AHOJ, AHOJ,
přeji krásný jarní víkend!! ☀ Opravdu moc tě vítám u dnešního článku.
Začnu velmi netradičně, FAB, čili vložku zámku - dveří jsem jednak nikdy nekupovala, ale ani nemontovala. Já sama jsem si vyměnila vložku ve dveřích.
Ono to není nic těžkého, ani složitého, ale po pravdě se mi do toho nechtělo, nejsem zručný člověk. Ale bylo to potřeba, protože jsem ztratila při běhání klíče a pan zámečník tam dal "provizorní". No nebýt kolegyně Káči, která mě do toho dokopala, bych měla stále starý zámek.
Pravá kočičí láska, věrnost, oddanost, něžnost, čistota. Přesně to některým lidem zásadně chybí, slovo slušnost a solidarita neznají. Jaká škoda, že jsou takoví mezi námi.
Pho Bo z bistra na metru Ládví. Skvělé
Den, jako korálek, ukázkové jarní dny. Já tedy alergii cítím min. od začátku února, jak jste na tom vy s alergiemi? Patříte mezi ty šťastlivce, kteří nejsou alegičtí?
Jooo běhání, to mě zase chytlo. Ale jak vidíte, tak se snažím to nepřehánět, držím se mezi 10-13km, sice takto maraton neuběhnu, ani vlastně půl maratonu se nepřiblížím, ovšem důležitější je, co mi běh dává a přináší.
Dostala jsem díky jednomu vlogu na YTB chuť na svíčkovou, tak jsem si ji uvařila.
Ale řeknu vám, vůbec jsem ji nemohla dochutit, doladit chutě, myslela jsem si, že je to ztraceno, ale druhý den, byla úplně jiná.
Co se taky divím, že. Prostě omáčky, ty jsou nejlepší druhý den, až když se krásně proleží a chutě propojí.
Ještě mám zálusk na rajskou omáčku. Uvidíme, jestli se pochlapím.
Západ slunce v nad Kobylisami - prostě nad Katastrálním úřadem Hlavního města Prahy.
Polštáře, to je její, podívejte se, jak si můra lebedí, přímo v posteli, že když je v této poloze, což je často, tak na mě doslova zhlíží z výšky.
Mé některé myšlenkové zamyšlení, vyvolané některými lidmi.
Ještě se zastavím u toho, co mi běh přináší, no přeci to obrovské uvolnění, pocit svobody, lehkost, zlepšení kondičky samo sebou, ten pocit, když usínáte a cítíte fyzickou únavu v každém centimetru svého těla.
Pozor - je to silně návykové. ♥♥
Ranní, pracovní, přímo z kanceláře. Je super, jak se dny prodlužují, nejen to mám na jaru ráda.
I to vstávání je příjemnější.
Tady ještě blond vlasy, nebo spíš odrosty mého hodně nepovedeného barvení.
#blue #working #march
#goodmorning #me #today #czechblogger
Východ slunce nad budovou Min. Vnitra, která sídlí naproti nám.
Měsíc, ve 4h rádo, kdy mě probudil a nebo probudil prvně Izi a ona pak mě, no to je jedno. Neplánovaný přerušovaný spánek o délce 3h, uff, ještě že byl víkend.
Konjukce Jupitera a Venuše - foceno mou jmenovkyní u Nového Strašecí.
Po 3/4 roce u kadeřnice. Tady u nás na Střížkově, prakticky přes hlavní silnici.
Dostala jsem tip na kamarádku - sousedku mé kolegyně, tak jsem se zeptala a dostala hned termín za týden.
Paní Alice (kadeřnice) si moje vlasy prohlédla, vzala profesionálně párkrát mezi prsty a začalo se melírovat, tónovat, potom následoval jeden přeliv a druhý přeliv.
Stáhla se tak krásně žlutá barva a naprosto skvěle se trefila do mé přírodní barvy, krou mám ve spod vlasů, občas vykukuje. Oříškově - rezatá. No prostě jednoduše jsem NADŠENÁ.
Extra spokojená se střihem, ale hlavně technikou, snad nikdy jsem neměla tolik alobalů na hlavě, takovou péči, kterou mým vlasům věnovala. No a i ta cena, parádní.
Jsem moc, moc spokojená. Pomalu se přeliv začne vymývat, až vykouknou nově udělané světlé a tmavší melírky.
Možná to tak na fotkách nevypadá, ale vlasy - barvu mám krásně sjednocenou, lesklou a jediné, co asi mohu tak poznamenat je, že 2cm to rozhodně nebyly, co se ušmikly. 🤣🤣
Však to jistě znáš, dej kadeřnici nůžky a uvidíš. Vůbec mi to nevadí, ba naopak, je vidět že mi vlasy rostou a potřebovaly zkrátit.
Škoda, že nemá paní Alice web, fb, ig, není dokonce uvedená na google mapách, že bych napsala recenzi.
Večerní běh, nevypadalo to vůbec, že se odhodlám, trochu mě táhla úpona, ale také jsem zjistila, že částečně jsou mé bolesti i psychosomatické. Ovšem cítím, že je natažená, chtělo by to nějakou masáž .
Ovšem, musím se pochválit, že jsem dala na doporučení - radu kamarádky, abych si vzala reflexní označení, tak jsem vytáhla pásku, co jsem pořídila. Ovšem budu to muset nějak vykoumat, protože na paži je mi velká, nedrží nastavení a nakonec jsem si ji obmotala okolo zápěstí.
Byla jsem za bývalou kolegyní z MMR, moc milé, páteční setkání.
Nemám ráda toto významné sousoší M.J. Husa, ale podařilo se mi jej pěkně zezadu vyfotit.
Den, jako korálek a to vlastně doslova. Kávu u McDonalda z jejich McKafé a všimla jsem si, tedy úplně prvně, jaké symboly hrníčků mají uvnitř šálků, to mi přijde výstižné.
Taky jsem hodně o víkendu pracovala, i přes to, že bylo chladněji, tak jsem si zašla do nedaleké cukrárny, tady na Střížkově (Cukrárna - Boháč&Chuďas).
Dala jsem si karamelovou zmrzlinu, nebo spíš pohár, který nebyl nic moc. Na fotce ovšem vypadá dobře.
Taky jsem vařila, pokusila jsem se o rajskou omáčku s masovými kuličkami z hovězího mletého. Rajskou omáčku jsem vařila z cibule, mrkve, koření, vývaru a rajčatové passaty.
Rajskou omáčku jsem vařila z cibule, mrkve, koření, vývaru a rajčatové passaty.
Jen mi opět nešla nějak dochutit. Pořád mi přišla moc kyselá, asi málo cukru jsem na začátku použila.
No ale nakonec mi chutnala, byla jsem s výsledkem spokojená.
Schválně, jak vaříš rajskou omáčku a k čemu, nebo s čím ty?
Večerní únik od úzkostí, které mě bohužel provázely celý, celičký den. Pomohlo to, na běh je prakticky vždy spolehnutí.
Brokolicový krém a plněné tortily slaninou a sýrem tvarůžkového typu. K tomu salátek. Velká dobrota.
Izoušek, spinkající, andílek. To ráno mě v pondělí, kdy jsem nemohla vůbec usnout probudil snad v půl páté ráno. No a já, jí šla dát papat a rovnou se spakovala a vypravila do práce, kde jsem byla ještě před šestou hodinou. I kolegy mě přišel pozdravit, když viděl, že se u nás v kanceláři svítí.
V polovině dalšího týdne mě čekala jedna snad z posledních zásadnějších návštěv mého dentisty. Kdy jsme znovu brousili, otiskovali, zkoušeli.
Bylo to náročné, od 8-17h jsem byla u něj ve Vršovicích, kdy jsem v mezi čase (na provizorní obroušené zoubky) zašla do Spořitelny a do kavárny, kde jsem si zařídila takovou improvizovanou kavárnu.
A když jsme u té kavárny, tak jsem se poprvé setkala s nápisem na stolečku, s NTB NE. Což mě v tu chvíli přišlo nefér, když já do kaváren vůbec s NTB na jednu kávu za celý den nechodím a pak když potřebuji azyl, vyžeřu si to.
Dělám si legraci, ale zašla jsem do jiné kavárničky ve Vršovicích, jen jsem chtěla vyzkoušet jinou. No nevyšlo to.
Když jsem dorazila odpoledne domů, tak jsem si cestou dala Pho Bo, jelikož jsem byla ten den hrozně zmrzlá.
Hezký citát. Druhý den mě čekala terapie u mé psychiatričky a pak zpět domů na HO, který jsem si musela vzít, jelikož jsem měla dáseň dost nateklou a celý den měla teplotu, což mě rozhodně nepotěšilo a odpoledne jsem, nebo spíš večer jsem prospala.
Když otok opadl, v pátek jsem šla do práce a pak se vzchopila, šla to rozběhat. No, na tu bídu to nebylo vůbec špatné. Poslední dobou víc vnímám své tělo a je znát i na výkonu - při běhání, v jaké fázi men. cyklu se nacházím.
9/3/2023 bez jakýchkoliv předchozích avíz vydali DM svůj druhý song, tedy úvodní skladbu nového alba - My Cosmos Is Mine. Super píseň, již ji bedlivě naposlouchávávám a netrpělivě vyhlížím vydání samotného alba, které je naplánované na 24/3/2023. Yess.
Nové nehty, opět červená, nebo vínová a zlaté třpytky, ty se ovšem lehce vymkly kontrole manikérky a příliš se mi nelíbí...
....používej tělo, na co máš, neběhej při ovulaci, teprve nyní zjišťuji, jak je znát, v jaké části cyklu se nacházím...
Ježeček, taková velká odměna a potěšení po výkonu. Druhý den ráno jsem mu donesla na radu kolegyně granulky, jestli se k nim dostal ovšem nevím, dost možná byly rychlejší místní kočky - potulovačky.
ne že bych nemohla, to samozřejmě neeee, to si prostě moje super ego nepřipustí, ale pravá strana třísla táhla, táhla a táhnout nepřestala, ovšem najednou z toho bylo krásných, i když dost pomalých 12km...
Po víkendu pracovní OOTD a make-up. Nevím čím to bylo, ale třetí týden a třetí úzkostný, od začátku až do konce.
Cítila jsem se vážně mizerně a ještě k tomu se mi ten týden naprosto přehodilo spaní. Ne, že by to pro mě byla nějaká novinka, již jsem to Xkrát zažila, ale je to ku*** nepříjemné. Člověk nemůže potom dost dobře, ani vlastně hůř fungovat a připadla jsem si, jako zombie.
Ty jo, tak toto byl asi z jeden nejtěžších #running a taky pocitů, úpona, tříslo nebo pravý vaječník bolel od začátku, nepřestal a bolí i nyní, nedala jsem ani podělanejch 10km, do toho ženská málem na přechodu do mě najede, prostě odbočovala, mimo semafor, hned na začátku jsem vymetla jednu pořádnou louži, ale nohy suché, prostě dobré boty a prý mírný vítr hlásila Klára,
Venku vichr v jednu chvíli, že mě to snad zastavilo, no peklíčko to bylo..., hlavně ten pocit zmaru, úpadku a toho, že jsem to nedala..., nepřekonala jsem se, ale vlastně nyní mi dochází i fyzicky, lehká úleva, že jsem to mohla hrotit dál, víc, uměla bych to, i kdyby mi měla ta haxna upadnout, to já umím na jedničku..., zkrátila jsem okruh prakticky na polovičku a doběhla dom, vlastně to dost možná byla taková zkouška, mě sebe samé...
Jedna pracovní, nebo spíš od zubaře. Opět jsem byla u svého skvělého pana zubaře, kdy mi nasadil korunky na obroušené zuby. Jeho práce mě nadchla a jen potvrdila to, jak moc velký profík a odborník to je.
Se zoubky a jejich výsledkem jsem nadmíru spokojená. Kvalita, zpracování, rychlost, cena a celková péče. Prostě paráda. Samozřejmě, že to nestálo stovky, ale tisíce, na které mi přispěli všichni, prakticky naprosto všichni, buď to přímo, nebo nepřímo. I můj narozeninový dárek, který jsem dostala od M. byl finančního rázu.
Hrozně moc bych chtěla poděkovat, vážím si toho a neberu to jako samozřejmost, spíš jako nevyčíslitelný závazek, který bohužel nyní, snad zatím nedokážu splatit.
Co se týká celkové rekonstrukce mého chrupu, která vlastně započala na jaře 2021, tedy trvala dva roky. Nebylo to snadné, chvílemi i fyzicky dost náročné, spíš tedy psychicky. Přímo se mi vybaví dva momenty, kdy jsem si myslela, že to nedám. Úplně poprvé, kdy jsem šla po cca 4letech ke své paní zubařce, ta potupa, stud, stud, hanba a neskutečná zlost na sebe samou. Bála jsem se, až se mi snad klepaly kolena. Ale k paní doktorce dorazila. 👍
Cesta k zubaři byla překrásná, svítilo jarně sluníčko, jak vidíte oblohu nad kostelem sv. Václava na Vršovickém náměstí, ovšem když jsem se již vracela, tak bylo zataženo, než jsem dorazila domů, drobně sněžilo.
A velmi příhodně mi po roce přišla nabídka spolupráce na e-shop NA-ZUBY.cz, kde jsem si vybrala poměrně dost produktů a již buď to byla recenze, nebo teprve bude. Slunný den, foceno od nás z práce, kdy jsem šla vedle do malého krámku pro minerálku a colu.
Depeche Mode party, opět po roce, v klubu Futurum na Smíchově.
Vyrazili jsme, bylo to fajn. Dokonce jsem jela domů Uberem za pro mě velmi překvapivou cenu 170,- Kč.
Jen podotýkám, že díky noční hodině bych musela do centra tramvají, pak busem sem na Střížkov a jen ta cesta, kterou bych vážně sama neabsolvovala, to bych snad raději čekala na první metro jela 1,50h.
Bylo to fajn, v jednu chvíli jsem se naprosto úžasně bavila, pak mi ale přišlo, že díky jednomu týpkovi na parketu, kdy se mi nelíbilo jeho chování a on celkově ve mě vzbuzoval nepříjemné až agresivní pocity se nadšení a dobrá nálada vytratila.
V neděli jsem prospala a pak se konalo fiasko. Naprosté zklamání sama ze sebe. Netuším, co se stalo, jak na to, abych zase mohla běhat. Prosím, prosím... 🙏🏃🏻♀️🙏. (základ je BĚŽECKÁ ABECEDA, kterou já naprosto ignoruji) Konečně jsem se taky dostala do kavárny. Tato je přímo v centru Smíchova, illíčko, jak se jí již 17let říká. Dokonce jsem si mohla dát elektronickou cigaretu uvnitř. Skvělý podnik, kde i vaří.
No a mají báječné nealko pivko, mé asi úplně nejoblíbenější - Maisels Weisse z Mnichova.
A taky jsem vařila.
Pečené brambory, zeleninový salát - raz - dva a restované kuřecí kousky se sýrovou omáčkou.
Moc dobré to bylo. Pochutnala jsem si.
Zlatý déšť rozkvetlý, pro mě má až trochu sentimentální význam. Připomíná mi dětství, kdy jsem touto dobou jezdila do Lázní Bělohrad na ozdravný pobyt kvůli skolióze.
Vegetící Izinka, to jinak nemůžu nazvat. Lehla si mi přímo před NTB.
Kašmírový svetr jsem si neskutečně oblíbila, že jej nosím, až příliš často.
Na to, že je ve velikosti XL mi sedí dobře, je neskutečně moc příjemný, heboučký, jemňoučký a teplý.
Prostě skvělý úlovek ze 2handu.
Pár pracovních fotek při pátku, po náročném týdnu.
Jedna ranní s brýlemi, kdy jsem na sobě nemalamake-up, tak jsem to trochu zamaskovala.
Tyto brýle mám od roku 2018, jsou z H&M a nejsou dioptrické.
#selfie #czechblogger
#me #working #patek
U nás na Proseku - u malé Billy otevřeli nové asijské bistro, tak jsem jej byla vyzkoušet.
Co bych si mohla dát, než Pho bo s tofu, které sice nemají standardně na menu, ale připravili mi jej bez naprostých problémů. Jen je vidět, že je to zkušební provoz, tu a tam se objeví nějaké zmatky. Jídlo donesou někomu jinému, ale vždy se vše vysvětlí.
EMOI restaurace - dobrá polévka, nemohu vytknout nic, závitky také chutné, nyní mají i zaváděcí ceny. Prosek a okolí - doporučuji.
Malý update z domácnosti. robotický vysavač, co jsem dostala je sice malý, ale naprosto skvělý. Opravdu jsem s ním velmi spokojená.
Jedna fotomontáž, nebo snaha o ni. Výtahovka a jako pozadí jsem volila banner z DM party.
Asijské bistro, kde jsme byli na večeři a tentokrát ochutnali zase něco jiného.
Arašídovou zmrzlinu, skvělý zelený čaj a kuřecí obalovaný plátek s mango omáčkou. Dobré to bylo, jen jsem si do jídla přidala trochu chilli.
Díky opětovnému zdravotnímu indisponování nohy, kdy jsem se s potupou z plánovaného #running musela vrátit, jsem googlila a zjistila, že bych měla provozovat BĚŽECKOU ADBECEDU.
Objevila jsem jednak skvělý YTB kanál profesionálního trenéra a velkého sympaťáka Edy Kožušníka. PROSTĚ BĚŽ. Od úsvitu do západu, stále v práci. Ano, toto je skutečně foceno v jeden den, od nás z Kobylis.
Vařila jsem takový kuřecí kotlík nakonec z toho vyšel. Kurecí maso na kousky, mražený mix zeleniny, plechovka loupaných rajčat a kokosové mléko padlo. Přidala jsem pohanku a s čerstvou, celozrnnou bagetou to byla velká dobrota. Dokonce se mi podařilo před dokončením pokrmu trochu odebrat a zamrazit si tuto dobrotu, na někdy příště.
Jedna z posledních fotek, toho měsíce.
Ani jsem se nestihla nadechnout a březen nám pomalu zamával a máme tady duben.
Pracovní fotky, od nás z kanceláře.
#working #me #selfie
#czechblogger #praguelife #march
Vyšlo očekávané album DM Memento Mori, jehož elektronickou verzi jsem si za 10 GBP pořídila.
A konečně jsem natrefila na Lentilky s bílou čokoládou. Jsou dle předpokladu mega sladké, ale chutnají mi, to se dalo čekat.
Jelikož se blížily Velikonoce a já viděla všude osení, tak jsem si řekla, že také nechám něco naklíčit, jestli se povede. Četla jsem, že slunečnice by mohla naklíčit, nic jiného jsem taky doma neměla, takže klasicky na vatu, zalít vodou, k oknu na topení, které ovšem netopí a čekat.
Kuřecí paličky a wings, pečená, s hranolky a kečupem. Velká dobrota to byla. Takový můj narozeninový oběd.
K tomu netřeba komentáře. Izinky vždy milovala kytičky, velká pomocnice to je. Je schopná celou řezanou kytku vytahat z vázy, po celém bytě. To bylo vždy ráno překvápko. 🙈😻
No a nedalo mi to, v Penny jsem si pořídila ředkvičky, a klasickou čočku jsem dala od zeminy. Do Velikonoc byl týden, takže jsem si říkala, že času dost a stejně mám očekávání, že až se vrátím z práce, budou semínka a zemina po celém bytě. Až královna zjistí, co za hračku jsem jí tam nachystala.
Ani jsem se nenadála a byl konec týdne a konec měsíce. Poslední dny jsem byla večer hrozně moc unavená, nohu jsem měla za celý den doslova uchozenou, oteklou. Večer jsem přišla z práce, chvíli jsem věnovala YTB a IG, pak jsem se vykoupala a padla do postele. A těšila se po pravdě na Velikonoce, že si odpočinu a že si srovnám trochu své záležitosti.
 |
| rychlá večeře z brambor, slaniny, zeleniny a rychlý salátek |
A jaký jsi měla ty březen? Taky tě vytáhlo první jarní sluníčko ven do přírody, na výlety?
Moc děkuji, že jsi dlouhý článek dočetla až sem.
Nyní už přeji jen pohodičku. pa. ♥
