AHOJ, AHOJ,
Moc Vás vítám u dnešního článečku, který je takovým menším pokračováním ze série "a tak si žiju". Nyní to bude na půl pracovní a na půl soukromé, tedy z víkendu.
V pátek 10. března 2017 jsme byla s kolegou vyslána na školení profesních dovedností, které jsme velice uvítali a školení se skutečně povedlo.
Jedná se o usedlost s kostelem, farou a malým hospodářským zázemím pro křesťanské rodiny a evangelizaci a samotný nový objekt vybudovala firma mého šéfa, musím dodat, že prostory jsou naprosto nádherné, vzdušné a opravdu profesionálně udělané.
Interiéry jedna radost, dodám jen , že v tuto chvíli Koinoiy využívají italští komunitní katolíci.
Zde vidíte nádhernou kapli, která je dveřmi oddělitelná a od auly nijak neruší třeba prostory pro školení.
Na školení jsme byla s dalšími třemi mými kolegy a moc jsme si to užili a dost se toho naučili nebo si osvěžili své dovednosti a komunikační kanály.
Areál je velice krásný, jediné co nebylo tak krásné bylo vstávání, vstávala jsem v 5,15h ráno, poté jsem jela do práce, na to jsem jela vyzvednout občerstvení a s kolegou jsme v 6,20h vyrazili autem směr Plzeň.
Jak vidíte, tak budova je opravdu krásná a citelně zasazená.
Stavební společnost mého šéfa se zaměřuje na rekonstrukci a obnovu kulturních a křesťanských objektů.
Prostě komunitní a kulturní a společenské centrum radost pohledět, konají se zde i bohoslužby.
Prostory a občerstvení byly na jedničku.
Ještě jednou moc děkuji svému šéfovi milému Václavovi za super školení.
Tak a to byl pátek, nyní máme sobotu a jelikož v pátek 10. března 2017 náš kamarád pan architekt Dušan oslavil své 88 narozeniny, tak jsem ho následující den, čili sobotu vzali k našim na rodinný oběd.
Na moji objednávku mamka připravila kapustové karbanátky, s brambůrkami a okurkovým salátkem a vše chutnalo naprosto báječně.
No a samozřejmě kuřecí vývar nemohl chybět, byl silný a navíc s domácími nudličkami.
Samotné jídlo na talíři, bylo to ňami nami, ale vše se nedalo sníst.
Po obídku byl zákusek v podání domácích kynutých buchet a kafíčkem.
Popolední pohodička u našich v obýváku, povídali jsme si a vše bylo velice fajn, moc jsme si to s Dušanem a našimi i mým milým bratrem užili.
Po kafíčku jsme se vydali do města zapálit svíčku na hřbitov, protože babička by měla 16. března narozeniny.
No a tady vidíte moje rodné městečko Unhošť.
Unhošť je malebné a starší město, které leží ve Středočeském kraji, má cca 5000 obyvatel a nyní je tam u moci TOP 09, více to komentovat nebudu.
První náměstíčko se školou a hlavní ulicí třídou Eduarda Beneše.
Další pohled na hlavní třídu a ta budova růžová s věžičkou je vlastivědné muzeum.
Kostel sv. Petra a Pavla.
Starý hostinec zvaný Obecnice, mimochodem mají tam super malinovku a také skvěle vaří zvláště pak hotovky.
Pohled na celé Václavské náměstí a centrální část města, kde doleje obecní úřad.
Budova vedle fary u kostela je bývalé a první jesle či školka, kam chodila moje maminka, která se mimochodem v Unhošti narodila, ano narodila se doma.
No a došli jsme na hřbitov, udělali jsem to, co jsme potřebovali, ale více se nehodí fotit, tak jsem Vám alespoň vyfotila jarní kytičky, které jsem tam zahlédla.
Vršek kapličky ze hřbitova.
Jarní kytičky na zahrádce mojí maminky, prostě vítáme jaro.
Nádhera, všude to kvete, už aby to tady bylo, já prostě zimu nemám ráda.
Ikdyž mám jarní alergii na pyly, ale prostě jaro, léto a hlavně babí léto miluji.
Náš baráček a zahrada a taky moje mamča. :-))
Trávník nic moc a dřív na veškerých plochách byly záhonky s bramborami, s cibulí, česnekem, s různými dalšími plodinami a také jsme měli králíky, prasátko, kachny a slepičky. Ano to vše jsem zažila, jsem už docela pamětnice. :-))
Krásné sedmikrásky, které vítají jaro a radují se z něj.
mamče to skutečně krásně kvete.
Kvete jí i vrba a toto jsou kočičky.
No a jsme u konce, tak snad se Vám líbil dnešní článek, snad jsem Vám zase ukázala něco nového u mě doma, nebo tak jak já žiji.
A co jste zažili Vy naposledy?
Přeji Vám krásný a pohodový den.
papa Vaše E.