Na IG jsem sdílela pár těchto fotek a prý jsou pěkné, no já nevím, příliš se ve vlnách, takovýchto necítím.
Takto vypadají mé vlny díky pěnovým natáčkám "hadi" čtvrtý den, kdy už byly dle mého KO.
Téměř po půl roce jsem si znovu hrála na "kadeřnici" a doma našeho K. ostříhala, výsledek mne velmi mile překvapil, téměř žádné zuby, vše šlo hladce a rychle. No a zde je háro, které jsme shodili.
Poprvé jsem překonala "mezník" a uběhla víc, jak 15km, bylo to v týdnu, kdy jsem doslova spěchala domů z práce dřív, abych stihla vyběhnout za světla, což se sice podařilo, ale stejně jsem dobíhala za tmy.
No a běhat v parku po setmění a se sluchátky v uších není zrovna nic příjemného, proto jsem si na doporučení pořídila reflexní pásku.
Vše jsem ten den stihla, práci, běh = 15,5 km 💪💪💪, rychlou sprchu a ještě se dostat z Letné na Smíchovské nádraží na meeting, ale bylo to náročné. No a asi jsem to nějak "přehnala", někde prochladla, že další dny jsem nestála vůbec za nic.
Dokonce v sobotu, kdy bylo asi to nejhezčí, slunné a relativně teplé počasí jsem neuběhla víc, než 8km a už když jsem vyběhla jsem cítila, že nemám naprosto sílu. Přišlo mi, že i ten mobil, co mám v kapse, váží snad tunu. Normálně jsem nemohla, neměla jsem sílu. Což mě vážně naštvalo, asi nějaká menší viróza, hrůza. No necítila jsem se vůbec, ale vůbec dobře.
Zkusila jsem si dát znova Pho -bo v bistru, které jsem nedávno objevila, no a také jsem tam objevila skvělou manikúru, protože v té poslední jsem opět nebyla vůbec spokojená. Nekvalitní, humpolácné nehty, celkem i dražší. Takže jsem si řekla, že budu po Letné hledat dál a je celkem i z čeho vybírat.
Nehtové studio se jmenuje TD Manicure & Pedicurea s výsledkem jsem byla a stále jsem vážně moc spokojená. Tak pěkný tvar nehtů mi snad tento rok nikdo neudělal a to byla má první návštěva.
Super, čistá, precizní práce, za moc fajn peníze. Doplnění akrylových nehtů, běžná barva mě vyšla na krásných 380,- Kč, jen se nedá platit kartou, ale všude okolo jsou naštěstí bankomaty. Paní, která mi nehty dělala mě přesvědčila svou prací, že to umí a odvedla skvělý výsledek. Chápejte, já mám poměrně velké, krátké a buclaté ruce, o prstech ani nemluvě, nehtová lůžka velká a nevzhledná, celkově mé ruce působí dojmem dřevoubce, takže nikdy hezké nebudou.
Jak říkám, s novou manikúrou jsem extra spokojená.
Tento pohled se mi naskytl jedno ráno, kdy jsem se blížila do práce. Přišlo mi to jednak celkem úsměvné a vlastně i pěkné, proto jsem si opřenou prázdnou lahev od vína, zapřenou o budovu s nápisem ZÁKAZ KOUŘENÍ.
Opravdu denně jsem zařadila do svého jídelníčku ovoce, vždy si koupím něco v akci, nakrájím, oloupu - jablka a hrušky si musím kvůli alergii loupat a místo různých pochutin si dám misku ovoce.
Každý měsíc je má střízlivost delší, ale tentokrát jsem si i na svůj začátek vzpomněla. No a už je tomu 28 40 přenádherných měsíců, co nepiju a chodím do AA. Pane Bože díky za to. A ještě ke všemu si to ani neumím spočítat, bože, tři roky = 36 měsíců + 4 k tomu...., uff ještě že je to jen číslo a nelpím na tom. ....💪😇 🤣🙃👍
Pečená kuřecí stehna, celkem rychlé a snadné vaření, což já preferuji, protože na nějaké nakládání masa či svíčkové, opravdu nemám kapacitu.
A jako přílohu jsem zvolila asi možná méně obvyklou kombinaci a to běžně vařených brambor ve slupce (mě prostě tak brambory chutnají mnohem více, vím, že ne každý se s tím ztotožňuje - hlavně tedy moje matka..., znáte to taky....🤣).
Brambory jsem doplnila směsí krásné velké bílé cibule, co jsme doma měli s červenou řepou, kterou jsem uvařila a poté společně podusila.
Já červenou řepu mám velmi ráda, tuto kombinaci jsem zkusila poprvé a mě to zachutnalo velice, pánům to příliš nejelo, takže jsem měla řepy a cibule dost pro sebe. ☺
Milostivá slečna Bastetka. ☺
Odpočívající u mne na posteli, takové líné příručí, jak by řekl L.
Pracovní, ranní. Tuto košili mám celkem dlouho, téměř vůbec ji ale nenosím.
Je asi hodně kvalitní, nebo z kvalitního materiálu, který se neskutečně mačká. Je značky T. M. Lewin a spíš mi jen tak visí na ramínku. Možná, že ji podaruji dál.
Jak je vidět i z mého výrazu, navíc ráno ani večer není příhodné světlo na focení, tak se necítím zrovna 2x dobře.
Taková podzimní virózka.
Téměř týden se mě tento moribundus držel.
Týdenní výpadek v běhání, ale nechtěla jsem nic podcenit a také jsem se na to opravdu fyz. necítila.
TAková "větší" koláž mého spíš víkendového vaření, jelikož jindy vařit prakticky nestíhám. Ráno dejdu z práce a večer, nyní již za tmy přijdu, což samo o sobě je celkem "depresivní".
Polévky mám velmi ráda, jak se říká, polévka je grund, kdo jí není, ten je špunt. No a pak zvláště v tomto chladném období zahřeje hned 2x.
Vývarům zas tolik neholduji, ale nějak jsem se do nich pustila a jelikož se mi hned na poprvé povedl, udělala ho celkem 3x.
Jednou kuřecí vývar s rozšlehanými vejci a topinkami, na které jsem snad po sto letech dostala chuť a pak jsem poprvé zkoušela použít polévkové koření v "pyramidách" a musím říct, že je to praktická a moc fajn záležitost. Ve vývaru klasicky vařím celou zeleninu, kterou poté sliju spolu s masem/skelety...., ale nedávám ji tam zpět, dám novou, kterou dovařím na zkus. Maso do polévky nejsem zvyklá dávat, protože mi to samotné příliš nechutná.
V Lidlu měli v akci celkem pěkné borůvky, tak jsem jedno malé balení na zkoušku koupila, přidala k dalšímu ovoci a byly z toho tyto #fruitsbowl.
A do další obměny vývaru jsem pořídila již hotové játrové knedlíčky, kdyby měli v řeznictví ját. zavářku, uvařila bych tu, ale nebyla. Já játra nejím, nepřipravuji nyní prakticky vůbec, takže ani knedlíčky nedělám.
A abych nezapomněla, ještě jsem v řeznictví pořídila krásné zrovna umleté maso, a po dlouhé době z nich připravila vepřové karbanátky, pomalu pečené v troubě.
Sice nevypadají asi zrovna extra lákavě, ale jsou moc chutné, bez zbytečného a zdlouhavého smažení, kterému já se snažím předcházet. Nesnáším zaprskaný sporák a celkově doma "nesmažím", když něco takového chci, většinou si to dám v restauraci a nebo dostanu na návštěvě či od o již připravené.
Tak trochu dietnější podání zapečených těstovin, ale na večerní hodování, po celém dni v práci ideální.
Ano, tak bych popsala mé úterní ráno, kdy jsem byla naprosto vyřízená, jelikož jsem již druhou noc po sobě usnula po 3h ráno a vzbudila se po 6h, klasicky okolo budíka.
Ten den jsem přišla domů, cítila se a i taky vypadala, doslova jako zombie. Osprchovala se, vyčistila zuby, vzala maličkatý kousíček Zyprexy a zalezla do postele, kde jsem strávila 11h spánkem.
V práci to bylo opět náročné, uzávěrka, období po ní je také pracovně celkem dost nabité a akční, zvláště pak, když jste v polovičním počtu a nečekaně kolegyně "odpadnou".
Pokusila jsem si pročistit hlavu během, poprvé s reflexní páskou a dalo mi to po kratší pauze 13,8 Km, což není špatné.
S M. jsme konečně zašli na domluvený pracovní oběd, den před jeho jmeninami.
Pho-bo mohu vždy a všude, prakticky i v červenci, ale tuto restauraci, kterou naleznete nedaleko Karlova mostu za sebe příliš doporučit nemohu.
Já, ranní foto s velmi špatným světlem, unavená, oteklá a bez nálady.
Ranní cesta z Čechova mostu do práce. Procházka se i hodila, když už tramvaj měla opět díky opravám kolejí výluku.
4 bonzové sochy Viktorií na 13ti metrových sloupech, které zdobí Čechův most.
Pohled na Pražský hrad, je vidět i Strakova akademie, hned vedle Občanská plovárna a zabrala jsem si tak trochu sobecky Hanavský pavilon.
Ranní pohled na Týnskou katedrálu.
I když jsem se necítila opravdu vůbec dobře, tak při odchodu z práce jsem najednou dostala elán, prostě chuť jít si zaběhat, no a celkem mi to i šlo. 💪
Horká čokoláda, krémová, velmi hutná, hustá, sladká, mléčná. 100 ml tohoto nápoje, o kterém bylo sepsáno tisíce listů papíru, natočeno spousty metrů filmu vyjde na 90,- Kč v krámku BonBon u nás v OC Stromovka.
Rychlá večeře z trouby. Brambory, cibule, česnek a červená řepa.
Olivový olej, sůl, pepř, sušené bylinky, ale s nimi opatrně, aby se nespálily a dochucování se meze nekladou.
Saláty já můžu, dělám si je často, snažím se obměňovat podoby, ale nejčastěji volím základ ledového salátu, poté přidám šalotku, nebo červenou cibuli, nakrájím občas jablko, různá semínka se dají přidat, vejce, sýr, šunka, tuňák, cizrna, kukuřice.
No a pak už jen olivový olej, balzamiko, sůl, pepř a je hotovo. Tedy alespoň pro mne.
Pečená zelenina se u nás celkem slušně ujala, M. si dokonce 2x přidal, což pro něj rozhodně typické není. O to větší radost mi to udělalo.
Jíme hodně bezmasé pokrmy, jak tak na to koukám.
Protože ani v misce s jasmínovou rýží, kde hlavní roli hraje fenykl a baby zelenina v kokosovém mléce, maso není.
No a jak se ochladilo, já zařadila více pohybu - tím myslím to běhání, tak jsem začala více doma vařit. Protože tělo si žádá víc jídla, lepší krmi než tu domácí člověk málo kde sežene a navíc, mě to i zabaví.
Sledování seriálů, různých filmů apod. pro mne není. Já jsem asi trochu i AD-HD, jelikož chvilku neposedím a to myslím doslovně. Rozjelo mi to pití, alkoholismus má velmi široké devastační pole, jak je známo.
Zelňačka s vepřovým masem a uzenou krkovicí. Já dělám z kysaného zelí, spíš sladší variantu preferuji a zjemním zakysanou smetanou.
No a co si budeme říkat, zdražení potravin, obecně inflace a zdražování energií jsme pocítili všichni, takže i vařením člověk poměrně hodně ušetří. No a mě se opravdu osvědčilo a nějak jsem se na to i naučila, nosit si jídlo s sebou do práce v krabičce a nikterak se za to nestydím a neobtěžuje mě to.
Protože jak já říkám, peníze, které bych vynaložila na pravidelný pracovní oběd si raději užiji např. na nějaké prima osobní či rodinné večeři, nebo při setkání s přáteli.
#me #autumn #newweek #working
Další týden, už jsem nějak automaticky začala psát víkend byl kratší a to o státní svátek, kdy jsem měla dovolenou a plánovali jsme s M. prodloužený víkend u něj v Třebíči, jenže. Jenže Státní zámek Telč, kam jsme plánovali jet na výlet probíhá rekonstrukcí, tak jsme to odložili, asi na příští rok.
Má milá švagrová začátkem listopadu slavila své kulatiny a když jsem se u ni stavovala v práci, dostali jsme čtvrtku tohoto dortíku.
Dortík byl zvláštní - zajímavý v tom, že neobsahoval žádný pečený korpus, čili tipuji, že neobsahoval žádnou mouku. Pouze sníh, krém a pusinkové "těsto", které ovšem pečené bylo.
Další běh ve Stromovce, zatím to jde venku běhat, zima se dá nějak "zařídit", ale horší bude sníh, mokro a kluzké chodníky, to mi dělá asi největší vrásky, hrozně se bojím, že uklouznu.
Zvláštní, takové malicherné, přitom se není čeho bát. Což možná bude jen důkaz, jak velký narcis jsem a jak moc se o sebe bojím. 🙃🙈
A také vznikala postupně nová Vláda, nový kabinet jednal, nejvíce a nejdéle hlasovali a jednali Piráti. Někdo to sleduje, jiný zase ne. Já se snažím monitorovat tak nějak vše, dle svých možností a hlavně zájmu a preference.
Zázvorový čaj a gingershot, bez toho bych si snad ani listopad nedokázala představit, aneb jak vyzrát na sychravé, chladné počasí a snažit se posílit imunitu.
Třetí týden bylo opravdu nepříjemné, inverzní počasí doprovázené chladem fyzickým, tak i psychickým.
A byla jsem na Policii podat TO, kvůli podvodnému obchodu na Vinted. 40x správný = spokojený obchod a jednou jsem hold naletět asi musela. K tomuto kroku jsem dospěla po rozvaze, přesvědčivé kolegyňce Ani a M., abych se spíš pokusila předejít dalším podvodným obchodům tohoto individua.
#nicecat #catinbed #relaxtime #home #together🖤
Já pracuji u NTB a ona si po všemožném šmejdění a průzkumu pokoje zaleze nyní nejčastěji do postele, pěkně, doslova jako Princezna na Hrášku.
Taky nám měsíc svítil na nebi a přinášel tyto krásné pohledy, alespoň tedy z našeho letenského balkonu.
Chladno ale bylo i tak, přesto jsem se snažila vždy ve volné a příhodné chvíli jít běhat. Ovšem rukavice a čelenka se staly nezbytností. Již jsem zjistila, proč se přes legíny nosí i kraťasy, nebo podkolenky. Asi si také něco takového budu muset pořídit.
Já, ve sváteční den. Tím dnem myslím 17. listopad, výročí Sametové revoluce, která letos vyšla na středu a já měla pondělí + úterý dovolenou. Republiku navštívila slovenská prezidentka, která mimochodem přebrala i ocenění našeho Senátu ČR, jako symbol demokracie.
Kdy tak nějak nevyšlo prodloužené volno, tudíž jsem ho trávila v Praze, ale i tak jsem volno využila a i užila si, čas sama pro sebe a své radosti.
Hodně jsem odpočívala.
Úplněk ještě jednou, jak se mi ho podařilo zachytit. A tentokrát mi nespavost nezpůsoboval, ba naopak, spala bych snad na objednávku. 🙃
"Můj" pravidelný páteční meeting AA v nových prostorách KC Louka, které zdobí tyto krásné obrazy.
Běhání, kočičky a respirátor. Takové mé všední dny ubíhaly, jako voda.
Ovoce, ovocné mixy jsem si velmi oblíbila. Připravovala jsem si je prakticky na denní bázi, viz tyto s mnou výhodně ulovenými malinami.
Maliny, mandarinky a hrušky, to vše z Lidlu a nebo kupuji ve vietnamských obchůdcích, kde mívají opravdu skvělé ovoce.
Cestou z práce, vymrzlá, unavená jsem se odměnila a dopřála si další Pho bo, tento měsíc snad již čtvrté - páté.
Toto jídlo mám prostě velmi ráda a kdy jindy ho jíst, než v tomto chladném počasí, kdy vás prakticky postaví na nohy.
Pho bo z Bistra Memory na Letenském nám. Vřele doporučuji.
Došlo i na chlupaté, teplé svetry.
Ale zimní bundu jsem ještě nevytáhla, ale to je spíš taková má strategie.
#me #czechblogger #selfie #narcis
#november #2021 #working
#selfie #me #longday
Víkendové vaření na přání. Vepřová kotleta, doplněná uzeným masem jsem zapekla s brambory a zalila šlehačkou.
Jídlo zmizelo velmi rychle, což mi dělá velkou radost.
Ještě jsem k tomu uvařila rychlou a obyčejnou zeleninovou polévku s vejcem a Tarhoňou.
můj zlozvyk, jíst u počítače...🙃 Listový špenát jsem udělala spíš tak na chuť, jelikož jsme o tom mluvili. Byla ho troška, ale také zmizel mrknutím oka. 👍🍽
Zapečená jídla jsme si oblíbili. Já asi nejvíce, protože jsou rychlá, snadná a to mi vyhovuje.
Masa bylo tentokrát snad víc, než brambor, což také bylo patřičně oceněno. Vepřovou pečeni jsem doplnila uzenou krkovičkou a uzeným šálem.
Nedám dopustit na klasické materiály, jako jsou právě porcelán nebo sklo.
Finální pokrm, poslední porce.
Výhoda těchto jídel je, že je připravíte, dáte péct, nebo dusit a nemusíte u toho dlouze stát, nebo já využiji čas a připravuji třeba něco jiného. Salát, polévku či ovocné misky si krájím.
U vaření v poslední době i tak trochu relaxuji, vypnu a odreaguji se. Už to není jen taková "povinnost" nutnost, jako např. v létě.
Snažila jsem se i po ochlazení nezanedbávat běhání, které mě stále baví i v zimě. Jakmile se člověk trochu rozhýbe, tak se zahřeje a chladno mu není.
15,5 Km je celkem fajn nedělní výkon.
Lehký nedělní oběd, který jsem si dala. Pečené brambory v troubě a doplnila jsem je listovým špenátem s vejcem a česnekem.
Princezna "kukačka", ona buďto kouká a pozoruje vnitroblok z mého okna a nebo spinká v posteli.
#nicecat #cat #kocicizivot
#kocka #nasekocka #ilovecat
Hrozné světlo, já vím, ale lepší už to nebude, ráno tma, odpoledne tma, depresivní už je i to počasí.
#me #czechblogger #selfie #narcis #goodmorning
#working #longday #november
Ale využila jsem ještě relativně slunného - asi posledního dne, kdy sluníčko svítilo a vyběhla jsem v mezi čase na Letenskou pláň, do Stromovky už za horšího počasí.
Tentokrát jsem cestou zašla k nám do oblíbené masny, kde jsem vzala uzené vepřové ocásky (a taky na doporučení krůtí krky - za mne NEEEEEEEEEE, jedno velké neeee, nikdy více).
Uzené maso jsem uvařila, poprvé jsem použila tlakový hrnec, maso se rozpadalo, to ano, na trhané maso je třeba dobrý, ale vývar byl za mne slabý, protože já vývar táhnu, nevařím a to je rozdíl. No nevadí, zkusila jsem to a pro příště budu moudřejší.
Princezna Bastet, nejprve si hověla, potom spinkala v klubíčku.
Má chování celá Izinka, hodně mi jí tím připomíná, ale obě jsou samozřejmě jiné. Izi nikdy žádná jiná kočička nenahradí, stejně tak to bude s Lukym. Vždy pro mne budou důležití a navždy hluboko v mém srdci.
Vlastně mi to tak trochu připomnělo, že v listopadu uplynul oficiálně rok vč. nabití právní moci, co jsme se s L. rozvedli.
No a další běhání. #christmastree na Staroměstském nám. v přímém přenosu, jak se staví, jak se postupně zdobí.
To vše z oken naší kanceláře.
Podívejte se to nebe, krásné.
#me #selfie #goodmorning
#working #workday #black&white
#longhair #czechblogger #november
#Anxiety #ifeelgood #ifeelbad #IG
#pragulelife #praguegirl #blacklove
#DM #run #running #runninggirl
#ilovecat #iloveart #aries #raspberries
Asi si říkáš, co ty hastagy, ano zde jsem jich pár uvedla, takové, které nejčastěji používám při svém postování na IG a které mám jednak ráda a myslím si, že mne i vystihují. Možná, že typizace je značná a dá se v nich i třebas číst.
Při své poslední návštěvě psychiatričky ve VFN Motol pro tento rok, jelikož prosincové sezení jsem byla nucena zrušit bez odkladu náhradního termínu, kvůli povinnému pracovnímu školení, které nakonec proběhlo online. To jednoho zamrzí.
#hospital #psychoterapie #bestdoctor #nonalcoholiclife #AA
Princezna, stále častěji pobývá se mnou v pokoji, kde většinou spinká v peřinách.
V KC Louka máme nově naše útočiště a pravidelné meetingy AA a tento obraz, který tam nově visí mne velmi oslovil.
Vyobrazený kostel, kterých je podobných či stejných je celkem asi po republice povícero, ale mne připomíná kostel sv. Petra a Pavla v Unhošti, proto jsem si ho i vyfotila.
Není to sice on, je to kostel na Zbraslavi. Každopádně pro mne to je jistá symbolika.
M. mi je stále větší a větší oporou a dává mi sílu, lásku a pocit štěstí. Symbolicky srdíčky, které mám od máminy kamarádky Jiřinky pro mou milou sestřičku od mé psychiatričky.
Poslední neděle vyšla na první adventní. Vlastně asi již čtvrtým rokem nedělám žádnou výzdobu, spíš svátky prožívám více niterně, ale vánoční atmosféru a světélka mám ráda, to určitě ano.
Strom na Staroměstském náměstí, postupně, jak se stavěl a zdobil.
A jaký byl tvůj listopadový měsíc?
