AHOJ,AHOJ,
přeji krásnou neděli, a vítám Tě u dnešního článku, se kterým jsem si dala celkem na čas... 😇🙃.
Na začátek chci říct, že tento článek, nebo tento formát píšu skutečně pravidelně, poctivě a snažím se, aby to chronologicky co nejvíce korespondovalo. To je asi jediný formát, kterému se takto pravidelně věnuji.
Jinak asi nemusím dlouze opakovat, že nic jiného nestíhám, přijde mi, že vše zanedbávám a vše mi stojí.
Už mě nebaví vyrazit v 7h ráno do práce a min. 2-3x v týdnu přijít okolo 22h teprve domů, potom se snažím co to jde věnovat mailům, hlavně tedy druhé práci, kterou z domova mám. Blog, úklid, osobní život, domácnost....., před půlnocí prakticky nechodím spát.
Velmi nezdravé, velmi nedobrý životní sty, ale jak jsem začala běhat a že mě to celkem "chytlo", tak se donutím jednak jít běhat ráno či dopoledne, pokud to jde. Nebo alespoň 2x v týdnu přijít domů odpoledne, abych šla běhat za světla.
Skutečně obdivuji rodiny s malými dětmi, smekám jak to stíhají skloubit a věnovat se jim vč. školy, sportu, kroužkům, no a mohla bych dlouze pokračovat.
Mé ranní fotky v zeleném - lahvotém triku, které nenosím příliš často, ale řekla bych, že mi tato barva sluší, cítím se v ní dobře.
Fotky v úvodu jsou ranní pohled na Týnskou katedrálu z mé kanceláře.
Má hlavní práce je kapitola sama pro sebe. Je to velmi náročné a to po všech stranách. Někdy mi přijde, že už to "dře" moc, ale ne, jsem ráda, že jsem se pracovně posunula.
Mám skvělé kolegyně, tedy až na jednu, což je právě to místo, kde to "dře" a dost mě to vysiluje a i ubližuje.
Byla jsem na školení, které jsem si sama našla, vybrala a zaměstnavatel bez mrknutí oka uhradil v plné výši, což je velká motivace a také investice.
V osobním životě se mi daří. S M. jsem neskutečně šťastná a to je pro mne asi tím největším hnacím motorem. Jak bych to tak popsala, jsem obyčejná holka, s obyčejnými lidskými potřebami.
V AA se začalo řešit spousty věcí, posouváme se v lepší organizaci, práci na kolektivních službách a zapojení členů vč. nováčků vše dopředu.
Mám okolo sebe samé bájené lidi, kamarády, na které se mohu obrátit a spolehnout. Nejvíc ale je, že je mám skutečně velmi ráda a upřímně mi na nic velmi záleží.
Jen jsem zjistila, že nemám okolo sebe žádnou kamarádku, s Kriss to "skončilo", prostě to tak asi mělo být a vlastně jinou kamarádku, se kterou bych byla tak často v kontaktu, jako např. s jinými kamarády nemám.
Dělala jsem si legraci - v rámci svého velmi specifického humoru, že mne ženské prostě nemají rády.
Tuto koláž jsem sem musela zařadit, protože maska mi neskutečně sedla. Navíc za ty peníze, ve slevě z 100Kč na 29Kč. Náš Douglas v OC Stromovka je prostě super na akce a outletové zboží.
Další společný víkend na Letné. Cestou z meetingu se prakticky vždy zastavíme v Tescu nebo Lidlu, koupíme sýry, zeleninu, nějakou bagetku a M. připraví obložený talíř, místo toho, já si dám sprchu či vanu. Krásně to máme zařízené, že. Už se tak trochu z toho začíná stávat taková naše malá páteční/víkendová tradice. ♥
Jedna pracovní z výtahu pater noster.
Řekla jsem si, že víkendovým, ranním během nic nezkazím a náladu je potřeba prakticky "zlepšovat" stále. Takže i první víkend jsme po menším nákupu v Lidlu oblíkla svůj "běžecký", starý CK set, boty a vyběhla na Letenskou pláň.
Věděla jsem, že přes den máme program, ráno se mi bez tak lépe běhá, nejsou nikde žádní "zbyteční" lidé. Běžela jsem jako ostatně vždy nalačno, ale cítila jsem, že mám hlad, že nemám takovou sílu, takže s výkonem jsem nebyla spokojená. Asi 8km není zas tak špatné, ale chtěla jsem víc, protože cítím, že na to mám, cítím, že tempo je lepší, vytrvalost se zlepšuje a intervaly prodlužují.
Ale kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu s radostí běhat, navíc si tak trochu i podle toho "plánovat" svůj čas, nevěřila bych mu a tak trochu bych i ohrnovala nos.
Njn, to jsem celá já. Ke všemu si tak nějak musím dojít, dopracovat se, odhodlat se sama. Ano, někdy to trvá, ale je to vývoj, pozvolný a asi to "tak má být". ☺♥
V sobotu jsem jeli ještě něco pracovně zařídit a udělat pro AA na Smíchov, tak jsme při té příležitosti zašli do kina. Film mě nezaujal, ale iniciovala jsem to sama, protože tentokrát byl výběr a preference - oprávněné na straně M., takže jsem si zase rozšířila trochu obzor, ale film Zhoubné zlo není nic pro mne.
Potom jsem šli do OC Nový Smíchov, konkrétně do prodejny eobuv, kde jsme si vyzkoušeli objednané boty, změřili a naskenovali chodila na takovém speciálním přístroji, který mi trochu připomíná běžící pás.
Já jsem zkoušela lodičky mé oblíbené rakouské značky Högl a zjistila jsem, že potřebu o půl čísla menší velikost. Černé bych brala hned, ale byly mi velké, takže někdy příště. Nyní lodičky opravdu nejsou prioritou na mém seznamu nákupů, rozhodně je nepotřebuji a bojím se, že bych ani příliš nenosila, jelikož na podpatcích neumím vůbec chodit.
M. si konečně vybral boty, a pak že ženské rády, často a dlouze nakupují.😅 Nee, já dlouhé nákupy zvláště pak v OC a se zkoušením nevyhledávám a nemám příliš ráda. Máme to s M. trochu naopak, protože v každém je mužské i ženské "já".
Jelikož jsme toho z pátku příliš nenaspali, byli jsme po právu po celoodpoledním zařizování, kině a nakupování unaveni + já byla ráno běhat. Tak jsme se cestou domů stavěli v Delmartu, nakoupili suroviny na obložený talíř - opět, já vím, ale tentokrát jsem ho připravovala já, přidala jsem si vaječnou omeletu se salátem.
Za mne velmi dobré, docela i lehké, tedy pokud sníce mísu plnou salátu, jako já, rychlé jídlo.
Další pokusy o běh, vyběhat úzkosti a strachy, které mne poslední dobou nějak více trápí.
#running #run #runchallange #runningirl #10km
A dokonce jsem se již dostala i přes 10,5 Km, měla bych si to třeba takto zaznamenávat...., kroky mi měří krokoměr na telefonu, který mám s sebou, hlavně kvůli hudbě a vždy ho před vyběhnutím vynuluji.
Ale možná že se podívám po nějaké jiné, speciálnější app. přímo na běh. + doladit playlist na YTB.
Konečně jsem se dočkala 007, ne dělám si legraci, takový nadšenec agenta jejího veličenstva nejsem, jen že se jeho premiéra díky covidu tolikrát odsunula.
Film má tři hodiny, což mi jednak nepřišlo, film se mi natolik líbil, že jsem z kina odcházela dalo by se říci i "nadšená". Byli jsme s kamarádem Péťou, který nás vytáhl a zašli jsme do Slovanského domu, který je pro nás nejblíž, ale CineStar u Anděla je prostě mnohem, mnohem lepší a kvalitnější kinosál.
Ale za sebe 007 BONDA VŘELE DOPORUČUJI. Nebudu prozrazovat ani sdělovat své dojmy.
#kytkyodpepy #gift #birthday #workday
Kytička pro milou kolegyni k jejím narozeninám.
Taky jsem se přestala tolik narcisticky fotit, nějak není čas, světlo a hlavně energie a chuť.
Že bych se sama sebe nabažila..., nevěřím tomu....haha 🙃😅.
Netřeba asi rozpitvávat, ale i já jsem byla využít své občanské možnosti a byla volit v pátek do PSP ČR. Volila jsem na Smíchově, kde mám stále trvalé bydliště.
Jak volby dopadly víme, jestli ke spokojenosti, či nikoli, nechám asi na každém z nás.
Víkendový ranní běh, kdy bylo ráno opravdu chladno 3,6C, tak jsem se navlíkla a po vzoru si dala čtyři tenčí vrstvy a byl to skvělý nápad.
I v této fialkové prošívané vestě se mi běželo snadno, je lehká a mám ji z akce #zazitmestojinak2018, kdy jsem ji vyměnila za jiný svůj donesený kousek oblečení. Je praktická díky kapsám a proto si ji nechávám, ne že by se mi tolik líbila.
Víkendový oběd po procházce, opět na Smíchově, v Radegastovně Perón. Salát Caesar a domácí vskutku výtečné hranolky s velkou spoustou tatarky!
Izinka, fotka není povedená, ani ostrá, ale lépe se mi ji nepodařilo zachytit. Izoušek, moje kočičí láska 😻
Mé nové nehty, laděné do tmavých tonů, nakonec jsem si vybrala takovou šedo/mornou se světlým prsteníčkem, kterým jsem chtěla celou manikúru doplnit.
Podzimní východ slunce na Letné a pomocnice Bastet.
#running #rainning #challange #me #stromovka
Kolegyně měla svátek a donesla tyto skvostné chlebíčky z Bistra Sisters.
To běhání mě vážně chytlo. Můj zatím asi největší výkon, ve středu po práci, zabehnout si dStromovky. 12,5 Km...💪💪
No a začíná další přehlídla mých fotek...
#narcis #me #selfie #anxienty #czechblogger #autumn #october
Na krku a v uších mám set z růženínu, který jsem dostala od Jitřenky. Na kameny, nebo minerály příliš nejsem, ale Růženín a Křišťál jsou asi mými nejoblíbenějšími.
Vážný ranní pohled, aneb pondělí ráno, ano ten týden stál opravdu za to. Byl velmi, ale velmi náročný a dlouhý, po všech stránkách.
Ale také v ty dny jsem se pokusila a změřila se nastavit svůj čas lépe, efektivněji a více se věnovat sama sobě. Protože to nekonečné přepínání a přetahování sil na úkol spánku, nebylo únosné. Vstávat před 7h a chodit spát mezi 1-2h ranní, není zvládnutelné, také jsem na to přišla.
Kolegyně měla svátek a donesla tyto skvostné chlebíčky z Bistra Sisters.
Velmi inovativní a dalo by se i říci zdravější pojetí chlebíčků, jednohubek, salátů a dalších pochutin.
Četla jsem o tomto konceptu, chodívám okolo jejich bistra, ale ochutnala jsem prvně. Zajímavé, pomazánka z červené řepy se skvěle snoubí s kozím sýrem a hořkou řeřichou. Za mne velmi delikátní a vyladěné.
Gerbera u nás v kanceláři, pro kolegyni, která měla min. týden narozky a mých 12,5 + km.
Další ranní fotka, tentokrát s vlasy "alá vstala".
M. po velmi náročném pracovním týdnu navrhl jen tak, že zajdeme na večeři a to by nebyl ERouš, aby se toho nechytl, No kdo by mu také odolal že.
Při takovém lehkém slovním Brainstormingu, kam bychom mohli jít padlo Coloseum a já navrhla Grosseto Anděl.
Já jsem neodolala a dala si nakonec po krátkém váhání nad salátem s tuňákem, telecí Saltinboccu, o které jsem už celkem dlouho mluvila, že bych si jí dala, jak mě M. trefně upozornil a celé to zaplatil.
Jídlo bylo neskutečně dobré, plátek masa měkký, jemný, šalvěje tam bylo málo, což je pro mne dobře, jen musím přiznat, že i na mne bylo jídlo trochu více slané, ale nemůžu si naprosto na nic stěžovat.
M. si dal pizzu s tuňákem, kterou jsem nestihla ani vyfotit, nebo lépe řečeno jsem si řekla, že si "zbytečným" focením nebudu kazit večer.
K telecí Saltimbocce byly brambory, které byly skvělé. Po jídle jsme si dali kávu a M. Tiramisu.
Byl to opravdu skvělý večer, který jsme si užili. Tuto restauraci mohu vřele doporučit.
Ráno v sobotu jsem se vykopala, vyběhla do Stromovky a dala krásných 13,6 km, což bylo zatím nejvíc, co jsem uběhla na jeden zátah, bez zastavení. Oběhla jsem doslova celou Stromovku. Ráno - dopoledne je Stromovka o to hezčí a klidnější. Fakt si běh užívám.
M. naplánoval, že pojedeme o víkendu do Fashion areny outlet do Štěrbohol, já jsem souhlasila, ale příliš se mi tam nechtělo. Cestování na konečnou metra A, potom ještě busem...a přiznejme si to, jen takové chození po krámech, zdlouhavé nakupování pro mne není. A po opravdu velmi dlouhé době jsem měla snad svou čtvrtou kávu Starbuck. Jiná kavárna tam prakticky není...
Ještě k těm nákupům dodávám, že když vím, že si nemohu dovolit nic nad plán pořídit, a přitom okolo je tolik lákadel. Je buď to těžké odolat a nebo je mi to líto a mrzí mi to. Takže já od jisté doby raději takto po krámech necourám a nedělám to ani na e-shopech. Nejsem masochista. 😅👍
M. si jel primárně pro Levisky, které si také odnesl, dokonce dal na mé doporučení a vzal si o číslo menší, než je zvyklý, protože mu prostě víc seděly. Mě se tam hrozně líbily jedny skiny jeany, černé, ale ani na přemlouvání slečny u kabinek a M. jsem si je nevyzkoušela. M. potom říkal, že by mi je třeba koupil jako dárek, ale to už jednak bylo pozdě, byli jsme u pokladny, ale to jsem nechtěla. Sice s těžkým srdcem jsem je tam nechala, ale vím, že si je brzy třeba pořídím.
Signal festival ve Stromovce a na Výstavišti, bylo to celkem zajímavé, spíš takové zpestření, než akce na kterou bych primárně šla. Navíc mi večer zase začaly mrtvolnět prsty což je prostě hodně nepříjemné.
#me #selfie #narcis #working #office #czechblogger
Po celém dnu v práci mne napadlo se vyfotit, no a dopadlo to takto, což není úplně zlé.
No co k tomu dodat, jsem hroznej narcis, můj IG je těmito fotkami naprosto vytapetovaný.
🙃🙈🙄😅
Jeli jsme poprvé s M. k našim do Unho. Já tam byla letos taky poprvé a mámu jsem viděla naposledy o Vánoce 2020.
Byla kachna se zelím, domácím bramborovým knedlíkem, posvícenské koláčky a spousty dalšího jídla, které máma M. nabalila s sebou domů. Tam jsme jeli busem a na zpět vlakem. Prima změna.
No a já jsem uvařila květákový krém s máslem a smetanou, dochucenou muškátovým oříškem. No nechci se chválit, ale řekla bych, že se mi povedla. I mě chutnala.
Je třeba doplnit vitamíny a nejen po běhání, které jsem skutečně zařadila 3x do týdne.
Běhám ve Stromovce a na Letenské pláni, kdy jsem si tak trochu již proběhla všechny cestičky, kudy by se dalo běžet, hlavně, aby to nebylo takové monotónní běhání stále dokola nebo podobných tras. Běhá se mi lehčeji, výdrž bych řekla, že se prodlužuje/zvyšuje a radost se stále dostavuje. Běhám prostě pro sebe, na pohodu. 👍💪
Podzimně laděno, listí a můj milovaný Gustav Klimt.
V podstatě má jediná letošní podzimní výzdoba. Nasbírané listy v parku na Letenské pláni a podložka s motivem obrazu GK Kiss.
Zubařské křeslo a ordinace mé úžasné paní zubařky, ke které chodím víc jak 16 let, kam jsem skutečně usedala téměř ob den. Bylo to náročné a i bolavé.
Láska moje největší Izinka, královna všech kočiček. ♥♥♥
Ale jakmile jsem dobrala ATB, první co bylo, že jsem obula boty a vyběhla na Letenskou pláň. Zima nezima, větrno / nevětrno. Potřebovala jsem se proběhnout a celkově pohyb, rychlá chůze mi dělá dobře, ale to už vím, od loňského jara, kdy jsem začala prakticky všude po Praze, kde jen to jde chodit místo MHD pěšky.
Víkendové vaření.
Zapečený květák se smetanou, vejci, strouhaným sýrem, trochou cibule, žampiony zbylé a dva koňské špekáčky jsem tam dala.
Celkem dlouho trvalo, než se zapékací směs zapekla, tedy alespoň mi to tak přišlo a květák byl na můj vkus příliš měkký, příště budu obezřetnější a nebudu zapékat tak dlouho, směs dojde i po vypnutí, zbytkovým teplem.
Směs salátu z baby špenátu, červené cibule, cizrny, vaječné omelety, ledového salátu a trochou slunečnicových semínek.
Jooo, takto my si na Letné žijeme, Kenny koupil suroviny, já dodala druhou část a v sobotu ráno začala vařit a za chvíli jsem byla hotová, vč. smetanové omáčky s hlívou ústřičnou a vepřovými plátky z pečeně.
Zapečený květák nevypadá nijak vábně, vím, ale je to opravdu velmi rychlé, chutné a snadné jídlo. Doporučuji, ale jistě máš své zapékací techniky a směsi. ☺
Nejprve řádila doslova jak černá ruka, srolované koberečky, poté prohlížení se v zrcadle - ta kočka je celá já 🙃😻👍 .
A potom objevila koš na prádlo, ve kterém se takto uvelebila. Ona je zlatíčko.
Na IG mne zaujal tento citát od našeho prvního prezidenta.
Konec měsíce byl náročný, náročnější než obvykle a předešlé dny. Únava, stres v práci, z toho pramenící vnitřní frustrace. Přibylo hodně zařizování vč. AA.
První kytka, jak jinak než od M., k svátku...., kterou jsem si sama vybrala, ale byla překrásná a prostě od Něj, což je nejvíc.
Naštěstí, jak jsem psala, M. mi byl a stále je větší a větší oporou a to platí i o mých AA kamarádech.
Ale snažila jsem se, snažila jsem i běhat, ale únava mne doháněla čím dál tím více.
Proto jsem se snažila zařadit více ovoce, pohybu a vitamínů celkově.
Běhání, dalo by se nyní i říct pravidelné (tak 3x týdně) mi vydrželo i v říjnu. Běhám na pohodu, běhám ráda a baví mě to.
Zimně laděná květena u nás v baráku, aneb mou mámou milované Bramboříky.
Kdykoli jdu po schodech, hned si na mami vzpomenu.
Bastetka u mne v pokoji, čím dál častěji, čím dál pravidelněji a spokojená. Chováním mi prostě připomíná Izouška. 😻🖤
Poslední den v měsíci jsme měli "nový" čas, kdy jsme si mohli vlastně tak trochu o hodinu déle přispat a bylo déle vidět.
A jak probíhal Tvůj říjnový měsíc?
Moc děkuji za pozornost a přízeň mému blogu, nejen zde, ale i na INSTAGRAMU a FB.
Tvé podpory si velmi vážím a každá zpětná vazba je pro mne velkým přínosem.
Přeji Ti krásný a pohodový dnešní den.
papa E. A
