Po běhání, unavená, ale spokojená.
. #longhair #nomakeup #me #czechblogger
Vlasy jen tak hozené na stranu prý působí mnohem reprezentativnějším dojmem, no nevím, spíš je vidět má přirozená zrzavá barva.
To je ale krásný den, den doslova jako korálek.
Volební lístky, volební výsledek sice pro L. nepřekročili 5% hranici a do zastupitelstva se nedostal, ovšem na to, že kandidoval již podruhé za nový subjekt, tak to byl úspěch.
Byl jednička a dokonce měli pořadové číslo 1. Získal také nejvíce preferenčních hlasů.
Jelikož jsme se nějakou tu dobu neviděli, zašli jsme poté posedět, popovídat, probrat nejen politiku, ale vše možné. Bylo to moc fajn, opravdu moc fajn páteční večer. Dala jsem si Birella a mé oblíbené kombo, tj. chickenwings a hranolky. Dokonce mě L. na večeři pozval a celé to zaplatil.
Lassgne, tyto jsem pořídila v Lidlu, zcela náhodou jsem se mihla okolo regálu se slevami a oči mi padly na tuto vaničku. Poměr - cena - kvalita - SUPER, doporučuji, pořídila bych znovu.
Nový most v Holešovicích, přes který běhám, nebo denně jezdím tramvají do práce a z práce.
Hned vedle mostu, abych se vrátil zpět do Stromovky vede taková nepěkná pěšina přímo podél řeky, tam se mi neběhá dobře, proto jsem si našla cestu okolo vlakové tratě.
Koník, koníci jsou zase u Trojské lávky, ale poprvé se mi podařilo jednoho vyfotit.
Tento běh byl náročný, od prvního kilometru mě bolelo tříslo, ten sval. Cítila jsem to víc a víc, ovšem jaká bolest následovala po tom, co jsem se zastavila a sedla si, byl dětský čajíček. A taky můj poslední 😩👎😟🚲.
Tak jo, jsem dobrá, prostě dobrá. Hodně jsem do toho dala, asi jsem příliš tlačila na sílu ..., oproti srpnu 8km zlepšení, lepší časy, rychlost, technika a i vzdálenost. To jsem ovšem netušila, jak moc mě začne ta noha, to tříslo bolet za dva dny poté, co tyty řádky píšu. Přestala jsem prakticky na víkend fungovat, protože jsem se na tu nohu bolestí nemohla ani postavit. Více povyprávím níže.
Opět, já jak jinak a vlasy na stranu.
Toto je fotka, kdy jsem se chytala ráno do práce, nařídila jsem si budíka, kterého jsem normálně zaspala.
Co myslíte, jak vlasy vypadají lépe?
No každopádně jsou jen umyté a rozpuštěné, nijak jinak se krom fénu o ně nestarám, neumím to a nebaví mě to ani.
Mě se na stranu vlasy celkem zamlouvají, vypadá to tak nějak lépe, v rozpuštěných mám obří krk, nyní vynikne spíš šíje a rameno.
Když už nemám co v dekoltu ukazovat, jako že jsem nikdy příliš neměla, a smířila jsem se s tím. Operace - plastika prsou mě již opustila, i když jsem po ni dlouho prahla a dokonce jednu dobu na ni málem i došlo.
Mám celkem na sobě ráda šíji, ramena a oblast krku okolo klíčních kostí.
Tak samozřejmě i oči, to je jasná věc. Jeee, já jsem ale hroznej narcis, ještě že, si ze sebe dělám v jednom kuse legraci.
Takhle vlasy vypadají, že jsou celé blond, ale zdání klame.
Už tolik fotek nedělám, jako dřív, i když to možná není patrné. Je horší světlo, ale to s každým podzimem.
Ovšem ještě k těm vlasům, melíry potřebuji, jako sůl, mám velké odrosty a taky je potřebuji zkrátit, opět budeme brát tak 10-15cm.
Své vlasy, které nejsou melírované a po celé své délce jsou zrzavé mám mnohem pevnější, lesklejší a silnější, což je asi logické, ale necítila bych se v té barvě. Business meeting AA, který nás po létu čekal byl pro mě náročný. Záleželo mi na něm nějak více, než obvykle, jelikož situaci u nás ve skupině právě vnímám, že se lehce "ubírá jiným směrem" a já nejsem zcela přesvědčena, že je tomu správně. Bojím se, abychom se díky inovacím a funkcionalizacím nevrhli špatnou cestou. Takový můj vnitřní pocit, který ve mě hlodá a vlastně i trápí.
Před BM jsem si zašla s kamarádem Petrem na kávu k McDonaldu, který se mnou můj názor a "obavu" sdílí a maximálně mě, ve všech směrech vlastně podporuje a je mi velkou oporou. BM ale dopadl nad mé představy plodně, průběh byl rychlý, konstruktivní, plodný a hodně jsme toho zvládli. Jsme prostě dobří, dobrý tým jsme. V AA jsem zainteresovaná hodně osobně, má u mne velké místo v srdci, duši a cítím se být AA zavázána, za to vše, co mi AA dalo, kam mě posunulo.
Takže asi tak, má lehká obava z BM AA se nenaplnila, naopak, za což neskutečně moc děkuji!!
A tyto letáčky v dr. Max upoutaly mou pozornost, kdy jsem čekala ve frontě na mé léky = antidepresiva a léky na vyrovnávání nálady - Lyrica.
Od milé Aďky jsem dostala balíček, plný překvapení. Skvělé Cien produkty, které tady nemáme, citamonové kapsle Balea, na které jsem sama koukala v DMku a potom Smrže. Sušené houby, které jsou velkým gurmánským zážitkem a také vzácností. Protože není úplně snadné je najít.
Víkend v Košířích, kdy L. byl na Jižní Moravě a já mohla relaxovat a hlídat Izouška, což se více než hodilo. Jelikož se mi ozvalo natažené tříslo - sval tak, že jsem ten víkend sotva došlápla na nohu a málem jsem si v pátek večer volala záchranku.
Bolelo to hodně, celý víkend jsem nevylezla z bytu, ráno v sobotu přispěchal na pomoc můj kamarád Petr, donesl mi tyto léky na bolest a uvolnění svalů a nějaké dobroty, abych přežila víkend. ☺
Zkrátím to, M. tady nebyl.
Odjel s nachlazením do Třebíče.
Izoušek hajající, odpočívající a relaxující na balkoně. To je prostě moje největší a životní kočičí láska.
Vlasy na stranu jsem si nějak oblíbila nosit, nějak víc se mi to líbí a sedne, navíc je to praktické.
Z fotek, které nevypadaly, se nakonec vyklubaly docela zajímavé.
#bladkootd #me #selfie
#longhair #blond #praguegirl #tired
black & white
#czechblogger #october
Začal podzim, začalo být chladněji a moje polévková sezóna začala. Aneb pokus o Frankfurtskou. 
Pracovní, ranní fotka.
Ten týden se postupně počasí zlepšovalo, bylo tepleji, slunečněji, takže svetr nebyl potřeba, ale já si jej příliš neužila, spíš naopak.
Tady se tvářím, jako kdybych fotila nějakou fotku ala socha, bez mimiky, bez života.
Přímý pohled, žádné grimasa, žádný úsměv, působím pevně, odhodlaně a nedostupně. Přitom jsem se uvnitř chvěla úzkostmi a strachy.
Ovšem, zda začíná spamovací část článku. V úterý 4/10 se uskutečnila očekávaná tisková konference v Berlíně mé milované skupiny Depeche Mode.
Oznámili své světové turné, které začne 23/3/2023 nese název MEMENTOMORI. 30/7/2023 vystoupí i v Praze v Letňanech, což mě na tom asi těší nejméně, jelikož si vůbec nedokážu prostředí koncertu představit. Nikdy jsem tam nebyla a trochu mám lehkou obavu, již nyní.
Dostala jsem se i do testovacího týmu Silan, modré aviváže, která je prototypem čistoty a aviváže celkově. Modré aviváže máme asi nejraději, tato je léty ověřená a velmi oblíbená. I inovace směrem k udržitelnosti jí neubrala na svých skvělých vlastnostech. Schválně, jakému typu aviváží (tedy pokud nějaké používáš), dáváte přednost?
Dům Radost, nám. Winstona Churchilla v Praze 3, bylo místo které jsem díky pracovní schůzce navštívila poprvé.
Dům Radost, dům Odborů, jak se mu také říká je PRVNÍM PRAŽSKÝM MRAKODRAPEM, výškovým domem. Architektonicky velmi zajímavý objekt, skvěle a velmi funkčně naprojektovaný.
Je postaven ve tvaru kříže, uvnitř se ukrývá 700 kanceláří, kdy do každého jde denní světlo, tak skvěle je promyšlený. Jedná se o Funkcionalismus, s modrými okny, které jsou typické pro tyto stavby.
Dole je kavárna, která je důmyslně členěna. Nahoře Střecha Radost, ale co vám tady budu popisovat, pořádně jsem si dům nestačila projít, tak jak by mě zajímalo, jisto se tam chystám znovu.
A když jsem nakousla tu architekturu, tak velmi ráda bych navštívila, nebo absolvovala prohlídku Podolské vodárny.
Pár pracovních fotek. 🙈
Kde jsem byla ve středu naposledy, ale jelikož jsem už bolestí třísla nedošla ani na tramvaj zpět z práce, tak jsem jela, chtě nechtě na pohotovost.
No úplně dobrovolně jsem nejela, ale bolelo to vážně hodně, jak fyzicky, tak psychicky.
Kde byl tou dobou M., měl svou rýmičku a byl kde jinde, než v Třebíči. Jedna z nejtěžších chvílí tohoto roku a M. tady opět nebyl, neměla jsem v něm oporu.
No naštěstí jsem vytáhla L. přes celou Prahu z HO, kdy mě vyzvedl na Kobylisích a na doporučení kolegyně jsme jeli na pohotovost Na František. Proč jsem vlastně jela na pohotovost, protože mě tříslo bolelo tak, že jsem se nemohla dopajdat na tramvaj, na nohu se postavit, navlékání a svlékání kalhot či ponožek bylo peklo a už to snad vypadalo, nebo já jsem si to myslela, že je to snad kýla.
Nebyla to kýla, pan doktor, který mě vyšetřoval byl neskutečně milý, příjemný, profík chirurg a dokonce se mi omlouval, že jsem čekala hodinu, kvůli akutnímu příjmu a operaci, na kterou odcházel záhy, po mém vyšetření. V Motole bych čekala min. 4h a nikdo by neřekl ani slovo, neskutečně příjemný a slušný přístup. Velmi oceňuji a chválím.
L. mě zase naložil a odvezl na Letnou. Další den jsem si vzala dovolenou a v pátek HO, ale to jsem byla zase v Košířích a hlídala Izoušeka.
DM a jejich tisková konference se konala na den, kdy jsem v roce 2014 založila svůj blog, ano 4/10/2022 blogu bylo krásných osm let. Nebojte, bude giveaway. = symbol č. 1
DM vystoupí v Praze 30/7 co datum, kdy jsem se vdávala = symbol č. 2
DM v ČR vystoupili naposledy v roce 2018, což je rok, kdy jsem přestala pít = symbol č. 3
 |
| rychlé špagety ala Bolognesse |
V Košířích to byla pohoda, nikdo na mě nemluvil, neotravoval, užívala jsem si svého volného pohybu i Izoška, žádné strachy před tornádem Hokejkou = kočka. Sice jsem pořád pajda, tak akorát naproti do Lidlu jsem to zvládla, ale zase jsem byla pozvaná na gyros kamarádem, kdy jsme šli z meetingu.
Z meetingu, na který jsem zaspala, takže jsem si oblékla kalhoty, přehodila trika, vzala kabelku, klíče a vyrazila. Po cestě k Andělu měla tramvaj kolizi s autem. A na křižovatce U Anděla tou dobou bylo asi milion lidí, lepší dobu jsem si nemohla vybrat, grr, to se vážně může stát jen mě. Meeting jsem stihla, ale se zpožděním 20ti min. A při závěru meetingu jsem zjistila, že nemám peněženku, čili jsem jela bez MHD kuponu. No vážně povedená akce.
Při úplňku nejlepší kebab v Praze, ten z Kavalírky a CityLight reklama na mé miláčky. Musela jsem si je vyfotit.
Restaurace Na Kavalírce je moc fajn, s těmito křídly to bylo také zajímavé. Že prý moc pálí, říkala slečna servírka, která si je chtěla taky dát, ale snědla sotva jedno. Marináda je již v kůži vsáknutá, takže s tím prý nic nejde udělat.
Prvně jen řeknu, že jsem již tak trochu odborník na kuřecí křídla, které si dávám prakticky v každé restauraci a tyto, rozhodně 400g neměly, no nic. Nepálily tolik, vlastně jen byly lehce výraznější, celé jsem je snědla, ani chleba jsem nepotřebovala na zákus. Asi jsem víc trénovaná. Prostě #stronggirl
Ale co bylo báječné, tak v restauraci se dají kouřit Heets = IQOS, kdy mi obsluha hned donesla stylový popelník. Tím si asi reputaci za značnou podmíru porce křídel vylepšili. Navíc, L. tam každého druhého zná, zdravil se tam s lidmi a my seděli s naším společným kamarádem Petram z Malvazinek. Byl to super večer.
Královna Izi, to je moje kočičí štěstí. Vždy, tedy téměř, když jsem tady, tak se začne chudera dávat a blinká, ale jsou to chloupky, čili budeme pořizovat Malt pasty, jako má Bastet na Letné.
Ona už má taky nárok na zdravotní neduhy, je jí přeci jen již 16let.
A co vy - ty dáváš svým kočičkám jako prevenci na bezoáry? Budu moc ráda za tipy, doporučení, rady. 😻
Měsíc budu o rohlících a vodě, ale mám dva lístky z předprodeje. Přiznám se, že jsem váhala, nechala jsem si lístky 24h uzrát v košíku, ale potom přišla motivace, taková prostá a já je koupila. Dva na stání, příští rok do Letňan.
Byl přenádherný úplněk v Marsu a za ním je snad Jupiter, nevím přesně, ale s tímto komentářem mi byla fotka zaslána kamarádem, který se ve hvězdách vyzná. : )
Další kamarád mi ten večer zase poslal fotky z akce, kdy NHL začínali sezonu u nás a od našeho dalšího společného kamaráda dostal lístky, jelikož on je v organizačním týmu, páč sám v zámoří hrál.
A taky jsem trochu vařila, když jsem měla prostor a klid.
Krémová zeleninová polévka, jsem "mistr" v krémových polévkách, cokoli vidím, uvařím a rozmixuji, je to můj oblíbený styl vaření.
Navíc je mnohem zdravější, jelikož nepoužívám žádné jíšky a jiná zahušťovadla.
Řapíkatý celer, mrkev, kedlubna a pár růžiček brokolice jsem orestovala, podusila k tomu část vepřové pečeně a byla na světě směs s rýží Basmati. Tak trochu i na přání, polévka vlastně jakbysmet.
Ranní slunce v Kobylicích. Foceno brzy ráno, od nás z práce, z 5p.
Kamarádka mi poslala zase své fotky, které pořídila ten samý den, to samé ráno, když šla do práce.
Nádhera, opravdu ten kostelíček s krvavým sluncem, no prostě úžasné. Foceno někde na P6.
Ještě jednou Kobylisy.
Má momentální večerní úvaha, ba dokonce verše.
Izoušek si takto hověl a odpočíval na parapetu, hned vedle mého stolu, kde prakticky trávím většinu času, když jsem doma.
Toto je samozřejmě foceno u Izouška doma, v Košířích, kdy jsem ji hlídala.
No a když jsem si šla lehnout, nebo jen dát šlofíka, tak hajala dole u převislého prostěradla. To bylo tak roztomilé.
Ona je láska, ona je nejvíc. Kočičí lady.
Pár pracovních fotek, záplava od nás z kanceláře.
Dlouhé vlasy mám tedy už pěkně, hodně mi začaly padat, což přičítám počtu uběhnutých km za poslední dva měsíce.
Prostě jsem se přetahla, organismus jsem zatížila víc, než bylo zdrávo a i proto jsem si natáhla, nebo natrhla sval na noze. Tělo si řeklo dost.
Srpen + Září = 350 km je pěkné, bavilo mě to a stále baví, naplňuje a hrozně moc si u toho odpočinu.
Dodá mi to sílu, elán jít dál a pomáhá s úzkostmi. Proto běhám a pevně doufám, že se k tomu brzy vrátím.
Abych se k tomu vrátila, začaly mi extra padat vlasy, čili jsem dospěla k závěru, že možná počkám s melíry a taky, že si je nechám zkrátit.
Vlasy mám pod lopatky, pod prsa, ono to tak možná nevypadá, jak jsou lehce zvlněné, ale když jsou rovné, tak už opravdu sahají hodně "nízko".
Trochu si pohrávám s myšlenkou, že bych šla na polodlouhé, nebo delší Mikado, ale uvidím.
Určitě potřebují zkrátit, já sama cítím, že potřebuji změnu, ale takovou, abych se v ní cítila dobře a příjemně. Žádné drastické změny, na které bych si musela zvykat "násilně".
#me #czechblogger #working #selfie #october #podzim
Malá podzimně laděná koláž : ). Trocha toho podzimního vaření, aneb chilli con carne a restovaná - blanšírovaná růžičková kapusta.
#cookingtime #autumn
Máte rádi růžičkovou kapustu?? Já příliš ne, ale toto nebylo pro mne, spíš jako malá pozornost L. k svátku a poděkování, že pro mě přijel a "vysvobodil" mě z pekelně vysokých teplot.
Díky agentuře Trnd jsem se stala součástí projektu testování produktů značky Eucerin.
Královna Izi, hajala mi u nohou, na dece, když jsem měla teploty.
Doslova z ničeho nic, jako když se přižene nějaká bouřka mi propukly vysoké teploty. Když píšu vysoké, tak tím myslím skutečně vysoké. 38,5C to vyskočilo a končilo u 39,1C v sobotu, kdy jsem si myslela, že se snad rozpadnu na částečky.
AA mají svůj IG. #AA #nonalcoholiclife
Triko, které rozhodně musím mít, nebo spíš potřebuji mít. Pocta Andymu Flatcherovi. Již jsou trika, snad i u nás v prodeji.
Také jsem byla na krvi, u své obvodní lékařky v Košířích, kde jsem se vzpamatovávala z teplot.
A po dlouhých čtyřech měsících jsem byla u mé milované dr. Brodové, na psychoterapii.
No a jakmile polevily teploty, tak jsem se účastnila posledního rozloučení s tetou Janou na hřbitově ve Vokovicích v posledním týdnu tohoto měsíce.
A těmito fotkami zakončím dnešní článek. Fotky jsou z Košíř, tam kde jsem dřív bydlela a tentokrát jsem tam byla tak trochu marodit, na ozdravném pobytu.
Neběhala jsem, a to jako vůbec, za celý měsíc říjen jsem nebyla ani jednou běhat. Tříslo - natažený sval bolí stále stejně, pajdám a jakýkoli větší rozsah pohybu je jako nůž v třísle.
Říjen mi hrozně moc rychle utekl. Přilo mi, jako kdyby protekl mezi prsty a já ho nestihla lapit, přitom jsem nechtěla, jen tak opodál jej pozorovala.
Hodně jsem pracovala, nebo to je asi nepřesná formulace, spíš objem práce se zdvojnásobil. Všechno mělo tu nejvyšší prioritu. Čili pracovní tempo trochu zběsilé.
October byl také měsíc změn, ale o tom zase příště, co se dělo poslední týden v říjnu.
A jaký jsi měla ty tento druhý podzimní měsíc??Moc děkuji za pozornost a přízeň mému blogu, nejen zde, ale i na INSTAGRAMU a FB.
Tvé podpory si velmi vážím a každá zpětná vazba je pro mne velkým
přínosem.
Přeji Ti krásný a pohodový dnešní den.
papa E. A. 😻😉
