AHOJ,AHOJ,
krásnou neděli přeji. Shrnutí mého měsíce června, právě přináším, čili jsme v polovině roku, sledujete to, jak to letí, je tady.
Již druhý měsíc vlastně začínám tématem okolo mých zubů. Protože je stále aktuální. Nyní jsem podstoupila zavedení - úspěšné zavedení tří zubních implantátů u dr. Hořešovského ve Vršovicích.
Pan doktor, samozřejmě v týmu se svou milou a skvělou setřičkou zařídili, abych měla implantáty, jak se patří ve spodní dásni.
Tímto bych chtěla velice poděkovat všem, kteří na mě mysleli, podporovali slovem, přáním či finančně. Za to moc a moc děkuji, není to samozřejmost.
Ráno před zákrokem jsem se probudila asi již ve čtyři hodiny ráno, tedy jsem měla spousty času, takže jsem vyprala a pověsila prádlo, trochu poklidila, udělala si kávu, čaj, trochu se věnovala blogu.
Měla jsem celkem dostatek prostoru na přemýšlení, vzpomínání a v jednu slabší chvíli jsem si vzpomněla na mou spolužačku a kamarádku Denisu a zmíním jen, její označení mě "ledová královna".
No a když jsem se blížila k panu doktorovi, tak jsem míjela tramvají zastávku a ulici, kde dříve v Praze právě Deni bydlela, kam si přivezla svou první holčičku.
A ještě jedna zmínka o mé cestě k zubaři je, jak jsem ucítila a to doslova "Boží sílu", při pohledu na kostel sv. Voršily na Národní třídě, když jsem opět čekala na tramvaj a díky tomu se i pomodlila a poděkovala Bohu, za jeho cestu.
Jinak ano, na implantáty jsem jela sama, nikdo m nedoprovázel, zvládla jsem to sama, i cestu zpět. Ta bylo ovšem o to příjemnější, že jsem vystoupila u Národního divadla, L. mi předal nějaké věci, co pro mě měl, zašli jsme do lékárny pro antibiotika a další drobnosti.
Zašli jsme nakonec místo na kávu, pro mě na zmrzlinu. Hrozně moc mi to "bodlo", navíc jsme byli v té nejlepší zmrzlinárně v Praze a to v Creme de la Cream na Národní třídě.
Za mne je to toto nejlepší zmrzlina v celé Praze. Ať má každý svou preferenci, má je jasná. O to větší radost jsem měla, že návštěva se uskutečnila min. po dvou a půl letech od poslední návštěvě.
toto se nemělo stát - s dovolením sem dávám vykopírovaný = celý text svého postu na FB mého známého, které mne doslova "zasáhlo u srdce".
Něco k Andymu Fletcherovi, něco osobního a proč mě to tak vzalo. Malý noční status, víceméně povídání sám k sobě.
Odešel první člen kapely, která nahrála soundtrack mého života - je to strašný klišé, ale naprosto přesný. Bylo mi čtrnáct, když jsem v polské televizi viděl a slyšel Master and Servant. A co už to musí být, když si i čtrnáctiletý spratek uvědomí, že slyší něco mimořádného, v době, kdy pro něj s ohledem na věk je nejen v hudbě mimořádné všechno. Ale tohle bylo tak jiný, tak divný, tak sexy, že se ze mě stal okamžitě depešák, aniž bych samozřejmě věděl, že něco takového jako subkultura příznivců DM existuje.
Petr Fousek, co bydlel naproti přes ulici, mi natočil výběr jejich prvních čtyř alb na kazetu C90 - končila v půlce ustřiženou "Lie to Me".
Postupně jsem si nahrál všechna dosavadní alba a pořádně je naposlouchal. Se slovníkem Aj-Čj v ruce jsem si překládal jejich texty a nebyly to samé úspěchy. Když v roce 1986 vyšla "Black Celebration", zasekl jsem se upísničky "Fly on the Windscreen". Konkrétně u úvodního verše "Death is everywhere, there are flies on the windscreen for a start" (Smrt je všude okolo, pro začátek jsou tady mouchy na čelním skle). Můj laický, pubertální překlad "Smrt je všude, letí na větrné plachtě, zrovna startuje!" není jak od Martina Hilského, což? Ale nevadí, časem jsem to vypiloval a šlo taky o ten sound, že ano.
S Depeche Mode jsem mohl trávit chvíle a prožívat věci, které obludní, nechápaví rodiče ve vašich šestnácti letech nechtějí slyšet, ostatně, ani by vám nerozuměli. Že jste asi úplně sami na světě s myšlenkami, které vás napadají, že si na vás matikářka zasedla a že Kamila P. už potřetí odmítla cucačku za barákem. Jste ztracený duše bez spřízněného srdce a najednou jsou tady Depeche Mode!
Tak moc potřebuju útěchu
Chci cítit Tvůj dotek
Dnes v noci
Vezmi mne do své náruče
Zapomeň na vše, co jsi dnes nemohla udělat.
A pak jsou tady dny dobrý, kdy jdete s veselou myslí po ulici, protože matikářka poznala, kdo je tady pánem a naučil se integrály, Eva K. vám rozumí a na rozdíl od nafrněné Kamily P. cucačku neodmítla a rozumí vám! A Kamila ať si trhne nohou!
Vítr v mých vlasech
mě nutí si uvědomovat,
jak příjemné je dnes večer žít
Už roky jsem se necítil tak naživu
Rok 1988 a památný koncert DM v Praze, za těžkého totáče, socialismus všude okolo, nebyl hajzlpapír, krámy prázdný a vyžraný, do zahraničí maximálně do Drážďan a do Bulharska, ale najednou splněnej sen! Na koncertě jsem byl s tím samým Petrem Fouskem, který mi obstaral první písničky a všude okolo nás tisíce depešáků v černým, tak vstřícnou, přátelskou atmosféru plnou radosti a lásky už jsem pak snad nikdy nezažil a to jsem byl v roce 1989 cinkat klíčema na Letné, když režim padl. Spousta věcí se po převratu změnila, rozešel jsem se po dvou letech s mou první velkou láskou (podvedla mě s Petrem Fouskem), do ulic vtrhl kapitalismus, oženil jsem se, zplodil syna, rozvedl se, ale DM tady byli pořád. Přátelé přicházeli a odcházeli, odešla mi nejlepší kamarádka i táta, ale DM tady byli pořád. Zestárnul jsem, vystudoval lékařskou fakultu, projel celý svět a do toho všeho mi hráli DM a já netrpělivě čekal na každou novou desku, i když se už opakovali, ale koho to asi zajímá, aha?
A dneškem něco skončilo. Ne tak, jako když na začátku devadesátek skupinu opustil Alan Wilder, ten je pořád naživu a zdráv. Něco skončilo definitivně. Ten soundtrack hraje dál, z hlavy mi ho nikdo nedostane, ale pokud jste to dočetli až sem, tak víte, že pro mě je to podobný, jako když vám umře někdo z rodiny. Takový blízký strýček. Čtyřicet let jste se znali, mohli jste mu říct všechno a leccos zůstalo mezi vámi. Má váš respekt a celoživotní důvěru. Díky, Andy, kamaráde.
Enjoy the Silence.
ještě neee, tak brzy...,jak konstatoval M., v 60ti by u nás nešel ani do důchodu..., njn Bůh si ho vzal k sobě, jak by zase řekly sestry Volšilky, což mi rozhodně přijde mnohem, mnohem výstižnější.
#blue #longhair
#goodmorning #selfie #working
#ifeelgoood #ifeelbad #anxiety #me
Jedna černobílá, ach ty filtry a moderní technologie, ty nás jednou dostanou. Ne ba ne, člověk s tím asi "musí umět zacházet", nejlépe citelně, ostatně jako je tomu asi se vším.
Všeho s "mírou" jak se říká, tak mě jen přivádí na téma internet a speciálně YTB scéna, kdy YTBer není sprosté slovo, jak si jistí lidé mylně - dle mého názoru myslí. Já svůj okruh +-, který je neměnný sleduji již devět dlouhých let a je moc pěkné sledovat ten vývoj. U někoho progres, u někoho zase třeba rodinný život, který se proměnil z toho studentského a náctiletého, nebo někoho již na YTB prostě nepotkám. Blog a YTB mě zatím drží celkem dlouho. Baví mě to, je to můj koníček, záliba a ráda tím trávím svůj volný čas, je to pro mne relax. Plně chápu, že pro někoho by to nebyl.
Ta svoboda, rozmanitost a možnost volby je jednoduše nejvíc.
Jako třeba meetingy AA mi pomáhají, někdy více, někdy méně, ale také jsem již čtvrtým rokem věrná.
Nebo třebas toto krátkozraké a jednoduché focení selfie. Mě to baví, dělá mi to radost a dost často i zvedne náladu, proto to dělám. Cítit se dobře je přeci to, co chceme, nebo rozhodně to, co chci já a k čemu směřuji.
PhoBo v jiné, pro mne nové čínské restauraci dole v Holešovicích, přímo na Stross. náměstí. Nebylo vůbec špatné, poměr cena/výkon, velmi slušné.
Navíc, jedná se o skutečně takovou tu českou čínu, čili za mne spokojenost.
#blue #friday #AA #meeting
#working #longday #
Už nutně potřebuji doplnit melíry, mám to neskutečně moc odrostlé.
Víkendové "buřtíkobranní" v Prokopáku. 
Prokopské a Dalejské údolí. Jeho PRAŽSKÝ SEMMERING.
O víkendu jsem letos vůbec poprvé zavítala do Prokopáku na "špekářkobranní", opékání buřtíků u kamaráda, s kamarády z AA. A primárně, užít si prima čas, krásný den, kdy nám naprosto úžasně vyšlo slunné počasí.
Počasí bylo přímo na objednání, slunko svítilo, sešlo se nás opravdu hodně, prostě prima společnost. Teploty na sluníčku šplhaly až k 20C, což bylo super, oproti avizovaným mrakům a případnému dešti.
Prošla jsem se krásně, vyvětrala tělo, ale hlavně i mysl, přišla na jiné myšlenky, obklopena příjemným a pro mne přátelským prostředím.
Díky, díky za tento krásný sobotní den, díky za vás kamarádi. Speciální díky patří mému báječnému kamarádovi Petovi K., Pepovi, milé D. a v neposlední řadě i L.
Je tam prostě krásně, ale jak někdo z nás správně řekl, společnost, ve které se člověk nachází dělá min. 50% úspěchu.
Jak říká P. , Prokopské a Dalejské údolí je pouhých 5 km vzdušnou čarou od Václavského nám., inu kdo by to byl řekl. Obrovský zelený kus v centru Prahy.
Trochu si tady "přehřeji polívčičku", jelikož nás na podzim čekají komunální volby a Prahu i Magistrátní, tak která světová metropole má tolik parků, zelených územních celků.
Nejenom v tomto je Praha unikátní a proto bychom si toho jednak měli vážit, chovat se k přírodě šetrně a ohleduplně. Čistá příroda, není samozřejmostí. Jen chci zmínit, že já nejsem žádný zelený nadšenec, ochránce přírody či enviromentální expert, jsem v tomto směru dost pragmatická, ale prostě jsou jistá území, která mají své opodstatnění a neměli by býti příliš měněna.
Druhý den v neděli na mne padly opět chmury, nebo spíš mě stále trápil otok po implantátech, nekončící teplota, která snad opadla právě jen v přítomnosti kamarádů v Prokopáku. Nebylo mi zkrátka vůbec dobře, 2x za den jsem sama od sebe usnula, spotřeba zubního analgetického rapidně stoupla na jedno celé balení za den, ale lepšilo se to.
Síla marketingu a IG mi ukázala OVEČKÁRNU.
No a IG zaregistroval, že jsem se dívala na VAsky, nabídl mi OVEČKÁRNU, a bylo jasno. Objednala jsem si za odměnu tyto pantofle, které jistě využiji min. v létě na takové to běhání, či do práce. Celkově jejich e-shop mě zaujal. ♥
Dostala jsem od milé D. tip na velmi zajímavou jednak výzvu a knihu SVĚT BEZ STÍŽNOSTÍ.
Nejraději bych ji pořídila M., jako dárek, sama nad ní uvažuji. Do výzvy nepůjdu, už jen z toho důvodu, že nemám ráda takto masové až lavinové akce.
Zamilovala jsem se, přesně obchod, dle mého gusta ... , protože když bych si mohla vybrat dobu=období, ve kterém bych chtěla žít, bylo by to přesně toto - 20-30léta minulého století..
sluníčko a menší procházka před schůzkou, protože já všude chodím min. o 15-20min dřív, to je takový můj zvyk, nebo spíš zlozvyk.
Jak to máš ty s dochvilností?
Ovšem ten týden jsem se dozvěděla nemilou zprávu, že náš kamarád, prakticky zakládající člen SZ v ČR a můj kolega, se kterým jsem víc jak rok a půl sdílela maličkou kancelář zemřel. Přitom jsem ho nedávno viděla, téměř po 4 letech. Njn. nepříjemný start do nového dne.
Po Praze jezdí čím dál tím častěji, hojněji "staré", již historické, krásně zrekonstruované tramvaje T3.
Cestou do Vršovic jsem potkala NOSTALGICKOU LINKU Č. 23 a měla možnost je alespoň vyfotit. Líbí se mi obě, jsou krásné, citelně zrekonstruované - repasované.
V pátek mívá meeting AA, jelikož je to nyní v práci nějaké více náročnější, vůbec prakticky nesportuji, doma také žádná velká podpora, tak se cítím častěji unavená až vyčerpaná.
Meeting jsem byla "nucena", díky fyzického a psych. asi pátečnímu ataku narychlo odvolat, hledat záskok v podobě klíčů, již to je velice nepříjemné, stojí to sílu, napsat a uznat "nemoc" a říct si o pomoc.
Čili, tím se chci dobrat tomu, že jsem si v pátek místo meetingu šla lehnout, šla jsem si dát šlofíka, kdy mi domácí aklimatizace značně pomohla a cítila jsem se lépe. Koukala jsem se jen tak zběžně do mobilu, co jsem ráno vlastně vyfotila, protože přes den na IG a tokové ty běžné záležitosti příliš příležitosti, času a chuti nemám. No a co jsem neuviděla.
V neupravené fotce, bez filtru, se špatným ranním světlem jsem viděla ŽENU, SAMA V SOBĚ JSEM UVIDĚLA VÝRAZ DOSPĚLÉ ŽENY. Poprvé v životě jsem si tak připadala, dospěle, zodpovědně sama za sebe, soběstačně, stabilně a silně. Prostě jsem viděla stojící "funkční jednotku" s výrazem ve tváří, "to jsem JÁ, JÁ, ERIKA U. ", jsem zodpovědná sama za sebe a žiju si SVŮJ SOUČASNÝ ŽIVOT.
Sama za sebe, poprvé se za nic a nikoho neschovávám, samozřejmě, že nic a nikdo není čisto, čistý, zároveň nic není absolutní, ale ani zcela relativní.
Výraz ve tváři mě PŘEKVPAPIL, docela v úžasu jsem byla v tu chvíli, ale hned jsem věděla, co to to vidím, co cítím.
Proto jsem si i tuto skutečnost, tento moment zaznamenala. Zároveň nemohu opomenout zmínit, že také druhé to, co mě napadlo byla velká podoba s mojí mámou. O tom ale třeba někdy příště.
V pátek po práci to na mě nějak padlo. Okolo poledního prakticky všichni "vypadli" z práce domů a já sice měla super klid a prostor na práci, ovšem připadala jsem si naprosto nemožně a ztraceně. Holka, co téměř ve čtyřiceti nemá co na práci, v pátek odpoledne, při krásném, slunném letním počasí, nežli vysedávat v práci. Smutné.
Zašla jsem si alespoň na manikúru, opět, tedy podruhé v Kobylisích a vínovou barvu jsem vyměnila za šedo-nude.
Nejlepší osvěžení, krom sprchy samozřejmě bylo vychlazené nealko pivečko! Celé do mě padlo za chvíli.
Už jsem si to tak nějak i plánovala, že bych mohla o víkendu vyběhnout, namotivoval mě hodně kamarád, který mi v sobotu, jen tak mimochodem ohlásil, že si byl zaběhat hodinku.
Ty jo,
v sobotu večer mi došlo, že nemusím, prostě nemusím běžet celou obvyklou trasu, stačí třeba polovinu, nebo i jen 5km, abych síly rozložila, šetřila se a po dvou a půl měsících pomalu navázala, nebo začala navazovat. I jsem si řekla, kudy asi tak poběžím.
Vyběhla jsem cca hodinu po probuzení, směr Stromovka byl jasný.
Ovšem, bylo již neskutečné vedro, dusno, já byla nepřiměřeně navlečená, čili se mi extrémně zvýšila tepová frekvence, naopak mi klesl tlak a bylo mi až na omdlení.
Takže jsem se raději 2x při tomto stavu zastavila, šla, ale i tak jsem uběhla 8,3km. Vlastně spokojenost.
Nic mě nebolelo, uběhla jsem víc, než jsem si říkala, jen to vedro a dusno mě doslova "zabíjelo", natékají mi hrozně žíly - žíly na rukách převážně, až to kolikrát bolí. Snad příště v lepším vzdušnějším oblečení, slunečními brýlemi a nějakou pokrývkou hlavy zopakuji příjemné kolečko ve Stromovce. Ještě zvažuji, že bych hold mohla chodit běhat buť to velmi brzy ráno a nebo naopak večer, to bude chladněji a hlavně, ve Stromovce snad nebude tolik lidí. Diváky okolo sebe opravdu nepotřebuji.
Což je Čínský koncept kuchyně, která je slušná, autentická, poměr cena - výkon a lokalitu když zahrnu - velká spokojenost. Pho Bo bylo dobré, silné, jen menší porce.
Taštičky, zvláště pak salátek vypadaly také velmi dobře.
No a jelikož jsem si i říkala, že bych potřebovala na běhání dokoupit nějaké kraťasy - žádné nemám, světe div se, ledvinku na věci, kšiltovku a běžecké brýle, ale seznam jsem si jen tak napsala, že si postupně ve Sportisimu u nás ve Stromovce pořídím.
Nakonec jsme šli do Decatlonu v OC Smíchov a já si tam vzala kraťasy v akci, které jsou dost bídné, ale pásová taštička na mobil, klíče mi přijde moc fajn, ale i tak, můj denní rozpočet - navíc před výplatou a šetřením na nové keramické zuby byl vyčerpán.
Ceny v Decatlonu jsou asi příznivé, ale o kvalitě a funkčnosti bych spíš pochybovala. Nevím, nechci hanit tento řetězec, ale Sportisimo je mi logicky bližší...., když jsem tam 4 roky pracovala.
Ale jo, jsem ráda, že jsem si věci pořídila a tak okoukla Decatlon.
Domácí kuchyně...vařil Kenny a moc se mu to povedlo!!!
Ranní série selfie pokračuje, ani nevím proč to dělám, ze zvyku, pro zlepšení nálady..., nebo to vnímám, jako čas, který věnuji sama sobě.
Těžko říct, nijak víc do hloubky jsem se tím nezaobírala, ale je pravda, že se cítím lépe, když se alespoň jednou za den, mohu věnovat sama sobě. Protože blog, nákupy, či jiné mé záliby prakticky nestíhám.
Práce mě plně vytěžuje, pohlcuje, ale stále mě baví, i když je toho opravdu víc a ví, nějak se nám to prostě navaluje. Jedno souvisí s druhým. Nabrali jsme nové klienty, pro které je potřeba zařídit jisté administrativní úkony, smlouvy apod. záležitosti. Což je na mě.
Práce je hodně, ale baví mě, naplňuje a po dlouhé době v ní vidím smysl. Hodně dělá prostředí, kolektiv, vedení, zpětná vazba...., je důležité, alespoň tedy pro mne, se cítit v práci, kde trávíme tolik času dobře.
Nové "pětkové" sdružení, které v této kombinaci a logem půjde do komunálních voleb. Píši složení, ale není to z loga patrné, jelikož jsem trochu více informována a doufám, že budu moci býti i nápomocná.
Joo, tak tady mohu říct, že vypadám celkem k světu, že bych se na pondělí dobře vyhajala...☺.
Vlasy se mi občas vlní, ale rozhodně, nebo spíš bohužel mi takto krásně bohaté nevydrží celý den.
To by bylo moc fajn, mít je stále takto krásně bohaté a upravené, jenže to bych jim musela věnovat trochu více péče a pozornosti. Já s kulmou, kterou vlastně ani nemám se vůbec nekamarádím. Obecně úprava vlasů mi nikdy příliš nešla, nebo spíš ani nebavila.
Věřím, že to nikoho nepohorší, toto smuteční oznámení putovalo a bylo oficiálně uveřejněno na FB, jako informace, kdy se poslední rozloučení bude konat a jako pocta jeho památce.
Za mne asi tak, RIP Ondro. Seděli jsme společně v jedné malé kanceláři na radnici, dva alkoholici, každý trochu jiného ražení. On skutečný inženýr. Od něj si krom jiných spousty zajímavých věcí pamatuji pojem "bílý sex", ze kterého si rád dělával legraci. Nekonečně dlouhé mailinglisty, což je nyní velmi cenná databáze. Ale odešel mi kolega a kamarád, kterého jsem na jaře tohoto roku úplně "náhodou" potkala u nás na meetingu AA. Bylo to vlastně velmi milé setkání, ovšem by mě nenapadlo, že poslední.
Cestou na meeting, znovu na Smíchově, kde před kostelem probíhá panelová výstava významných Rakouských - monarchistických osobností, které mají české kořeny, nebo spojitost s českým královstvím. Za mne rozhodně mou pozornost přitáhl, doslova jako magnet - GUSTAV KLIMT.
Tak tady mám regulérně unavený výraz, uprostřed týdne, kdy jsem každý den měla nějakou pracovní schůzku v bance. Bylo to náročné, ale vlastně všude se podařilo vyřídit, co jsme chtěli, co jsem si naplánovala.
Nějak víc jsem se začala stahovat do sebe, víc, než je zdrávo. Je to u mne taková obranný mechanizmus, který ovšem nevnímám z dlouhodobého hlediska rozhodně dobře. Není to udržitelné.
Necítím se v takovém stavu vůbec dobře. V průběhu týdne se mi rozjela třídenní úzkost, která byla "zakončena" tím, že jsem celou sobotu nevytáhla paty z bytu, jen jsem spala, odpočívala, občas se najedla a byla protivná.
Byla jsem protivná i na mámu, která mi se zájmem volala, Kenny mi říkal, že vypadám unaveně, ať si jdu v klidu lehnout, že uvaří. A odpískala jsem tím návštěvu našeho celorepublikového sjezdu AA, kam jsem měla v sobotu namířeno a těšila se na to.
Průvan v práci, kterému jsem se snažila zabránit mi namohl tak krční páteř, že jsem se nemohla ani otočit, takže ani nedělí, či sobotní běh se nekonal. Špatné, celé to bylo špatné, a i tak jsem se cítila provinile, nedostatečně a tak nějak napůl, jako by mi něco ... někdo...cosi chybělo.
Na špatnou = smutnou náladu, PMS, celkem zabírá nesouměrné složení jídla.
Následoval necelý týden v Košířích, kdy jsem hlídala tuto kočičí královnu, Izinku, koho jiného. L. jel na dovču do Řecka a to přímo na jachtu.
toto úžasné stvoření musí papat 2x denně a to ráno a večer, tak jsem to spojila s pobytem tady. Po roce a půl a 17ti letech, velmi zvláštní pocit, ale cítila jsem se příjemně, no prostě "jako doma".
Na Izi již první noc mi stačil běžný lék na alergii, který beru, tak jako tak. Ano jsem alergic, každý rok je alergie snad silnější a rozšiřuje svůj záběr, i na zvířecí chloupky jsem alergická, ale dá se na to "zvyknout". 😻
Využila jsem možnosti a vzala si dovolenou a zkombinovala to s HO. No a zašla si na kosmetické ošetření do skvělého salonu Emily, který je hned za rohem a kam jsem dostala voucher.
další výhra, tentokrát u Šmajdyna YTB...
, úplně nečekaně a zrovna s tímto komentářem, kdy druhý den jsem jela na to poslední rozloučení s Ondrou.
Poslední rozloučení se uskutečnilo v areálu Kasáren Karlín a bylo to silné, krásné, vypovídající a smutné.
Cestou jsem se prošla až k Národnímu Divadlu, při loučení jsem položila kytičku, reklamní propisku FSV UK, protože tam pracuje Lukáš, díky kterému jsem Ondru mohla potkat a znát, navíc on byl takový až "vetešník". Mimo to, měl zásobu propisek stále při sobě.
Seděla jsem s ním v jedné kanceláři, sice občas povídal až "z cesty", nebo celkem slušně uměl spamovat e-mail, ale měl ryzí srdce, dobrý charakter a byl sportovcem, tělem i duší. Fotka s lyžemi o tom jen vypovídá, fotku jsem přinesla Lukášovi, aby měl památku, když už jsem se za nás, za naši takovou "partu" ze SZ, z radnice loučila jen já, až takovou důvěru ve mě měli a dali ji. Když jsem šla cestou z Karlína, cítila jsem, potřebu se nadechnout, víc, víc, zhluboka, pohyb mi k tomu hodně pomáhal. No a cítila jsem se tak nějak jinak, krom toho, že řasenka vzala za své a byla jsem lehčí o půl balíčku papírových kapesníků, cítila jsem jakousi "dospělost". Chtělo se mi vykřičet do světa, okolo cizím lidem, to jsem já, já jsem zvládla úplně svůj první samostatný pohřeb, nikdo mě nedoprovázel, nepodporoval, to já sama, to celé zvládla, i přes to, že jsem ještě večer spíš myslela, že nedorazím. Ale nakonec vše bylo jinak, já to prostě ZVLÁDLA. Jsem na sebe, za toto pyšná. Udělala jsem to pro Ondru a také mi k tomu dopomohla Izinka.
Ondra se bohužel upil. A tím uzavírám toto téma.Díky za prostor.
Na MČ P5 mě zaujala tato výstava, kdy jsme se předběžně domluvili, že na ni zajdeme někdy v průběhu příštího měsíce.
Izoušek, láska moje kočičí.
🤣🤣
#kavarenskypovalec #coffeetime
Vařila jsem, rychlou brokolicovou polévku.
Petru znám osobně, úplně z jiného prostředí. Seminář mě právě zaujal díky jejím velmi zajímavým sdílením a postům na FB, proto jsem se do něj přihlásila. Bylo to silné, jako chvílemi, kdyby mluvila o mě, vyprávěla můj příběh, ale ne, to bylo o ní...., tak podobné...
Vařila jsem, tady v Košířích není sice tak velká a tak "vybavená" kuchyň, což ovšem vůbec nevadí a neubírá na kvalitách vzniklých produktů, jelikož se to vyvažuje tím, tím klidem, nemusím za sebou zavírat, dávat pozor jestli mi neproklouzla kočka do mého pokoje apod.
Kuřecí maso, se zeleninou (podařilo se mi pořídit spousty čerstvé zeleniny v místní malé Sapě), kterou jsem jen pokrájela a orestovala, přidala kokosové mléko, kari, trochu chilli na závěr, Mungo klíčky a jako příloha, nebo takové zahuštění jsem použila, dle receptu červenou čočku.
Musela jsem si udělat fotku, v bývalé ložnici, pozadí možná někteří poznají. Nezměnilo se příliš, respektive vůbec = namalovalo se.
#goodmorning #selfie #nostalgie #kosire
Z Letné jsem si s sebou vzala i věci na běhání, že si příležitostně někam tady vyběhnu. Měla jsem plán na sobotní brzké ráno, ovšem vybičoval mě doslova a do písmene Peti seminář z Kaleidoskopu, že jsem v pátek po práci všeho nechala, obula si boty, převlékla, vzala sluchátka a běžela.
Říkala jsem si, že si jen zaběhnu na Kotlářku, na začátek parku Cibulka, jak se tam vůbec dá běžet, jaká je cesta, povrch, kolik musím absolvovat přechodů pro chodce apod.
No nakonec jsem se i přes teplo, večer stále bylo okolo 26C a běžela jsem proti sluníčku, v parku bylo docela i dusno, což je nepříjemné, pro mne vysoké teploty a změny tlaku jsou "smrtící" kombinace, jelikož se mi stává, že jdu do mdlob.
Ale snažila jsem se, tempo nebylo závodní, běžela jsem po cestičkách, sem tam, sem a tam.
Při návratu směr Klamovka jsem to vzala okolo usedlosti Buďánka, kde jsem pozdravila pana architekta, se kterým se známe, ale on mě jistě nepoznal.
Proběhla jsem parkem Klamovka, do kterého ovšem vede celkem dlouhá, stoupající cesta, až mě takové nepatrné stoupání překvapilo = ten úsek je asi 2 km dlouhý.
Tak tady je větší část, alespoň ta kosmetická = nejzajímavější z výhry od Šmajdy, jak jsem zmínila. Nechala jsem si ji poslat do práce, to jsem ovšem netušila, co to bude za krabici, velkou, těžkou a naprosto nacpanou úžasnými dárečky.
Moc a moc děkuji.
Jen podotýkám, že toto množství jsem táhla z práce do Košíř, protože jsem to tam "nemohla" = nechtěla nechat přes víkend. No a zpět zase na Letnou, přišla jsem si chvílemi, jako dromedár.
Izoušek. 😻😻😻
Nebylo to vůbec divné, neobvyklé, Na přípitek byl připraven jak alko, tak nealko sekt, čili jsem nebyla vůbec jedná, žádná černá ovce, která by pila nealko, což bylo super. Nikomu jsem nic nemusela vysvětlovat, obhajovat se, by se vymlouvat na nejrůznější důvody, typu já beru léky, apod.
V práci jsem víc a víc spokojená, přijdu si "užitečná", má práce má smysl, mohu si ji prakticky organizovat a plánovat já sama. Náplň, kolektiv, pracovní doba mě prostě baví a uspokojuje.
Pro mě a mnozí budou souhlasit, jiným se omlouvám, jsou to naprosto končiny a periferie Prahy, kam já nikdy doposavad nezavítala. Jsem hold zhýčkaná Smíchovem = celou krásnou Prahou 5, centrem města a nyní Letnou. To je pak těžké.
Příjemné posezení s kolegy, se kterými se potkávám méně často, více jsme se seznámili, popovídali, potykali a pobavili. Dokonce hned na úvod nás, nové zaměstnance pan Předseda přivítal a poté popřál prima zábavu se studeným a teplým rautem vč. nápojů.
Vedra panovaly, takže jsem byla ráda, že mají skvělé točené nealko pivko, které jsem tam spořádala celkem tři, do toho kávu, nějakou vodu, no prakticky pořád jsem "lítala" na wc. Zábava skvělá, občerstvení znamenité, s kolegyní jsme si ještě víc popovídaly, s dalšími se lépe poznaly, můj šéf, pan ředitel mě s radostí, chápejte = s radostí z jeho nového elektro auta svezl až k restauraci a na zpět jsme šli také společně k metru a s Maruškou směr Kobylisy.
Z firemní akce nemám ani jednu fotku, nechtěla jsem, prostě jsem tím nechtěla "ztrácet" čas, raději sem jej trávila s kolegy, u dobrého jídla, pití a skvělé zábavy. Nestálo mi to prostě za to, vytahovat mobil a fotit znamenité jídlo.
Tím samozřejmě nechci říct, že by mě jindy focení obtěžovalo, naopak, já fotím vše, snažím se být i pohotová, zachytit nějaký jev, barvy apod, když mě zaujmou, ale také se stává, že společnost je mi přednější a cennější, než mít z události foto. Tak a tím firemní akce a téma jako takové uzavírám.
Byla jsem vybrána do testovacího týmu díky Trnd CZ Somat produktů na mytí nádobí, coč mi udělalo opravdu velkou radost!! Následně jsem obdržela kapsle do myčky, čistič a osvěžovač zároveň. Somat používáme hlavně na čištění a je to asi ten nejlepší způsob. Octovou metodu jsem po pravdě zatím nezkoušela, ale nebráním se jí. Somat je zkrátka sázka na jistotu.
Červen opět utekl, jako voda. Máme tady prázdniny, dovolenkový čas. Jak budeš léto trávit Ty? Kam se chystáš, jaké máš plány a na co se nejvíc těšíš?
Výhra od Šmajdy, která byla opravdu obří a udělala radost nejenom mě. O část jsem se podělila.
A nakousnu tady i to, že jsem neodolala a nakonec si ze Sephory objednala ve slevě tuto překrásnou mini paletku Natasha Denona, na kterou mě ovšem nalákala Hani a byla ve 45% slevě. Takže uznejte, to by neodolal ani šutr. 😅🙃
Červen opět utekl, jako voda. Máme tady prázdniny, dovolenkový čas. Jak budeš léto trávit Ty? Kam se chystáš, jaké máš plány a na co se nejvíc těšíš?
Moc děkuji za pozornost a přízeň mému blogu, nejen zde, ale i na INSTAGRAMU a FB.
Tvé podpory si velmi vážím a každá zpětná vazba je pro mne velkým
přínosem.
Přeji Ti krásný a pohodový dnešní den.
papa E. A. 😻😉
Eri, jako vždy nabitý červen i článek. Obdivuji, že jsi zas začala běhat, já se furt jen odhodlávám. A když pak přijdu z práce domů, tak už se mi nikam nechce.. (klasika, že). Přeju krásný červenec
OdpovědětVymazatMilá Stáňo, děkuji pěkně, ale dlouho mi to nevydrželo, opět má výpadek, ale nějak se prostě "necítím" dobře, dokonce dneska jsem neplánovaně doma. Krásný den a krásné výlety mějte. papa ☺☺
VymazatAhoj Eri, mrzí mě, že červen pro tebe byl tak náročný měsíc a snad ti červenec přinesl lepší zítřky. S tím běháním jen tak dál a nebuď na sebe skrze vše tak přísná, vždyť máš pevnou vůli a jdeš správnou cestou. A že po práci nemáš co dělat, věř mi většina těch, co furt někde jsou by ti to záviděli.
OdpovědětVymazatMilá Sabi 😇🤗, děkuji moc. Zrovinka dneska jsem byla běhat, trochu se snažím víc sama sebe poslouchat a věřím, že červenec bude úspěšný 💪👍🙀
VymazatAhoj Eri,
OdpovědětVymazatčerven jsi měla hodně náročný, mrzí mě, že to na tebe tak dolehlo. Ale jsi moc statečná, poprala ses s tím. Doufám, že to bude zase jen lepší!
Měj se krásně,
Hanka z ciculka.cz
💔💪🤗🙏 díky moc Hani.
Vymazat