#ProdlouženyWeekend II. v Třebíči - august 2022

 

AHOJ,AHOJ, 

moc Tě vítám u dnešního článku, který jsem se rozhodla sepsat a tak oddělit z formátu #MujAktualniMesic, aby nebyl tak dlouhý a blog jsem tímto i oživila. Tak trochu mi tady "zapadl" a proto uveřejňuji dnes, v sobotu. .:)) Mějte prima den!!

Možná jsem již tímto mini formátem měla začít při svém prvním prodlouženém víkendu zde v Třebíči, ale to jsem v tu chvíli ještě netušila, že za týden se bude opakovat. 

No nic, asi začnu tím, že na Letné je mi poslední měsíce nějak příliš těsno a více času trávím mimo, ale to nejde do nekonečně. A s M. jsme si chtěli užívat takovou tu domácí pohodu v klidu a "nerušeně", což opravdu na Letné dost dobře nejde. 

Krásný západ slunce a růžové červánky, co jsem stihla zachytit z balkonu vystřídal nápad M., zajít do místního kina. Źe prý jsem chtěla poznat Třebíčské kino. Je to takové to maloměstské kino, v bývalém kulturáku, postaveného v sedmdesátých létech min. století. Inu, takových budov je pro republice velká spousta. K budově se nechci vyjadřovat, je prakticky stejná, jako ta na Sítné na Kladně, kde jsem párkrát byla a kde je též kino. Mě se architektonicky nelíbí, ale co se týká akustických vlastností a vybavení např. červenými lavicemi, to je věc jiná. Akusticky řešeno je dílo velmi povedeně, samotný kino sál je velký, čistý a sedačky pohodlné. 

Byli jsme na USA/Japan filmu Bullet Train, kdy celý děj se odehrává v rychlovlaku jedocího z Tokia do Kjóta. Asi největší star zde je Brad Pitt a na konci se cca na dvě minuty mihne i Sandra Bullock, což mi přijde naprosto zbytečné, ale nejsem režisér, že ano. Žánr ani samotný film mě vůbec neoslovil, přišlo mi to jako velká blbina, ale mám zážitek z návštěvy místního kina, což byl hlavní účel a záměr. To se M. velmi povedlo. Díky Lásko (pozn. to není vzkaz pro něj, on můj blog nečte, spíš jsem to tak nějak chce napsat, že to tak skutečně cítím). On to samozřejmě ví. : ))

O takovéto víkendové dny se vůbec nelíčím, pleť si alespoň odpočine, však pravidelnou skincare nezanedbávám, občas i více testuji nové produkty. 

Ovšem do kina jsem se trochu nalíčila. Řasenka, korektor, výrazná matná rtěnka Loreal a pudr. 

#weekend #me #august #selfie 

#triptotrebic #vysocina #together #muvietime 

#czechblogger #relaxtime #mydva #thanks 

Prosím pěkně, toto je má verze oblíbeného drinku EspressoTonic. Ano ve větším podání. To jsem přesně já, kdy něčeho, co mi chutná, co mám ráda, tak hodně. To je také ta hraniční porucha osobnosti se sklonem k závislostmi, prosím pěkně v mém podání. 

To jsem prostě já. Já, Erouš, 38,5 roku, žijící v Praze s hlavou v oblacích a srdce zamilované do M. ❤

Jelikož se mi podařilo uvařit opravdu silné a dobré espresso, kterého bylo hodně a M. si vaří svou kávu v džezvě, tak jsem si v Lidlu pořídila tonic a udělala si tento super drink. 

Oslovil Tě nápoj EspressoTonic, který frčí min. již třetí-čtvrtou sezonu?? 

Byla jsem běhat, jak jinak, ochladilo se, mám prostor, čas, chuť, náladu a i sílu, tak nabuju boty, vezmu sluchátka, zapnu ytb music a běžím. 

TAdy se mi běhá moc dobře, zatím je to tedy jen jedna trasa, ale už vím o dalších, jen ještě vymyslet, jak to udělat s přechody pro chodce, které pro běžce mého ražení rozhodně nejsou vhodné. 

Po celkem náročnějším společném večeru, jsem zvládla uběhnout krásných 16, 38km, čímž jsem zasese protáhla svůj výkon. Yes : )))!!!

Běžím vždy do vedlejší vesnice, do Slavic a nyní jsem i kostelík sv. Jana Nepomuckého vyfotila. 

Cesta je to moc příjemná, nikde nikdo, jen já, pole, vítr, slunce a nyní jsem potkala i traktor, který jel na pole. 

Prostě pohoda, klídek, člověk je svým pánem, užívá si pohyb, zlepšuje svoji kondičku a pročistí si tím myšlenky a tak trochu se osvobodí od všechních dní, plných stresu a hektického shonu. 

#runninggirl #running #behaniproradost #triptotrebic #weekend 

Po běhání jsem sice byla docela "vyšťavená", ale na svém to do listu jsem ještě měla položku - KONEČNĚ ODESLA BALÍČEK PRO CHIEKO DO JAPONSKA. V Praze prostě nejsem schopna se dokopat a dojít na poštu, proto jsem si záměrně vzala již cca půl roku připravený balíček s sebou. 

Neměla jsem ani předvyplněný podací lístek, což jsem dělala až přímo na poště, kam jsem dorazila cca deset minut před polední pauzou. Vše se podařilo poslat, slečna na Poště byla extrémně milá, příjemná, vstřícná. Dokonce jsme si vyměnily pár milých slov úplně mimo téma. Skvělé, moc chválím, sem budu chodit. 

Celkově jsem velmi dobře pořídila, protože po úspěšném odeslání balíčku jsem zamířila do místního řeznictví, kde mají naprosto skvělé klobásky, slaninku...,zamířila jsem do malé samoobsluhy, kde při vchodu se ohýbala paní ve věku mé mámy a hned zvedala nové cigarety Camel s dotazem, jestli mi nevypadly, nakonec v zápětí oslovila mladého muže v samoobsluze, který se k cigaretám přihlásil a poděkoval. Takovýto dobrý skutek, ochota a nezištnost, se jen tak nevidí. 

Cestou ze samoobsluhy jsem neodolala a vzala si v místním květinářství Gladioly, jen tak, sama sobě, jako odměnu za dobrý výkon při běhání. 

Tento pugét mě vyšel na krásných 50,- Kč.

Odpoledne jsme se šli "jen tak projít" a když se mě M. zeptal, jestli chci delší, či kratší trasu..., no tak můžete hádat, co jsem odpověděla.  

Ano, skutečně číslo v koláži nelže, za ten den jsem uběhla a našla celkem 33 km, což je asi můj rekord, si myslím. Byla jsem unavená večer...

Když jsem se opáčila, kam jdeme, když už mi to bylo trochu podezřelé, tak odpověď byla "na procházku", no tak jsem ho nechala, při bolestech kolene, na které mimo jiné trpí, mlčela a šlapala. 

Závěr měl končit v pizzerii, o které jsme se bavili večer před tím, cestou z kina. Ovšem, Vyšší Moc tomu asi nechtěla. Žádná večeře se nekonala, jelikož měli v pondělí zavírací den, čehož jsem si na webu nevšimla. 

Možná dobře, M. nebyl příliš dobře "naladěn", ale ušel to statečně, i když 3/4 cesty pajdal s bolavým kolenem. 

Šli jsme někam za Třebíč, směrem východním, minuli jsme skleníky, kde se pěstuje ve velkém zelenina a ovoce, dost možná tam probíhají i samosběry. 

Jedná se o Farmu KOžichovice, potom jsme sešli z cesty a už jsme byli mezi poli. 

Okolo telátek jsme šli, fotila jsem pro mne zajímavé a rozmanité věci, ze kterých jsem takto poskládala koláže. 

Počasí krásné, příroda okolo nás rozmanitá a takový klid všude. Prakticky nikoho jsme nepotkali

Jen snad dva cyklisty, kteří nás míjeli. Úplný klid a balzám na duši. 

To dnes ráno jsem ve STromovce a to prosím pěkně byl též všední den potkala během prvních deseti minut min. pět běžců, což je sice pěkné, že lidé sportují, ale prosím pěkně někde jinde, nežli já, já publikum příliš nepotřebuji. 

Bodlák a kopřiva, snažila jsem se vyfotit, zachytit, aby jejich symbióza vynikla, ale nepodařilo se. Protože bodlák a kopřiva jsou takové "mé" rostliny, obě jsou celkem ostré a nevzhledné, na první pohled. 

Až po čase si je člověk oblíbí a přijde jim na chuť. 

Z procházky jsem si donesla právě kousek bodláku, nějakou bílou travinu, která mi připomínala takový ten nevěstin závoj a hrušku jsem si utrhla, protože já hrušky miluji. 

Tak a to by byl asi závěr našeho druhého, po sobě jdoucího prodlouženého víkendu v Třebíči. 

V úterý už to bylo spíš o menším úklidu, sbalení se a hurá na bus, který jel již v 15h a jen na Roztyly.  A cestou zpět díky M., který to vymyslel a doslova zachránil dárek pro kolegyni. Měla jsem vyzvednout poukázky do NeoLuxoru, na které jsme se složily. 

Bohužel NeoLuxor nedisponuje elektronickými vouchery, což mi udělalo trochu čáru přes plány, no ale jak jsem psala, tak cestou zpět z Roztyl jsme vystoupili na Hlavním nádraží a zašli do prodejny, vouchery vyzvednout. M. to prostě vymyslel. 🙏👌🤗

Prodloužený víkend, je taková malá dovolená. ☺♥

Moc děkuji za pozornost a přízeň mému blogu, nejen zde, ale i na INSTAGRAMU a FB.

 

Tvé podpory si velmi vážím a každá zpětná vazba je pro mne velkým 

přínosem.

Přeji Ti krásný a pohodový dnešní den.

papa E. A. 😻😉