AHOJ HOLKY,
Krásný čtvrtek přeji. Po týdnu usedám k blogu a píši tento příspěvek. Jela jsem s mými drahými a milými kolegy na výlet. Prostě takový odpočinkový teambulding.
Loni jsem nebyla, protože jsem si tou dobou léčila utrženou úponu z běhání. Letos jsem neváhala ani minutu a ono to vyšlo, klaplo na jedničku.
Neměla jsem žádné obavy, zbytečné stresy předem, jak to bude s ubytováním, spaním, co si vzít s sebou, nebo naopak nevzít, abych toho neměla příliš.
Jelo nás celkem 30 kolegů a kolegyň vč. našeho pana předsedy a dvou ředitelů úseků. Já jela v autě s "mým" panem ředitelem, tj. mým kolegou - ekonomickým ředitelem, se kterým sdílím kancelář.
Ještě jsme vezli s sebou moji báječnou kolegyni Káťu, která nás bohužel koncem roku opouští a také jsme společně měly pokojíček. Krásné ubytování v hotelu Vyhlídka, který se nachází cca 3km za Luhačovicemi.
Vše bylo skvěle naplánované, zorganizované, zarezervované. Velká, velká chvála naší Markétě markeťačce, která vše z mateřské dovolené, tj. na dálku zařizovala.
Hned po příjezdu nás čekal check in a oběd. Skvělý kuřecí vývar, který byl snad lepší než ta tortilla, kratší odpočinek a procházkou jsme si to namířili do Luhačovic.
Hotel Vyhlídka se nachází přímo u Vodní nádrže Luhačovice.
Den jako korálek, počasí nám vyšlo na jedničku.
Cestou jsme si povídali, kochali se a radovali se z volných dní.
Kolonáda, promenáda, mě známá, jelikož letos jsem se tam podívala již podruhé. Což byla spíš náhoda, ale hezká. Protože nic se neděje náhodou, je to osud, je to vesmír, jak říká DM.
Po procházce a komentované prohlídce Luhačovicemi nás čekala degustační večeře v restauraci Racek.
Doporučuji, skvělé Carrpatio, vepřová panenka a znamenité víno, co říkal pan předseda.
Selfi hned po příjezdu.
Bez make-upu, po lehkém nalíčení, oteklé oči po proflámované noci.
Trochu jsme se s Káťou přišmrncly a vyrazily na další akci.
Trochu jsme změnili plány, většina naší výpravy se místo do skanzenu vypravila do Kroměříže, kde jsme na mé doporučení všichni zašli na znamenitou kávu, do prvotřídní kavárny Atmosféra na Zámku, která je přímo na náměstí. Objevila jsem i lavičku Václava Havla, kterou jsem v červnu nezaznamenala. Bohužel nám nějak nedošlo, že je po sezóně a zámek byl zavřený, navíc se rekonstrukce rozšířila.
Nevadí, nevadilo nám ničeho nic, prošli jsme se krásně přilehlými zahradami.
Poté nás již čekal předem domluvený oběd v restauraci Koliba kousek od Pusteven, kam vedla naše cesta.
Oběd byl prima, měli jsme po pravdě hlad jako vlci, takže jsme bramborové lokše plněné zelím a trhaným masem snědli na to tata.
Popovezli jsme se k Pustevnám a vyrazili jsme na krásnou procházku. Část naší výpravy šla na stezku korunami stromů, kam já jsem se po pravdě bála jít a vůbec mě to nelákalo, proto jsme se vypravili od překrásných, nově zrekonstruovaných Jurkovičových staveb k soše Radhoště, čili Radegasta.
Kochali jsme se překrásnými panoramaty, výhledy, úžasnou přírodou, klidem a super čistým vzduchem.
Libušín, nádherné velmi specifické dřevostavby.
My dvě s Káťou a západ slunce.
Frgál, interiér Libušína a objevila Káťa dřevěné IG srdce Pusteven, o kterém jsem doslova mlela celou dobu.
Nádherný západ slunce jsme viděli z auta, cestou na hotel.
Po večeři jsme s holkama využili místní wellness hotelu, respektive já vířivku a pak jsem se s kolegy pustila do billiardu.
Pokaždé jsem prohráala, ale byla to moc fajn zábava. Celý den byl tak nějak výjimečný, krásný a skvěle zakončený.
Večeře v hotelu leč nevypadá, byla velmi dobrá. Bramborové pyré a vepřové trhané maso s čokoládovým dezertem.
Poslední den našeho tripu ráno jsem se hecla a dodržela tak trochu svůj plán. No taky aby ne, když už jsem si s sebou ty věci na běhání brala, že jo.
Oběhla jsem Vodní nádrž Luhačovice a ještě kousek okolo, bylo příjemné protažení.
Naše společné poslední fotky.
Zámek Vizovice, velmi mile překvapil. Má velkou sbírku interiéru, obrazy, porcelán, nádherný zdobný nábytek, tady se skutečně NPU může a má čím chlubit.
Opět, den jako korálek, který jsme si náramně užili.
Cestou domů se počasí dle předpovědi přeměnilo v dosti deštivé a ochladilo se asi o 8C.
Ovšem náš teambuilding se neskutečně vydařil, já přijela sice dost unavená, tak trochu zničené, brala bych spíš dvě volné neděle, ale také vím, co mi dal.
Poslední společný oběd a tradá domů.
Jídlo bylo celkem ucházející, ale ovšem čekat asi hodinu ve frontě na zaplacení bylo doslova o nervy. Už jsem chvílemi začínala být pasivně agresivní.
Unavená, naštvaná na místní hostinec, ale šťastná.
Díky, díky všem svým kolegům a kolegyním za krásný společný víkend.
Díky za SBD.
Díky za tento kosmický plán ♥.