek, aby ten Home office byl řádný. ☺
Sice jsem celkem dost vymrzla, jelikož se ochladilo, ale procházka byla rozhodně fajn, ba dokonce nezbytností ... ponorka doma .... 🙄.
Poslední dobou chodím čím dál později spát a Izinka na mě vždy čeká ... 💕🐱😇😉.
Prý je to nejhezčí kočičí modelka 😉🐱💕.
Poslední dva dny měsíce se vrátil mráz, déšť a celkově bylo velmi proměnlivé počasí.
Děkuji moc za Vaši přízeň a pozornost mým příspěvkům.
Klidný a pohodový den mějte. 🙏💕
papa Vaše E. A.
