A TAKOVÝ BYL MĚSÍC DUBEN 2019

AHOJ,AHOJ,

Moc Vás vítám u dnešního článku, kterým Vás opět provedu měsícem DUBNEM 2019. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Nedávno jsme měli Vánoce, Silvestra, moje první #nonalcohol a teď nás čekají Velikonoce.....👍. Přijde mi, že ten čas plyne pod rukami a já nějak nic nestíhám, ale u mě je to i díky tolika změnami, které se dějí. 

Začnu opět knižním okénkem:

Oscar Wilde – Obraz Doriana Graye

Jedním slovem skvělá kniha, která mě bavila, zajímala a 

dobře se mi četla, proště Oscar Wilde.

Jediná rozsáhlejší próza proslulého anglického autora je 

fantastickým příběhem, v němž se hříšný život mladého 

světáka promítá do jeho portrétu.

Fantastický příběh, v němž se hříšný život mladého aristokratického světáka promítá do jeho portrétu, který stárne a rok od roku jeví stále výraznější stopy hrdinova odpudivého života, zatímco on sám zůstává stále mladý a krásný. Autor tak předvádí rozpor mezi morálkou a estetickým prožitkem: zatímco Dorian Gray zůstává stále dvacetiletý, jeho dokonalá podoba na plátně stárne a stává se stále ohyzdnější podle toho, jak postupuje jeho mravní úpadek a kolik mladých lidí přivedl do zkázy.

Pod sněhem – Petra Soukupová

Tuto knihu jsem si opět půjčila na základě dobrých recenzí, 

doporučení atd, ale byla HROZNĚ MOC FAJN, skvěle se mi 

četla, byla ze života, byla taková „ženská“, čtivá a těch 350 

stran jsem přečetla, ani nevím jak – za sebe ROZHODNĚ 

DOPORUČUJI.

Petra Soukupová patří k nejúspěšnějším současným českým spisovatelkám. Dosud vydala pět knih pro dospělé a dvě knihy pro děti; píše také povídky. Jako scenáristka se podílela na sitcomu Comeback(2008—2010) a seriálu Kosmo (2016). Je autorkou předlohy a scénáře filmu Na krátko, který bude mít premiéru na jaře 2018. Za své knihy získala četná ocenění a nominace, celkem je v České republice prodáno zhruba 80 000 výtisků knih Petry Soukupové a její knihy vyšly v překladech v sedmi zemích a do dalších jazyků se překládají. Petra Soukupová žije a pracuje v Praze.

Malá tajemství o rodinných, partnerských i sourozeneckých vztazích, odhalená během cesty tří sester na rodinnou oslavu.

Tři sestry se vydávají autem k rodičům na oslavu otcových narozenin. Atmosféra v autě houstne již od samotného počátku: různé charaktery sester, zlobení jejich dětí, vzpomínky na dětství, soukromé problémy, frustrace a nenaplněné sny, nezbytné odpočinkové přestávky.... A tak se cesta prodlužuje. Čtenář má díky tomu možnost se více dozvědět o rodinných vztazích a osobních životech jednotlivých sester. Navíc v domě rodičů na všechny čeká další překvapení.

To prší moře – Radka Třeštíková

Této autorce jsem dala ještě jednu šanci, a ani tato druhá

 kniha, kterou jsem přečetla mě 

nepřesvědčila – PROSTĚ MĚ NEZAUJALA A NELÍBILA SE 

MI. Ne neodpustím si to, přijde mi, že "klanu Třeštíků" už je 

nějak příliš moc a všude plno. 

Šaty z duhy – Pospíšilová J.

Tato kniha byla napsána životem, to mě bavilo, dobře se mi četla, ale něco mi tam prostě chybělo. Příběh to byl silný a čtivý, ale nějak zvláště se mi pod kůži nevryla, ale rozhodně mě nalákala na další knihy této autorky. 

Románová novinka české autorky je příběhem ženy středních let, jež se musí v krátké době vypořádat se složitým životním zvratem.

J. K. Rowlingová – Prázdné místo

Za mě ano i ne – kniha mě  sice oslovila, dobře se mi četla i 

přes to, že má téměř 550 stran, byla na téma, které mě 

osobně zajímá a mohu ji za sebe  DOPORUČIT tak napůl.

Náhlá smrt oblíbeného radního a následná volební kampaň uvolní skryté temné proudy ve zdánlivě idylickém anglickém maloměstě. První román populární britské autorky, určený dospělým čtenářům.

Dívka na kusy 

Kathleen Glasgow

Tato knížka byla zajímavá, velice silná, rozhodně plná surového života, obdivuji styl vyprávění a příběhu jako takového, ale musím říct, že můj "strach a syndrom" z bílých plášťů udělal své a kniha se mi nečetla dobře, asi mám příliš bujnou představivost, což o sobě ostatně vím. Jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst, ale možná v jiném osobním rozpoložení bych na ni reagovala jinak. Za mě spíš ne. 

Hluboce dojemný portrét dospívající dívky na pokraji ztráty sebe sama a její cestě zpět do života. První próza Kathleen Glasgow je dojemně reálný a upřímný. Je to příběh, od kterého se nebudete moci odtrhnout.

Kamkoli půjdeš - Wayová Camilla

Ano tato kniha byla moc fajn, dobře se mi četla, byla příjemně a dala by se i říct poutavě napsaná a jsem ráda, že jsem měla možnost o ni zavadit. Za mě ano. 

Krásná, lehkovážná a trochu divoká – Edie byla přesně ten typ dívky, která okamžitě způsobí rozruch, když vstoupí do vašeho života. A měla sny… Netrvalo to však dlouho, než se naučila, že věci se nevyvíjejí vždy tak, jak by si člověk přál. 

Teď je Edie třicet tři, pracuje jako servírka, je těhotná, sama a její bezútěšné zoufalství jí začíná pomalu přerůstat přes hlavu.

Jenže někdo Edie sledoval a čekal na příležitost znovu prokázat, jak skvělým, nenahraditelným přítelem dokáže být. Není to náhoda, že se Heather objeví na prahu dveří své kamarádky z dětství právě tehdy, když ji Edie potřebuje nejvíc. Tolik se toho mezi nimi odehrálo – tolik závisti, touhy a zrady, tolik společných tajemství. A Edie záhy poznává, že stíny minulosti možná vyblednou, ale nikdy úplně nezmizí…

První úterý v dubnu, čili 2. dubna je v kalendáři jméno Erika, jelikož mám před tím přesně týden narozeniny zvykla jsem si to "slavit" nebo spíš lépe řečeno držet na jméno mužského rodu, které je v kalendáři 26. října, ale nevadí. 

Kolegové donesli pizzu k obědu...no kdo by odmítl, že. 🍕

Konečně jsem se dostala k Vánočnímu dárku od kolegy z AA. 

Hned při pondělku, kdy mi začal doslova pracovní maraton, jelikož jsem už byla třetí týden v nové práci a současně jsem chodila předávat agendu do kláštera....takže můj pracovní den byl cca od 7h do 20-21h....jsem si dopřála báječnou, olejovou hodinovou thajsou masáž .

A taky po dlouhé době jsem se viděla s NÍM ... s mým milým Dušanem. ❤

Inspirativní výzdoba.....aneb Velikonoce se blíží. 

V klášteře to kvete, vlastně kvetlo a jaro začalo ukazovat své krásy. Toto jsou asi jedny z posledních fotek z kláštera, kam jsem ještě začátkem dubna chodila zaučovat novou kolegyni....ale to už jsem zmiňovala. (První dva týdny v dubnu jsem vlastně měla 1,5 pracovní úvazek, denně do nové práce a ještě na 4h do kláštera zaučovat novou kolegyni, bylo to neskutečně časově a celkově náročné, skloubit to, takže o víkendu jsem udělala nejnutnější povinnosti a snažila jsem se odpočívat). 

Po měsíci jsem zašla na manikúru, ano chodím k Vietnamce, ale jsem s ní velice spokojená, navíc mohu chodit o víkendu, což mi časově velice vyhovuje, ale tentokrát to byla naprostá katastrofa. Jednak se mi celkový výsledek vůbec nelíbil, nebyla jsem spokojená, ale hlavně mě při broušení zranila, tekla mi krev, udělala mi záděrku a neošetřila mi to.....silně zvažuji následné kroky....

Zelená, vítám jaro, v pracovním procesu.

Druhé dubnové pondělí jsem byla naposledy v klášteře zaučovat kolegyni a předávat agendu a čekala tam na mě krásná a rozkvetlá zahrada, narozeninové přání a mnoho dalšího. ❤👐

Týden to byl dlouhý, náročný, ale mohla jsem si ho zpříjemnit thajskou masáží....aneb konečně jsem si užila vánoční dárek od mého kamaráda.....druhou hodinovou thajsou masáž. 

Všichni odjeli a já zůstala sama, obrazně řečeno myslím a tak jsem se pustila do vaření a udělala jsem si klasické bramborové placky. 

Jaro v japonské zahradě, aneb autentické fotky z Japonska od mé kamarádky Chieko. 

Občerstvení pro kolegy v práci a na poradu. 

Penta Development a jejich Masaryčka projekt. 

Narozeninové dárečky od sester z kláštera. 

Největší radost mi udělala pochopitelně kniha Karmelitánského nakladatelství. 

Šla jsem vyprovodit kolegu na dovolenou, kterou si bral a cestou jsme se zastavili na mé oblíbené #icecream. 

Nevím, co mě to napadlo, ale ve čtvrtek, když jsem po celém dlouhém a náročném pracovním dni dorazila domů, tak jsem si vyzkoušela plavky, které jsem si kupovala na dovolenou v roce 2017 a stále mi jsou a sedí mi dobře....co říkáte?

Třetí týden v dubnu byly VELIKONOCE. 

Udělala jsem menší výzdobu doma, byla jsem na skok ještě v krásně rozkvetlém klášteře. 

Kolegy jsem nemohla o velikonoční výzdobu ošidit a musím říct, že mě překvapilo, že si toho všimli. 

Jídlo od maminky, tradiční nádivka podle receptu od naší milované "Slávky", což byla moje babička, potom poctivá bramboračka s houbami, zeleninový salátek na odlehčení a pečené kuřátko s bramborem. 

Maminčina zahrádka o kterou se s láskou stará a která ji na oplátku dělá radost. 

Místo mazance jsem dostala velikonoční věnec. 

Poslední středu v měsíci jsem byla pozvaná na takovou speciální Mši sv. ke sv. Voršile ... obzvláště ráda jsem pozvání přijala...modlitby jsem věnovala jemu, mému Dušanovi, který se nyní zotavuje po nemoci. 

Kolega se vrátil ze Slovenska a přivezl plno dobrot. 

A další dobroty jsme si s kolegy užívali...chlebíčky, dortíky a bramboráky z velikonočních trhů. 

Po hrozně dlouhé době jsem byla na svém terapeutickém sezení v Motole, kam jsem prvně jela metrem, byla jsem překvapená, že to zase taková rychlost není. 

Jarní šeříky a pracovní outfit. 

Jedna v #green svetříku. 

S kolegy na číně - po dlouhé době a bylo to moc fajn. 

Konec dubna byl rychlý ostatně jako celý duben, který utekl ani nevím jak. 

Byla jsem na meetingu AA, na návštěvě, přišel opravář na sporák a sdělil, že je potřeba pořídit nový. 

A jak jsem tušila, tak mít v "baráku" cukrárnu Světozor je pro mě osobně velké zlo, ale chlebíčky, dortíky a hlavně zmrzlinové poháry mají naprosto skvělé, ale docela i drahé. 

Můj měsíc duben byl náročný, hodně pracovní, ale uvědomila jsem si, že je velice důležité najít si čas sama pro sebe, odpočívat a relaxovat a hlavně si to užívat. 

No a jaký jste měli Vy měsíc Duben 2019?

Přeji Vám krásný a pohodový den. 

papa Vaše E. A.