AHOJ,AHOJ,
přeji krásný dnešní den a vítám Tě u již tradičního článku, který bývá jisto jistě nejdelší, u mne na blogu za daný měsíc. Takový byl můj měsíc březen.
Třetí měsíc, první jarní měsíc, ve které mám nejenom já narozeniny. Ovšem nezačal nejšťastněji, nebo lépe bych se vyjádřila k celé situaci okolo Ukrajiny a Ruska, začal spíš velmi smutnou událostí, alespoň tak ji vnímám já.
Proto jsem si "dovolila" zde postovat dva příspěvky z IG, které mě oslovily a které za mne alespoň dobře vyjadřují danou situaci. Válka, válka v Evropě. Mám strach, obavu, cítím bezmoc a bezpráví páchané na lidech a hlavně na civilistech. Hlavně prosím buďme na sebe opatrní a chovejme se k sobě lidsky a hezky. Toť asi za mne tolik. Bůh s námi!
Lehká manikúra, aneb doplnění mých akrylových nehtů. Tentokrát jsem zvolila velmi decentní formu a to francouzskou manikúru se zlatými konci.
Tofu s bambusem a houbami před meetingem AA v rohové asijské restauraci na Smíchovském nádraží, kam chodíváme s kamarádem celkem i pravidelně.
Stále jsem byla ze začátku měsíce ve stavu neschopnosti, k zánětu průdušek se mi přidal ještě zánět močových cest. Sice lehčí forma, ale bylo to velmi, velmi nepříjemné.
#me #sick #blondhair #selfie
#ifeelbad #ifeelgood #anxiety #psychoterapie #asiafood
O víkendu bylo překrásné slunné, leč mrazivé počasí a takto nádherně sluníčko svítilo.
Přijeli na návštěvu naši a máma mi v mezi čase, kdy čekala na tátu koupila tyto krásné narcisky.
Moc mě potěšily a udělaly radost. ☺♥
Tedy ovšem krom jiného, jelikož návštěva se skutečně vydařila, ani tak prima den jsem nečekala, jelikož se sešlo více věcí najednou, tak jsme si to moc užili.
V neděli přijeli naši, v sobotu se po 5ti týdnech ukázal - vrátil znovu z HO do práce M. vč. kočičky, tak to byl víkend, plný změn.
Ranní slunce u nás na Letné. Nádhera, na chodbě mé milované narcisky, kterými tady asi úplně zaspamuji celý tento článek.
Narcisky mám ze všech květin asi vůbec nejraději, možná z řezaných květin. Proč, protože jaro, protože můj "Hoďa". Což je jméno mého bratra, kterému jsem ve tří letech takto říkala.
No a on, když odcházel na jaře na vojnu, kdy narukovával, tak prošel celou velkou zahradu v Unho, natrhal obrovskou náruč právě narcisek, dal je do vázy a nechal mi je tam, jako pozdrav. Obří nostalgie, obří láska, radost a zároveň i lítost a smutek. Smutek, nejvíce sama ze sebe.
Příliš často se mi nestává, že si pořídím časopis kvůli dárku, ale tento na mne doslova čekal. Jednak to byl poslední kus právě s KRÉMY NA RUCE LOCCITANE a okolo trafiky, kde jsem jej zahlédla jsem šla skutečně náhodou. Tak toto se skutečně Cosmopolitanu povedlo, opravdu SKVĚLÝ DÁREK k nákupu.
Opět ranní vstávání a krásný východ slunce, jelikož jsem jela na odběry krve a následná odměna v podobě šátečku plněného moravskou směsí tvarohu a meruňky. Cukrárna U Hrdinů nabízí nejenom takové dobroty, snaží se navázat na tradici, která započala již v 50tých létech minulého století a do té stejné cukrárny chodívala moje máma pro točenou zmrzlinu. Protože pracovala na Poště ve Veverkově ulici. Prostě náhoda, nebo osud. ♥
Můj báječný kamarád Petr bude mít článek v časopise Parkinson na téma Jóga. Jógou se zabývá již řadu let, pomáhá mu po všech stránkách a dokonce se zaměřuje na tzv. prstovou jógu.
Posezení spojené s úžasným PhoBo a závitky v našem již oblíbeném asijském bistru na Smíchovském nádraží.
Tak bych popsala i tuto fotku na níž se vyhřívá Bastet v paprscích slunce, které do mého pokoje pronikaly.
Nechci rozhodně situaci ohledně válečného konfliktu na UK nijak zlehčovat, sleduji každý den ve zpravodajství, ale toto sem dávám proto, že mě příspěvek na IG pobavil.
Polovinu druhého týdne panovalo pěkné, slunné počasí, takže se mi i na doporučení mé lékařky jít si zaběhat, jít se projít.
Koncem týdne se přihlásila opět zima a v pátek takto sněžilo.
Ten den se prakticky nedalo nic. Mě se opět zdravotně přitížilo a necítila jsem se vůbec dobře. Možná i proto, že kontrolní odběry krve odhalily tři nesrovnalosti, oproti minulým.
Dle vyjádření mé lékařky jsou to drobné hodnoty, ale i tak, mě to nějak více vzalo a vrhlo do negativní nálady a celkového rozpoložení. 😥
Na pečené krkovici jsme si pochutnali a dojídali ještě druhý den, což je výhoda vaření, že člověk si toho může navařit, kolik prakticky chce.
O vycházky mě čekalo nějaké zařizování a vyřizování v bance.
Možná i proto jsem se po týdnu nalíčila a trochu upravila. Vzala jsem si na to i košili.
Nevím, jestli vnímáte změny počasí také tak "citlivě", ale já zaregistruji prakticky vždy. Jak v dopadu do nálady, tak mě i bolí žíly a to, kdo takovou bolest nezná, vážně nepopíšu. Bolest žil JE TOTIŽ VELKÉ ZLO.
Příliš mě české filmy neoslovují, spíš svou tématikou, ale na tento si ráda zajdu.
Přiznám se, že je mi z toho smutno, teskno a úzko. Tímto vojenským atakem zároveň žene svou zemi do velkých nesnází! Ekonomiku sráží k zemi a hrozí velká, ale velká krize. Běžné obyvatelstvo nejvíce utrpí, načež s extrémně vysokou inflací zápolí.
Prvně jsem si sama sobě zpracovávala daně, spočítala, několikrát ověřila, podepsala, přiložila nezbytné přílohy a zaslala na FÚ.
Je za tak 1/4 cenu a já ho vždy tepelně upravuji. Občas se třeba kousek odkrojí, nebo oloupe prostě víc.
Pořídila jsem jsem květák, žampiony a mrkev, které jsem nejprve na cibulce orestovala, poté navrstvila do zapékací misky - pekáčku, prostě dle množství a toho, co zrovna máte.
Opepřila, mrkev osolila a celé posypala sušeným česnekem. Přidala strouhanou Nivu a dvě zakysané smetany, které jsem to vše potřela a zapekla v troubě.
Velmi chutné, zdravé a takové jedné. Je možné si k tomu dát např. bramborovou kaši, nebo rýži, kterou jsem zvolala já, či jen dobré pečivo, jelikož zeleninka pustí trochu šťávy - sosíku.
Cestou k lékařce na vyšetření jsem se zastavila na Poště, abych poslala právě daňové přiznání a ještě totožný doporučený dopis. Plus mínus jsem si na poštovné "odložila" 150Kč, ale přesto z ceny poštovného jsem byla tak trochu omráčená.
Vařila jsem, respektive kupuji u místních Vietnamců zeleninu, či ovoce, které se musí ihned spotřebovat.
Jedli jsme doslova tři dny a zbylo i s sebou do práce.
#me #sunday #doctor #blueeyes #bloggers
Vzala jsem si poprvé nový světlý, pruhovaný kardigan, který jsem si pořídila v 2handu.
Svetřík je moc pěkný, na omak příjemný, dobře se nosí a moc se líbil i kolegyním, jen jak koukám, tak na fotkách příliš vidět není.
Navíc všude okolo, respektive v Sinsay okolo kterého chodím, když jdu u nás do Lidlu vidím krásné pastelové, jarní barvičky.
Pastelová vévodí letošnímu jaru a i létu. Já tedy v plánu nemám úmyslně si něco pořizovat, spíš potřebuji proprietky na běhání.
No a ještě s jarem bych si ráda pořídila krátké ponožky, silonové ponožky je třeba doplnit a také kraťasy na běhání + kšiltovku. Na to vše se chci podívat v průběhu měsíce.
Park Klamovka, místo kam jsem dlouhých 15let chodívala, jelikož jsem jej měla prakticky za barákem.
Šla jsem na kontrolu k mé paní doktorce, kterou mám stále a nehodlám na tom nic měnit právě v Košířích = na P5. Jelikož byl krásný, slunný a jarní den, vzala jsem to příjemnou procházkou od nás z Letné.
Tady jsem schválně vyfotila stavbu a park. Tyto dva kontrasty jsou přímo naproti sobě. Z pravé strany krásný park, dětské hřiště a hned naproti bagry, jeřáb a řádící stavební technika společnosti Metrostav.
Vyrůstá zde předimenzovaný developerský projekt Vila park Klamovka, kdy park ustoupí developerovi. Nevídané, že něco takového MČ dovolí a ještě vlastně i povolí.
Protože Praha, jako jedna z evropských metropolí se může pyšnit velkou zelenou plochou. Jelikož v Praze chceme žít, nejenom bydlet. Nenechme si zasahovat do přírody, parků a osobního prostoru, který je nás všech.
Šli jsme nedaleko a to za ND k Matějovi Kotrbovi, kde jsem si dala polotmavého Birella a byli tak moc hodní a mohla jsem si dát jen přílohu a to doslova dvoje smažené hranolky, které miluji. Neměla jsem je dlouho a navíc k nim měli domácí tatarku.
#red #working #me #czechblogger
#selfie #spring
#goodmorning #march #samsung
Březen byl měsíc VÝHER - GIVEAWAY - a to doslova.
A se sportem se krásně snoubí zdravější životní styl, respektive jídelníček, o který se poslední dobu tu a tam snažím. Ne vždy mi to vyjde dle mých představ. Musím přidat.
Peču v horkovzdušném režimu na 160C cca hodinu a dopékám odklopené, aby se slanina opekla.
Jeden z mnoha moudrých a hlavně pravdivých citátů PŮLNOČNÍ KNIHOVNY, knihu, kterou jsem dostala a přečetla během pár dní. 
Píseň, která nese mé jméno mi poslal Luky, udělala mi velkou radost. Vím, že je to pochod, ale tuto verzi neznám. song ERIKA...
Zatím jsem se spíš jen tak koukala na nějakou kapsičku či ledvinku na tělo, do které si dám mobil klíče, kapesník, koukala jsem na joomu, ale spíš si ji objednám na Alze či kouknu přímo ve Sportisimu.
Šla jsem svižnou chůzí, mě vlastní a krásně jsem se prošla, pročistila si hlavu, protáhla se, když už jsem nešla běhat, že jo. Vzala jsem to přes Letnou, Letenskou pláň, Chotkovými sady dolů na Klárov, přes Malou Stranu k Újezdu a už jsem byla rázem na Smíchově. Prošla jsem Andělem, vzala to Plzeňskou ulicí nahoru a za chvíli jsem byla U Dvou srpů, na Kavalírce.
Poté, co jsem navštívila paní doktorku, domluvily jsme se na ukončení neschopenky jsem v rámci vycházek absolvovala jedno pracovní setkání ohledně Prokopského parku a místního spolku. Schůzka se konala v Cafe Nona v budově Nové scény ND, kdy jsme doslova otráveni odcházeli. Servis, nabídka, neochota personálu se jen tak nevidí, bohužel velké zklamání a naprosto chápu negativní recenze. Kavárna se hrozně zkazila a s kvalitou šla hodně dolů, bohužel, škoda.
Po schůzce jsme šli na "pivo", prodiskutovat a naplánovat další postup v dané záležitosti spolku Prokopského údolí.
Velká chvála na tento podnik, kam jsme celkem pravidelně chodívali na polední menu, které bylo skvělé, výhodné a chutné.
 |
| Tesori Oriente balíček od Sabči |
Zřejmě jsem se více zapojovala na IG, nebo se na mne prostě jen usmálo štěstí, které bude vystřídané jiným "nezdarem", většinou to tak bývá.
#running #letna #myday #sunnydays #czechblogger
V neděli pokračovalo krásné, slunné a teplé počasí, také podle toho to venku vypadalo, alespoň tedy u nás na Výstavišti či ve Stromovce. Všude davy lidí, byla jsem ráda, že běhání jsem odložila, protože bych se z těch lidí asi "zcvokla", jelikož my chodci máme ten dar, se kterým se snad rodíme, že umíme báječně motat se lidem pod nohy a nejenom lidé, ale i čtyřnozí mazlíčci zmíněných a nedisciplinovaných páníčků. 🤭😅
Takže abychom se dostali do plaveckého bazénu na Výstavišti, museli jsme překovat davy mířící na Dyzajnmarket a Matějskou pouť, které se ten den konaly.
Ovšem našli jsme, našli jsme i pokladnu, která je krapet zastrčená, zaplatili 200Kč zálohy na skříňku a 130Kč vyšel vstup na 1,30h. To jsme ovšem nevěděli, že prakticky po chvíli bude polovina bazénu rezervována pro individuální tréningy a dětské plavání. V rozpisu byla nějaká poznámka, které jsem si všimla, ale nebylo zřejmé, kolik plochy bazénu bude zabráno a kolik volné.
No nevadí, celkem šlo i si zaplavat, teplota vody byla 27C a teplota vzduchu 29C, což je příjemné, ale mne se i tak odkrvily prsty, což je ovšem jisto jistě o zvyku a tréningu. A pára či sauna by se hodila, do té bych zašla hnedle, ale nebyla v provozu. Příště bych zašla jinam, dívala jsem se na bazén Axa a nebo AquaDreamBrrandov.
Kdyby se mi podařilo jít min. 2x do měsíce zaplavat si, skutečně zaplavat, ne to šidit a šolíchat, tak by to bylo skvělé doplnění k běhu. 💪🧜♀️
Proč sem dávám upoutávku na kladenskou akci, protože jsem se na Kladně narodila, chodila na SŠ a hlavně, ve středu 16/3 by moje babi Slávka oslavila své 97 narozeniny. Bohužel zemřela již v roce 1988. R.I.P.
Kytička od milé kolegyně Hani, tak trochu na "rozloučenou".
Okolo Metronomu - nebo pod ním běhám, obří UK vlajku míjím, ale až nyní jsem ji zahlédla až ze Staroměstského nám., přes Pařížskou ulici.
Symbolicky UK vlajky potkávám celkem často.
Prý pastelově, jarně vyladěná mi říkala kolegyně, když mě viděla v tomto pruhovaném svetříku Gant.
A vlastně ano, jaro začíná, ten den jsem se cítila dobře, ale příliš tak nevypadala, jelikož poslední týden špatně spím, nemohu dlouho usnout a probudím se třeba hodinu před plánovaným budíkem.
Vypadá to, že jsem k svetru sladila i rtěnku, ale zdání klame, rtěnka je rudá, krémová MAKE UP FOR EVER, kterou mám velmi ráda a je to asi má nejvíc "red" rtěnka. Taková až vánoční, dalo by se říct.
A ještě se na skok vrátím k milému posezení k mými kolegyněmi. Dostala jsem báječné dárečky, kafáčko, šumák a chlebíčky. Popovídaly jsme a užily - zpříjemnily si vzájemně celkem nabité pracovní odpoledne.
Holky, děkuji, moc a moc, bylo to s vámi báječné. Hani, Leni a Leni. ♥♥♥
Konkrétně, co jsem dostala uvedu v článku s nákupy/dárky.
Běhání s novou čelenkou šlo o to lépe, navíc v polovině měsíce začalo být krásné, slunné počasíčko.
Rychlo šunko/guláš s červenými nakládanými fazolemi. Byl to takový můj "hokus-pokus", ale povedlo se. Chutnalo, konzistence byla řidší, než jsem plánovala, ale snědli jsme to všechno.
A potom jsem si řekla, že upeču sekanou. Koupila jsem v řeznictví na Hradčanské mleté vepřové maso, slaninu, no a ostatní ingredience jsem měla již doma.
Já přidávám orestovanou nadrobno cibulku se slaninou, vychladlé dám k masu. Dále vejce, trochu mléka, sůl, pepř, hořčice, sušený česnek, majoránka, kmín a špetku chilli. Následně zapracuji ingredience do masa, zjistím jaká je konzistence, přidám dle potřeby strouhanku.
Vše řádně prohnětu nejlépe v ruce, vytvaruji potřebný tvar, nyní jsem do zapékací misky dala dospodu slaninu, na to jsem položila váleček sekané a zase jsem překryla plátky slaniny.
Nejlepší je druhý den, kdy krásně ztuhne a drží pohromadě. Úplně stejně dělám i karbanátky, peču v troubě, položím na pečící papír a občas trochu přidám strouhanky, aby byl zlatavý povrch všude.
Oslovil mě tento Zlínský festival SKRZ PRSTY. (tento festival vzniká pod taktovkou studentů Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
A tématem letošního ročníku bylo = byly TOXICKÉ VZTAHY. Toto téma by nemělo a doufám, že ani v budoucnu nebude společenské tabu. Zároveň jednou z diskutujících byla naše Johanna se svým projektem Konsent. Proč "Naše", protože dříve bydlela přede mnou na Letné, tak trochu jsem po ní podědila pokoj.
TOXICKÉ VZTAHY - Ty nemusí jít na první pohled vidět, ale přitom mají sílu nás ovlivňovat v každodenním životě.
#moon #night #moonlight #march #sky
Naopak, ranní svítání byly také kouzelná. Sice výhled nic moc, ale na atmosféře a příjemných pocitech, které to ve mne vzbudilo, to nikterak neubralo.
Opět byl neuvěřitelný úplněk na noční obloze. Nejen u nás na Letné, ale podařilo se mi jej zachytit i dole na Strossmayerově nám., cestou z pátečního meetingu.
Sobotní snaha jít si zaběhat opět ztroskotala. Nezvládla jsem uběhnout víc, jak třetinu toho, co jsem zvyklá, nebo co jsem měla v plánu, na co jsem se cítila. Na místo toho jsem cestou z pět vyfotila - si - sama sobě mé MILOVANÉ NARCISKY.
Fotky jsou pěkné, mám z nich radost, ale ze selhání a absenci běhání a pohybu jsou výčitky příliš silné.
Alespoň jsem Fotky využila k symbolice příchodu jara, aneb prvního jarního dne. ☀️🐣🌱
Tak nějak vím, prostě sama na sobě cítím, že od minulého týdne hůř spím, špatně a dlouze usínám, myšlenky nedokáži jen tak zklidnit. Nejsem v psychické pohodě, cítím silné vnitřní napětí, jelikož se mi před týdnem otevřelo jedno téma, které mi doslova "nedá spát".
Je to hodně nepříjemné, nekomfortní, ale zřejmě bylo na čase. Vyšší Boží síla tak chtěla a téma otevřela. Zřejmě jsem na jeho zpracovávání "připravena". No nevím, zatím se cítím jako prvorodička, samé porodní bolesti a nic z toho.
Zkrátka, co tím chci říct, ať nechodím dokola, jak okolo horké kaše. Potvrdilo se mi, když nejsem v dobré psych. - duševní kondici, má to dopad i na výkon, na mou radost z pohybu. Při běhání mě tak rozbolela levá kyčel, že jsem odkulhala 6,5km a musela se vrátit. Prostě jsem to nedala, zklamala jsem a nezvládla to. Místo toho, abych se s pokorou vrátila domů, že jsem se alespoň příjemně prošla po Letenských sadech, vyfotila si záhony Narcisek, tak jsem byla naštvaná, plná smutku a zklamání, nejvíc sama ze sebe. Alespoň trochu jsem si snad připustila, že i já mám své fyz. limity a není dobré se přemáhat a přetahovat. Za to bych se mohla i pochválit.
Ovšem, to odpoledne jsme se šli alespoň s M. projít do Stromovky, chtěl vidět Trojskou lávku. Takže alespoň nějaký pohyb jsem měla.
V neděli mě kyčel bolela ještě o stupeň víc, že jsem se z nedalekého Lidlu, kam jsem šla dopoledne na nákup, musela vrátit a odložit si nákup, jindy obejdu např. 4 obchody, vše unesu, poberu, ale nyní to nešlo. 😥🏴☠️
Mám tady ještě jedno doporučení na zajímavé video, respektive rozhovor s panem prof. Höschlem u režiséra pana Stracha.
Doporučuji, oba pány znám osobně...
Jen taková moje malá koláž se symbolikou, poskládaná ze dvou různých míst a dní. Knihy = antikvariát v Kotevní ulici na P5 = stejná výloha, jen různé rozmístění. Ranní slunce na motolskou nemocnicí a heliportem + speciální odd. pro UK pacienty.
Matějská pouť..."přijela k nám pouť" ... 🤭🧦. Střelnice ze vzduchovky na růže z papíru, kdo by je neznal, kdo by nemiloval.
Jak jsem zmiňovala, tak se mi podařilo uspět v giveaway hned 3x a zde je druhá výhra. Paletka pudrových produktů na tvář (mimochodem, kterou jsem si vybrala, jelikož se soutěžilo ještě o dvě paletky očních stínů) u LujijaZiG.
Děkuji, paletka udělala velkou radost a ještě větší udělá, až ji začnu pořádně používat. ☺
 |
| paletka Pixi u Lucija z IG |
Malé občerstvení pro kolegyně v práci, které jsem "přichystala", tak trochu na rozloučenou & k narozeninám.
Posezení bylo moc příjemné, i tak trochu na etapy, ale zároveň smutné.
Dostala jsem od holek tuze krásné dárečky, které mne velmi potěšily a zahřáli u srdíčka. 🤗☺❤
Posezení s kolegyněmi se konalo tak trochu na etapy, proto jej zde zmiňuji vícekrát. Tady jsem se loučila s holkami z účtárny.
Cestou na tramvaj se mi samým dojetím málem rozmazala řasenka. 🤭 Říká se, když něco končí, zároveň i cosi začíná....
Naposledy se pokochat výhledem, který už mít nikdy nebudu, bylo tedy třeba vše řádně zaznamenat.
Od Leničky, od mého veselého blonďatého anděla jsem dostala nejen knihu, ale také ještě tuto krásnou kytičku plnou drobných Karafiátků, které mám ráda. Hold ona ví, ona poslouchá.
Samozřejmě nejde o dárky, které mě ovšem velice potěšily a také budou těšit a budou mi dělat radost a službu. Jde spíš o to, jaké chvíle jsem s kolegyněmi prožila, co si odnáším s sebou v srdci a jaké vzpomínky budu mít a udržovat je živé. Také vím, že se nevidíme naposledy, jisto jistě se brzy sejdeme, zajdeme třebas na večeři, někam na zahrádku.
Holky, bylo to s vámi krásné, i ty negativní chvíle si odnáším a vlastně za ně děkuji. Další zkušenost. Další etapa "uzavřena".
Ano, nezmínila jsem to zde přímo, ale ke konci měsíce jsem ukončila pracovní smlouvu na MMR, respektive o měsíc dřív, než končil program, ze kterého bylo financováno i mé místo mzdové účetní a další návaznost nebyla doposavad navázána.
Další Karafiáty jsem dostala i od M. ... o kterou jsem si tentokrát ani nemusela říkat. Najednou jsem měla na stole tuto kytičku, jako takové milé narozeninové překvapení, které mi dělalo dlouho radost ve váze.
Kytiček a výhledu jsem se nemohla vynadívat a nabažit. Min. svůj IG jsem tím zaspamovala.
Oběda čas, večeře čas, skvělé pečené baby kuře s rýží, doplněnou mraženým hráškem. Přímo jarní jídlo.
Následující dny jsem měla volno, ale neměla jsem chuť nic dělat, k ničemu jsem se pořádně nedostala. Přišlo mi, že tak nějak dělám věci napůl, následné výčitky, nemohla jsem běhat, jelikož mě stále bolela kyčel. Blog mi stál, fotky jsem upravovala hrozně dlouho, postovat se mi nic nechtělo, takový nějaký až stagnační mód, mne přepadl.
Ovšem na páteční den jsem se velmi těšila, ale také z něj byla patřičně nervózní, jelikož mě čekal full program od rána, až do noci prakticky.
Byl to tak trochu i můj sváteční pátek. Který jsem si maximálně užila. Díky, díky a ještě jednou díky.
Můj den začal tím, že ráno jsem jela vyzvednout narozeninovou kytičku pro našeho oslavence. Dopoledne a i odpoledne strávila s našima, kteří mě poctili svou vzácnou návštěvou, která mne velmi, ale velmi potěšila a udělala šťastnou. Celkově to byl sice dlouhý den, na který jen tak nezapomenu. ♥
Můj páteční look, černé sako CK, k tomu vlastně taky CK bílé triko, které mám již hodně dlouho a má oblíbená skládaná sukně Reserved.
(fotka celé postavy není povedená, ale představu sem jednu přesto dávám).
A poslední narcisistní fotka, ze série, kde nemám nalíčené rty svou typickou - výraznou rtěnkou. Což nebyl záměr, rtěnku jsem si prostě nanesla až poté, co jsem se vyblejska.
Na rtech mám jen lesk od Sephory.
Pro tuto kytičku jsem hned ráno jela. Narozeninová Calanthea pro našeho Péťu. Který slavil kulatiny a to již "40"cátiny.
Výběr restaurace, kam jsme zašli s našima vyhrála nabídka RESTAURACE U SV. ANTONÍČKA, kterou máme kousek od domu. Toho času jsem měla pouze jednu zkušenost s touto restaurací, která uvnitř je celkem "obyčejná" a najdete na zdi cedulku s označením "restaurace IV. skupiny". Více asi netřeba dodávat. OVŠEM, OVŠEM zdání klame.
Restaurace je sice jednoduše zařízená, však čistě, při vstupu se nachází klasicky výčep, kde postávají místní štangasti. Po celý den se v jídelním lístku nabízí klasické, české jídlo, které má ovšem domáckou kvalitu, báječnou chuť, naprosto neuvěřitelně férové = extra přijatelné pražské ceny! Obsluha je kapitola sama o sobě, milí, usměvaví, dobře naladění, ochotní páni číšníci vám dělají společnost a servis, po celou dobu návštěvy.
Skvělé jídlo, milé a přívětivé prostředí je rozhodně NEJ, NEJ, NEJ RESTAURACÍ NA P7. Asi bych ji přirovnala k mé milované, rodinné MAROL ze Smíchova.
Dali jsme si řízek, smažený camembert s naprosto skvělými brambory s máslem a táta zvolil moravské vrabce se zelím a knedlíky. Nealko pivo, točená žlutá limča a sodovka jsou naprostou samozřejmostí.
A večer mne čekala narozeninová oslava mého skvělého kamaráda, nebo jak jsme se oba vzájemně shodli, že jsme rádi, za své letité přátelství.
S Péťou se znám cca od roku 2010 min, pojí nás pracovní, osobní, ale zájmové roviny. Naposledy jsme se bohužel viděli v polovině prosince, na posledním rozloučení s jeho maminkou.
Však narozeninová párty byla velmi, velmi vydařená. Měla jsem i tím možnost poznat další Peťův okruh přátel, se kterými jsem si dobře rozuměla.
Cestou domů jsme se ještě zastavili na "jedno", jedno nealko pivo, dvojité espresso a Caesar salát.
Narozeninové nehty, opět jsem se vrátila ke svým červeným / vínovým tónům.
Již to chtělo obměnu, jelikož fr. manikúru jsem měla prakticky 2x po sobě.
Narozeninové tofu v Happy Noodles & Sushi Asia Food bistru u nás na Letné, kam jsem zavítala poprvé. Nalákaly mne celkem pravidelné zástupy lidí, které se vždy vyskytovaly v restauraci, když jsem šla okolo.
Tofu bylo znamenité, levné a bistro takové obyčejné, spíš doporučuji jídlo si vzít s sebou.
Jarní pozdrav od sestry představené, z Jiřetína pod Jedlovou.
Pozdrav mě moc potěšil, jelikož ona si vždy vzpomene.
Koncem měsíce panovaly skutečně Jarní dny, ovšem mě stále trápila bolavá kyčel. 😟
Nemohla jsem běhat, zkoušela jsem svou obvyklou svižnou chůzí, to šlo, však jsem místy doslova jsem pajdala.
Dočerpávala jsem dovolenou, ale zároveň jsem taky poslední týden již docházela do nového zaměstnání, na předání agendy.
Vařila jsem, takové Jarní jídlo, sice ne chřest, ale nechala jsem se alespoň inspirovat.
Aneb nás oběd, pečené bílé Bavorské klobásky, brambory ve slupce a Holandská omáčka.
Velká chvála mi na toto jídlo přišla. 👍 Mě osobně asi nejvíce oslovila právě Holandská omáčka. Ta je sice pořízena ve formě polotovaru v Levných potravinách, ale chutná znamenitě. (pořídila jsem i nějaké do zásoby, jelikož doba spotřeby to umožňuje).
Přitom takové rychlé, snadné a I zdravé jídlo. Ideálně ještě doplnit právě chřestem.
Jaké je Tvé jarní oblíbené jídlo?
Já makala v kuchyni a chystala oběd a někdo odpočíval v peřinkách, aneb kočičí život. 😻 Jinak ano, nezdá se vám to, máme nové světlo a to barevné, dokonce na dálkový ovladač. Na výběr máme hned ze 6ti barev, ovšem nejpopulárnější je právě tato fialková.
Překvapení od M., který mi narozeninový dárek připravil takto na postel. Hned první den v nové práci, jelikož dárek mě krapet "zpoždění". Neměla jsem slov.
Tímto bych asi zakončila již hodně dlouhý článek o mém březnu. Pokud jsi došla až sem, tak ti nesmírně děkuji a oceňuji, že jsi se tím prokousala. K narozeninovému dárku od M. se více rozepíšu v dalším článku.
A jaký byl Tvůj březnový měsíc, který přinesl snad všechny druhy počasí, od sněhu, mrazíku až slunné dny.
Moc děkuji za pozornost a přízeň mému blogu, nejen zde, ale i na INSTAGRAMU a FB.
Tvé podpory si velmi vážím a každá zpětná vazba je pro mne velkým
přínosem.
Přeji Ti krásný a pohodový dnešní den.
papa E. A. 😻😉
