MonalisaBeautyEriAnna: cestování

AHOJ,AHOJ,

Moc Vás vítám u dnešního článku, ze série "a tak si žiju". V prvé řadě Vám chci popřát do Nového roku jen to dobré a ať se Vám splní to, co si sami přejete.

Poslední a i první den v roce jsem strávila prací, ale já za svou milou práci děkuji a dělám jí velice ráda.

Jako již každý rok se uskutečnila TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA, my jsme se zapojili.

Ke koledování se postupně přidaly chudé děti, které chodily 6. ledna po domech oblečené za Tři krále s betlémskou hvězdou, také zpívaly koledu a posvěcenou křídou psaly nad dveře domů K + M + B + s příslušným letopočtem. Dostaly za to vždy něco k jídlu nebo drobnou almužnu. Tato tradice s nástupem socialistického režimu po r. 1948 postupně téměř vymizela, v původní podobě se zachovala jen na některých místech. Česká charita dala tříkrálovému koledovaní nový rozměr a smysl. Od roku 2001 se díky ní i díky štědrosti všech dárců a dobrovolníků koná Tříkrálová sbírka pravidelně na území celé České republiky.

První týden v lednu se nám v Praze ochladilo, napadl

dokonce i sníh, za dědu, který by měl narozeniny jsem

zapálila již tradičně svíčku a čočka, uzené a párek nesměl

chybět.

Tenhle stromeček jsem poprvé zahlédla zcela náhodou na

Silvestra, když jsem šla po Smetanově nábřeží, ale až v

lednu jsem si ho stihla vyfotit. Mě se líbí.

V Pivovaru Národní jsem si dala z obědového menu králíka a

byl to zcela určitě ten nejlepší králík se špenátem a

bramborovými nočky, které jsem kdy jedla.

První víkend byl ryze relaxační i díky počasí.

Jedla jsem ( i vařila ), četla a odpočívala. Užívala jsem si

pyžama, odpočinku a dočetla jsem báječnou knihu Být ženou

z Karmelitánského nakladatelství a poslední dílo Dana

Browna, které bylo, jak to jen říci, zajímavé, ale mně příliš

neoslovilo.

Dan Brown – Počátek

Začínáme v Bilbau, popisem Guggenheimova muzea,

pokračujeme do Barcelony kde si prohlédneme Casa Batllo a

to nejlepší na konec Sagrada Familia . Proběhneme se po

městě, kde se konečně dozvíme tu šokující odpověď na

otázku, odkud a kam.

Počátek jsem otevřela už jen ze setrvačnosti, od samotného

autora mám všechny jeho knihy a na tuto jsem se vlastně i

těšila, takže jsem byla moc ráda, že jsem jí dostala

k Vánocům. A počátek je podle mě naprosto průměrný. Opět

se zde opakuje Brownovo klišé, děj mi přijde jako přes

kopírák stejný, jako jsou jeho předešlé knihy.

Avšak další aspekt, proč hodnotím průměrem je, že celkový

dojem na mě kniha neudělala vůbec žádný, ani dobrý, ani

špatný, ale prostě bezduchý a nezapamatovatelný.

Být ženou - Katrina J. Zenová

Tuto knihu jsem také dostala a jsem za ní neskutečně ráda,

moc se mi líbila, našla jsem v ní, to co jsem ani netušila, že

potřebuji a velice mě obohatila.

(Smysl a význam těla? Kdo vůbec myslí na takové věci! Jako zaměstnané ženy si sotva najdeme čas, abychom se soustředily na spletitosti svých (velmi komplikovaných!) duchovních cest, a už vůbec ne na otázku, proč nás Bůh stvořil s tímto konkrétním tělem. Spíše si vystačíme s minimálními nebo udržovacími dávkami – dopřejeme si právě tak akorát citové a duchovní potravy, abychom zvládly každý další den. Avšak úplně v nitru cítíme hlubší touhu. Chceme vědět, že v životě jde o víc než o zvládání deseti hromad prádla, opravování domácích úkolů nebo hledání toho „pravého“ na internetové seznamce. Tu a tam unikne z našeho srdce naléhavé volání a odvážíme se zeptat: „Kdo vlastně jsem?“ Pokud jste si někdy tuto otázku položily, nejste samy!

Matky, které vypravily své poslední dítě na vysokou školu, vdovy, co se cítí být vyloučeny ze života, i svobodné pracující ženy, svírané otupující rutinou každodenního života, všechny vstoupily do stejné otázky. Díky poznání papeže Jana Pavla II. a jeho teologii těla se můžeme jako ženy s touto otázkou vyrovnat s novou silou a elánem. Můžeme odhalit ženského ducha a objevit jeho význam pro cestu každé ženy a definitivně odpovědět na otázku: „Kdo vlastně jsem?“ (z aurtorčina úvodu knihy).

První pracovní porada se nesla ještě ve Vánočním duchu, ale

trochu jsme se "naháněli" a scházeli, jak šváby na pívo. :-)

K obědu rychlá pizza pro všechny a další zásoba knih z

knihovny.

Kniha Welhs I. - Heráci, jelikož jsem nečetla Trainspotting,

ani neviděla film, tak pro mě kniha byla, jak se tak říká těžká

a trochu i příliš slenogá až vulgární, ale rozhodně zajímavé

čtené, které rozšířilo mé obzory, což jsem od knihy

očekávala.

Kniha Alice - jsem narkomanka mě bavila mnohem více,

přečetla jsem jí jedním dechem a byla pro mě přívětivá svým

prostředím a stylem psaní.

Urban Decay uveřejnila první fotky nové paletky Reoladed

Za poslední dobu jedna z věcí, která mě z

dekorativky nadchla a snad bude u nás k

dostání a já si ji rozhodně plánuji koupit.

Kamarádi mi posílali průběžně pozdravy z celé republiky. :-).

Téměř první polovinu ledna jsem nosila zelenou barvu, různé

svetříky, trika, košile, nebo doplňky. :-)

A leden pokračoval v pracovních schůzkách, které mě

nejčastěji zavedli na dobrou kávu a nějakou tu baštu.

A na poště na mě čekalo velice milé překvapení, dáreček od

kamarádky z Japonska :-)

Druhý lednový víkend byl úžasný, mohla jsem být na Křtu

malého Rafaela - Daniela u nás v kostele a klášteře sv.

Voršily v Praze na Národní třídě.

Nejenom, že to byla pro mě pocta, úžasný zážitek, ale také

jsem si dopřála báječné pohostinnosti, společnosti a

atmosféry.

No a bohužel jsem opět bojovala se zapojením routeru - již

druhým v řadě, hold je to asi mýma nešikovnýma rukama.

Profilové foto naší Izušky. :-)

Kuk, aneb moje pravidelná rutina.

Nails relax u nás v Košířích.

I love monday.

Nová profilová fotka musí být.

Byla jsem na Vinohradech na kosmetickém ošetření pleti v

Salonu Queen-si, kde jsem uplatnila zakoupený voucher ze

Slevomatu.

A nechala jsem si i nabarvit obočí, kuk, a když se dobře

zadíváte, tak uvidíte fotografii Papeže Františka.

V práci jsme měli poradu a kolega donesl i cukroví.

Tato fotka bude možná matoucí, ale já jsem se rozhodla pro

její uveřejnění i zde na blogu. V lednu to bylo 7. měsíců, co

navštěvuji AA a nepiji alkohol.

Ve třetí třetině ledna jsem dostala epileptický záchvat, a to

hned 2x po sobě i se

ztrátou vědomí, tak jsem si půl týdne pobyla v Motole.

Do konce měsíce jsem měla neschopenku a naštěstí zásobu

knih (více Vám o nich sdělím v únoru ), paměť se mi

postupně vracela, ale ta ztráta vědomí byla

skutečně velice nepříjemná.

A jedna povedená z víkendu. Ještě, že existují ty

instagramové filtry.

Koncem ledna se toho událo skutečně hodně, dvě oslavy

narozenin a také došlo k nějakým osobním změnám, ale o

tom se dozvíte. (všechno postupně)

Manžel oslavil 20. ledna čtyřicáté narozeniny a můj tatínek

26. ledna své sedmdesáté narozeniny a byli jsme na

společném obědě u Modré Kachničky.

Moc jsme si všichni pochutnali, ostatně jak jinak.

Román Porno je volným pokračováním kultovního Trainspottingu.
Simon Williamson neboli Šoufek se po deseti letech vrací do Skotska, aby po své tetičce převzal hospodu. A jelikož se užírá, že po něm na světě nic nezbude, rozhodne se v patře nad hospodou natočit pornofilm. Jako hlavní hvězdu angažuje Nikki, občanským povoláním masérku, která si občas nějaký ten chechták přivydělá ruční prací a přitom sní, že bude pornofilmy jednou sama režírovat.
Begpie je venku z lapáku, kam se dostal za zabití.Jestli se mu do rukou dostane Renton, půjde tam nejspíš znovu. Renton se stává Šoufkovým "spolupracovníkem" při výrobě filmu. Spud se snaží vychovávat syna, udržet si vztah s přítelkyní a hlavně držet zkrátka svoji závislost na drogách.
Takhle nějak děj začíná. Těžko říct, jak skončí.

Tak nahá, tak mrtvá –

Ray Stone je narkoman. Ode dne, kdy propadl drogám, se bezpočtukrát po ránu probudil v neznámém pokoji a už si na ten pocit zvykl. Tentokrát je to však jiné – cizí hotelový pokoj v něm vyvolává spoustu neodbytných otázek: Kde je skoro půl kilogramu heroinu, který někde v místnosti určitě schovala pohledná blondýna, s kterou strávil uplynulou noc? Kolik je to dávek? Na jak dlouho by vystačily? Kolik šílených, úchvatných, povznášejících chvil by díky nim zažil? Dostane šanci nasytit tu spalující touhu, která ovládá jeho mysl, dráždí každičkou buňku jeho těla, napíná mu nervy k prasknutí a hrozí nebezpečím, že ho připraví o rozum? Ray tu drogu musí najít. Za každou cenu. Prohledává celý pokoj, tiše a opatrně, aby nevzbudil svou známost na jednu noc, která ještě leží v posteli, ruce má poseté stejnými stopami po injekčních jehlách jako on a zřejmě se ještě neprobudila po dávce, kterou si společně dopřáli. Kolik drogy si vlastně vzali? Ray si už nevzpomíná. Jenomže blondýna zřejmě heroin schovala dobře, a navíc se za celou dobu ani nepohnula. Leží pod pokrývkou, bílá, studená… mrtvá. A policie má jasno – jediný člověk, který tu vraždu mohl spáchat, je on, feťák Ray Stone. Ray se tak ocitá v situaci, kdy nemá na vybranou. Musí bojovat o život. Proti policii, proti neznámému vrahovi a hlavně proti droze, který nad ním získala zdrcující moc.

Podařilo se téměř nemožné a jeden den jsem se objednala na

nutné vyšetření Magnetickou rezonancí a druhý den jsem šla

na vyšetření. Vše probíhalo na Oční klinice JK na Praze 13,

všem mohu jen a jen doporučit.

No, tak i já jsem objevila filtry instagramu.

A moje záchrana po poměrně nepříjemném a dlouhém

vyšetření MG.

A jaký jste měli Vy moji milí leden 2019?

Přeji Vám krásný a pohodový den.

papa Vaše E.A.

AHOJ, AHOJ,

Moc Vás vítám u dnešního článku, který bude takový netradiční, bude to další pokračování ze série "a tak si žiju".

Na začátku roku jsem brouzdala po slevomatu a zahlédla jsem tam výlet do Drážďan s výstavou orchidejí.

Výlet vč. dopravy stál 400Kč bez pojištění a vstupu na výstavu, který vyšel na 7Euro.

Ve dnech 23.3. do 26.3. se konaly Dresdner ostern a my využili lákavé nabídky a zajely si do Drážďan na výlet předposlední čtvrtek v měsíci březnu.

Výstavu orchidejí a trhy jsme si náramně užily.

Jinak do Drážďan se jelo ve čtvrtek, v pátek a nakonec v sobotu, ale to organizátoři varovali na zvýšený počet zájemců a nedokážu si to představit, ve čtvrtek bylo prý relativně prázdno, ale nám to tak vůbec nepřipadalo.

Na místo jsme byli přivezeni autobusem, přímo před vstup do hall, kde už všude byli kytičky, trhy, cibuloviny a také nějaké to občerstvení.

Orchidee se zde nacházely z celé naší krásné planety a ze všech kontinentů, vevnitř to krásně vonělo a bylo obdivuhodné, jak organizátoři zajistili konstantní teplotu a hlavně vlhkost pro orchideee.

Výstava byla samozřejmě prodejní, vše bylo krásně naaranžováno a popsáno.

Na výstavě jsme byly cca 3h a celou jsme si ji řádně prošly, ale byly jsme docela unavené.

Jak sami vidíte, tak návštěvníků bylo skutečně hodně.

Uprostřed první haly byl doprovodný hudební a i vizuální program s vodní plochou a s vodotryskem. Moc krásné to bylo.

Některé kousky byly skutečně exkluzivní, že jsme si až říkaly, že to snad ani nemůže být orchidej.

Účast byla skutečně hojná, zde se nacházelo občerstvení se stolečky.

K obědu jsme si v bistru dali limonádu a klobásu se žemlí.

Venkovní příjemné počasí přímo vybízelo jít se projít na místní stánky se všemožným občerstvením.

No a co by to byl za výlet do Německa, kdybychom si nedaly bratwurst.

Po lehkém občerstvení jsme se ještě šly procházet do další haly s kytičkami a moc jsme obdivovaly sukulenty a jeden maličkatý jsem si i odvezla.

Pak nás autobus vyzvedl a zavezl do centra města, kde jsme měli cca půl hodinovou komentovanou procházku a poté jsme měli volný prostor a rozchod, jak se tak říká.

Od galerie Zwinger jsme šli pěšky do centra na Altmark, kde jsme si zašly do místní kavárničky na kávičku a občerstvení.

Po kávičce jsme se ještě chvíli procházely a pak zašly do Primarku.

Samozřejmě jsme nakupovaly, ale o tom bude samostatný článeček.

Další nutné občerstvení - toto je flammkuchem se špekem a cibulí a bylo to skutečně znamenité.

Jak jistě víte město Drážďany jsou plné nové výstavby, jelikož třeba i tento barokní dom se tváří jako původní, ale není tomu tak, je opravený, jelikož byl při náletech v 2. světové válce téměř celé Drážďany zničeny.