#NašeVelikonoce 2022

AHOJ,AHOJ,

přeji krásnou "povelikonoční" sobotu,  a vítám tě u nového článku, kde shrnu, jak jsme trávili minulý víkend, svátky jara a hlavně, nejvýznamnější křesťanský svátek.  

Na Velikonoce jsme nakonec jeli do Třebíče. Cestou z nákupu jsem se kochala rozkvetlými keři Zlatého deště, které mám moc ráda a evokují ve mne jaro, dětství. 

No a pár větviček jsem si "uloupila". Dala jsem k nim ozdobné vejce - poucho, které je okorálkované - háčkovací technikou. 

Naše skromná velikonoční výzdoba, která mě ovšem velice těšila a dělala mi radost na novém pracovním stole, který M. pořídil, jin po novém roce. 

Tuto krásu jsem dostala od jedné z mých nových kolegyň. 

Kolegyně Zuzka je neskutečně, ale neskutečně šikovná, zdatná v ručních technikách, umí uháčkovat snad naprosto vše. 

Určitě nějaký její úžasný výtvor budu chtít poslat do Japonska, kamarádce Chieko. 

Ranní - dopolední, před návštěvou. 

Bylo třeba trochu se upravit, suchý šampon pro zvětšení objemu. 

Malé jarní-velikonoční kuřecí kari s jasmínovou rýží. 

Kari, respektive kari - pasta z Lidlu nebyla dobrá, nám nechutnala. Snažila jsem se jej všemožně dochutit, ale nešlo to, i přes mé velké snažení. Jsme hold zvyklí na kari pastu ze Sapy a tuto již nepořídíme. A taky se mi povedlo, jasmínovou rýži totálně rozvařit :(, jak hold nejsem již zvyklá rýži vařit, když na Letné máme rýžovat. 

Přesně tak, jak čteš, jak jsem popsala fotku. Naprosto FANTASTICKÝ balíček od Hani, kde jsem vyhrála její báječnou giveaway a potom mi blázínek, doslova poslala tolik dárků k narozeninám. ❤😆

Více bude v samostatném článku. 

Musíme se ale pochválit, Velikonoce jsme strávili vyváženě, po všech stránkách. 

Jak odpočinkem, který byl spíš nyní až na druhém místě před aktivní částí. 

Nachodili jsme téměř 30km a to za dva dny, běžné pochůzky na nákup se nepočítají. 

První procházku jsme absolvovali hned na Velký pátek, kdy jsme zašli do historického centra a ušli krásných 13km. 

Dva kamínky, které jsem si symbolicky odnesla ze Židovského hřbitova. Kamínky jsem samozřejmě "sebrala" ze země, nikoli k náhrobků, kam je pokládají jako vzpomínku, či projev památky...

Cestou z procházky jsme zašli do kavárny. 

M. relativně nedávno objevil novou kavárnu ZA PECÍ, kam jsme zašli a udělali jsme moc dobře. 

Výběrová káva na nás čekala v podobě doubleespressa. Každý jsme zkusili jiný druh a naprosto se nám trefili do chuti. 

Krásné prostory, které nahoře nad točitými schody ukrývají otevřený - půdní prostor, která je nádherně světlý a prostorný. Je hned vidět, že nad projektem někdo "přemýšlel" a velmi se mu povedl. 

Příště si jistě i dám nějaký dezert či jogurt s ovocem a granolou, protože ty mne ve vitríně oslovily nejvíce. 

Počasí nás doslova vytáhlo ven, na procházku. 

V historickém centru jsem byla již několikrát, ale nikdy jsem si příliš neprošla Židovskou čtvrť, kam mě nyní M. vzal a ukázal mi svá zákoutí a známá místa. 

Začali jsme u Zadaní a synagogy na nám. Rabína Ingbera, putovali uličkami až nahoru, k Židovskému hřbitovu. 

Tyto uličky jsou tak malebné a mne připomínají známé Staré Město, či Malou Stranu. 

Prostě krása, romantika a pohoda. 

Výhled na město dokreslily mraky, které si hrály se slunečními paprsky. 

#triptotrebic #mimoprahu #together #velikonoce 

#niceday #spring #easter2022 #trebic 

Modřence krásně všude okolo na trávníku rostly, alespoň tedy myslím, že jsou to Modřence, nebo modré zvonečky, každopádně moc pěkné jarní kytičky. 

Nikdy před tím jsem neměla štěstí, aby byl Židovský hřbitov otevřený, až nyní. 

Dle dostupných informací se zde nachází 2600 náhrobků - můj odhad byl 2000. Pro zájem a bližší info odkazy ZdeWiki a webu města Třebíč.

Samozřejmě nesmím opomenout zmínit, že Třebíč je zapsaná díky svým unikátním památkám na seznamu UNESCO. 

Praha byla první v roce 1992, která se na seznam UNESCA dostala a poté postupně následovaly další města, další památky, ale i nehmotné kulturní dědictví. 

Na hřbitově jsme byli odpoledne, nebo i spíš v podvečer, kdy atmosféru krásně dokreslovalo pomalu zapadající slunce. 

Cestou ze hřbitova jsme prošli areálem zámku, okolo baziliky sv. Prokopa, dolů k řece. 

Areál bývalého benediktýnského kláštera je rovněž zapsaný na seznamu památek UNESCO. 

Uvnitř baziliky sv. Prokopa jsem ještě nebyla se přiznám. 

Jak jsem zmínila, tak jsme rozhodně nezaháleli a snažili se odpočinek proložit nějakým pohybem, když už nemohu stále běhat. 

Jen zmíním, že úctyhodných 33km jsme ušli za pouhé dva dny, za dvě procházky. Zbylé dny byly spíš "průměrné" a skutečně více odpočinkové, kdy jsme si užívali domácí pohody. 

Velikonoční neděle se měla nést v duchu návštěvy ve Starči, ale nakonec tomu tak nebylo. 

Po šlofíku M. přišel s nápadem, když je venku tak pěkně, že bychom se mohli jít trochu projít, jen tak mezi baráky. 

PEKRLNÝ KOPEC U TŘEBÍČE.

ROZHLEDNA

Vyrazili jsme a sluníčko nás doslova vytáhlo. Bylo na triko s lehkou bundičkou či mikinou, právě přesně tak nalehko jsme vyrazili. 

Asi ve třetině cesty, se mě M. zeptal jestli chci jít na ukazující ukazatel - PEKELNÝ VRCH - ROZHLEDNA. 

Já netušíc a neznalá místních poměrů jsem SAMOZŘEJMĚ KÝVLA. 

To jsem ovšem netušila jak daleko od rozhledny jsme. Povím vám, byl to celkem výživný výšlap, navíc neplánovaný, tudíž s sebou žádná pořádná výbava, jako např. menší občerstvení či teplejší oblečení. 

Co se týká samotné rozhledny, tak ta je krásná, doslova se vyjímá ve svitu slunka, ale vítr dělal své. Začalo být chladno a můj strach a úzkost z výšek a závrati, kterou mám od dětství stoupala. 

Více informací naleznete v názvu rozhledny nahoře, kam jsem dala odkaz, abych zde nekopírovala stejné údaje, které ne všechny zcela zajímají. 

Byl to "boj", doslova jsem se překonala a výzvu dala. Poslední patro jsem si "uhájila" a nevyškrábala se na něj. Hlavně díky silnějšímu větru a hlavně díky závrati, která byla neskutečná, silná, velká a nepříjemná. Bála jsem se hodně, ovšem výzvu a rozhlednu pokořila. 

Povím vám, že je to nejvýš, kam jsem sama došla, nepočítám místa, kam vás vyveze výtah, to je totiž pro překonání závrati jiné. Samozřejmě jsem byla na Eiffelově věži, ale na Petřínskou rozhlednu jsem nikdy až na vrchol nedošla. 

Takže spokojenost, musím se pochválit. 

Cesta domů byla rychlejší, jelikož se začínalo ochlazovat, jak pomalu zapadalo slunce, nám začala být zima, vítr foukal. 

Ale vše jsme zvládli ke spokojenosti a pro příště snad budeme více vybaveni. 

Toť závěr Velikonoc, krásná a dlouhá procházka na Pekelný kopec. Večer jsme náležitě odpočívali, udělala si čaj, já si dala vanu a bylo nám dobře. 🖤🤗🍀

Tak to byly letošní Velikonoce, které byly již potřetí pro mne na Vysočině. 

A jak trávíš dnešní víkend Ty a jaké jsi měla svátky jara? Dodržují se u vás tradice, barvíš vejce, pečeš mazanec, beránka, apod??

My za chvíli vyrážíme na návštěvu k našim do Unho, kde už se na nás těší a my na ně. 

Tak prima den přeji. 

Moc děkuji za pozornost a přízeň mému blogu, nejen zde, ale i na INSTAGRAMU a FB.

 

Tvé podpory si velmi vážím a každá zpětná vazba je pro mne velkým 

přínosem.

Přeji Ti krásný a pohodový dnešní den.

papa E. A. 😻😉