#Červen - polovina roku 2023

 

AHOJ,AHOJ,

tak a máme tady polovinu roku, je neskutečné, jak rychle ten čas letí. A taky prakticky konec července 🧐🤷‍♀️, a já dočista zapomněla vydat tento článek, za což SE OMLOUVÁM A NAPRAVUJI. 
 Zase jsme o měsíc starší, možná moudřejší a chytřejší. To bych si alespoň já přála. Jak s oblibou říkám, že hledám rozum, ne a ne jej najít. 😜

No ale nyní vážněji. Moc Tě vítám u dnešního příspěvku. Měsícem červnem jsme prakticky vkročili již do léta, alespoň tedy teploty, které se denně vyšplhaly až přes 25C to tak naznačovali. 

Měsíc červen začal v polovině týdne, kdy já jsem šla na kosmetické ošetření, které jsem zakoupila na Slevomatu. Kdo jste z Prahy, okolí P8-9, tak vřele doporučuji. 

Studio Tereza, kde jsem byla je super. Skvělá péče, precizní provedení čištění, vyhlazení pleti a i doporučení. Což je ovšem také super, že mi slečna Tereza nenutila žádné své produkty a řady. Naopak mi doporučila botox do vrásky mračilky. 

Taky se mi podařilo nashromáždit celkem již 42 dílčích dárečků do projektu "M. 50♥" a tak jsem si sedla, roztřídila je, postupně balila, odškrtávala se seznamu. Výsledek - foto nahoře. Vše jsem dala do krabice a už mi zbývá jen pár 7. 

Jak vykouklo sluníčko, tak jsem se nechala motivovat a co mi čas a energie dovolila, jsem chodila pěšky. Do práce, z práce, jen tak na procházku. 

S M. jsme navštívili hned začátkem dvě kavárny, abychom se "odměnili" za procházku. 

Má oblíbená kavárna na Kobylisích 6_33, kde jsme si dali skvělé občerstvení a dokonce se objevil nečekaný a host, bývalý prezident ČR pan prof. Václav Klaus. 

No a jelikož má poslední zkušenost byla, raději si udělat rezervaci, chopila jsem se toho doslovně, a na stole mě přivítala tato potěšující cedulka. 

Pracovní dny byly dlouhé, dlouhé a náročné. Ale i přes vysokou míru prac. nasazení mě stále práce baví, líbí se mi v kolektivu a celkově. 

#working #blue #kobylisy #me 

Toto je začátek týdne, to jsem ještě vypadala k světu, v pátek už to bylo podstatně horší. 

Takovéto modré barvy mám moc ráda, cítím se v nic dobře, mladistvě a svěže. Přijde mi, že mi i sluší, k mé barvě pleti a očím. 

A jaký byl vlastně Tvůj začátek června?? Plánuješ nějakou dovolenou?? 

Než M. opět odjel na svůj pravidelný víkend do Třebíče stihli jsme zajít do kavárny dole u Strossu, vlastně na Řezáčově náměstí. 

Tento podnik znám, bývá tam docela prázdno, přitom je velmi cool prostor a antikvariát zároveň. Jen se nedá platit kartou, což mě nejednou vytrestalo. 

Ouky Douky coffe mohu také vřele doporučit. Je taková Pražská kavárna, jak snad je i z mých foto patrné. Mě se tam velmi, velmi líbilo. 

Už jsem domluvená s kamarádem P. z AA, že tam zajdeme, on je v tomto moje krevní skupina, názorově a i stylově se shodneme, tak ho foto nadchlo. Rovnou mi psal, že to hustá kavárna a kdy že tam půjdeme. 

Pracovně jsem byla v centru Prahy, měla čas a proto jsem si konečně mohla zajít do kavárny Černá Madona v paláci Archa. To samotné je zážitek. Uznejte sami. 

Něco tak překrásného, dokonalého, esteticky a i funkčně vymyšleného, postaveného a do detailu propracované nemůže navrhnout nikdo jiný, než otec a zakladatel naší novodobé architektury. Tedy jeden ze tří, tím myslím pana Josefa Gočára, nikoho jiného. Je to Art Deco to rozhodně skvost, pardon oprava, jak píší jedná se o RODOKUBISMUS, což je třetí směr Kubismu a Art Deca.  Ale o tom,  že je to naprosto DOKONALÁ STAVBA, není pochyb.  Každičký detail je promyšlený, propracovaný a skvěle zrekonstruovaný a zrestaurovaný. 

V paláci Archa (dříve Legiobanka), který se nachází v ulici Na Poříčí, bych mohla básnit několik desítek minut, což dělat nebudu a odkaz je ZDE. Najdete v něm banku, bankovní halu, zmíněnou kavárnu což je setra kubistického Kafé Orient od Černé Matky Boží, divadlo, klub, pasáž.... 

A dál mě mé kroky vedly na Žižkov, do budovy Radost, kde jsem za naším druhým statutárním zástupcem vezla dokumenty k podpisu a předat mu podklady na jednání. 

Opět, dům RADOST - dříve dům Odborových svazů je dokonalou architektonickou stavbou, v naprosto jiném duchu postaven, ale přesto ji také velmi obdivuji a raduji se z každé její návštěvy. (architekti Havlíček a Honzík mohou být na svou funkcionalistickou stavbu náležitě hrdí, byl to taky první mrakodrap Prahy a stavba byly postavena jen deset let později, než zmíněný palác Archa)

Také jsem s po dlouhém spánku, kdy jsem po práci přišla, najedla se a šla si rovnou lehnout, spala jsemod 9-5,30h řekla, že využiji času a půjdu do práce pěšky. Dokonce i na zpět se mi podařilo jít pěšky. Byla to super procházka. 

Druhý týden začal ne příliš pozitivně. Jedna nepříjemná zpráva a komplikace za druhou. Do toho,nebo dost možná i v důsledku většího stresu se mi dostavila deprese, úzkostný týden a zdravotní komplikace. Vše mi přišlo marné, zbytečné, nic nemělo závěr, nebo mělo, ale ten negativní. Vše skončí, černo-černé scénáře, za které by mi akademici jistě udělili min. jednoho Oskara. Proč se snažit, proč chodit do práce, proč cvičit, proč jíst, nač vůbec tedy vstávat z postele. Do toho se mi rozjela moje "nespavost", v noci bych mohla probdít noc, myšlenky byly příliš neklidné a mysl těkavá, že jsem usnula většinou k ránu a sebedestruktivní a nenávistné období sama sebe se rozjelo. Znám takovéto stavy, nikdy nezmizí, jen jsem hold někdy méně časté a úzkostné propady ne tolik hluboké. I toto down období je potřeba, pro celkový vývoj a cestu životem. Ovšem byl to sakra nepříjemný týden, kdy se mi lautr nic nedařilo. 

Přišlo mi, že dny ubíhají, beze mě, okolo mě, ale já se v nich nějak neangažuji. Ploché, plytké a bezvýznamné, přesně jako já. 

Zkusila jsem si doma připravit COLD BREW, je správný název,na fotce mám samozřejmě překlep, to bych nebyla já. 

Dostatečné množství nahrubo namleté kávy zalijete studenou vodou a necháte louhovat  -  macerovat v chladu 24h. 

Věřte mi, káva je to znamenitá, velmi mi chutná. V létě naprosto ideální. 

Můj ranní sprint do práce, fakt mi to sedlo, velmi kardio chůze, v hodnotách pomalejšího běhu, byla jsem na sebe "pyšná", že se snad pomalu dostávám do formy. 

No ale totálně jsem přepálila start a večer jsem padla v devět hodin a spala až do rána. 

A taky se podařilo provizorně instalovat myčku, kdy kolegy demontoval pultík a kamarád Jakub z IG mi ji připojil. 

Zatím mě tato zánovní myčka značky Bosh vyšla na 4tis. Je to výdaj, ale pro mě obrovsky důležitá věc pro domácnost. 

Hrozně nerada myji nádobí, také podle toho vypadá, je upatlané, mastné a tímto tato starost odpadá. Díky, díky. 

Tak toto triko jsem snad na sobě neměla min. rok, tehdá jsem je dostala od mámy. Polo triko značky Gant je velmi příjemné a hodně jej chválili. 

Předpokládám kvůli té výrazné rudé barvě. 

Zasloužený a tolik potřebný relax doma. 

Vegetící Izoušek. Ten její pohled je stejně nejvíc. 

Pátek, kdy jsem využila flexibilní pracovní dobu a odcházela po poledni. 

Potřebovala jsem vypadnout z Prahy a proto jsem jela za M. do Třebíče. 

Zakotvila jsem s knížkou v mé oblíbené kavárně. #jaknasítě je kniha, kterou jsem si půjčila v knihovně a není vůbec špatná. Spousty nového, pohledy profíků. Nepořídila bych si jí,ale čas nad ní strávený byl užitečný. 

Tato kavárna na Florenci,  která je znovu otevřená a i přes prvotní rozčarování, jsem nyní byla velmi spokojená. Když jsem vešla dovnitř, seděla slečna a háčkovala. To bylo znamení. 

Strávila jsem tam příjemný čas, který jsem potřebovala. 

Cesta busem byla rychlá. Hned první usazení mě potěšilo - sparťanské označení, místo přesně pro mě. Chvíli jsme stáli na magistrále a já si tak mohla prohlédnout stále se opravující historické budovy Hlavního nádraží v Praze. 

V Třebíči jsem M. vařila na jeho podrážděný trakčník kuřecí polévku se zeleninou. Ovšem snaha po zásluze potrestána, raději to nebudu ani rozvádět. Špatně jsem spala, a celkově si víkend příliš neužila. 

Back in Prague. Cesta byla dlouhá, před Prahou nás čekala hodinová kolona, hold neděle. 

Konečně mám doma NTB, zánovní jsem si mohla pořídit u nás v práci. Jsem za to neskutečně vděčná a šťastná, protože já bez NTB nedokáži fungovat. Nepotřebuji televizi, sušičku, ale NTB ano a pracovní na osobní záležitosti používat nechci. Přijde mi to nevhodné. 

Pořídila jsem si nové botky na Vinted, pro mou dovolenou v Beskydech. 

Nové nehty, jelikož jsem si velmi ošklivě ulomila palec, naprosto vejpůl, když to tak mám popsat, bolelo to neskutečně, ale nové stojí za to. 

Krásné, vínové, moje barva, dokonce i krapet delší, než jsem zvyklá, ale právě délka mi vyhovuje. 

Víc přetažená být nemohu. 

Výraz mluví za vše, a to je teprve začátek pracovního týdne. 

Včera večer jsem se dozvěděla, že zemřel vnuk mé tety, na jejíž pohřbu jsem byla loni, tedy bratranec z otcovy strany, 26let. Bude rozptyl ve Vokovicích. Včera se mi podařilo dojít v práci do 4p namísto našeho 5p a vůbec mi to nepřišlo divné, musela jsem celé patro obejít, aby mi to docvaklo. No a pak jsem si šla vyzvednout zásilku, při hlášení kodu, mi došlo, že jsem v jiné výdejně. Už nevím, kolik ukazatelů potřebuji. Jsem zralá bud to na hospitalizaci nebo na neschopenku, ale dávám tomu čas do dovolené a věřím, že v létě se to uvolní a celkově zvolní. Nebo se zcvoknu. Je mi fakt mizerně, po všech stránkách.

Miláček Izinka a kytička pro radost. Ulovila jsem tuto Orchidejku v Penny za 90,- Kč. 

Random z pracovního týdne. Ta kávička s výhledem do business parku Balabenka je doba, kdy jsem čekala na schůzku v bance a měla časový prostoj, tak jsem si šla dát kávu a hlavně si odskočit. S tím celkem bojuji, když takto cestuji po různých schůzkách po Praze, nebo jedu od lékaře do práce, tak mapuji, kde jsou toalety. 🤣

U nás na Střížkově přímo u vchodu do domu, pivoňky a keřové růže. Moc krásné a to není vůbec ojedinělé, dokonce jsou místa, kde je před panelákem záhonek se skalkou. 

Středa, tak na tu jsem se vyzbrojila pozitivní - růžovou košilí s puntíky, která se všem moc líbila. 

Ano, i já jsem se v ní cítila dobře, jen celé dopoledne jsem byla v takovém tlaku, hlavu jako ve svěráku, tělo svázané svěrací kazajku a mozek mi někdo začaroval. 

Byl to v jednu chvíli takový press a nervozita, že jsem si myslela, že tentokrát skutečně vyběhnu před budovu a budu z plných plic křičet, a plakat zároveň, abych se trochu "uklidnila" a vypustila ten tlak. 

Nakonec, většinou jako ostatně vždy to okolo poledne utichlo, relativně se situace uklidnila. Já zjistila, že to hlavní a prioritní jsem vlastně zvládla docela dobře a oddechla jsem si. 

Nakonec jsem ze sebe měla i docela dobrý pocit, ale to tunelové vidění, panické strachy a černo, černé scénáře, jsou vysilující. 

A to je právě má psych. porucha, Hraniční porucha osobnosti, ruku v ruce s úzkostmi a atakami. 

Tak snad dost bylo té růžové, ale uklidnila jsem se u toho, prostě pozitivní barvy mají něco do sebe. 

V pátek jsem měla náhradní volno, kdy jsem skutečně téměř na práci nesáhla a věnovala se hlavně tedy domácnosti, blogu, Izouškovi. 

I aktivní odpočinek je odpočinkem. 

Před spaním mě napadlo, že bych mohla zkusit trochu přemístit nábytek v obýváku. 

Aby měl M. svůj stůl, nebo spíš své místo, stůl asi pořídíme nový, tak jsem gauč prohodila se skleníkem. 

No ono to nevypadá, ale 2x jsem vše vlastně přesouvala, než jsem nalezla relativní řešení, které mohu nyní považovat za uspokojivé. 

Zvědavej Izouš - Kelišová : ))

Gauč - pohovka v rohu vytváří takové komfortnější prostředí, které úplně vybízí k tomu, vzít si knihu, mobil a relaxovat na ni. 

Naopak stoly jsem i měřila, aby dosáhly k zásuvkám. 

Vše jsem stěhovala sama, super namáhavé to nebylo, ale masiv je masiv, asi bych pohovku neunesla po schodiště, ale takto posouvat ji po podlaze a nadzvedávat, jsem zvládla. 

A jak, už to začíná, letní odstávka teplé vody na sídlišti. Toho jsem se obávala. Asi se na ten týden přestěhuji k L. do Košíř, a nebo budu okupovat sprchu v práci. Chjo. To jsou hold ty paneláky a velká sídliště, neznám, nezažila jsem nikdy. 

Víkend byl spíš o odpočinku, jen v neděli jsme se s M. docela pěkně prošli a zašli si do kavárny 6.33 v Kobylisích.

Já si dala zázvorové pivko a před panelákem máme přímo u vstupu takovýto kvetoucí záhonek. 

Po 5ti letech jsem navštívila našeho společného známého, skvělého lékaře - chirurga, pana doktora Bednáře v jeho naprosto skvostné vile na Malvazinkách 

Byla jsem na Smíchově s dostatečným předstihem a ráno se krásně prošlo, připomněla si uličky, které na Malvazinky vedou. 

Vyšetření bylo rychlé, nález žádný, jen jsem pro jistotu a zaléčení podráždění dostala léky a za měsíc kontrola. 

M. přišel na jídlo a já udělala lososa s pečenými rannými bramborami, salát, ale nějak se mi podařilo zaznamenat pouze mou porci, z druhého dne. 

Poslední pracovní týden nám přinesl velmi teplé až tropické teploty. 

Zase byl důvod vynosit konečně všechny možné nové, nebo u mě doma nové kousky oblečení. 

Tyto pruhované šatky jsou ze 2handu na Ládví a značky H&M. Mají podšívku, což je fajn, ale o to teplejší jsou. 

I hodně pochůzek jsem měla. 

#Working #officetime 

Tyto červené šaty jsou ze Zary a mám je od mé nejlepší kolegyně Marušky. 

Ty naopak jsou na ramínka a podšívku nemají. Sukně je ro tvaru A a jsou velmi pohodlné a vzdušné. 

Upracovaná - přepracovaná, ale nějak víc spokojená. 

Zrovinka jsem to psala kamarádovi, že objem a náročnost práce se neztenčil, jen já se snažím přistupovat k tomu lehčeji a ono to funguje, nebo čím to je. 

Od Hani mi přišel balíček, kde měl být pouze mnou objednaný Avon, ale ona se naprosto "zbláznila". Kočka jedna moje. ♥ 

Tuto fantastickou průhlednou taštičku, nacpanou skvělými produkty mi poslala, prý jen tak pro radost. No tedy byla MEGA RADOST. Hani, udělala jsi mi krásný den. 

Tropické teploty, kdy se člověk potil ani se nehýbal. Kraťasy a tílko bylo vzdušné, na to krátká džínová bundička ráno a večer. 

Poslední týden, poslední dny v práci před dovolenou. 

Úsměv na rtech, vlastně i ano, byla jsem více spokojená. Budu se opakovat, jak jsem psala výše, práce bylo opravdu velké množství, komplikace samozřejmě taky, ale nějak to šlo lehčeji. 

Možná, že jsem se snažila a ono to trochu i vyšlo zvolnit, myslet více na sebe, pracovat na vnitřním klidu a vyrovnanosti. 

Mě pomáhá pohyb, skvělé odreagování, nebo také meditace. 

K meditaci jsem se tedy musela propracovat a trvalo to velmi dlouho, až najednou jsem zjistila, že skutečně medituji a je to moc fajn. 

Závěrem měsíce a i tím ukončím tento nekonečný článek je návštěva specialisty, lékaře. Dermatogické - estetické ošetření pleti, o kterém jsem vážně začala uvažovat a byla již objednaná již před pěti lety. Ovšem zrealizovala jsem to až nyní. 

Více si nechám do dalšího článku. 

A jaký jsi měla ty měsíc červen? ☀️😉👍

Krásný víkend přeji, ať se plány vydaří. Já mířím letos poprvé do Unho k našim. ♥

Moc děkuji, že jsi se článkem dostala až k samotnému závěru a nyní už přeji jen krásný den. 

Měj pohodičku. papa ♥