Zobrazují se příspěvky se štítkemnonalcoholiclife. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnonalcoholiclife. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 2. července 2020

Červen 2020 #June2020



AHOJ,AHOJ,

krásný dnešní den přeji a vítám Vás u dnešního článku u mém měsíci červnu, který tak trochu pomyslně půlí kalendářní rok. 


Červen začal celkem běžně, dalo by se i říci pohodově. Izinka relaxující a já jsem vyzkoušela kávičku na vylidněném Staroměstském nám. . Zašla jsem do podniku, který se nachází přímo pod Týnskou katedrálou, kde jsem již v průběhu posledních 4 let byla celkem 10x a bohužel musím konstatovat, že kvalita, ochota obsluhy je tristní a celkový dojem tím alespoň mne osobně naprosto pokazila. 🤔


Pravda, za ten přenádherný výhled to jistě stojí, i ceny jsou nyní nízké (káva a nealko pivo mě vyšlo na rovných 100,- Kč, což je krásné). 


#me #black #blondhair #blueeyes #beautyblogger 


Skvělou, maličkatou kavárnu najdete u nás na Smíchově a jmenuje se PROSTĚ DOBRÝ KAFE. Mají zde opravdu vysoce kvalitní kávu, připravovanou s profesionálním přístupem, milou a vždy usměvavou obsluhu..., co víc si přát. 👍☕


Dopolední návštěva "mého" svatostánku, kostela sv. Václava na Smíchově. 


Sluníčko začalo již letně svítit, tak jsem vytáhla nízké "krajkové" ponožky a kombinace rudé a černé se mi zalíbila. ☺


Jak nápis napovídá, u nás v Košířích funguje tzv. Jídelna Kuchařek bez domova. V samotné jídelně jsem já osobně za celou dobu jejího působení nebyla, ale co já vím, tak vaří veganská jídla a celkový projekt se mi líbí. 


Cestu k Andělu si nyní celkem pravidelně dopřávám pěšky a spíš výjimečně chodím po Plzeňské ulici, která mi přijde rušnější, ale díky tomu jsem "narazila" na otevřený MALOSTRANSKÝ HŘBITOV, ve kterém jsem byla poprvé, za tu dobu, co tady bezmála 15 let bydlím - ostuda, já vím. 


Malostranský hřbitov se nachází v Praze na Smíchově, u hranice Košíř. Původně byl založený jako morový při epidemii v roce 1680. Jako hřbitov pro Malou Stranu sloužil v letech 1787–1884, od zákazu pohřbívání uvnitř města Josefem II. do doby, kdy rozrůstající se zástavba dosáhla až do okolí hřbitova. Na hřbitově se nachází empírový kostel Nejsvětější Trojice.

Malostranský hřbitov údajně inspiroval Jana Nerudu při psaní sbírky básní Hřbitovní kvítí.
 

Nejznámější náhrobky Malostranského hřbitova jsou:

náhrobek klečícího biskupa Leopolda Thun-Hohensteina – litinový náhrobek  vytvořil Václav Prachner a později se stal inspirací pro Myslbekův náhrobek arcibiskupa Bedřicha Schwarzenberga v katedrále svatého Víta.

dále pak....
Dientzenhofer, Kryštof a Kilián Ignác – barokní architekti
Duškovi, Josefína a František Xaver, Mozartovi hostitelé na Bertramce
Hellich, Josef Vojtěch - malíř
Mánes, Antonín – malíř
Pešina z Čechorodu, Václav Michal – spisovatel a iniciátor dostavby katedrály sv. Víta
Ringhoffer, František – průmyslník


Pakliže budete mít cestu okolo, určitě doporučuji za návštěvu, toto místo má prostě svého genia loci. 👍👌👏


Jak říká s oblibou má kamarádka Gábi, Košíře jsou taková "vesnice" vzdálená pouhé tři zastávky od Anděla... 🙃🙈. Nene musím jí dát za pravdu, žije se tady dobře. 

Třeba v pivnici - restauraci Ladronka mají skvělé točené nealko pivo, salát s kuřecími řízečky taky celkem umí, ale na co sem zajít je "poctivý" smažený sýr. 


Tentokrát tady nebudu zmiňovat snad ani žádné knihy, jelikož jsem se prostě dostala do stavu, kdy se mi nedaří číst. Udržet nyní koncentraci a zájem o knihy mi nyní přes situaci, která zkrátka nastala se mi nedaří. Něco málo samozřejmě přečtu, ale knihu celou jsem "jako dřív" nedala. 


Zahradnice Bastet 🐱👍. 
Levandulový záhon u kostela sv. Václava na Smíchově, kterého jsem si všimla poměrně náhodou o to větší radost mi má milovaná levandule udělala radost. Krásné spojení..., levandulový záhon před mým nejoblíbenější stavbou na Smíchově. ♥


S kamarádkou Kriss jsme se sešly výjimečně na full time #coffeetime a vzala jsem jí do naší oblíbené kavárny Atlas. 
Kavárna se nachází na Florenci, což je stále centrum Prahy, nabízí skvělý sortiment občerstvení, vždy milou a profesionální obsluhu a už jen to dokresluje krásný funkcionalistický interiér kavárny vč. kina. 


První červnové dny byly pro mne opravdu hodně psychicky náročné a těžké. Nálada, emoce se střídala doslova, jako na houpačce. Jeden den veselá, oslnivá a sršící sobě blízkým humorem....(viz foto)...🙃🙈 a následující den jsem nebyla schopna vylézt dál z domova než do blízkého Lidlu, vynést odpadky a tepláky vystřídala za pyžamo, ve kterém jsem "léčila" svou depresi a úzkosti. 


Ještě v květnu jsem začala mluvit a uvažovat, že uvařím svíčkovou..., no klasické hovězí dušené (v mém případě pečené) maso, smetanová omáčka z kořenové zeleniny doplněná houskovým knedlíkem. 


Musím se přiznat, že tzv. svíčkovou omáčku jsem nevařila min. 1 a 1/2 roku, proto jsem maso pořídila v mém oblíbeném řeznictví na Arbesově nám. a vzala jsem hovězí roštěnec a byla to dobrá volba. Maso jsem téměř nemusela dočišťovat, pouze jsem ho na špeku a oleji zprudka zatáhla a poté dala pomalu péct - poté i dusit do Remosky. 

Omáčka je klasika, tedy taková ta každého "klasika"..., máslo, cibule, kořenová zelenina, koření, cukr, ocet..., voda / vývar...., sůl, pepř..., smetana...., mixovat, mixovat do hladké konzistence. Brusinky jsem neměla, tak jsem nedávala. 


Myslím, že se celkem omáčka i maso povedla, ale mne stále přišlo, že není chuťově vyladěná, nebo dle mých představ..., no asi ji budu muset vařit častěji, abych se opět dostala do tempa.....🙃✔🍽.


Na první středě v měsíci mám ráda, že se v pravé poledne rozezní tzv. zkouška sirém a zároveň běžně zní kostelní zvony...., takový "neakustický paradox", ale vybavím si hned dobu, kdy jsem byla v klášteře. ♥

"Nekončící" krásné procházky Prahou pokračovaly, vlastně tak trochu díky pandemickému stavu jsme objevili nový rozměr trávení volného času, za což jsem jedině ráda. Denně krokoměr hlásí v průměru 9000 kroků....👍👌✔. 

Procházka po Nábřeží Eduarda Beneše s detailem budovy MPO a kaple sv. Máří Magdalény.


Obnova Mariánského sloupu na Staroměstském nám. finišovala a ve čtvrtek 4/6 byl vztyčen morový sloup se sv. Marií. Tato stavba má spousty příznivců a snad ještě více odpůrců, tak trochu by se dalo říct, že "rozděluje" společnost. Já se k obnově přikláním, ale každý ať si vytvoří svůj názor či postoj. 


Já a mé krepaté a zmoklé vlasy, na které holky reagovaly "jee tobě to sluší", no nevím...


Páteční odpoledne v Edison Film Hub u Jindřišské věže jsme strávili v poklidu, ale kávu zcela doporučit nemohu. 



....aneb jak jsem psala, každý má svou "6". ☺♥ 6/6/2020 tomu bylo 23 měsíců, co jsem přestala pít a mé číslo, které mi vychází z numerického výpočtu je právě ŠESTKA....


Upekla jsem v Remosce vepřovou kotletu s kostí, abych zjistila, jak dlouho to bude trvat a zjistila jsem, že Remoska je naprosto fantastický vynález. Díky za ni a dobrou chuť. 👍🍽


Na kafíčku po týdnu s kamarádkou Kriss. Setkání bylo stále tak milé a okouzlující, jako je ona sama, ale díky sledu okolností se neslo ve zcela jiném duchu. Aneb jak poslední dobou říkám, život nám přináší různá "překvapení", navíc poslední dobou běží téměř sprinterskou rychlostí a my sotva jdeme v jeho šlépějích...♥, ale díky Bohu za to. 


Smíchovská vyhlídka a parku Sacre Coeur, která se nachází přímo nad Andělem a dostanete se tam z OC Nový Smíchov. 


Také vyhlídka, přímo rozhledna v kraji Vysočina. 


Já a foto ne v příliš dobrém psych. rozpoložení..., njn, jak říkám, na depresi se nedává sádra ani žádný flastr a tím pádem není poznat, že ji člověk má, že ho sužuje. 

A další pokus - omyl, ne dělám si legraci. Ve skvělém vynálezu Remosky jsem pekla plátky vepřové krkovice s kostí pro M., jako podporu pro keto dietu. 

Plátky to byly opravdu pořádné, nejprve jsem si je lehce naklepala, poté orestovala na pánvi, aby se maso zatáhlo a uvnitř zůstalo šťavnaté a poté pekla, nebo spíš dusila v Remosce. Použila jsem na dochucení jen sůl, pepř a trochu česneku. 👍🍽🙃


Před pěti lety, čili v červnu 2015 jsem byla s mým dobrým kamarádem Péťou pracovně - služebně v Berlíně a jelikož google ví o nás vše 🙃👍, tak mi to fotkami připomněl. No a zde malá ochutnávka. 

Když se necítíte dobře jsou filtry naprostou záchranou. ♥


Ostrov Štvanice, přívoz, krásné leč ojedinělé vlčí máky a Havelské tržiště. 


Snaha o "křečovitý" úsměv....☺. 

Krásná, oslnivá a také silná, tak jsem si v ten den připadala...., no a stačila malinkatá chvilka a bylo vše jinak. 


Poměrně často jsem do svého programu zařadila AA meetingy, které jsem jednak potřebovala a dělaly mi společnost a dobře na duši. 


Jako padlá růže se občas cítím...., tato fotka je z června 2019, kdy jsem ji pořídila na pěší zóně U Anděla. 


Neděste se, to není sebepoškozování, jen moje "nešikovnost a zbrklost", aneb když pospíchám a holím si ruku......🙃🙄🛀. 

Toto snad ani nepotřebuje další komentář...., aneb Košíře jsou hold vesnice, kde se pije hodně, ale o víkendu doslova chlastá....☺. 
Maminky báječná bábovka, která udělala radost nejen mne, ale i Kriss, Markét a především Dušanovi. ♥♥♥
Mé kulinářské okénko pokračuje víkendovým vařením. 
Vepřová panenka, kterou jsem očistila, nakrájela, trochu naklepala, zatáhla zprudka na pánvi a dala péct spolu se žampiony do Remosky. 
Doplnila jsem ji o salát s avokádem a troufám si říct, že všichni jsme si pochutnali. 🙃😇👍🍽
Revanž v podobě #nonalcoholicwine. Toto bylo suché, perlivé víno, které svou chutí a podobou hodně připomínalo spíš Avanti, ale pro dlouhý páteční večer #alone, ale u kamarádky Kriss v dobré společnosti Vinotéky U Lachtana mi dělalo skvělou službu. 👍
Ano, fotka není "dokonalá", ale to je každého úhel pohledu, mne osobně na první pohled připomíná impresi a moc se mi líbí. ♥


Já a mé krepaté vlasy, už to čeká každým dnem na odborný zásah mé Gábi. 



Západ slunce z třebíčské rozhledny v panoramatickém pojetí! ☺


Uplakaná neděle na Letné v kavárně Pod Lípami, kterou jsem si oblíbila loni v létě, kdy jsme tam strávili s M. přenádherné odpoledne. 

Vidíte, jak se mi vlhkem kroutí vlasy 🙈🙃☕. 
Dala jsem si caffee lungo bez mléka a cukru, domácí limonádu dle denní nabídky (toto je jahodová s mátou = naprosto skvělá, vyvážená chuť) a abych toho kofeinu neměla náhodou málo jsem si dala espressotonic, moc dobrá kombinace. 

Smíchov a rychlé setkání s Kriss, batátové hranolky s dipem z modrého sýra a má borůvková limonáda a Rulanda pro Kriss, nic z toho nestálo za to, ale přes to jsme si to moc užily, protože my jsme takové "spřízněné duše" ☺♥, díky za Tebe má milá, nejmilejší. 
PS: taky bych Vám ji mohla někdy ukázat...

Taková moje s dovolením koláž imprese, kterou jsem dávala na svůj IG

Romantika hadr, co říkáte....🙃👍, aneb naše pondělí vycházka Prahou. Šli jsme doslova intuitivně, kam nás nohy zanesly. 

Vyšlo krásné slunné počasí, kdy teploty šplhaly vysoko přes 20 C. 
Jak vidíte Železniční most na Smíchově, Kinského zahrady, kde se mimo jiné nachází krásný a velmi zajímavý  kostel sv. archanděla Michaela (Pravoslavný dřevěný kostelík s šindelovou střechou v Kinského zahradě je typickou lidovou roubenou dřevěnou stavbou z Podkarpatské Rusi z 18. století, dnešního Zakarpatí na Ukrajině. Byl převezen z Medvedovců u Mukačeva, kam se dostal z Velkých Lúček v r. 1793, a byl znovu v Praze složen v r. 1929. Kostel se stal součástí sbírek Národopisného muzea).
Další koláž tentokrát z vinotéky a dárečky kamarádky Kriss. ☺
Kavárna Na Cafe je naše oblíbená, dalo by se říct. O víkendu jsem se tam vypravila sama, bohužel ale měla zavřeno, tak jsme si posezení poprvé po pandemii užili o to více. 👍☕
Mají opravdu skvělou nabídku kávy, domácích limonád (nejraději si dávám okurkovou nebo zázvorovou). Nakládaný hemerlín podávají s rozpečenou pitou, ale příště pro změnu zkusím Cheddar. 
Cestou na tramvaj, přímo u veletržního paláce. ♥

Ve středu 17/6/2020 má jednak svátek Adolf (což je druhé Křestní jméno mého otce, to spíš jen pro zajímavost) na mne padla neskutečná deprese. Začala celkem běžně a pro ni "standardním" náběhem, který se ovšem tentokrát rozvinul a trval celkem dlouho. Jelikož deprese nepoznáte tak, že na ni nalepíte "flastr" a lidé si toho všimnou, třeba jako díky zlomené noze Vás v MHD pustí sednout...., na duši nelze dát obinadlo, duše když bolí, je to "těžké". 
Nechci Vás tím tady zatěžovat a unavovat, ale takovou bezmoc, pocit zmaru, marnosti, životní prohry, bezvýchodnosti.....jsem dlouho nezažila, bohužel to je pouze surový střet s realitou. Příliš mnoho řešení není, ale já ve skrytu duše cítím, že mne čeká cesta a právě jsem se dostala do jakéhosi "mezníku" a před rozhodnutí, které mne posune. A je to u volby, protože možnost volby, který každý máme je jednak obrovská svoboda, ale také veliká, veliká zodpovědnost a nelehká vlastnost - možnost, ba dokonce moc. 


Deprese mi trvala dlouhé dva dny a projevovala se ve vlnách. Za to mé slzné kanálky se radovaly. 
Ale aby tato pasáž nebyla jen negativní, mám tady tip na super STEJKÁRNU HOLEŠOVICE

Stejkárna Holešovice, Veletržní 246/5, 170 00 Praha 7, Česko
Na tento podnik jsem narazila díky procházce právě po Holešovicích a prohlédla si jejich IG. Jít tam na večeři nebylo vůbec v plánu, ani jsme se s M. o ničem takovém nebavili. 
Shodou dobrých, lepších i příjemných náhod jsme se tam ocitli, vybrali si ještě cestou. 
Jídlo nám natolik chutnalo, že jsem ho jednak ani nestihla a možná ani nechtěla focením rušit tu pěknou atmosféru nezaznamenala. 


Jídlo bylo znamenité, poměr - cena - kvalita opravdu paráda. Já mela Cesar salát a byl skvěle dochucený, M. si dal Chuck Plap = zákrček s grilovanou cuketou a žampiony. Opravdu jídlo skvělé, příjemné prostředí, lokalita je celkem z ruky a na servisu by potřebovali zapracovat, to je snad jediná slabina, která může "hladovce" odradit. 
6/7/2020 tomu budou dva roky, co jsem přestala pít a vzhledem k tomu, že letošní i loňské narozeniny jsme nikde na večeři nebyli, tak to spojíme a zajdeme znovu sem do Stejkárny Holešovice. 👍🍽
Nové nehty, tentokrát jsem se nechala trochu ovlivnit momentálním rozpoložením a šla jsem do tmavě-šedé metalické s bílým prostředníčkem...., takové celkem nezvyklé na mé poměry, ale proč ne. Co myslíte? 

Maso z řeznictví na Arbesově náměstí je naprosto skvělé, proto tam ráda chodím. Nyní jsem zkusila, jako takovou "rychlovku" připravit karbanátky, bez přidání strouhanky, aby odpovídaly Ketodietě. ☺
Dalo se, ale ujela mi ruka se solí......🙄.


Kamarádka Kriss započala v druhé polovině měsíce dalo by říci "novou etapu" svého krásného a mladého života. Našla si nové bydlení, podepsala smlouvu a nastěhovala se. Milá moje, ještě jednou Ti moc a moc gratuluji k tomu, jak doslova sprinterské tempo života zvládáš a s noblesou kráčíš vstříc, lepším zítřkům. Moc ti to přeji. ☺♥


Jelikož Kriss bydlí v samém centru Prahy, tak jsme rychlou chůzí narazily na prima bistro CloverleafÚjezd, kde jsme si celé hladové po dlouhém dni, daly tuto baštu. 


Na melírkách u mé Gíbi, po třech měsících...., uteklo to jako voda....👍.

Předposlední víkend byl takový ambivalentní, co se nálady a i programu týká. Díky celkem nepříjemné situaci, která se mi stala jsem si po téměř dvou letech zašla sama do kina na zcela náhodně vybraný film na Nože a krásně jsem se prošla. 

Monet ze mne evidentně nebude, ale alespoň jsem se pokusila lekníny v jezírku vyfotit. Procházkou jsem došla z Košíř, přes Hřebenka, Kinského zahrady dolů k justičnímu paláci až k Andělu. 

Nově otevřená Fantova kavárna na Hl. nádraží v Praze, kam jsme zavítali po těsném příjezdu M. 

Káva byla fajn, prostředí krásné, ale mne spíš láká samotná historie a architektura prof. Fanty. 

Bylo to příjemné zpestření nedělního odpoledne. Díky. 

Káva nebyla špatná, M. připadala dokonce kyselá, ale podle mého soudu to bude lehký důsledek keto diety. Co mne oslovilo více byl hudební doprovod v samotné kavárně, který by se líbil mému otci. Hrály tam písně z filmů s naším oblíbeným hercem Vlastou Burianem aspol. ♥
V pondělí jsme byli vyzvednout objednávku (zcela nečekanou) v Alze na P7 a bez #doubleshotu se to neobešlo. 👍☕🙃
Poslední týden pomalu začínaly letní teploty, takže jsem vyvětrala šaty, tyto na obrázku, které ovšem nejsou vidět mám z roku 2002/2003....., hrůza, jak dlouho mi některé věci vydrží. 

Jak jsem na začátku tohoto příspěvku zmiňovala, že knihám jsem dala "vale", tak nakonec jsem si udělala čas, prostor a jednu si se zájmem prošla = přečetla. 
Emoční inteligence od Daniela Golemana je velice zajímavou knihou, která mi dala možnost jednak dozvědět se více o emocích, situacích a umožnila mi vnímat tyto stavy zcela jiným pohledem a z jiného úhlu, za což moc děkuji. 

Prý na této fotce vypadám jako ze "Svatého obrázku"....možná, že to tak mělo být, protože ten den jsem měla setkání, které mě hodně ovlivnilo a také zasáhlo. 


Posouvám se dál životem, který mi toho tolik přináší. Jsem obklopena samými krásnými lidmi a svízelné situace života mohu konečně řešit sama za sebe, postavit se k nim jako dospělá, čehož jsem nikdy před tím nebyla schopna. 
Poprvé ve svém životě si připadám, že stojím na svých nohách a začínám kráčet životem plným krás. 
Život je dar, já za něj neskutečně a pokorně děkuji Pánu Bohu. 

Jsou chvíle kdy jsem šťasná, samou láskou a radostí létám a vznáším se....., ale zažívám i chvíle plné bolesti, smutku a úzkostně-depresivních stavů. 
Poznala jsem lásku a láska si nás našla. 


Ani vlastně nevím, co mne to "popadlo", ale z ničeho nic jsem si začala zkoušet své plavky..., asi protože se blíží to léto. 🙃☀


Mariánský sloup na Staroměstském nám. pro kamarádku Markét. ♥


Má maličkost uprostřed předposledního červnového týdne. 


Cestou domů od M. ... noční Praha. 


Čtvrteční zcela neplánovaná procházka, kdy jsem ušla téměř 22 tis. kroků. Nealko pivko Herold s kamarádkou Kriss, Cafe Tone je relativně nová kavárničku u nás na Smíchově, kde si koupíme kávu před meetingem. ☺


Je libo salát, aneb po celkem delší době jsem zašla na salát do Delmartu , kde si salát seskládáte dle libosti, nebo si tam můžete dát třeba burger, sendvič či snídani. Musím říct, že jsem si pochutnala a bylo to fajn. 


Páteční "rozzářená" koláž. 


Staré Město pražské, Staroměstské nám., Haštalské nám. a krásná procházka. Už jako dítě jsem s tátou chodívala těmito uličkami a láska k tomu mi zůstala, díky tati. ♥


Tak trochu punkové filtry k retro triku. 🙃


Cestou ze Strossmayerova nám. přes most s krásným výhledem na Pražský hrad k budově MPO. 


Praha je prostě přenádherné město, zvláště pak v tomto krásném (zamilovaném) čase. 

Tady možná bude poznat zásah mé kadeřnice Gábi, která mi vlasy zastřihla, ale mne samotnou překvapilo, jak moc....

Poslední dny jsem hodně času trávila chůzí...., toto je malá ukázka. 

Nedělní den byl tak trochu crazy a nejen pro mne. Chodila jsem po Praze, bylo krásné počasí, ale nepředpokládali jsme, že cesta z T. do Prahy bude trvat přes 6h ......, ale dočkali jsme se. ♥

Izinku se mi podařilo takto zachytit doslova na poslední chvíli tohoto měsíce. 👍🐱💕

Konec měsíce završím asi takto...., kdo visí světlo, na konci tunelu....? ☺♥
Foceno 30/6/2020 při procházce Stromovkou. 


Uff, je to ale dlouhý příspěvek, inu měsíc červen byl bohatý, výživný, těžký, plný nepředvídatelných okamžiků a situací vč. těch krásných a naplněných štěstím. Když bych ho měla zhodnotit, tak za něj v prvé řadě hrozně moc děkuji a odnáším si s sebou do dalších dní tolik síly, dobra, lásky, pokory a vděčnosti!
Ještě jednou díky a doufám, že jste se příliš se mnou nenudili. 

A jaký byl Váš červnový měsíc, co Vám se přihodilo? 

Moc děkuji za Vaši pozornost a přízeň mému blogu. 

Přeji krásný a pohodový červencový den. ☺♥

papa Vaše E. A. 






#Recenze- produkty z Dr. Müller

AHOJ HOLKY,  moc vás vítám u dnešní dvojité recenze produktů, které jsem si pořídila v Drogérii Müller, v Chorvatsku o dovolené.  Na začá...