AHOJ,AHOJ,
přeji krásné, druhé lednové úterý, a vítám Tě u dnešního článku. A tím je můj poslední měsíc roku 2021.
...jdeme na to..., jak jistě tušíš, bude to dlouhé..., samotnou mě překvapilo, jak je, co do fotek článek objemný...
Prosinec, dvanáctý měsíc, poslední měsíc v kalendářním roce. Mikuláš, advent, narozeniny mámy, Vánoce, Silvestr...první svátky na Letné....
A ve dvanáctém kroku AA se píše o "poselství", které nám díky střízlivosti bylo dáno a vyzívá nás k jeho předávání, sdílení.
Světélka všude, kam se podíváš. Krásně osvětlená Třebíč. Musím znovu pochválit a vyzdvihnout propagaci města, jak na webu, tak hlavně tedy pro mne na IG, kde ji vidím nejvíce. Jiná, větší či krajská města by se mohla učit.
Běhala jsem, alespoň jsem se tedy o to snažila, počasí příliš nepřálo, brzy je tma, to se člověku příliš nechce běhat v parku, ve Stromovce, ale běh mi stále dělá a dělal radost.
Běhání třeba i pro takovou dobrou baštu, jakou je pečené vepřové maso s velkým množství cibule, zelí z čerstvé hlávky a houskový knedlík bez kynutí. To vše v mém podání, provedení, nachystání a podávání.
Nejvíc práce mi asi zabralo zelí a jeho dochucení...., to byl nekonečný příběh. Ovšem, musím se neskromně pochválit, povedlo se mi to. Všichni jsme se olizovali až za ušima a pánové si přidávali.
Když jídlo, které připravím chutná a dělá radost, je to ta největší pochvala a uspokojení snad každého kuchtíka a já se rozhodně za žádného chefa nepovažuji.
Ovšem, jsem celkem v obraze, co se týká kuchyně, postupů, názvů. Gastro svět mě vždy zajímal, nyní již není tolik v mém hledáčku, ale je to také jistý způsob kultury a tím nemyslím stolování.
Klasika, doháněla jsem resty, mé všudypřítomné bločky a papírky na poznámky, kterým se nově po hypstersku říká to do listy já praktikuji již řadu let.
A převážně mi to funguje, jak s oblibou říká M., "když to funguje, tak to neopravuj".
Začal mi nově střídavý režim home office, vybavena NTB, šanonem do kterého jsem se snažila nacpat veškeré možné poznámky, doklady, které bych mohla potřebovat jsem začala vlastně první pracovní týden.
#me #selfie #nomakeup #nofilter
HO jsem již zažila, ale na této pracovní pozici poprvé a hned nám začala uzávěrka.
Celý týden, dokonce déle, téměř deset dní jsem chodila nenalíčená, jelikož jsem nikam na žádné setkání, krom meetingu AA nešla. Absolvovala jsem jedno on-line školení, na které jsem si upravila trochu obočí, zamaskovala korektorem pupínky, které se mi stále doléčují po respirátoru a použila řasenku.
Pleť si tak odpočinula a já nemusela čistit houbičku na make-up a štětce. 🙈
#blondhair #novemeliry #longhair
Můj homeoffice, pracovní zázemí. Dva stoly, dva NTB, papíry po celé podlaze v jednu chvíli, kancelář jak se patří. 🙃👍
Jooo, já jsem prostě v jednu slabou chvilku neodolala a po dvou, nebo třech letech žertování, "že nutně potřebujeme mít s M. stejné vánoční ponožky" jsem je v Sinsay pořídila.
Princezna Bastet, vidíte, jak pózuje, pak že není fotogenická, že to je jen Izoušek, láska moje kočičí.
Stačí ji správně zachytit a být pohotový. Protože je někdy jako živé stříbro.
Ještě jednou vánoční pozdrav z Třebíče.
M. šel kvůli mě, kvůli tomuto do centra, na vyhlídku dokonce, aby mi to vyfotil. No není to miláček.
Moc pěkné, sníh, v Praze tou dobou nic, naštěstí, jinak by mi to komplikovala již tak zkomplikované možnosti běhu.
#planovani #diary #praktickazena #organizace #ochrana #respirator #nejlepsirespirator #REspilon
Opět #running, kdy se pohybuji od 13-16km, prostě jak kdy, jak se cítím, jaké je počasí, ale na těch 18km do Vánoc to nevytáhnu, to již nyní v prvním týdnu vím.
Ne, to není můj - náš adventní věnec, ale v KC Louka, kde máme naše áčkařské meetingy.
Já již min. třetím rokem téměř žádnou tradiční výzdobu nedělám. Prostě není nálada, energie a vlastně ani potřeba, třeba to znovu přijde.
A další věnec, který je z nějakých větviček, ale silnějších, na kterém jsou upevněny sezonní plody a dá se tedy použít celoročně.
Velmi praktické a zároveň jednoduše elegantní.
Právě cestou z meetingu mne zaujal celkem malý osvětlený vánoční strom na Strossmayerově náměstí, před kostelem sv. Antonína.
#church #christmastree
Horká čokoláda a spinkající Bastetka. Horkou čokoládu jsem si dala v kavárně Breadco na Hlavním nádraží, když jsem byla M. vyprovodit.
Mix mého vaření, aneb samé zeleninové pokrmy. Jednou to byla restovaná zelenina, kterou jsem nasbírala v lednici, přidala vejce a podusila trochu, poté dva saláty, Jumex pro mne a zlatý Red Bull pro M.
Kenny udělal skvělé rybí prsty a lososa se špenátem (sice smažená varianta), oboje z Košíku a k tomu hranolky, majonéza, právě trchu salátku. No byla to po dlouhé době taková smažená rybí dobrota.
Taková sněhová nadílečka a to doslova, protože to byl spíš poprašek na nás čekal jedno ráno. Prvně bylo i pod nulou, brr, ale odpoledne se ukázalo slunéčko. Já jsem nelenila a vyběhla do STromovky a musím říct, že jsem rozhodně, rozhodně nebyla jediná, tolik běžců a běžkyň jsem tam nepotkala snad ani v létě. 👍🙃🏃🏻♀️💨
Nové nehty, zašla jsem si na manikúru, zvolila jsem nakonec jinou variantu než červenou.
Šedé, středně syté, pastelové s jemnými zlatými třpytečky na začátku - konce nehtů a na prostředníčku jsem si nechala namalovat sněhovou vločku.
Balila jsem nějaké dárečky, spíš v mém podání maličkosti a drobnosti, ale pro moc milé lidi, které mám naštěstí okolo a za to děkuji tam nahoru, Pánu Bohu.
Druhá adventní neděle, kávička a alespoň symbolická dekorace z DMka stromeček, který zasílali asi všem.
Zastavili jsme se taky u kamarádů s kamarády na Smíchově, kde mají ledové kluziště, které je ovšem opravdu maličkaté.
Doslova to bylo "řízkobraní", skvělé kuřecí řízky, k tomu polotmavé nealko pivo a skvělá atmosféra. Pohodový večer to byl. Díky moc kamarádi=přátelé, díky za vás. 👍🤗
Dokonce jsem zaběhla svůj REKORD, ano, jak vidíte přiblížila jsem se své pomyslné výzvě 18ti km, yes, přesně tak!!
Ani sama nevím, čím to bylo (ne že bych jindy věděla 😅), ale prostě ten den jsem si k závěru ve Stromovce řekla, že ano, že se cítím ještě na jedno kolečko před tím, než zamířím domů. Běželo se skutečně samo. Taky bylo pěkně, relativně i teplo a dost možná, tomu pomohly ty řízky.
Když jsem měla chvíli času, tak jsem vařila. Jednak mě to celkem i baví a také je to potřeba. Střídavé HO a to, že jsem více času trávila doma i po práci udělalo své. A jsem za to ráda.
Říkali, že umím vařit...no a já s oblibou dodávám, že bych se mohla i vdávat.....😅😇. No nic.
Toto je obyčejné, takové naše - české rizoto se zeleninovou směsí, cibulí a uzeným masem, které jsem měla nakrájené a obrané stranou z vývaru. Bylo opravdu chutné.
No a potom taková rychlovka, doslova rychlá večeře, pečené brambory se všemožnou zeleninou v troubě a bylinkami.
No a došlo i na světýlka, světélka. Sice nejsou ryze vánoční, také ty, co se dávají na stromeček, ale jsou pěkné.
Co myslíte? Nám to krásně dokreslilo, již tak romantickou atmosféru. ☺
Hrozné světlo, tak trochu třesoucí se ruce, vyděšený výraz, i tak vypadám....
Krásnou vánoční hvězdu máme doma na schodišti. Doma vlastně nic takového nemáme, tak alespoň se mohu pokochat při cestě do práce, na nákup.
A větvička se jmelím nesmí chybět. Moc pěkné my to na té Letné máme - haha. Také máte, míváte vánoční hvězdu, či kaktus, zavěšené jmelí?
Stromky, tak trochu random, jak jsem je zachytila.
Tedy zleva dole:
- NG v Kinského paláci
- Staroměstské nám.
- u nás v práci při hlavním vchodu
- opět Staromák, ale foceno z jiného úhlu, jiný den a ze shora
Tato fotka se jmelím, stromečkem, vánoční hvězdou se mi líbí, taková celkem tématická koláž.
Dárek od milé kolegyně Lenky, kdy jsem dostala čokoládu a stromeček, který tvořila se synem Davídkem. 🤗
Já, v modré kostičkované košili Gant, na kterou jsem dostala hodně pochvaly.
Košili nenosím příliš často, protože je teplá, ale jinak velmi pohodlná a i slušivá. Ano, mám ji ráda.
Řekla bych, že mi ladí k očím.
Oblečení této značky, které mám opravdu dlouho, tak cca 4roky určitě, jsem si nakupovala postupně, kdy jsem ještě byla s L. a více méně to bylo "utrácení peněz" se signálem, se vzkazem - všimni si mne. Já jsem tady, takové poslední volání. Příliš to nezabralo.
Mám tedy hned několik košil, dvoje kalhoty, svetry, trika a troje boty. Celkem hodně peněz jsem tehdá utratila, ale byla to dobrá investice, které vlastně ani nelituji.
Stalo se, co se stát mělo, my jsme s L. šli každý svou cestou.
Jelikož jsme si "vše" pro manželství a partnerský život dali, již nebylo kam společně a s čím pokračovat.
Až potom jsem poznala M., který mne okouzlil a do kterého jsem se na podzim 2019 zamilovala. M. se nijak neangažoval, netlačil na mne, vše nechal zcela a jen v mé režii. Nevím jestli to máta také tak, že si pamatujete až detaily první zamilovanosti ve vztahu..., musím přiznat, že mi zamilovanost trvá stále, naopak bych řekla že roste a prohlubuje se samotným vztahem.
Toť asi tak spontánně k mému rozchodu=rozvodu.
#me #selfi #czechbloge #narcis
Běhání šlo z tuha, jestli jsem se dostala ven tak max. 2x do týdne, a to o víkendu, protože byla opravdu již zima, buď to bylo na nule nebo okolo 2C a to je opravdu již chladno.
Ale přes to jsem se celkem proběhla. Jednou téměř 13km a napodruhé to bylo lepší, to jsem to vytáhla na 15km.
Krásná mašle, černá krabice, velmi, velmi luxusně a honosně vypadal prezent, který M. dostal v práci.
Ukrýval, prý praktický dárek, dal by se dokonce nazvat až "sexisticky", ale netřeba se pouštět do takových úvah. M. mi ho hned předal a my dumali, co s ním, komu ho dát. No najdeme jistě uplatnění.
Ovšem mě se nejvíce líbí ta krabice s mašlí a naší Bastet také. Takže krabice se použije, produkty se dají těm, kteří je využijí - my nepečeme a s mašlí si hraje číča.
První dva týdny mě nějak sužovala velká únava, až občas mi přišlo, že na mne něco leze a úzkostné stavy se extra prohlubovaly, velmi nepříjemně se mne držely a nechtěly odcházet. Nějak se jim u mne zalíbilo. Bohužel, mám terapii, mám vhodnou medikaci, myslím si, že na sobě pracuji, ale prostě lidé s HPP se prakticky nikdy svých psych. obtíží nezbaví.
Další krásné adventní věnce jsem si mohla vyfotit u nás na Louce, ke míváme meetingy AA.
Tak moc šikovní jsou senioři pod vedením lektorů ze Smíchova.
Nejsou ale zapálené, jak si můžete všimnout, to je spíš z bezpečnostních důvodů, hlásičů ohně a také omezení setkávání se.
Večerní pohled na Staromák. Jak něco člověk vídá často, či denně, tak to prakticky již nevnímá.
Ranní osvětlená Pařížská, kterou opět chodím do práce, protože znovu jezdí tramvaj k Právnické fakultě.
Každopádně tuhle Tvoji větu si nechám vytesat do kamene, to jsi vystihla naprosto dokonale:
Asi tak trochu to beru, že všichni jsme pacienti, všichni máme nějaký problém a tím společným je alkohol a jiné závislosti, to nás spojuje a i přes to vše, táhneme za jeden provaz a je nám společně moc dobře.
Pracovní přání, které se letos skutečně vydařilo, dobrý výběr.
Od své milé, nejlepší švagrové jsem dostala adventní kalendář NIVEA, který mi udělal opravdu neuvěřitelně velkou radost.
O kalendáři a co jsem v něm našla budu psát samostatný článek jsem se rozhodla, myslím si, že jsem to dělala i loni a i s předešlými adventními kalendáři.
Kenny vařil, respektive upekl vepřovou krkovici, tak trochu netradičně se zelným - nakládaným salátem a k tomu zvolil divokou rýži. (on má občas takové kombinace alá "pejsek s kočičkou vařili").
Ano, je to trochu zvláštní kombinace, on rád dělá k vepřovému rýži, ale bylo to velmi, velmi podařené a chutné. Až "překvapivě".
Každopádně ho musím jednak pochválit a také moc poděkovat, jak skvělý víkendový oběd nám připravil.
Hasiči na Staromáku, co se stalo, takto v pátek po poledni?? Nepřišla jsem na to, ale ani jsem to nezjišťovala, protože jsem měla opravdu hodně, hodně práce a týden byl nekonečný.
Můj oběd, náš oběd s kolegyní, kdy jsme ve dvou dělaly uzávěrku (ve dvou, protože druhá polovina měla HO i proto to bylo pracovně náročnější). Samozřejmě jsme neměly jeden chlebíček, ale ten jeden jsem stihla zachytit. Byl to dlouhý, velmi náročný týden, kdy jsem o víkendu jen a jen odpočívala, nebyla jsem ani běhat, protože jsem se pořád cítila tak unavená a jako po flámu.
A třetí adventní neděli jsem vyzkoušela běhání v noci, běhání v dešti, který se ze začátku tvářil, jako drobné mrholení. Ale zvládla jsem to a velmi mi běh prospěl.
Rázem se mi udělalo dobře, jak fyzicky, tak i psychicky, což je jeden z důvodů, proč běhám. Dokonce jsem byla v takové "kondici", že kdyby nepršelo tak, jak pršelo, určitě bych běžela min. ještě na Trojskou lávku a podél Vltavy.
Každopádně podařilo se.
Na tento IG účet Eliška Jewellery jsem šla na základě videa Jitky Nováčkové. Tvorba je to zajímavá, velmi originální, ale to nechci zmiňovat. Zaujal mne tento obrázek, který říká, co říká. 
V čem se najdeš, co tě vystihuje??
Jedno slunné dopoledne, foceno z Nábřeží Kapitána Jaroše cestou do Kotvy.
Slunné, ale i mrazivé.
Krásně jsem se prošla.
Prošla jsem se do Kotvy a zpět.
No a večer jsem byla ještě běhat.
Běhat v dešti není příliš moudré, občas se chovám jako smyslů zbavená. To ví i malé dítě, že v dešti může člověk prochladnout, nastydnout...uhnat si rýmu, zápal průdušek.
No jestli mi těch 15km za to stálo, celý týden jsem byla jak spráskaná, jako po flámu. Dokonce jsem po více jak třech letech cítila horní cesty dýchací, ale rýma či nachlazení to nebylo.
Při druhém HO mi prakticky celou dobu dělala společnost Basteteka.
Ráda pozoruje šum na dvoře, no a když jí to omrzí, jde se napapat a hajnout si.
V polovině měsíce jsem se účastnila posledního rozloučení, které se uskutečnilo v Krematoriu Motol.
Smuteční květina, kterou jsme nechali s L. uvázat.
Pro mne to byl vlastně druhý pohřeb v životě, kterého jsem se osobně účastnila a poprvé jsem navštívila Krematorium Motol. Smutný, dojemný pietní akt to byl.
Byla jsem se i díky tomu podívat za milovanou Izinkou v Košířích.
Královna = carevna, ona prostě umí pózovat, jak trefně okomentoval M. , prostě modelka.
Láska moje kočičí. Donesla jsem jí alespoň nějaké dobroty, které jí hned L. dal a moc chutnaly.
Prostě DOBRÝ KAFE a to doslovně. Má oblíbená, maličkatá kavárna na Smíchově.
Ke kávě patří dobrá společnost a to má oblíbená činnost poslední doby. Poslech nového alba frontmena kapely Depeche Mode, kterou já zboňuji, ano jsem "depešačka" a songu, který mě velmi, velmi oslovil a pouštím si ho stále dokola a pokaždé v něm najdu něco nového.
Nedělám to prakticky nikdy, že zde uvádím songy či alba, ale jedná se o píseň Dave Gahan & Soulsavers - Metal Heart
Salát Caesar, který byl moc dobrý a dávala jsem si ho v mém oblíbeném podniku na Smíchově, v restauraci Prostor, kam snad "tahám všechny". Ale objevili jsme ji s M. 🖤
Bastetka, pomocnice malá, vyskočí si ke mne na klín a já nemůžu prakticky nic, ne, ale toto byla zcela výjimečná situace i to, že se nechala alespoň takto zachytit.
Byla výjimečná v tom, že u mne prvně spala, spinkaly jsme spolu celou noc a jak na to nejsem zvyklá, tak jsem ji ráno hledala a ona hajala přímo vedle mne na peřince, jako lehává odpoledne.
Ťutínek náš. 😻
Někdo hold odpočívat musí, když jsem se snažila využít každé příležitosti a jít si zaběhat. Ovšem nedařilo se mi to dle mých představ. Hlavně tedy co se četnosti týká. Průměr byl tak 2x v týdnu, což není valné.
Snaha působit upraveně, ležérně a přitom ne příliš ordinérně, aneb můj OOTD na smuteční rozloučení. Černé šaty a k tomu košile T.M.Lewin.
Krásně se mi celkem podařilo zachytit noční měsíc a k tomu jsem přidala maličkatou vánoční hvězdu, kterou jsem si pořídila v Lidlu za 30,- Kč a celkem pěkně dlouho držela.
Toto jsou skutečně fotky pořízené záhy poté, co jsem dorazila po 15,7 km běhu. Celkem je to téměř 19km, ale počítalo mi to nějak zmateně. No a předtím v týdnu jsem si zaběhla jen tak pro radost přesně 12km mi aplikace zahlásila, když jsem se zastavila u dveří baráku.
Nevypadám vůbec špatně 🙈👌, já vím samochvála smrdí, ale je to i díky tomu, že mám na sobě full krycí make-up od Catrice, co jsem zkoušela a neodlíčila se. Vlasy jsem si rozpustila z účesu alá donut, proto jsem tak nakroucené, jinak drží, protože jsou zpocené.
No a poslední adventní sobotu jsem podnikla takový menší trip po Sephorách, celkem ve třech jsem byla a to nejprve v Palladiu, na Václavském nám. a poslední kousek jsem ulovila v Quadriu na Národní třídě.
Šlo o to, že Sephora ten víkend měla až 60% slevy na končící značku na evropském trhu Urban Decay a moje milá kamarádka, blogerka Hani si chtěla něco objednat, ale e-shopové zásoby byly marnost nad marnost. Takže jsem se nabídla a zkusila štěstí v kamenných prodejnách. Více uvidíte v Random nákupech, kdy jsem si dovolila blíž produkty vyfotit.
Tyto hrníčky z Lidlu, na které M. nasbíral body mi hned připomněly písničku Haničky písničk, asi tušíte. Skrátka od Hany Zagorové píseň MALUJ ZASE OBRÁZKY.
Vybral tyto velké, na chalupu a prý budou super na velké kafe. Já v něm mívám čaj a je moc prima.
Co asi nejvíc oceňuji je výrobce, nebo zhotovitel. Thun je tradiční výrobce porcelánu a toho jednoho z nejlepších na světě si troufnu říct. Za mne tedy velká, velká pochvala.
Malá koláž z předposledního týdne, kdy nám začínala dovolená...., ranní slunce obklopené mrazíkem, svým svitem dopadajcí na Týnskou katedrálu.
Úplněk, který mi tedy tentokrát zase nedal asi týden spát. Usínala jsem a někdy okolo 4h ranní a potom byla úplně zničená.
Ale pohled na něj, na nebe byl krásný, dalo se i slušně zachytit.
=Úplněk u nás na Letné.
Asi jako před většinou kostelů stál - stále stojí vánoční ozdobený strom. Toto je, jak jinak než můj nejmilejší a nejoblíbenější kostel.
Kostel sv. Václava na Smíchově (kde jinde taky, že) a mých pár zpracovaných fotek do rádoby "uměleckých" koláží.
Světélka, všude kam se podíváš. Anděl, brána, kde se lidé mohli vyfotit. A řekla bych, že toho hojně využívali.
#church #smichov #advent #christmas
Kolegyně přinesla cukrovíčko, které jsem sotva stačila takto zachytit, ani jsem neochutnala, jak rychle zmizelo.
Po práci legraci. Aneb když se člověk po celém dlouhém dni převleče, rozpustí vlasy z drdolu a chystá se do vany.
Na to, že jsem byla unavená, nevyspalá z úplňku to není tak zlé. No a já asi vím, čím to bude.
Bude to tím, že jsem spokojená, šťastná s a vedle M. Dokonce mi asi tři lidé nezávisle na sobě řekli, nebo se i zeptali, jestli k sobě patříme, že by nám to moc slušelo.
Hmm, o tak to je krásné slyšet, člověka to potěší, navíc když to vnímá stejně.
Takže asi tak, díky střízlivosti mám nový život, který přináší všechno to, co prožívám a zažívám, nejen lásku s M.
Jedna už tak trochu vánoční, aneb elegantně ledová. Stažené vlasy do donutu se celkem projevily jako min. praktické a účes vydrží dlouho na svém místě.
Trochu té vánoční výzdoby. Aneby větvičky natrhané v parku na Letenské pláni M., cestou domů. U mne v pokoji jsem udělala tuto malou výzdobičku pro K. a číči, kde jsme jim nechali dárečky.
Mou malinkatou vánoční hvězdou jsem to jen doplnila, přidala drobnoti a vánoční ubrus, který mám z Unho, ale nemyslím si, že je po některé z babi.
Na to, že jsme žádnou výzdobu neplánovali dobré, řekla bych.
Zabalené dárky, připravené, ty velké s barevným papírem jsou od M., sama jsem koukala.
V Třebíči prakticky ihned po příjezdu jsem si v Kauflandu ještě vybrala na takové to doladění atmosféry Vánočního Františka, bez něj by to snad ani nešlo. Miluju vůni kadidla, k Vánocům mi prostě tato vůně patří.
Takový odlehčenější obědo-večeře před Štědrým dnem. Těstovinový salát s jogurtovým dresingem, hráškem, baby špenátem a kuřecím masem.
Vánočka, tak tento skvost prosím pěkně pekla sestřenice M., která je plně zaměstnaná, má manžela a tři malé děti. Nechápu, nerozumím, smekám a má můj obdiv.
Vánočku spolus cukrovím nám dovezla až prakticky domů, kdy jsme si jen v rychlosti popřáli a my předali opožděně dárky k jejím narozeninám, které měla na podzim.
Jelikož nějak nebyla příležitost se sejít, tak jsem si dělala legraci, že vánoční dárky u nás bude mít zase na Velikonoce, kdy dostaneme - tedy snad, její výtečný mazanec, jako ty letošní. Kde jsem psala, že se nebudu chlubit cizím peřím a vydávat její mazanec za svůj.
Cukrovíčko nejen vynikajicí, chutné, vláčné, tak akorát sladké, ale i nádherně nazdobené a předané v kovové krabičce. Psala jsem, že je min. jiné velmi fotogenické.
Šťědrý den = 8 stupňů nad nulou, slunce svítilo, takže jsem musela jít běhat. Přes poledne jsem si šla poprvé zaběhat v Třebíči.
Běželo se mi dobře, ale první třetinu jsem byla taková "ztuhlá", nemohla jsem se zahřát. Foukal silný vítr a já běžela ze začátku mezi poli a do dvou lehkých kopečků. Jinak trasy doufám ještě prozkoumám, ale prakticky mohu nabout boty, sluchátka a vyrazit, protože hned přes silnici je sobtbalové hřiště s kratší dráhou.
Tyto Vánoce nejsou rozhodně naše první, ale nikdy jsme spolu nebyli takto, protože jsme spolu ještě nebydleli a tak...., spíš jen po "objasnění".
Svátky jsme se rozhodlí trávit u M. v Třebíči, kde jsme si to náležitě užili.
Celkem narychlo, přímo na Štědrý den jsme jeli k M. rodině, pro mne to bylo prsní setkání s nimi, no ještě že jsem s sebou měla košili.
Využili jsme příležitosti a zašli na zahradu, kde M. nařezal větvičky, místo stromečku, takže jsme měli výzdobu i v Třebíči.
Trochu jsme se celkově se vším zdrželi, jelikož zpět domů z návštěvy jsme přijeli před sedmou hodinou a než jsme se dostali k dárkům, bylo prakticky devět. Ale nám to nijak nevadilo.
Byla to nenucená pohoda, které já jsem nepochybovala, že bude Vládnout, tak nějak jsem to tušila.
Dva druhy salátů, dva druhy řízků a k tomu ještě vinná klobása.
Den před Štědrým a vlastně i k obědu přímo na Štědrý den jsme si udělali takovou odlehčenější verzi, já těstovinový salát s hráškem a M. plněnou tortillu Chedarrem a chilli papričkami.
Naše celkem skromné, vánoční zátiší. Kdy jsme měli dvoje větvičky, které byli ve dvou pokojích a dali jsme si dárečky pod ně na střídačku. Tedy kromě samovaru pro M., který by se jen tak někam nevešel.
Dárečky, větvičky, které krásně provoněly celý byt a zpříjemnily nám tak prima atmosféru.
Pohodička, relax, spousty dobrot, nějaká ta návštěva, vánoční pálení Františka, svíček, ...
No a já jsem evidentně byla velmi hodná a pod větvičkami našla krásně a vlastnoručně zabalené dárečky a mezi nimi byl i nový mobil.
M. stylové zátiší, ostatně jak jinak.
Marocký mátový čaj originálně připravovaný, pomocí varu na poltýnce.Je to úplně věda, ty čaje..
#mydva #acupoftea #blacklove #blackcoffe #tohgether
My žádné selfi před stromečkem nemáme, my máme toto.
Černá silná káva pro mne, čaj nejvyšší jakosti a chuti, podávaný ve stylové skleničce.
K tomu větvičky, jako vánoční výzdoba, to jsme my dva, tak trochu vánočně naladěni.
#together #christmas #triptotrebic
Na Boží hod vánoční jsme relaxovali, nevytáhly paty z bytu a k tomu nám takto krásně nasněžilo.
Druhý svátek vánoční = na Štěpána jsme se probudili do skutečně mrazivého rána.
O svátky nechyběla ani vinná klobása a k tomu ta NEJLEPŠÍ BRAMBOROVÁ KAŠE, kterou znám, kterou jsem kdy ochutnala.
Přesně před rokem mi ji M. uvařil poprvé a nyní byla snad ještě lepší, našlehaná, jemná, sametová, lehká a přitom lehce spice.
Hráškový krém, moje hrášková polévka, kterou jsem nejčastěji dělávala právě na Štědrý den, letos vyšla na Štěpána. Ne hrachová, ale hrášková, rozdíl je přeci prostý...
Hrachová je ze sušeného hrachu = luštěniny, kdež to hrášková je z čerstvého nebo mraženého či konzervovaného (to nedoporučuji sama za sebe) sladkého hrášku = zeleniny.
Máslo, olej, šalotka, vývar či bujon, sůl, pepř (občas přidám i třeba sušený česnek či muškátový oříšek), tyčový - jiný mixér a tučná smetana.
M. polévku doladil svými krutonky formou nakrájeného rohlíku, však s jeho precizností a láskou sobě vlastní, opečené na másle.
Toť vše. Úspěch zaručen, dobře se k tomu hodí kromě opečeného pečiva také losos či kuřecí maso by mohlo být.
#mydva #together #nasevanoce #stesti
Samovar Mulex, se stal nejpoužívanější a nejmilejším spotřebičem naší domácnosti.
Nejrůznější varianty, techniky M. používá a zkouší při přípravě čajů.
S láskou a precizností sobě vlastní. Jak taky jinak, že. ♥
Byly to ty nejhezčí Vánoce, které jsem zažila a to i vč. dětských s dárečky a hračkami. Neskutečně, ale neskutečně moc jsme si s M. užívali pohody, klidu, relaxu a sebe navzájem.
Nejen, že cesta do Prahy busem byla krapet i dobrodružná, na mne čekala tato krásná kočičí princezna 😻.
Plus se mi ozval zánět v zubním kanálku, samozřejmě má zubařka měla pochopitelně dovolenou a já noc, co noc ledovala, téměř nespala a bolestí proklínala všechny...., tudíž jsem ani běhat nemohla, protože otok se příliš nelepšil. Připadala jsem si doslova, jako tělo bez duše.
I přes inflaci a zvyšování cen, které jistě pociťujeme všichni jsem se snažila dál kupovat a jíst čerstvé ovoce. Protože prakticky v jiném ročním období na něj nemívám chuť a dělá mi moc dobře.
#me #nomakeup #home #czechblogger
No a v posledním týdnu jsem uvařila na přání vepřové kotletky, a byla to tak trochu improvizace. Ba ne, z mrazáku jsem si vyndala plátky vepřové pečeně, nechala je povolit a potom začala kouzlit u sporáku.
Vepřové plátky dušené s cibulí, prakticky ve vlastní šťávě. Prvně orestuji a nechám zatáhnout maso, které poté vyjmu a do výpeku dám zpěnit cibuli.
Maso mezitím nechám stranou a potřu ho hořčicí, v mém případě jsem sáhla po Dijonské, osolím, opepřím a okmínuji. Jakmile je cibule dostatečně orestovaná, lehce dozlatova, tak přidám maso, podliju vodou či vývarem a dusím doměkka. Rýže či klidně i knedlík je fajn přílohou.
#samsung #photo #super #thanks #dinnertime #food #cookingtime
Poslední den v roce jsem trávila na Letné, v klidu doma, vlastně běžný den. Více o konci roku zmíním zase v následujícím článku.
Malé silvestrovské - zdravé občerstvení.
Opět je tento článek mega dlouhý a je to vlastně takový můj deníček, zaznamenávám si zde každý měsíc.
Díky za čas, který jsi u něj strávila. A jak Ty jsi prožila poslední den - večer v roce?
A loučím se s tebou zcela neplánovaným, ale o to mému srdci milejší PF 2022.
Moc děkuji za pozornost a přízeň mému blogu, nejen zde, ale i na INSTAGRAMU a FB.
Tvé podpory si velmi vážím a každá zpětná vazba je pro mne velkým přínosem.
Přeji Ti krásný a pohodový dnešní den.
papa E. A. 😻😉
