A takový byl měsíc LEDEN 2019

AHOJ,AHOJ,

Moc Vás vítám u dnešního článku, ze série "a tak si žiju". V prvé řadě Vám chci popřát do Nového roku jen to dobré a ať se Vám splní to, co si sami přejete. 

Poslední a i první den v roce jsem strávila prací, ale já za svou milou práci děkuji a dělám jí velice ráda. 

Jako již každý rok se uskutečnila TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA, my jsme se zapojili. 

Ke koledování se postupně přidaly chudé děti, které chodily 6. ledna po domech oblečené za Tři krále s betlémskou hvězdou, také zpívaly koledu a posvěcenou křídou psaly nad dveře domů K + M + B + s příslušným letopočtem. Dostaly za to vždy něco k jídlu nebo drobnou almužnu. Tato tradice s nástupem socialistického režimu po r. 1948 postupně téměř vymizela, v původní podobě se zachovala jen na některých místech. Česká charita dala tříkrálovému koledovaní nový rozměr a smysl. Od roku 2001 se díky ní i díky štědrosti všech dárců a dobrovolníků koná Tříkrálová sbírka pravidelně na území celé České republiky.

První týden v lednu se nám v Praze ochladilo, napadl

 dokonce i sníh, za dědu, který by měl narozeniny jsem

 zapálila již tradičně svíčku a čočka, uzené a párek nesměl 

chybět. 

Tenhle stromeček jsem poprvé zahlédla zcela náhodou na 

Silvestra, když jsem šla po Smetanově nábřeží, ale až v

 lednu jsem si ho stihla vyfotit. Mě se líbí. 

V Pivovaru Národní jsem si dala z obědového menu králíka a

 byl to zcela určitě ten nejlepší králík se špenátem a 

bramborovými nočky, které jsem kdy jedla. 

První víkend byl ryze relaxační i díky počasí. 

Jedla jsem ( i vařila ), četla a odpočívala. Užívala jsem si 

pyžama, odpočinku a dočetla jsem báječnou knihu Být ženou 

z Karmelitánského nakladatelství a poslední dílo Dana 

Browna, které bylo, jak to jen říci, zajímavé, ale mně příliš 

neoslovilo. 

Dan Brown – Počátek

Začínáme v Bilbau, popisem Guggenheimova muzea,

 pokračujeme do Barcelony kde si prohlédneme Casa Batllo a

 to nejlepší na konec Sagrada Familia . Proběhneme se po

 městě, kde se konečně dozvíme tu šokující odpověď na 

otázku, odkud a kam.

Počátek jsem otevřela už jen ze setrvačnosti, od samotného

 autora mám všechny jeho knihy a na tuto jsem se vlastně i

 těšila, takže jsem byla moc ráda, že jsem jí dostala 

k Vánocům. A počátek je podle mě naprosto průměrný. Opět

 se zde opakuje Brownovo klišé, děj mi přijde jako přes 

kopírák stejný, jako jsou jeho předešlé knihy.

Avšak další aspekt, proč hodnotím průměrem je, že celkový

 dojem na mě kniha neudělala vůbec žádný, ani dobrý, ani

 špatný, ale prostě bezduchý a nezapamatovatelný.

Být ženou - Katrina J. Zenová

Tuto knihu jsem také dostala a jsem za ní neskutečně ráda,

 moc se mi líbila, našla jsem v ní, to co jsem ani netušila, že

 potřebuji a velice mě obohatila. 

(Smysl a význam těla? Kdo vůbec myslí na takové věci! Jako zaměstnané ženy si sotva najdeme čas, abychom se soustředily na spletitosti svých (velmi komplikovaných!) duchovních cest, a už vůbec ne na otázku, proč nás Bůh stvořil s tímto konkrétním tělem. Spíše si vystačíme s minimálními nebo udržovacími dávkami – dopřejeme si právě tak akorát citové a duchovní potravy, abychom zvládly každý další den. Avšak úplně v nitru cítíme hlubší touhu. Chceme vědět, že v životě jde o víc než o zvládání deseti hromad prádla, opravování domácích úkolů nebo hledání toho „pravého“ na internetové seznamce. Tu a tam unikne z našeho srdce naléhavé volání a odvážíme se zeptat: „Kdo vlastně jsem?“ Pokud jste si někdy tuto otázku položily, nejste samy!

Matky, které vypravily své poslední dítě na vysokou školu, vdovy, co se cítí být vyloučeny ze života, i svobodné pracující ženy, svírané otupující rutinou každodenního života, všechny vstoupily do stejné otázky. Díky poznání papeže Jana Pavla II. a jeho teologii těla se můžeme jako ženy s touto otázkou vyrovnat s novou silou a elánem. Můžeme odhalit ženského ducha a objevit jeho význam pro cestu každé ženy a definitivně odpovědět na otázku: „Kdo vlastně jsem?“ (z aurtorčina úvodu knihy).

První pracovní porada se nesla ještě ve Vánočním duchu, ale

 trochu jsme se "naháněli" a scházeli, jak šváby na pívo. :-)

K obědu rychlá pizza pro všechny a další zásoba knih z 

knihovny. 

Kniha Welhs I. - Heráci, jelikož jsem nečetla Trainspotting,

 ani neviděla film, tak pro mě kniha byla, jak se tak říká těžká

 a trochu i příliš slenogá až vulgární, ale rozhodně zajímavé

 čtené, které rozšířilo mé obzory, což jsem od knihy

 očekávala. 

Kniha Alice - jsem narkomanka mě bavila mnohem více,

 přečetla jsem jí jedním dechem a byla pro mě přívětivá svým

 prostředím a stylem psaní. 

Urban Decay uveřejnila první fotky nové paletky Reoladed

Za poslední dobu jedna z věcí, která mě z 

dekorativky nadchla a snad bude u nás k 

dostání a já si ji rozhodně plánuji koupit. 

Kamarádi mi posílali průběžně pozdravy z celé republiky. :-). 

Téměř první polovinu ledna jsem nosila zelenou barvu, různé

 svetříky, trika, košile, nebo doplňky. :-)

A leden pokračoval v pracovních schůzkách, které mě 

nejčastěji zavedli na dobrou kávu a nějakou tu baštu. 

A na poště na mě čekalo velice milé překvapení, dáreček od 

kamarádky z Japonska :-)

Druhý lednový víkend byl úžasný, mohla jsem být na Křtu

 malého Rafaela - Daniela u nás v kostele a klášteře sv.

 Voršily v Praze na Národní třídě. 

Nejenom, že to byla pro mě pocta, úžasný zážitek, ale také 

jsem si dopřála báječné pohostinnosti, společnosti a 

atmosféry. 

No a bohužel jsem opět bojovala se zapojením routeru - již 

druhým v řadě, hold je to asi mýma nešikovnýma rukama. 

Profilové foto naší Izušky. :-)

Kuk, aneb moje pravidelná rutina. 

Nails relax u nás v Košířích. 

I love monday. 

Nová profilová fotka musí být. 

Byla jsem na Vinohradech na kosmetickém ošetření pleti v 

Salonu Queen-si, kde jsem uplatnila zakoupený voucher ze

 Slevomatu. 

A nechala jsem si i nabarvit obočí, kuk, a když se dobře 

zadíváte, tak uvidíte fotografii Papeže Františka. 

V práci jsme měli poradu a kolega donesl i cukroví. 

Tato fotka bude možná matoucí, ale já jsem se rozhodla pro 

její uveřejnění i zde na blogu. V lednu to bylo 7. měsíců, co 

navštěvuji AA a nepiji alkohol. 

Ve třetí třetině ledna  jsem  dostala epileptický záchvat, a to

 hned 2x po sobě i se 

ztrátou vědomí, tak jsem si půl týdne pobyla v Motole. 

Do konce měsíce jsem měla neschopenku a naštěstí zásobu 

knih (více Vám o nich sdělím v únoru ), paměť se mi 

postupně vracela, ale ta ztráta vědomí byla

 skutečně velice nepříjemná. 

A jedna povedená z víkendu. Ještě, že existují ty

 instagramové filtry. 

Koncem ledna se toho událo skutečně hodně, dvě oslavy

 narozenin a také došlo k nějakým osobním změnám, ale o 

tom se dozvíte. (všechno postupně)

Manžel oslavil 20. ledna čtyřicáté narozeniny a můj tatínek 

26. ledna své sedmdesáté narozeniny a byli jsme na 

společném obědě u Modré Kachničky. 

Moc jsme si všichni pochutnali, ostatně jak jinak.

Román Porno je volným pokračováním kultovního Trainspottingu.
Simon Williamson neboli Šoufek se po deseti letech vrací do Skotska, aby po své tetičce převzal hospodu. A jelikož se užírá, že po něm na světě nic nezbude, rozhodne se v patře nad hospodou natočit pornofilm. Jako hlavní hvězdu angažuje Nikki, občanským povoláním masérku, která si občas nějaký ten chechták přivydělá ruční prací a přitom sní, že bude pornofilmy jednou sama režírovat.
Begpie je venku z lapáku, kam se dostal za zabití.Jestli se mu do rukou dostane Renton, půjde tam nejspíš znovu. Renton se stává Šoufkovým "spolupracovníkem" při výrobě filmu. Spud se snaží vychovávat syna, udržet si vztah s přítelkyní a hlavně držet zkrátka svoji závislost na drogách.
Takhle nějak děj začíná. Těžko říct, jak skončí.

Tak nahá, tak mrtvá –

Ray Stone je narkoman. Ode dne, kdy propadl drogám, se bezpočtukrát po ránu probudil v neznámém pokoji a už si na ten pocit zvykl. Tentokrát je to však jiné – cizí hotelový pokoj v něm vyvolává spoustu neodbytných otázek: Kde je skoro půl kilogramu heroinu, který někde v místnosti určitě schovala pohledná blondýna, s kterou strávil uplynulou noc? Kolik je to dávek? Na jak dlouho by vystačily? Kolik šílených, úchvatných, povznášejících chvil by díky nim zažil? Dostane šanci nasytit tu spalující touhu, která ovládá jeho mysl, dráždí každičkou buňku jeho těla, napíná mu nervy k prasknutí a hrozí nebezpečím, že ho připraví o rozum? Ray tu drogu musí najít. Za každou cenu. Prohledává celý pokoj, tiše a opatrně, aby nevzbudil svou známost na jednu noc, která ještě leží v posteli, ruce má poseté stejnými stopami po injekčních jehlách jako on a zřejmě se ještě neprobudila po dávce, kterou si společně dopřáli. Kolik drogy si vlastně vzali? Ray si už nevzpomíná. Jenomže blondýna zřejmě heroin schovala dobře, a navíc se za celou dobu ani nepohnula. Leží pod pokrývkou, bílá, studená… mrtvá. A policie má jasno – jediný člověk, který tu vraždu mohl spáchat, je on, feťák Ray Stone. Ray se tak ocitá v situaci, kdy nemá na vybranou. Musí bojovat o život. Proti policii, proti neznámému vrahovi a hlavně proti droze, který nad ním získala zdrcující moc.

Podařilo se téměř nemožné a jeden den jsem se objednala na

 nutné vyšetření Magnetickou rezonancí a druhý den jsem šla 

na vyšetření. Vše probíhalo na Oční klinice JK na Praze 13,

 všem mohu jen a jen doporučit. 

No, tak i já jsem objevila filtry instagramu. 

A moje záchrana po poměrně nepříjemném a dlouhém 

vyšetření MG. 

A jaký jste měli Vy moji milí leden 2019?

Přeji Vám krásný a pohodový den. 

papa Vaše E.A.