Oblíbené knihy

 

 

 

AHOJ, AHOJ,

 

Mé oblíbené knihy. Zatím jsem vybrala pouze některé....bude jich více :-))

 

Saturnin.

 

Tato kniha je naprosto úžasná a velice dobře koresponduje i s velice dobře natočeným filmem

 

 

Pro mě tato kniha znamená naprostý relax.

 

Děj se odehrává v Praze a na venkově v okolí nějakého malého města. Čas není výslovně udán.

Vypravěč, pražský úředník, který žije klidným životem, najme sluhu Saturnina. Netuší však, že ten mu v příštích dnech změní podstatně život. Sluha je pracovitý, má uhlazené způsoby a je i vzdělaný. Začne ale nenápadně mezi známými svého pána roznášet zvěsti o pánových dobrodružných cestách na safari a jeho byt vybaví trofejemi, vypůjčenými z rekvizit. Vypravěč ale nikomu nic nevyvrací. Pak ovšem jednoho dne přijde z práce do prázdného bytu a dozví se, že byl přestěhován na hausbót; sluha mu vysvětlí, že byt už byl nedostačující a loď že je prostě lepší. Vypravěč je stále pasivní a začíná si zvykat, že s tímhle člověkem toho ještě zažije mnoho.

Jednoho dne se na loď nezvána přistěhuje otravná teta Kateřina s vysvětlením, že její syn potřebuje být na zdravém vzduchu, a drze vyšoupne vypravěče z jeho kabiny. Saturnin však neváhá a jedná – zakoupí masky čerta a Mikuláše a varuje tetu před hlodavci, kteří v noci přebíhají lidem přes obličeje. Teta se poleká a s nevrlým prskáním se rychle odstěhuje.

Většina děje románu se odehrává na třítýdenní dovolené na dědečkově venkovském sídle. V prvním týdnu se neděje zprvu nic zajímavého; vypravěč se těší na příjezd krásné slečny Barbory. Zná se s ní z tenisového klubu, kde na ni však příliš velký dojem neudělal. Pozván byl také doktor Vlach, rodinný přítel. Opět se sem ale vmísí teta Kateřina se svým synem Miloušem a po celou dobu kazí ostatním jinak pěkné dny. Saturnin se okamžitě sblíží s dědečkem a naučí ho džiu-džitsu, to má však neblahé následky, protože v bleskovém jednostranném „souboji“ si vypravěč vyvrtne kotník a musí jet do nemocnice. Zpět ho již odváží slečna Barbora. Řeka, která odděluje dědečkův dům od zbytku světa, se rozvodní a strhne most, jedinou přístupovou cestu, navíc z neznámého důvodu vypadne proud. Společnost tak prožívá malé dobrodružství. Po večerech si vyprávějí příběhy a dny tráví procházkami a odpočinkem. Vypravěč se sbližuje se slečnou Barborou, je však otráven chováním osmnáctiletého Milouše, který se s ním chtěl dokonce vsadit, „kdo ji dostane první“. Dohodne se tak se Saturninem, že společně povedou proti Miloušovi skrytou válku, tomu se pak v dalších dnech stávají „náhodné“ nehody a jeho umělý obraz nonšalantního světáka se rozplývá.

Jelikož však docházejí zásoby, rozhodne se společnost, že se pěšky vydá přes srub doktora Vlacha, kde si odpočine, obejde pramen řeky a dostane se do městečka. Cesta je příjemná a stane se opět několik zábavných příhod. Po cestě se však dědeček zraní a nezbývá než jednu noc přenocovat pod širým nebem. Potom ale již dojdou až k místu strženého mostu; jaké je jejich překvapení, když zde vidí stát most nový, který podle staré dohody s dědečkem nechal postavit stavitel z blízkého městečka. Jejich strastiplné dobrodružství tak bylo zbytečné.

Po návratu se vnutila teta Kateřina ošetřovat dědečka, ač měl pouze bolavá záda, a nepustila k němu ani doktora Vlacha. Dědeček však byl z jejího strašného podlézání, nucení, proseb, hraných hysterických záchvatů a vyhrožování natolik otráven, že začal předstírat šílenství. Tím dostal tetu ze své blízkosti. Ona však i přes upřímnou dědečkovu snahu stále trvala na tom, že je zcela duševně zdráv. Dědeček pak fingovaně sepsal závěť, ve které všechen svůj majetek odkázal na dobročinné účely. Když se to teta Kateřina dozvěděla, prohlásila o něm, že se zbláznil a že to požene k soudu, načež odjela. Dokázala tak svoji bezcharakternost a jedinou opravdovou touhu – po penězích. Později se ukázalo, že i tato finta byl Saturninův rafinovaný nápad.

Příběh končí tím, že všichni odjíždějí domů a vracejí se do života, na který byli zvyklí. Vypravěč pozve slečnu Barboru na schůzku a z dopisu od Saturnina se dozvídá, že Saturnin zůstává ve službách dědečka, že houseboat ve skutečnosti patří Saturninovi a že bude rád, když na něm jeho bývalý pán zůstane. Dědeček si se Saturninem otevřeli kancelář pro napravování nepravostí v románech a začali ve jménu pravdy přepracovávat přehnané scény z literárních děl do reálnější podoby. Teta Kateřina se bohatě vdala.

 

 

 

 

Ještě k tomu skvělé obsazení.

 

 

 

Bylo nás pět, netřeba představovat.

 

Bylo nás pět je humoristický román Karla Poláčka, ve kterém autor vzpomíná na své dětství v Rychnově nad Kněžnou. Vypravěčem a zároveň hlavním hrdinou je školák Petr Bajza. Kniha je poměrně volným sledem jednotlivých příhod a dobrodružství, jež potkávají vypravěče a jeho čtyři kamarády: Čeňka Jirsáka, Antonína Bejvala, Édu Kemlinka a Josefa Zilvara z chudobince. Román napsal Poláček krátce před odchodem do Terezína v roce 1943, poprvé vyšel rok po druhé světové válce. Roku 1995 bylo dílo zfilmováno jako stejnojmenný šestidílný televizní seriál.

 

Knihu mám opravdu starou, podědila jsem jí.

 

Toto je malinko zvláštní kniha, ale já jí mám opravdu velice ráda.

I jejího autora.

 

Můj kalich hořkosti.

 

 

Další čtivý román tohoto německého spisovatele nás zavádí k Petru Jordanovi, herci, kterého čeká velký filmový návrat. Je mu sedmatřicet, má bohatou ženu Joan a nevlastní devatenáctiletou dceru, která ho nenávidí. Ale jen naoko, to aby Joan nepojala podezření. Shirley a Petr se milují.

Jednoho dne mu Shirley zavolá, že s ním čeká dítě. Petra to tak rozrušilo, že dostal záchvat. Přivolané lékařce Nataši je to hned jasné: pije příliš mnoho alkoholu a radí mu, aby film odložil. Ale on ji neposlouchá, protože je to jeho jediná a poslední šance. Oklame filmové lékaře, kteří provádí kontrolu kvůli pojištění a brzy na to se začne natáčet.

Petr si myslí, že je velice dobrý herec i po dlouhých dvaceti letech, ale už po prvních natáčecích dnech jeho okolí zjistí, že opak je pravdou. Ale vše se změnilo. Opět se setkává s ruskou lékařkou, která ho varovala. Od té chvíle začal hrát jako by před kamerou stál celý život, ale jen do té chvíle, kdy se dozví, že doktora Schauberga, který ho udržuje v kondici, zatkli. Petr je šokovaný, má strach, že dostane záchvat a taky že ano. Je tu ale doktorka Nataša, která se na něho mlčky zlobí, a Petr ji chápe.

A film pokračuje. Mezitím Schauberga propustili a on pomůže Shirley k potratu.

Petr má podezření, že ho Shirley podvádí. Sleduje ji a když ji nakonec najde, je z toho nešťastný, ale Shirley mu pořád opakuje, že ho miluje, jen jeho, ale musí ho opustit, kvůli jeho „nemoci“. Když ji chtěl zadržet, utekla mu a Shirley pak srazil autobus. Byla namístě mrtvá.

Po její smrti se Joan o všem dozvěděla. Byla zoufalá a nechala se s Petrem rozvést. A Petr? Natáčení skončilo a on si mohl jít lehnout na kliniku, kterou mu sehnala Nataša. Ale během pár dní se stalo moc vážných věcí. V den, kdy skončilo jeho natáčení, se opil a v opilosti bodl člověka, který napadl jiného muže.

Když se Petr probral, ležel v psychiatrické léčebně, ale díky zlaté Nataše se mu podařilo utéct a nasednout s ní do vlaku jedoucí do Říma. Na cestě dostane další záchvat a oni na pár dnů zastaví v jednom městě, kde se Petr trošku zotaví. A tam se taky dozví, že ho Nataša miluje.

Jejich cesta pokračuje až do Říma. Na soukromé klinice se o něho stará profesor Pontevivo, který z něho udělá normálního člověka. V té době na Petra podala Joan žalobu a také se do kin dostal Petrův film NÁVRAT. Je to obrovský úspěch. A s úspěchem se dostavilo i uzdravení. Petr měl potom ještě jednu možnost uprchnout, ale na posledních chvíli si to rozmyslel. Věděl, že by to nemělo smysl.

 

 

Tuto knihu opravdu všem vřele doporučuji, ale jistě ji beztak znáte. :-))

 

Malý princ.

 

 

Vypravěč v osmi kapitolách seznamuje čtenáře s příběhem Malého prince. Vypravěč (samotný Antoine de Saint-Exupéry) uvízne v poušti a snaží se opravit svůj letoun, když se náhle objeví Malý princ. Prosí vypravěče, aby mu nakreslil beránka. Vypravěč, který neví, jak jej nakreslit, nakreslí hroznýše se slonem uvnitř žaludku, kresbu, kterou považovali dospělí za klobouk.

„Né! Né!“ říká princ. „Já nechci hroznýše se slonem uvnitř! Já chci beránka…“ Vypravěč nakreslí beránka, ale kresby se Malému princi nelíbí. Nakonec vypravěč nakreslí bednu, ve které je beránek. Malý princ, který vidí beránka v bedně, tak, jak vidí slona v hroznýši, říká „To je perfektní.“

Vypravěč hovoří o asteroidu, domovu malého prince. Malý princ žije na planetce B612 o velikosti domu. Tráví svůj den péčí o ni, vytrhává baobaby, které tam neustále zakořeňují. Stromy by proměnily planetku v prach, kdyby je někdo nevytrhal. Malý princ si zamiluje růži, ale ta, zdá se, jeho cit neopětuje. Na planetce jsou také tři sopky (dvě činné a jedna vyhaslá). Malý princ opouští svůj domov, aby viděl vesmír, při své cestě navštíví sedm dalších planetek (číslovaných od 325 do 330), každá obývaná jiným dospělým.

• Král, který vládne celému vesmíru, káže hvězdám činit to, co dělají i bez něj. Každý člověk je jeho poddaný a musí ho poslouchat, neboť jsou jeho rozkazy rozumné. Když se Malý princ rozhodne odejít, jmenuje ho král svým vyslancem.
• Domýšlivec, který chce být obdivován všemi, ale žije na své planetce sám. Neslyší nic, co není projevem obdivu.
• Pijan, který pije, aby zapomněl, že se stydí, že pije.
• Byznysmen, který je neustále zaneprázdněný počítáním hvězd, o kterých si myslí, že jsou jeho. Přeje si je použít, aby mohl koupit více hvězd.
• Lampář, který žije na planetce, kde se den a noc střídají jednou za minutu. Před nějakou dobou mu bylo nařízeno rozsvěcet lampu v noci a zhasínat ji ráno. V té době se těleso otáčelo rozumnou rychlostí a lampář měl čas na odpočinek. Poté se ale rychlost otáčení zvýšila. Lampář chtěl zůstat věrný příkazu, a tak rozžíná a zhasíná lampu každou minutu, bez odpočinku.
• Zeměpisec, který tráví všechen svůj čas tvorbou map, ale nikdy neopouští svůj stůl k dalším objevům

 

Toto byl pouze takový nástřel, protože oblíbených knížek mám celou řadu.

 

Jaké publikace máte rádi Vy??

 

Krásný den.

 

papa E.