#ÚNOR - February 2022

 AHOJ,AHOJ,

moc Tě vítám u mého únorového článku, který bude, jak jinak než dlouhý i přes to, že únor je nejkratším měsícem roku. 

Začnu krásným nebem Prahy, které panovalo, když jsem šla z práce. 

Procházka takto po práci, kdy už je citelně znát, že se dny prodlužují, sice nepatrně, ale je déle světlo. 

Foceno od domu Černé matky Boží - kubistický to skvost. 

Nebe nad Ovocným trhem a Stavovským divadlem. Nádhera. 

Klasicky Staroměstské nám, ale to slunce, západ, obláčky..., romantika na entou. 

A poslední pohled z Ovocného trhu, od soudu. 

A taky jsem si, jako již tradičně došla na doplnění mých nehtů, do báječného salonu TD k nám na Letnou. Tentokrát jsem volila francouzskou manikúru - úpravu, která vypadá až trochu svatebně, nebo velmi elegantně a dokonce i na mých dělnických rukách. 

#newnails #nailssalon #frenchmanicure #happy #weekend 

Co říkáte? Barevné, respektive vínové a červené nehty nosím stále, tak jsem si řekla, již minule, chce to změnu a šla jsem do této "klasiky". Nejvíce mi vyhovuje ta preciznost a kvalita provedení + krásný přirozený tvar. 

Kafíčko na Smíchově, v kavárně Portheimka, kde jsem úplně náhodou potkala jedny známé s jejich 9ti měsíční ratolestí. 

Milé setkání to bylo. 

Zcela výjimečně celkem povedené selfie a to po práci, o to zvláštnější. 

#me #longday #working 

#selfie #narcis #blondhair #smile 

#samsung #me #narcis 

Suchý šampon dělá divy, aneb jak mít z mastné hlavy slušnou hřívu. : )

#nomakeup #me #niceevening 

#home #relaxtime #weekend #goodnight 

Nějak jsem si nestihla ani prosušit vlasy a oni mi vždy takto uschnou , lehce do vln. 

Ale mám neskutečně velké odrosty, jako po dvojnásobné době. Taky baby asi se mi okolo obličeje nedbale kroutí. 

Kuřecí stehno pečené s fenyklem a rýži. Vynikající a velmi lehké a stravitelné jídlo. 

Kennymu se neskutečně tento pokrm povedl. On čerstvý fenykl umí upravit na XY způsobů, aby byl skvělý. 

Ano, byl to tak ne crazynight, crazyday, ale spíš crazyweek, plný zvratů a překvapení. Mé sezení - psychoterapie bylo více než vhodně načasované, díky moje úžasná paní doktorko. Díky za Vás. 

Prý v té růžové nevypadám unaveně. 

Ranní selfie, to jsem ještě netušila, že druhý den díky neskutečné alergické reakci na hroznové víno zůstanu doma. Takové střevní obtíže jsem dlouho nezažila. 

Hold asi postřik vína to způsobil a trochu mi připomněl léto, kdy jsem měla salmonelózu. 

Jj, to se říká, ale mne už někdy přijde, že jsem snad "prokletá", nemůže být prakticky nikdy nic v klidu, neustále něco řeším. Což asi znáte všichni, ale myslím tím, celkem vážné záležitosti ohledně práce apod. 

Jedna ranní, cestou do práce a cestou od zubařky, kde jsem byla na kontrole. 

A dokonce jsem se věnovala domácím pracím, respektive mému největšímu nepříteli a tím je šití. Jsem velmi nešikovná, netrpělivá a neobratná. 

No ale nějak se mi podařilo chybějící knoflík na mém novém kabátku Zara přišít. 

Běhání jsem také příliš nedala, nebyla příležitost, ani síla. Zánět v kosti byl stále všudypřítomný a můj organismus značně "oslaboval", krom jiného tedy. 

Vykoukla na mne v google fotkách, tato roztomilost. Bastetka přesně před dvěma lety. 

Můj statut na IG stories, za kterým si stojím, naprosto výstižné, někdy i na konkrétní osoby!!

Absolvovala jsem další PCR test, tentokrát u nás na Letenské pláni, kdy mi výsledek přišel ještě ten večer. 

Volný víkend jsem využila krom jiného i k běhání. Protože je potřeba trénovat a čím více jsem venku, čím častěji běhám, tím se cítím lépe, jak fyzicky, tak hlavně i psychicky. Min. je to dobrý start, jak se "obrnit" na další náročný pracovní týden. 

Toto vystihuje naprosto stav, ve kterém jsem se nalézala ten víkend. Jednou, jeden bankéř řekl, že jsem "NIC", a to ve mne nějak zanechalo stopu a drží se mne to evidentně, jelikož je to zřejmě pravda. 

Sobotní procházka. Přes Výstaviště, Stromovku, lávku kudy běhávám až ke Ttrojskému zámečku, kam se chci již dlouho podívat. 

Počasí příliš nepřálo, pocitová teplota se šplhala sotva lehce nad nulu, přitom bylo mezi 5-7C. Ale ten vítr, mraky, sluníčko za nimi schované. 

Fotila bych víc, ale promrzlé prsty mi to nedovolily. 

Ale jsem moc ráda, že jsme se tam vypravili. 

Něco málo fotek, převážně  s nebem, kde se mráčky honily, jako kdybych hrály nějakou hru. 

Kdyby asi tolik vítr nepřipomínal horské štíty, tak bychom si to užili více a neproběhli celou trasou. Dokonce jsme viděli jedince, která na zpáteční cestě počkali u ZOO na BUS. Nedivím se. Připomínalo to "Větrnou hůrku". 

Ale na krásách zámku a přilehlé zahradě a vinicích sv. Kláry to nemění nic. Od dubna bude otevřeno. Už aby bylo jaro, pořád to říkám. 

Nedělní den se u mne nesl ve velmi úzkostné tendenci, která začala již sobotu večer a nechtěla se mne pustit, proto toto přirovnání. 

Ale vylepšení přineslo toto povýletové posezení, tato super bašta v celkem docela obyčejné pïvnici, kam se moc ráda na kuřecí pečená - marinovaná křídla vrátím. 👍

Celkem často jsem se setkala s tím, že u tohoto druhu jídla, nebo třeba i u masového mixu či žeber neodpovídala naservírovaná porce s uvedenou gramáží v nabídce. Vždy to to bylo o dosti méně (vím, že váha masa se uvádí v syrovém stavu, ale i tak). 

Prostě poznám, že na talíři není 750g, ale tak max. 300g. 

Křísla byly měkká, šťavnatá, šla krásně oddělit od kostiček, obrala jsem je do poslední chrupavky, což svědčí o kvalitním mase, dobrém zpracování a skvělém dochucení. 

Běžně se ke křídlům podává česneková bagetka a kukuřičný klas, ale požádali jsme o výměnu za hranolky a nebyl problém. 

Ano, porce je to veliká, ale dlabala jsem ji min. 2,5 - 3h, vlastně po celou dobu, co jsme v restauraci byli. Pro mne je to až typické. Mám ráda posezení spojené s jídlem, kdy se mohu věnovat tomu a i tomu. Jen občas zaskočím obsluhu, že neustále nemám dojedeno. 

Alespoň menší procházka, cestou do a z práce. 

Pravidelné a povinné AT, bohužel, nebo bohu dík, já ani nevím. My jsme začaly opět chodit do kanceláře, protože daně. Vlastně ani nevím, jestli bych nebrala tak trochu HO na střídačku. Průběžně byl někdo okolo nás v karanténě, nám se to zatím vyhýbá. 

Trochu domácí stravy v podání Kennyho poctivé zelňačky, kterou vařil přímo z čerstvé hlávky bílého, přidal maďarskou klobásku a kysanou smetanu. Byla velmi hutná a do druhého dne se pěkně rozležela. 

Odpolednímu běhání přály souhry okolností. Po schůzce v bance a zubařce, kde jsem byla pouze na kontrole jsem po týdnu nabula boty a vyběhla na Letenskou pláň. 

Cestou z meetingu, osvícený - nasvícený kostel na Strossmayerově nám. P7, sv. Antonína Paduánského.  

 

Pokus o noční selfie na veřejnosti, no kxichtit se umím dobře. 

Asian food v bistu na Smíchovském nádraží, kam jsme před meetingem celkem pravidelně začali s kamarádem chodit. Toto je konkrétně Thajská verze s kokosovým mlékem, čerstvou zeleninou a krevetami. Velmi dobrá, chutná, jemná a přitom lehce pikantní záležitost, která mne postavila na nohy a trochu probrala po dlouhém dni. 

Mé ranní selfie, nevzdávám se a zkouším znovu a znovu. 

Mobil je to skvělý, jen si mi již 3x stala taková nepříjemnost s YTB-Music. 

Fotí přenádherně, celkově jsem s ním nadmíru spokojená, jen ten YTB. Už 3x se mi zasekl tak, že nešlo přehrávat písničky a bohužel se mi to vždy stalo při běhu. 

Pomohlo restartovat ho, ale to se vám opravdu nechce, ještě se zaobírat technickými záležitostmi a komplikacemi. 

Samozřejmě, že je tady možnost reklamace na Alze, ale když já tak hrozně nerada něco reklamuji. 

Páteční, pracovní, z kanceláře, po dlouhém dni. 

Na IG jsem psala, že tuto košili i přes to, že mi dobře sedí, má super střih a i materiál téměř nenosím. Pokud hledáš skvělou a vysoce kvalitní elegantní modu doporučuji podívat se na T.M. Lewin. 

Páteční poledne na Starém městě. 

Jakubská / Masná ulice. 

Kostel sv. Jakuba, tuto cestu mám ráda, chodím prakticky pokaždé, když mířím směrem na nám. Republiky. 

Jsem asi jedna z mála, která nechodí ráda nakupovat do Palladia, obecně pro mne trávení času v OC přijde nanejvýše zbytečné. Pokud něco potřebuji a jinde není možnost to sehnat, tak ano, ale to je nutnost. 

Nakupování mi nevadí, ale mám svůj styl, rychlost a nerada v krámech trávím více času, než je nutné. Mnohem raději jdu do OD Kotva, nežli do Palladia. 

Nádherné, slunné počasí bylo. Přitom nálada s tím naprosto nekorespondovala. Nálada v kanceláři opět hrozná, dozvěděla jsem se, že vlastně nic neumím, nic jsem se ve mzdové účtárně nenaučila a proto není důvod, abych tam zůstávala. 

Smutné, nepříjemné a velmi, velmi stresující. Nejradši bych se na všechno vykašlala a nebyla, jako Šípková růženka bych chtěla usnout a již se neprobudit. 

Přede pravidelným pátečním meetingem jsem měla čas, venku zima, jako na Sibiři, tak jsem opět zašla na své milované Pho bo, tentokrát sama. Bez M. a bez kamaráda Petra. 

Pho si dávám nejčastěji s tofu, nebo s kuřecím masem, jako právě nyní. 

Pho bo za 139,- Kč u Smíchovského nádraží, mohu jen a jen doporučit. Silný, skvělý a chuťově plný vývar doplněný koriandrem, skleněnými nudlemi a masem. 

Tady jsem byla celkem ještě v pohodě, nebo relativní pohodě a klidu. Meeting mi vždy pomůže. 

Ovšem druhý den, čili v sobotu jsem se dostala do vleku hrozné deprese, nevylezla jsem na krok, téměř jsem se nedohrabala ani uvařit i čaj či do koupelny. 

Výčitky, nenávist, strach, obava,....mohla bych pokračovat. Nic, co by bylo příjemné, žádoucí a hrozně mě to vysálo, unavilo a prakticky jsem celý den prospala, na střídačku právě s těmito šílenými stavy. 

V neděli jsem se trochu vzchopila a uvařila, zapečené těstoviny, salát z červené řepy. 

Byl toho celý pekáč, ale jak mi nebylo dobře, tak jsem neměla chuť ani pomyšlení na jídlo, čili jsme nemuseli dva dny vařit, což je také výhoda. Tedy pokud vám nevadí ohřívané jídlo, mě vlastně ani ne, protože jsem takový nimra, že jím vše prakticky studené. 

Přiznám se, že nejvíce down jsem byla z práce, myslela jsem si, že jsem "pochopila", ale nee, prozřela jsem až, až posléze, kdy jsem zjistila, že kdokoli a cokoli by do MÚ přišel, je předem odmítnut a zavržen, protože ... , protože, protože. Mohla bych dlouho sáhle pokračovat, čili mé působení bylo a stále je spíš připomínající Dona Quijota... a větrné mlýny. 

Ano přiznávám, mám svou hlavu, vlastní názor, nejsem úplně plochá a prázdná, tak bych se vyjádřila. To, že tyto řádky píšu v půl páté ráno, kdy jsem se probudila cca před dvěma hodinami, po večerním šlofíku záhy po příchodu z práce o něčem svědčí. 

Pondělní den začínal zprávou od M. , kdy mi popřál k Valentýnu, což mě neskutečně hlavně PŘEKVAPILO, ale také potěšilo. 🤗🖤

Pondělní ráno pokračovalo pravidelným pracovním testováním na Covid a cestou do práce jsem si vyfotila Chanel prodejnu. No co je víc, než mít Chanel prakticky hned za rohem. Prostě je to sen, můj humor, který mám ráda a patří ke mě. 🙃

Na IG na mne vykoukly tyto dvě labutě, které jsou na řece protékající Třebíčí, právě na sv. Valentýna, jak příznačné, tak jsem si fotku tak trochu "půjčila". 

Ten týden jsem si oblíbila modrou, kterou jsem měla snad 4x do týdne. 

Toto triko, napůl halenka jsem pořídila nedávno v 2handu u Smíchovského nádraží, byl to super kup, to přiznávám. 

Triko je moc příjemné, velikosti XS a je z Tchiba, co říká cedulka. 

Modrá barva je v mém šatníku asi zastoupena nejčastěji, cítím se v ní prostě dobře. 

#selfie #me #narcis #blue 

Přiznávám, že tento týden byl neskutečně moc náročný, jak psychicky, tak i fyzicky - pracovní tempo nabíralo na ještě větších obrátkách. 

A právě make-up mě bavil, stává se mi, když se trochu nalíčím, zvedne se mi nálada. Což je dobré, ať už je to cokoli, co mi pomůže cítit se v lepší duchovní kondici, není v rozporu s morálkou a zákonem, tak proč ne. 

Jak vidíte, tak selfi, ranní jsem hojně zkoušela. Ráno bylo již trochu použitelné denní světlo, ale bylo to i tím, že jsem vstávala o hodinu později, chodila do práce cca na 8,30h, jelikož jsem dřív jak v 18h nekončila. 

V týdnu jsme "uspořádali" takový neformální byznys meeting AA, který se protáhl a já se domů po meetingu dostala až před 23h. Uff, další náročný den, ale jsem moc ráda, že jsme se sešli a i se samotným průběhem a výsledkem jsem spokojená. 

Opět tady máme měsíc, ale tentokrát jsem nespavostí netrpěla, byla jsem tak unavená, že jsem spíš po práci přišla, udělala nezbytnosti, padla na postel a probudila se v půli noci celá zmatená. 

Proto jsem mohla měsíc takto zachytit. Mé večerní šlofíkování se mi asi 3x protáhlo do noci, tím se mi tak trochu přehodil režim, a mé únavě a celkovému "vyčerpání" rozhodně neprospělo. 

#goodmorning #selfie #narcis #blondhair 

#longhair #samsung #czechblogger 

Ráno jsem se cítila celkem dobře, make-up trochu vytvořil i fresh fasádu. 🙃

No a ve čtvrtek nás čekalo poslední povinné antigenní testování, které dopadlo dobře i přes to, že nám zůstala nečekaně kolegyně doma, právě proto, že byla pozitivní. 

Ráno bylo azuro, krásná modrá obloha, záhy se ovšem zatáhlo, začalo pršet, chvíli snad i sněžit, počasí doslova jako na houpačce. 

Snídaně u McDonaldu jsem si dopřála po ranním běhu, spíš to tedy byla taková svačinka, ale jogurt dobrý = odměna musí být. 

Další ranní selfie v novém modrém topu ze 2handu. 

Volná modrá košile s rafinovaným zapínám vzadu z velmi příjemné džínoviny. 

K tomu jsem si jen vzala legíny, kozačky a pod košili, která je těsně k zadku vzala delší černé tílko, nějak se v legínách necítím, jako v kalhotech, tak se snažím mít k tomu delší topy či košile. 

Vlasy a nehty se mi dočista poslední tak 4 měsíce zbláznili, protože mi rostou jednou tak rychle. Takovéhle odrosty mívám ne po 2 měsících, ale tak po 4-6ti. Na nehty, respektive jejich doplnění chodít také po kratším intervalu. 

A musím říct, že i v této modré košili se cítím velmi dobře. Příjemný materiál, super volný a ležérní střih. 

Západ slunce v jednom pražském podvečeru, byl doslova kouzelný. 

Mě se ho podařilo zachytit cestou přes most na Klárov. A nebyla jsem zdaleka jediná, kdo si tuto krásu fotil. 

Pohled na Malou Stranu, kostel sv. Mikuláše a Petřín. 

Nebo i Karlův most, který začíná Staroměstskou Mosteckou věží, kostel sv. Františka z Assisi a klášter Řádu Křížovníků s červenou hvězdou. 

Hejno ptáků, kteří vypadají, že levitují nad vodou. 

Cestou na tramvaj jsem se kochala a fotila. 

Prostě Praha je město měst, alespoň pro mne. 

Běhání, procházky, kosmetika, prostě moje radosti, kterými se snažím zpříjemňovat si život, těšit se z nich a radovat. 

Oběd s tátou a procházka po farmářkých trzích u nás na Heřmańáků, jak se nazývá, ale ve skutečnosti je na Řezáčově náměstí dole u metra Vltavská. 

Počasí nám tedy vyšlo, bylo příjemně slunečno, celkem i teplo 8C, ale vítr chvílemi dosahoval síly orkánu, který se v noci přes Česko přehnal. 

Zašli na oběd, který jsem po dlouhé době pořídila na Slevomatu. Vybrala jsem restauraci Na Verandě, která je v Kobylisích za Katastrálním úřadem. 

Málem nás to odfouklo, než jsme dorazili na místo. Ale restauraci jsme našli, odpovídala popisu i webu. 

Rezervace byla pro nás na čas připravena, jídlo bylo opravdu moc dobré, bylo ho skutečně hodně, respektive odpovídalo nabízenému množství. Dokonce jsme si odnášeli pěknou výslužku s sebou domů. Čili jsem nemusela vařit. 

Den jsme si moc užili, byl to po dlouhý době velmi milý a pohodový den i přes to, že táta přijel o hodinu a půl dřív než byla domluva, čili jsem narychlo musela přeorganizovat svůj program, ale podařilo se. 

No a další nášup byl s L., kdy jsme zašli do nově otevřené HOSTINEC U Váhy na P5 na Knížecí. Což bývala a i nyní je skvělá pražská pivnice. 

Dali jsme si bramboráčky s kysaným zelím a mix grilovaných klobásek s hořčicí a vejmrdou. Výborné, lepší kysané zelí jsem nejedla. 

Skvělé nealko Staropramen pivo, taky jaké jiné by tam měli točit, když se podnik nachází prakticky vedle pivovaru Staropramen. 

Caffe Lungo jsem dlouho neměla a zase si ho dlouho nedám, přešla jsem na silnější a výraznější kalibr. 

L. musel vyzkoušet Švejkovu výzvu, kdy si dal všechny druhy zmíněné kořalky z knihy. Tj. servírovalo se celkem 7 druhů = Rum, Kontušovka, Čert, Jeřabinka, Ořechovka, Višňovka a Vanilková. Zvládl to 🙈🙃, myslím si že i dobře. Restaurace je moc příjemná a mohu ji jen doporučit. 

Copatá, copadá.... ☺

...ani nevím, jak mě to napadlo udělat si dva culíko-copy, možná uš jsem nevěděla, co s těmi vlasy, jak si je upravit, protože konce byly ulámané a dlouhé, opravdu hooodně. Těšila jsem se, že mi je brzy Gági zkrátí...👍

Ovšem to jsem netušila, že budu muset jít v pondělí ráno k doktorce a ta mi vystavila neschopenku. 

K mým běžným nemocem, kterými jsou úzkosti, deprese a panické ataky se přidaly respirační obtíže se zánětem průdušek, a jako bonus navíc i zánět močového měchýře. 

Takže jsem vyfasovala léky, pokyny a doporučení, co dělat a co naopak nikoli. 

Venku řádil opět silný vítr, místy dosahoval síly orkánu, že i já jsem si vzala čepici. Zdokumentovaná cesta do Košíř k mé obvodní lékařce. 

Donáška až do domu, to je panečku servis. To je asi tak jediné pozitivní na tomto, že milá Gábi mě přišla ostříhat a udělat melírky až k nám domů, když mi PCR test vyšel naštěstí opět negativní a teploty opadly. 

Donesla nám z bistra Asia Fast Food Bobi27 malé občerstvení.  Dvoje letní rolky s krevetami, které byly za mne tedy dost průměrné a PhoBo bylo asi nejhorší, které jsem za poslední dobu ochutnala. Čili buď to se v bistru zhoršily, nebo mne se změnily chutě, ale spíš bych řekla, že jsem ochutnala mnohem lepší asijskou kuchyni, která mi vyhovuje a chutná. 

Gábi donesla i tuto přenádhernou růžičku. ♥

Výsledek její úžasné práce. Nové melírky, konečně odrosty, díky kterým se mi vlasy neskutečně rychle mastily a potom šlo pryč 15 cm vlasů. 

Zničené konce, přesušené chtěly pryč, navíc blíží se jako, tak to chtělo jistou obměnu.

 Jsem ráda, že jsem do zkrácení šla, jelikož se nyní cítím mnohem lehčí a sestříhaný účes působí vzdušnějším dojmem. 

Rychlo vaření, opět jsem vařila polévku, tentokrát ze žlutého hrachu, který jsem přes noc namočila a poté uvařila. Zvlášť jsem si orestovala cibulku se slaninou, což je finální vložka polévky. 

Abych polévku nemusela zahušťovat moukou, více hrachu se mi přidávat nechtělo, ještě jsem měla v záloze kysanou smetanu, na kterou nakonec ani nedošlo. 

Koupila jsem mrkev, kterou jsem povařila ve slané vodě, poté ji s polovinou vařeného hrachu rozmixovala, poté přidala zbývající část hrachu. Na dochucení jsem použila sůl, pepř, sušený česnek a chilli + na závěr ještě trochu majoránky. 

Přišel mi i balíček, respektive jsem si ho vyzvedla v Košířích na celnici, když jsem byla u své lékařky. Balíček je od kamarádky Chieko z Japonska. ♥

Samé nádherné věcičky mi poslala, naprosto se trefila velikostí, stylem ♥. Vážně jsem byla až dojatá..., více bude v článku s nákupy/dárky. 

Taková IG koláž. 

Běhání a procházka. Jakmile mi paní doktorka napsala vycházky a mohla jsem ven, doslova jsem vyběhla, protože dva týdny doma, bez pohybu nebylo pro mne vůbec dobré. 

No a podle výkonu, šnečího tempa, bych řekla, že jsem snad běhat i zapomněla. No a dokonce jednou = poprvé se mi stalo, že jsem se při běhu zastavila, protože jsem .... , no protože jsem musela, nešlo to dál, hlavně tedy psychicky, což mělo neblahý dopad i na fyzičku. Ale tak nějak jsem to cítila, že nejsem "v kondici". No hanba, selhala jsem. Sama před sebou jsem zklamala. 

#cookingtime #lunch #nonalcoholicbeer 

Kennyho vaření, aneb skvělé zapečené selské brambory se zeleninovou směsí a potom vepřová kýta dušená s fenyklem a těstovinami. 

Krásné ranní svítání u nás na Letné, doslova jarní. Skutečně únor byl nezvykle teplý, což je jedině dobře, ale vlastně pro přírodu příliš ne. 

Máme nové sklenice s logem AA, které nechala vytvořit jedna moc milá slečna, členka společenství. Sklenice jsou zrecyklované láhve od vína = jak symbolické 🤗👍.

A tento příspěvek zakončím fotkami, kde je asi nejvíce vidět, jak moc jsme vlasy s Gábi zkrátily. 

Přijde mi, že je hned vidět, jak jsou bohatší, lesklejší a celkově v lepší kondici. 

Ten den jsem prakticky celý prospala, aneb jak se říká, tělo si to žádá, tělo si řekne. 

Sice jsem byla dostatečně vyspalá, ale příliš dobře naladěná nee, tak nějak mě trápily vlastní myšlenky, které byly plné výčitek, kritiky a nespokojenosti, sama se sebou. 

Je 40min po půlnoci a já dopisuji tento článek. Nějak se mi odpolední, nebo spíš večerní šlofík protáhl. Ale musím říct, že se mi celkem postupně - pomalu srovná režim, už nemívám zlé sny a spí se mi lehčeji. 

Ovšem pořád cítím velkou únavu a občas i takovou apatii. 

No a jsme u konce, opět to byl dlouhý měsíc, plný různých situací, některých hodně nepředvídatelných. Ale takový je hold život. 

No a jaký byl Tvůj únorový měsíc? Jak a co jsi zažila Ty pěkného?

Moc děkuji za pozornost a přízeň mému blogu, nejen zde, ale i na INSTAGRAMU a FB.

 

Tvé podpory si velmi vážím a každá zpětná vazba je pro mne velkým 

přínosem.

Přeji Ti krásný a pohodový dnešní den.

papa E. A. 😻😉