AHOJ, AHOJ,

přeji krásné pondělí v novém týdnu a také měsíci, a vítám Vás - Tě u dnešního mého článku.

Tento formát článků je vlastně takovým mým deníčkem, dalo by se říct a nejednu zpětnou vazbu jsem dostala.

Obecně vzato můj blogg a instagram je takovým mým prostorem, kde si zaznamenávám, sdílím a pěstuji zálibu pro kosmetiku, knihy, gastrotour...apod. lifestylové záležitosti, které jsou mému srdci blízké.

Začneme pěkně popořadě a to knihami, které mi prošly rukami a moc se mi všechny líbily. (taková malá poznámka, knihy mám různě půjčené od kamarádů či známých, jelikož jsou zavřené knihovny a knihkupectví).

Noční lov - Robert Bryndza - další případ mé oblíbené detektivky ERiky Fosterové ♥

Má druhá kniha totoho autora a šéfispektorky Eriky Fosterové byla velice čtivá, se zajimavým a napínavým dějem….., zkrátka kniha se mi líbila a tento autor a jeho věhlasné trillery mě hosně oslovují.

Pokud tě někdo sleduje, jsi mrtvý…Jedné horké červnové noci je detektiv šéfinspektor Erika Fosterová přivolána k vraždě. Oběť, vážený praktický lékař, je nalezen ve své posteli udušený. Zápěstí má svázaná a oči pod průhledným sáčkem utěsněným pod hlavou vypoulené. O několik dní později umírá za podobných okolností další muž a Erika a její tým tuší,

Kamkoli půjdeš - Way Camilla

Tuto knihu jsem přečetla za víkend. Četla se mi lehce a snadno. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách, které se prolínají. Zajímavý děj - zápletka s předvídatelným koncem - rozuzlením, tedy alespoň pro mne. Prima lehčí čtení, které mě baví. A musím sama za sebe vyzdvihnout ten fakt, že příběh nekončí “sladce”, ale reálně, jako je sám život. ☺♥

Psychologický thriller o složitém vztahu dvou žen, pohybujících se na hranici přátelství, zrady, viny a vykoupení.

Edie je atraktivní průšvihářka, Heather přesný opak - obtloustlá a zakřiknutá šprtka. Obě touží po přátelství, obě jsou osamělé. Heather k Edie přilne až nenormální láskou. Po drastické události, jejíž je Heather obětí a Edie účastníkem, se jejich cesty na šetnáct let rozejdou. Třiatřicetiletá Edie žije sama v Londýně a je těhotná. Snaží se vytěsnit dávnou událost a když se nenadále Heather objeví, cítí čirou hrůzu. Ale někdejší přítelkyně se chová vyloženě přátelsky. Po porodu,, kdy je Edie opravdu v koncích - osamělá a v poporodní depresi, znovu se objeví Heather a nabídne Edie bezvýhradnou pomoc. Zprvu Edie nabízenou ruku vděčně přijímá, ale postupně si začíná uvědomovat, že jejím životem je manipulováno. A mezi oběma ženami propuká skrytá psychologická válka. Dramatický příběh působivě graduje až k nečekanému rozuzlení.

NEPAMATUJI SI SVÉ JMÉNO - J.S.MONROE

Psychologicko-detektivní thriller, v jehož napínavém hledáčku jsou komplikace s ošidností paměti a nebezpečná hra s odhalováním toho, kdo všem chladnokrevně lže.

Tuto knihu bych já sama za sebe hodnotila, jako spíš průměrnou. Děj, nápad a i samotná zápletka jsou zajímavá, ale zřejmě mi nevyhovoval styl psaní. Nedokázala jsem se vůbec do knihy začíst, některé pasáže jsem přeskočila, a tato autorova forma psaní mě osobně nepřirostala k srdci. Samotnou mě mrzí, že jsem z knihy neměla v podstatě žádný přínos, zábavu a celkem dost mě čtení nudilo.

Sukulenty, které si můj kolega hýčká a bedlivě se o ně stará.

První ranní selfie tohoto měsíce , kdy jsem se necítila příliš dobře. Naopak to co přišlo večer, k čemu jsem dospěla naprosto předčilo všechnu mou velkou a bujnou fantazii.

Stav mé mysli, jistý způsob "osvícení" , pocit štěstí a harmonie trochu vystihuje tato spodní fotografie.

Kamarádka Kriss mi předala "opožděný" dárek k narozeninám, opožděný protože pandemie zavřela všechny obchody a nebylo kde mou milovanou kosmetiku nakupovat. ☺♥

Ještě jednou mé milé, nejmilejší děkuji, více o nádherném dárečku, který mi doslova vyrazil dech se rozepisuji v nákupech č. 12.

Odpolední návštěva kamarádky po procházce. I to je výhoda home office, že si práci můžete "relativně" přizpůsobit svým potřebám.

Proto já moc děkuji a hlavně si vážím toho, JAK SKVĚLOU PRÁCI MÁM, S JAKÝMI LIDMI SE STÝKÁM, JACÍ PŘÁTELE MĚ OBKLOPUJÍ, DĚKUJI A PROSÍM ZA SVOU RODINU A VŠECHNY MÉ BLÍZKÉ, pak teprve budu spokojená já, když mé okolí bude v pořádku.

Štěstí je slovo, které již nějakou dobu rezonuje v mém okolí. Já se musím přiznat, že jsem štěstí měla tu čest poznat a také si ho vychutnávat a právě štěstí, harmonie a pokora jsou hlavní pilíře toho o co v životě usiluji.

Štěstí, harmonie a pokora.

Roušky od milé paní, která chodí do vinotéky a dala je mé milé Kriss, která je zase věnovala mě a já je dala mé kolegyni Táně. To je ale spletitá věta....🙄👍🙈, ale důležité je, že roušky udělaly službu a také radost.

Konec prvního pracovního týdne s kafíčkem na naší pracovní terase, mé ranní selfie a obrázek z dubnového kalendáře Gustav Klimta s názvem Kiss..., o jak příhodné.

V prvním týdnu se toho událo celkem spousty nového, jak po pracovní stránce, tak hlavně v osobním životě....oboje je mým velkým motorem a náplní života.

Stává se mi poslední dobou, se na chvíli zastavím v této hektické době a uvědomím si, kde jsem byla před rokem a kde jsem nyní. Chvíli zastavím a snažím se vnímat ty rozdíly, posuny, pády, propady, chyby a radosti, pocity štěstí a naplnění, které se za tu dobu staly. Je to pro mě až neuvěřitelné, že já jsem něčeho takového schopna, vnímat a poslouchat sama sebe, své potřeby a chovat se dle svého nejlepšího uvážení. Skutečnost , že jsem začala u sebe, k sobě a tím pádem ke všemu a všem přistupovat jinak (čestně, bez lži a přetvářky ) mi nyní dělá život lehčí, hezčí a dovoluje mi si ho užívat plnými doušky. A obrovskou zpětnou vazbu dostávám od svého okolí, od svých blízkých se kterými zažívám pocity štěstí, harmonie a lásky, za což já neskutečně a snad mi to budete věřit i s pokorou děkuji.

(začala jsem u sebe, postupně, pomalu, nechtít vše hned, být trpělivá, naučit se naslouchat a vnímat sama sebe a ten svět, který jsem chtěla změnit, jelikož byl celý proti mě, je najednou vstřícný, milý a dokonce kamarádský). Nejsem schopna změnit celý svět, ale jsem schopna začít proces nápravy sama u sebe.

Svíčka od mé milé Kriss s vůní růží, která mi dělala milou společnost po večerech. Krásně hořela a i voněla. ☺♥

Pirátka - banditka hadr, aneb na pandemii jsem snad díky M. připravená. 👍🙃☀

Velikonoční - nebo spíš předvelikonoční výzdoba ☺.

Utahaná, nevyspalá a téměř bez žádného makeupu, bylo třeba dodat filtry, když není na botox.... 🙄😉👌,

Tak toto snad ani netřeba komentáře. Náš Dušan oslavil začátkem března své 91 narozeniny. ♥♥♥

Už nevím ani jak jsem přišla na to, že uvařím právě Hrachovou polévku s uzeným masem, ale o polévce jsem uvažovala již nějakou dobu, uzené maso mám ráda a jelikož se blížily Velikonoce tak se to i tak nabízelo. 👍

Polévku jsem vařila následovně - hrách jsem si přes noc namočila do vody, poté vodu slila, propláchla a dala vařit do měkka (bud to v osolené vodě, nebo já přidala kostku bujonu). Mezitím jsem si na pánvi na másle, nebo můžete i na sádle orestovala jednu jarní cibulku, cca 3 střední mrkve, to vše do zlatavé barvy. Uvařený hrách jsem rozmixovala tyčovým mixérem, přelila do většího hrnce, přidala trochu vody, orestovanou zeleninu, dochutila solí, pepřem, sušeným česnekem a majoránkou. Uzené maso jsem měla z řeznictví od nás z Košíř, které jsem nakrájela na takové nahodilé kostky, orestovala na pánvi a když se polévka začínala provařovat přidala jsem ho tam. No a bylo hotovo. K mému překvapení se polévka opravdu povedla a chutnala všem ☺♥ 🍽👍.

Izinka a já, takto pěkně v klidu, pohodě, jednoho pěkného slunného odpoledne. 🐱🙈☀

Jak všude panuje #pandemie, (ne nezlehčuji situaci, jen si tomu tak říkám), není možné jít do restaurace či kavárny, na mě poměrně rychle padla krize a odolávala jsem, odolávala až jsem si nakonec ten "kyblík" z KFC prostě objednala.🙄🙃

Takový krásný nedělní výlet s přáteli do Třebíče.

Počasí nám přálo, jako na objednávku.

Město jako samotné je malebné svými historickými památkami zapsané v UNESCO. Jen tak pro zajímavost zmíním, že se tam nalézá druhý největší židovský hřbitov v ČR, kterým je velkým lákadlem turistů a návštěvníků.

Městem protéká řeka Jihlava a je přes ní - podél ni vystavěna lávka lemující skály, která mě se líbila asi nejvíce.

Židovský hřbitov byl zavřený, ale to nic neměnilo na tom, že jsme si prohlídku vč. krásné procházky moc užili.

Zmíněná lávka, ze které byl jednak moc pěkný výhled na řeku, ale hlavně mě oslovil samotný nápad a i povedená realizace samotné lávky.

Třebíčský zámek a bazilika sv. Prokopa a detail vitráže - okna (nejcennější okno prostřední, růžicové, svým ztvárněním (avšak nikoli velikostí) podobné oknu v katedrále Notre-Dame v Remeši).

V Třebíči se nachází továrna - fabrika na tradiční limonády, které jsem jednak chtěla ochutnat a také jsem je v Praze nikde neviděla prodávat. Tak limonádu jsem přímo nedostala, ale M. mi koupil sirupy, takže si mohu připravit limču sama. ☺♥

V pondělí jsme se od vypuknutí pandemie sešly v kanceláři všechny (všechny kolegyně vč. vedoucí, jen kolega dál zůstával doma na HO) a tak jsme si daly k obědu pizzu.

Kamarádka Kriss říkala, že v tomto "modelu" vypadám prý jarně, no nevím, ale každopádně ona to myslela jako pochvalu ☺♥.

Teplé počasí ve mne evokuje jednak zmrzlinu a také pak mé oblíbené #kavarenstipovaleci #nonalcoholicbeer. Jelikož přes den a zvláště pak po poledne teploty dosahovaly krásných + 20C jsem se osvěžila vychlazeným nealko Staropramenem.... takže NA ZDRAVÍ. 👍🙈🙃☀

Velikonoce u nás v práci...#easter #spring ☀🐇

Modrá je prý dobrá....

Izinka...♥♥♥.

Respirátory z Aliexpresu nakonec dorazily, přes drobné skeptické informace...., takže M. nás zásobil snad na celou pandemii.

Na Zelený čtvrtek jsem šla po práci shánět léky na alergii, která se mi nějak více "rozjela", než bývá zvykem a shodou okolností kamarádka Kriss dostala zálusk na tzv. green beer, které objevila na Letné, kam jsme po práci zašly.

Bylo to opravdu krásné odpoledne, takové vytržení z pandemických a pro mě až smutných dní. Počasí přálo, bylo doslova letní, spousty lidí vyrazilo jako my do Stromovky, na Letnou, kde to bylo opravdu moc krásné a závěrem řeknu asi tolik, že .... krokoměr se radoval. ♥

Na Velikonoce jsem se poměrně dost dopředu těšila, měla jsem takové "své" plány, ale vzhledem k trvajícímu pandemickému stavy nějak nevyšly, njn. Tzv. Svatý týden jsem strávila pracovně, což bylo moc fajn, každou volnou chvíli jsem si volala s M. a trávila čas s kamarádkou Kriss a ostatními milými lidmi.

Takže zpět nohama na zem, protože opravdu si nemohu na nic stěžovat nemohu. Hlavně, že jsme zdraví, všichni moji blízcí, hlavně rodina jsou šťastní, spokojení a zdravíčko jim slouží, protože to je pro mě doslova alfou omegou, za to děkuji, děkuji Bohu, vyšší moci a snažím se ke všemu, co dělám přistupovat více citelně. Já hledám v životě mém POKORU, HARMONII A ŠTĚSTÍ. ♥♥♥

Velký pátek byl stylový, nové respirátory, jarní slunné počasí.....

Velikonoce byly slunné a pěkné, co se týká alespoň počasí. Jinak já jsem již odpočítávala dny, kdy se M. vrátí z domácího izolace - home office.

Přímo na Bílou sobotu na mě padla skutečná deprese, která mě neatakovala pěkně dlouhou dobu. Celkově na mě padla "tíha celého světa" a celý den jsem se potloukala od ničeho k ničemu. Ale jsem ráda, že samotná deprese neměla pro mě typický průběh, byla mnohem lehčí a snesitelnější, protože jsem fungovala a neproležela jsem celý den - dny v posteli, ve tmě a naprosté izolaci. Asi kdo depresivní a úzkostné stavy, které vás = mě naprosto vyřadí (paralyzují) z provozu běžného života, tomu né zcela porozumí. Jak říkám, chemie v mozku.....

A mé velikonoční jídlo bylo velmi netradiční, ale zelenou potravinu a i zeleninu (doufám, že taky avokádo berete jako zeleninu). Uvařila jsem si těstoviny s kuřecím masem, bazalkovým pestem a avokádem.

Uvařila jsem toho poměrně hodně, jak je ostatně u mě zvykem...., ale bylo to dobré a měla jsem tak jídlo s sebou do práce. 👍🥑

S šátkem Respilon od M., který je určitě příjemnější než respirátor. Jeho výhoda je v tom, že se dá běžně prát v pračce na max. 30C. J☺

Má pomazánka alá krab ze Surimi tyčinek. Rychlé, snadné a čas od času mi to přijde k chuti.

Zeleninové saláty jím celý rok a zvláště pak v sezonně si je ráda ozvláštním např. cizrnou, nakládanou kukuřicí, ředkvičkami či vejci...., to vše nakrájím, v míse promíchám a dochutím dle libosti. Tato varianta je s hořčicovo - majonézovým dresingem.

Mé kulinářské okénko pokračuje.....🙃🍽

Zeleninovou směs na polévku očistím, orestuji na másle či oleji, zaliji vodou a vařím do měkka. Dochutím římským kmínem, zázvorem a špetkou chilli a vše rozmixiji do hladké konzistence. Samozřejmě nechybí sůl a trocha pepře. Krémová zeleninová polévka, která je hned hotová si občas ráda vařím. 👍

Další můj polévkový výtvor...., opět zeleninový základ s rajčaty, zjemněný smetanou, který jsem na závěr doplnila o kostičky opečeného chleba.

Odpolední a zdravotní procházka s kamarádkou. Kroky nás dovedly do stále otevřené Kavárny Portheimka, kde jsme našly útočiště.

Nabízejí skvělou kávu, kterou si sami praží a prostředí má prostě Genius Loci.

Kovbojka - banditka .. nebo bubák, no řekněte sami...🙃.

Zelená barva a "náhrdelník" se slaměnkou od bývalé kamarádky a kolegyně Klárky se mi vždy líbila a přišlo mi příhodné si ji vzít. ♥

Znáte to tak, Izi je velká a letitá zahradnice, čili je řádně zkušená a v péči o mé kytičky se vyzná.

😇🐱🙃.

Pracovní povelikonoční den.

Zdravé - jarní stravování.

Moje Izinka. ♥

Kolega přinesl do práce vtipná lízátka.

#nomakeup

...kočičí noční košile...

Pracovní tempo a náplň byla skutečně velká, ale snad jsem "křest ohněm" zvládla a obstála tak.

Jaro u nás v Košířích, cestou necestou za kamarádkou Kriss.

Povelikonoční týden byl kratší, pro mě ještě o jeden HO, ale musím konstatovat, že byl velice, velice náročný, jak po pracovní stránce, tak hlavně osobní a psychické rovině. Ráda používám sousloví, když "Láska nestačí"

O to víc mě potěšilo je nově zřízený projekt #delamcomuzu, kde jsem si i já řekla o pomoc a terapii.

Jak říkám, duše když bolí, není tak viditelná, jako např. zlomená noha.

Konečně pátek a víkend, na který jsem se tolik těšila, protože přijel ze své třebíčské "karantény" M.

Hlad jsme zahnali v Soustu na Újezdě, kde jsme si dali jejich vyhlášené belgické hranolky s trhaným vepřovým masem a papričkami. Zvlášť jsem si ještě dala salát s cizrnou a avokádem a hranolky, ale měli jsme takový hlad, že jsem nestihla nic kromě následné kávy vyfotit. 👍😇🍳🥑

Sobota nám přála jak co do počasí, které bylo opravdu až letní. Prochodili jsme doslova snad celou Prahu pěšky (viz můj krokoměr, který ukazuje 17 km), kochali jsme se i tím, že nám ve výhledech nebránili žádní turisté. Prostě vylidněnou Prahu se vám jen tak nepodaří zažít.

Sešli jsme se u Chotkových sadů, kde jsem si obešla krásnou secesní Bílkovu vilu a poté jsme pokračovali okolo Letohrádku královny Anny, přes Chotkovy sady na Pohořelec.

Z Pohořelce jsme šli dolů na Nový Svět, směrem k Martinskému paláci a vzali jsme to přes nádvoří Pražského hradu okolo NG, zase dolů tentokrát Zámeckými schody dolů na Klárov.

Kampu, Újezd....no vlastně celou Malou stranu jsme prošli a kochali se nádherou Prahy, její atmosférou, architekturou a svou přítomností.

K večeru se nám naskytl takovýto nádherný pohled na vylidněný Karlův most, wau a ta atmosféra, téma které jsme zrovna probírali...., no romantika i pro nás AA.

Šli jsme obhlídnout, jestli nejkrásnější secesní budova na Staromáku stojí a vzali jsme to na doporučení kamaráda Péti přes Orloj, kde se naskytne krásný a neobvyklý pohled na vylidněné náměstí.

Nedělní loučení (na Hlavním vlakovém nádraží) bylo melancholické, ale víkend byl krásný, přínosný a plný zážitků, jako i celý povelikonoční týden. ☺♥

Další pandemické, slunné pondělí a mé nepovedené selfie.

Takový ten HO, když jste probuzeni před 6h, jdete spát o půl druhé v noci, nejde pracovní systém - přístupy nefungují...., začnete cvičit jogu, posilovat, dáte si masku, umyjete vlasy, uvaříte...., netřeba pokračovat....☺♥

#sleepingcat 🐱🙈😉💕

Předposlední úterý v měsíci jsem se odpoledne po HO šla sama projít, což běžně nedělám, jen tak bezdůvodně. Vzala jsem si dokonce sluchátka, pustila svou oblíbenou hudbu a chodila parkem, obešla ho snad 3x křížem krážem, jako bych se s ním loučila. Prošla jsem si Košíře, tak jak bylo v mých "silách" a s místy které potkávám 14 let. Spolu s hudbou, mými pocity jsem jakoby uzavřela jednu etapu svého života.

Byla to velice příjemná, dokonce i dlouhá (6 km jsem nachodila) procházka, při které jsem se nechala nést na vlnách svých myšlenek, pocitů a cítila jsem jakousi vyrovnanost, lad a pocit lehkosti.

Zvláštní, vlastně ani ne, protože já jsem tak trochu schizofrenní osoba. Na pandemický stav neustále nadávám, stěžuji si, jsem nespokojená..., no a když se tak na chvíli zastavím, zklidním svou hektiku a mysl, tak přeci vidím a vnímám, co všechno se díky pandemii změnilo.

Ty jo, kde bych tak měla začít... tak tedy... Zvládám období bez pravidelných meetingů AA, které nejsou, zvládám nové zaměstnání, které je pro mě, jak to nazvala sama má vedoucí takový "křest ohněm", sice mi chybí mé #kavarenskepovalovani, kafíčka, večeře, kina a různá další vyžití s M., kterého jsem celou tu dobu viděla 2x...., takže zvládám, jak se dá i toto odloučení...

Posunula jsem se profesně, lidsky, mentálně a i zdravotně. Během pandemie jsem dospěla k rozhodnutí, které ve mě uzrálo a také jsem ho začala realizovat, ale vše s rozmyslem, bez zbytečných emocí a dalších komplikací...., což není vůbec pro mě typické..., až se sama divím.

Tyto záležitosti v osobní rovině se velice posunuly dopředu, ale vše šlo, jako by samo, najednou to tak vyplynulo a bylo to přirozené, příjemné ..... , no a možná že to je ta harmonie a lad, o které já tak usiluji....

Každopádně neskutečně moc děkuji s vděkem a pokorou. ☺♥☺

Rozhovor s advokátem ve mě zanechal pocit jisté usazenosti a uvedl mě do racionálního světa, nicméně postupem dne se mi nálada sama od sebe lepšila a horšila...., úzkostné výkyvy jsou velmi nepříjemné.

Pracovní cesta na poštu a za kamarádem pořídit si roční MHD kupon.

Je až neskutečné, kolik se toho děje, stalo a kolik nás toho ještě čeká a to vše v naší režii a s naším scénářem.

Přirovnala bych to k automaticky pohyblivému pásu, který sám přiváží a zase odváží potřebné součástky do sériové výroby. A také jsem si vzpomněla na rčení jednoho mého bývalého kolegy Ondry V., který rád říkával, " jako nůž máslem" ☺.

Páteční "procházka" centrem Prahy byla poněkud depresivní, už jen z té pandemické podstaty. Posuďte sami.

Poslední dubnový víkend byl min. co do počasí chladnější a méně slunečný a ve stejném trendu se nesla i má nálada, pocity apod.

Podařilo se mi zničit svou nešikovností a neobratností (jako slon v porcelánu a to doslova 🙄) respirátor, ochutnala jsem báječnou Tiramisu z Lidlu, která obsahuje 2,6% likéru Amareto 👍.

Volné chvíle každý tráví po svém, jak vidno, Izi ležící, spící a odpočívající....♥.

Nedělní vaření...vaječné těstoviny, rajčatová passata, mleté maso a tzv. boloňská pasta byla na světě. Rychlé, snadné a celkem i chutné 😇🍽.

Krom vaření a focení Izinky jsem si vzala sluchátka, pustila DM a "vyrazila" ven se jen tak projít. Šla jsem do parku, obešla místní usedlosti jako např. Buďánka, Cibulka, Okrouhlík apod.. Přiznávám, že procházka o samotě má něco do sebe, rozhodně jejich přínos kvituji, ale v duchu jsem vzpomínala na báječnou procházku z minulého víkendu.

Začátek posledního dubnového týdne se nesl na pozitivní, veselé a produktivní vlně. Dokonce jsem byla EXTRA MILE PŘEKVAPENÁ a těšila se, jako malé dítě. ♥

Jaro u nás na terase v práci... ☺.

S koncem měsíce přišlo tolik energie, síly a vjemů. Velmi spontánní a až s trochu bláznivý nápad byl jet na výlet do Havlíčkova Brodu, protože je to přeci "na půl cesty".

Jedno odpoledne přišla nabídka s tímto nápadem a ani ne za hodinu jsem měla koupený lístek na vlak, byla to doslova "blesková" akce. Poprvé v životě jsem jela sama vlakem a proč zrovna Havlíčkův Brod, protože tam jede přímý spoj bez přestupu. Město je to pěkné, malebné a na pár fotkách jsem ho stihla zachytit.

Celé 4h jsme strávili procházkou, kocháním se místních krás, neplánovanou pracovní záležitostí a ani jsme se nenadáli .. 10km v nohách a byl čas jít na nádraží a nastoupit každý do svého vlaku.... Mne se na zpáteční cestě podařilo omylem nastoupit do vagonu první třídy...., takže jsem opravdu zbytečně nepříjemným panem průvodčím byla upozorněna na tuto skutečnost a využila možnosti připlatit si 62,- Kč a až do Prahy jsem jela v celém kupé a i voze sama.

Měsíc duben byl až neskutečně rozmanitý a ani nevím, kde začít, abych ho plnohodnotně shrnula. Asi to není ani třeba, protože jsem si každičký den a i chvilku prožila, užila někdy méně, někdy zcela naplno.

Na závěr zmíním, že mé moto posledních dní zní "KDYŽ LÁSKA NESTAČÍ" a "NOHAMA NA ZEM". ... , ano má to samozřejmě hlubší a pro mě konkrétnější význam.