Červenec - July 2022

 AHOJ,AHOJ,

přeji krásné úterý z Třebíče, a moc tě vítám u mého měsíce ČERVENCE, který doslova začal tropickými teplotami, což v Praze, v práci a v MHD není nijak zvlášť příjemné, tedy alespoň pro mě. M. např. miluje tyto teploty, jemu doslova vyhovují ty parna, kdy já kolabuji, hlavně tedy kvůli tlaku, kdy je mi kolikrát až na omdlení. 

Sako, sukně, anebo vyšňořena - připravena na pracovní schůzky. 

Vlasy alá vstala a suchý šampon je mým velkých kamarádem a nezbytností, jelikož odrosty melírů dělají neplechu na mé hlavě. 

#me #selfie #working #samsung 

#longhair #blonde #czechblogger 

Některé dny, celkem vlastně dost pravidelně jsem ráno plná elánu, zajímám se o blog, své maily, IG apod, ale potom mě doslova pohltí práce, že nejsem schopna vnímat cokoli jiného. 

Poté se cestou domů z práce tak nějak snažím probírat, znovu se začít zajímat o své holčičí věci, nebo si pustím YTB Music a tupě v tramvaji jen zírám. 

#blackandwhite #july #summer 

#working #ifeelgood #ifeelbad 

#photooftheday #praguelife #ceskabloggerka 

Některé dny utekly tak rychle, že jsem je ani "nezaznamenala", jak moc nabitý program jsem měla. 

Neplánovaně a spontánně jsme se s M. vypravili do kina na Doctora Stange, což je komiks ... , víc jsem o tom nevěděla a ani si nezjišťovala. 

Cestou do Slovanského domu jsme se v Albertu vybavili malým občerstvením, které jsem dopíjela druhý den a M. oříšky ve sladké variantě moc chválil. 

Speciální bloky s francouzským papírem, který se nejlépe hodí pro plnící pera. Mi bylo objasněno. Jak jinak, než stylově, blac&white, černý na prohřešky a bílý na poznámky. 

Teplo, vedro, dusnu, deště a bouřky, to jsou prostě letní měsíce. 

Ani běhat se mi příliš nedařilo, protože v tom vedru, kdy se ráno probudíte a stále je 25C a více stupňů je nereálné, alespoň s mým citlivým tlakem a tepem jít běhat. 

Zase jsem střídala letní šaty, kraťasy, tílka i několikrát za den. 

Nové nehty, opět z Beauty salonu Kelly v Kobylisích. Opět spokojenost. 

Nyní jsem volala variantu mě blízkou a nejtypičtější. Tím je červená, rudá či vínová. 

Nešlo mi příliš běhat, jak jsem zmiňovala. tak jsem se nažila alespoň chodit a i se mi podařilo M. vytáhnout. ☺

#goodmorning #working #summer 

#tired #longday #niceday #thanks

Po meetingu, kterému předcházel business meeting AA jsme zašli společně s kamarádem do Asijskýho bistra na rohu Smíchovského nádraží. 

Co jiného, jsem si mohla dát, prostě PhoBo, jak jinak. M. si dal vepřové kari - extra pálivé, no a myslíte si, že ho to pálilo, neee, vůbec, ještě si bral ode mne chilli papričky. 

No a kamarád si dal vepřové s rýžovými nudlemi salátem, plněné v zelném - vinném listu, což je také moc dobré a oblíbené jídlo. 

Konečně jsem se dokopala a využila na to jednoho - posledního Sick day, abych zajela do Vršovic na kontrolu s implantáty. 

Vše dopadlo dobře, hojí se to, uvidíme za dva měsíce, do té doby musím ještě šetřit, v tomto ohledu bych MĚLA SILNĚ ZABRAT, mám značné rezervy. Pan doktor mě uvítal se slovy "no čekal jsem vás dřív", ale je dobře, že jste tady, my stejně budeme mít dlouhou dovolenou. 

U mé tašky = kabelky Obag, kterou mám již čtvrté léto se mi definitivně utrhla a uštípla ucha. Nemilé, zvláště pak, když se mi to stalo cestou ke kadeřnici, čili cesta z Kobylis do Košíř a zpět, k tomu jsem měla samo sebou nějakou tašku s nákupem, ale zvládla jsem to. Nyní bude "oříšek", co s nimi. Nové, jestli se tedy vůbec podaří je sehnat, jelikož kamenný obchod Na Příkopech, kde jsem ji pořizovala zrušili, navíc by vyšly min. na tisícovku a na Zootu, kde jsem našla kabelku prodávat mi odpověděli na můj dotaz velmi prazvláštně. Tuto kabelku jsem si pořídila asi v nějaké mánii, či co, každopádně to nebylo nejlepší rozhodnutí. Více bych jej neopakovala. Za ty peníze, s přihlédnutím na kvalitu, ochotu personálu a praktičnost, bych si raději pořídila např. můj milovaný Lonchamp či CK. 

Trochu jsem si hrála s úpravou fotek, jinak by mé odrosty (viz fotky nahoře), byly velmi, ale velmi znatelné. 

Naštěstí na létu mám ráda to, že vlasy po umytí rychle schnou, tudíž si je nemusím vysoušet fénem. Ale zase se mi prakticky nejvíce potí, právě vlasy. 

#blackandwhite #me #photo #samsung 

Cestu do práce, liduprázdná tramvaj, to je prima, ostatně ráno se mnou nejezdí žádná davy - nikdy. Spíš lidé jezdí směr centrum, než z centra pryč. 

Ale já jsem si docela zvykla, na Kobylisy to nemám opravdu daleko. Jezdím tramvají 6 zastávek, nebo dvě metrem bych mohla, čehož příliš nevyužívám. Je to tedy taková periferie Prahy, což ostatní kolegové neradi slyší, jelikož většina z nich, jezdí z nedalekého okolí, pokud nejsou z Moravy či nedojíždějí ze Středních Čech. 

Ládví - Kobylisy, je tam vlastně vše, co potřebuji. DMko, Rossmann, lékárna, dva Alberty, KFC, řeznictví, obuv, Penny market, no a do vícero krámků jsem zatím nezavítala. Ba ne, místní večerky jsou mými oblíbenými a potom také květiny. 

Zpět ale k tématu, byla jsem KONEČNĚ, konečně a tím myslím po dlouhých 4řech měsících u své milé kadeřnice Gábi, která mi udělala krásné, nové zesvětlení. Dokonce ani nechtěla stříhat, nebo spíš bychom to nestíhaly, jelikož hned po mě přišla další zákaznice. 

S výsledkem jsem vždy spokojená, snad nikdy se mi nestalo, že by tomu bylo jinak a to k ní chodím již od roku 2016, co 2-3 měsíce. Jen snad jednou mi to více ostříhala, než jsem si asi představovala, prostě dejte kadeřnice nůžky do ruky 🙈. To je jako otázka, znáte snad kadeřnici, která by nerada stříhala? ♥

No a Gábi se nám vdala, na prsteníčku levé ruky se jí nádherně leskl - blýskal prstýnek. O svatbě jsem věděla, že ji mají v plánu, jen jsem nevěděla, kdy. Já byla na pohřbu a ona ten týden měla svatbu.

Ach ty moje frustrace a úzkostné stavy. Ale naštěstí existují nástroje, jak jim trochu ulehčit. Např. pohyb, ten funguje dokonale. Toto je příklad mého špacírování, řekla bych i ve slušném tempu. 

Páteční meetingy mi pomalu končí, přebírám štafetu a budu zajišťovat úterý, na což se těším. 

Důkaz místo tlachání a skuhrání, že se cítím mizerně, na to je prostor vždy. 

To máte tak, když jsou dny, kdy nejsem schopna nachodit ani 6tis kroků, většinou jsou to víkendy, kdy jsem zalezlá doma a odpočívám, nebo se věnuji sobě, domácnosti, blogu apod. No a potom špacíruji, že nevím, kdy skončit. 

Z Letné jsem to vzala okolo MPO, uličkami na Staromák, Havelák, most Legií až na Smíchovské nádraží, no a zpět na Letnou, přes Malou Stranu, ještě jsem se courala po Letenské pláni a bylo to. K tomu se nasčítaly kroky přes den, z práce, do práce.... Krásných 22 km jsem ušla a usnula, jako nemluvně. 

Samozřejmě odměna v podání mého milovaného PhoBo nesměla chybět. Jak jinak a kde jinde taky, než v Pho Tu Quynh na Smíchově. A také jsem zjistila, když kamarád chtěl vidět oblíbené asijské bistro u nás na Letné, že je skutečně min. měsíc zavřené, škoda. Netuším, co se stalo, rolety zatažené, nikde žádný nápis, oznámení. 

Tady už jedna ranní, v šatech, kdy již ráno mi bylo vedro. 

Melíry dělají své, cítím se v nich hned o trochu mladší a svěžejší, dělám si legraci. Hlavně se mi tak rychle vlasy nemastí, to je asi zásadní. 

To jak vypadám, dělá hlavně nejvíc, jak se vnitřně cítím, jestli jsem v dobré duševní kondici, což nikdy vlastně nejsem, ale snažím se o to, nalézt harmonii, vnitřní rovnováhu, klid a pokoru. 

Zrovna tady tento týden jsem špatně spala, nějak jsem se budila, opět jsem začala spát na etapy, občas měla divné, nesrozumitelné sny, ale celkem to přičítám tomu nesnesitelnému vedru, kdy usínáte a máte 27C, je vážně NEvhodné pro kvalitní spánek. 

Tyto fotky jsou zrovna z nána, kdy jsem se probudila okolo třetí hodiny, vyspalá, spíš hladová, a než jsem se rozkoukala, bylo půl šesté, tak jsem se oblékla a vyrazila do práce. 

Každá hodina v práci se do docházky počítá, zvláště pak, když má člověk flexibilní pracovní dobu a může prakticky odejít dřív, kdy potřebuje a to setsakramentsky svádí. 

Taky jsem neměla pořádně ani naplánovanou dovolenou, ideálně samozřejmě s M., jako loni třeba, kdy jsme v Třebíči byli asi 3 týdny, což bylo naprosto super. 

V plánu máme Telč, Olomouc, ideálně ještě Kroměříž či Kutnou Horu. No a také rodinné návštěvy, které jsme nějak z jara odložili na neurčito. 

Právě mi M. připomněl, že touto dobou jsme byli na výletě v Brtnici, což je krásné, maličkaté, ale o to malebnější městečko, mezi Jihlavou a Třebíčí. 

Lavička, takové příjemné zákoutí, které na mne vykouklo, když jsem šla po schodech nahoru k nám do bytu a bylo otevřeno okno, což právě běžně nebývá. Nikdy před tím jsem si ji nevšimla. 

Prázdné ulice, slunce, až příliš teplo, ale dalo se schovat do stínu, nebo jít tam, kde to příjemně profukovalo a další prima špacír byl za mnou. Tentokrát jsem to vytáhla na 22 km. 👍

Takový můj "malý výlet" na Zličín za neteří. Setkání bych hodnotila pozitivně. Dlouho jsem v OC Metropole nebyla, proto jsem si musela taky udělat jednu "záchodovku", ale jak jsou teploty uvnitř nastavené, pro příjemné nakupování, tak po hodinovém sezení ve food courtu, jsem musela jít doslova rozehřát se ven. Místo na metro jsem šla dvě zastávky pěšky podél autobusu, se kterým jsem jela až do Vozovny Střešovice, kde jsem hned doběhla tram, přímo na Letnou. 👍

Místo na metro jsem šla dvě zastávky pěšky podél autobusu, se kterým jsem jela až do Vozovny Střešovice, kde jsem hned doběhla tram, přímo na Letnou. 👍

Procházka a malé posezení v centru. Toto je přímo na Betlémském nám. Nealko točený ovocný Birell je super letním osvěžením. 

Salát Caesar, hranolky a smažák nesměl chybět. 

A když jsme u to ho jídla, tak Kenny vařil, nevypadá to příliš vzhledně, ale bylo to celkem dobré. Mleté maso, do kterého přidal párek, trochu nečekané, ale výtečné, čerstvé špagety to krásně povznesly. 

Další den, další zážitky, další akce, pořád někde trajdám, to je hrozné, nemám nikde stání 🙈. 

Ranní, velmi ranní fotka v mikině Calvin Klein M., kterou jsem mu před třemi roky pořídila. No k Vánocům 2018, nenosí ji, prý = protože skutečně jsou mu krátké rukávy. 

Fotka není ani tak velmi brzy ráno, ale já jsem spíš po 3,5h spánku. Prostě celá já, síla makeupu, a to ho na sobě nemám příliš, méně, než jak se líčím běžně do práce. Dokonce jsem na to, jak vypadám, na svůj méně nalíčený vzhled dostala kompliment. 

Jen zmíním, že to bylo po 14ti hodinách od probuzení, kdy jsem celý den byla na nohou a venku panovalo neskutečné dusno. Vůbec jsem si "přitažlivě" nepřipadala. Ale moc mě to potěšilo, jelikož to bylo opravu upřímně míněné, od kamaráda, na kterém mi záleží. 

Jak bylo to prodloužené volno, já najednou měla bohatší a naplněnější program, který prakticky přišel na poslední chvíli, tak jsem se těšila, chtěla doma vše stihnout, že jsem šla spát pro mne v "běžnou" hodinu, tj. po 1h ráno, jenže jsem ten následující den vstávala, abych v osm hodin ze Smíchovského nád. stíhala spojení, což bylo v 5,15h. 

Ale zvládla jsem to, jak jinak také, jen s jednou malou krizí, která se dostavila v průběhu dne. Dne, který byl dlouhý, ale tak příjemně naplněný, že jsem se až na chvíli "zastavila" a uvědomila si, jak mnohem, mnohem více vnímám a užívám si takové ty běžné věci, drobnosti a radosti. 

#me #morning #summer #july 

#trip #mimoprahu #blackandwhite #czechblogger 

Důkaz, když si všimnete, kolik ukazují hodiny, tak to jsem vystoupila na Smíchovském nádraží a šla na další spoj. Dokonce jsme stihli i ten dřívější, se kterým jsme nepočítali, ale jeli jsme jen kousek a naštěstí, nebo je paráda, že PID je tak skvěle nastavená. Platí v ni MHD kupon - Lítačka 👍. 

To jsem prostě celá já. Hned po příjezdu jsem neodolala a v místním Snack&Coffe si "poručila" kávu, dokonce jsem se vracela, čili jsem prvně odolávala pokušení, až jsem si jej dala. Káva to byla dobrá, ale za doublesespresso zaplatit 90,- Kč mimo Prahu je celkem dost. 

Cena mě překvapila, ale dospěla jsem k závěru, že slečna se prostě přehlédla a namarkovala mi dvě espressa, nikoli dvojité espresso. No nevadí, den mi to rozhodně nepokazilo. 

Pobyt na vzduchu si žádal náležitou odměnu, jelikož já byla již v 11h dopoledne hladová, že jsem i pomáhala loupat brambory. 

Podávaly se skvělé kuřecí řízky, báječná, vláčná, máslová bramborová kaše. 

Horko zmohlo i číču, ta zvesela a pohodově vegetila na křesílku. 

Výlet to byl vydařený, moc jsem si ten den užila. 

Opět to byl jeden z dnů, kdy jsem trochu více špacírovala, tentokrát jsem měla v nohách 16km. 

Meeting, káva, domácí bábovka, co více si přát.

#me #4years #anniversary

#nonalcoholiclife #AA #thanks 

Má nová medaile, s římskou číslicí IV., což neznamená nic jiného, než ČTYŘI ROKY STŘÍZLIVOSTI. 

Je to jen "symbolická" medaile, která se v AA dostává, ale je to pěkná odměna. Zjistila jsem, že teprve podruhé jsem se sama o ni přihlásila, řekla si, přiznala že mám výročí. Ne že bych první dva roky medaili neměla,ale tak nějak jsem ji dostala neveřejně, spíš jsem se zaměřila na M., sebe a své zájmy se upozadily, ne se, ale já je upozadila.Dala jsem přednost jemu, sama sebe vnímám a cítím asi nejvíce za svůj život v posledním roce. Což je obrovská změna, není to totiž žádné sobectví, žádný egoistický přístup, pouze sama sebe, jsem konečně nalezla a žiju se sebou. Žiju svůj život, A TO SAMA, někdy více, někdy méně. To a nic jiného by bez mé střízlivosti nebylo. 

Jedna ranní, pracovní, kdy jsem se nechala inspirovat jedním YTB videem a zkusila si vlasy sčesat na jednu stranu. 

Prý to podtrhuje více elegantní a sofistikovanější styl a působí to víc formálně, bych řekla, ale vlastně proč ne. 

#goodmorning #working #summer #longhair 

Jak v létě nosíte vlasy, sčesané, aby se člověk cítil více čistě a příliš se mu nepotily, jako se tedy potí mě. Já tedy vlasy nosím většinu času v drdolu, nebo copu, aby se mi nepletly do obličeje, což mě neskutečně rozčiluje. 

Dělám to tak léta a osvědčilo se mi to. Na večer, je třebas rozpustím, aby působily vzdušněji, pro vlahý večer, nebo příjemnou procházku, značka ideál. 

Předsednictví v čele EU jsme převzali. Trochu jsem se díky postu MMR na IG na pár zajímavostí podívala a přišla na pár lidí, kteří obsadily posty, což mě tak trochu až "odradilo", pokračovat dál v čtení. 

Uvařila jsem Segedinský guláš, kdy jsem měla selečí maso, tedy maso ze selete a ještě jsem přidala kousky anglické slaninky, na takové dochucení. 

No a když mluvím o tom dochucení, tak nejlepší je, až když se chutě rozleží a propojí, což většinou bývá až tak druhý den. 

Což skutečně bylo, příliš jsem jej ani nemusela zahušťovat, já si ho dala s chlebem, ideální by byl knedlík, ale s tím se opravdu nemíním vařit, není důvod, není pro koho. 

Nějak jsem se necítila dobře, myslím tím hlavně fyzicky, každé ráno, mě pobolívaly záda, trochu svaly, jako by na mě něco lezlo, ale tento jev je mi celkem známý, tak jsem se nemohla nějak dostat k běhání. 

Přes den hrozné dusno, což mi činí asi největší obtíže, nechtěla jsem se příliš přemáhat, abych vyběhla, jistě bych to zvládla, ale zkrátka se mi nechtělo, tak jsem celkem více, možná spíš, když byl čas a prostor chodila. Takové nárazové to bylo, když jsem se koukala na svůj krokoměr. 

Prázdná tramvaj, tramvaj jen pro mne, ale příliš lidí směr Kobylisy, brzy ráno nejezdí, spíš lidi jezdí směr centrum, nikoli opačně, jak jezdívám já a nebo volí metro. 

Sice se nám na pár dní celkem příjemně ochladilo, ale stále bylo v noci neskutečné vedro, to se mi špatně usínalo a i spalo. 

Úplně jsem si představila, zažívat takovéto vysoké teploty, někde u moře, kde je vzduch přeci jenom jiný, vane vlahý vítr, až mi došlo, že naposledy jsem byla u moře v roce 2017. 

No třebas příští rok se mi podaří, na nějakou dovolenou vyjet. 

I když i letos se mi stále líbí představa a myšlenka, levných letenek a nějakého random eurovíkendu, ideálně někam na sever, so Skandinávie, kde jsem ještě nebyla. Nebo jet vlakem, to samotné už by byl zážitek. 

No a jak jsi to vlastně měla, nebo máš s dovolenou Ty?? Už jsi měla, co jsi podnikla, nebo co tě teprve čeká?? 

Má nová kniha na doporučení kamarádky, mě celkem slušně oslovila. Skutečně jsem se v tom, jak já sama, našla, ale díky objasnění poznala i ostatní. Ostatní možné. 

CITOVÉ POUTO a CITOVÁ POUTA, které jsou základní tři. Já se jasně našla ve variantě "JISTÝ". 

#coffeetime #relaxtime #kavarenskypovalec #booktime

Výstava v Hollaru.

Výstava byla moc fajn, jak jsem se hodně pohybovala venku, chodila jsem, co to šlo všude pěšky, tak jsem měla lepší šanci všimnout si různých věcí, které bych prostě jen tak z tramvaje neviděla. I to mám na létu tak ráda, skvělá možnost na procházky, nekončící chůzi, s hlavou v oblacích...ehmm, hlavou plnou myšlenek, kterou já si díky chůzi vyčistím a cítím se potom mnohem lépe, jak po psychické stránce, ta i po fyzické. Zlepšovat si kondičku není nikdy na škodu. 

Jedna pracovní, ranní, sáčko, bíle basic triko a k tomu sukně. 

#me #selfie #working #elegant 

No a od kamarádky Aničky jsem dostala tyto originální sluneční brýle Dolce & Gabana, která si sama pořídila kdysi v Pařížské ulici  Praze, za nějaký výjimečný honorář. 

No a jelikož jsme s Ani stejně naladěni, tak různě vtipkujeme, no až na to došlo a ona cestou z meetingu, kdy  jsme si povídaly, já ji většinou stihnu doprovodit až k nim domů, jelikož to mám cestou po tramvajové trati směr Letná, tak, tak. 

Tak Ani mě zatáhla k nim na dvůr, no a že musím nutně počkat dole, že mám pro mě už dlouho něco připraveného. To něco jsou tyto naprosto překrásné, úžasné, úchvatní sluneční brýle, které mě naprosto odrovnaly, dostaly a dojatá jsem si to uvědomila až v noci, když jsem si je pořádně prohlédla. Můj první opravdový kousek od Dolce & Gabana. Už jsem skutečně asi velká holka, když mohu dostávat a mít takto "velké" věci a dárky. ANI, HROZNĚ MOC DĚKUJI, JSI POKLAD. 🤗

Procházky po Praze miluji, samozřejmě ideálně, když je bez lidí motajících se po chodnících, což je sice asi krásná představa, ale dosti nereálná. 

Dokonce mě mé kroky zavedly až na Náměstí Jiřího z Poděbrad, kde jsou ty jejich "slavné" trhy, ale proto jsem tam nebyla. Byla jsem něco vyřizovat. Sice jsem vlastně pořídila/nepořídila, alespoň jsem se tam trochu po snad dvaceti letech prošla. 

Toto je část Praha, kam se málo kdy dostanu, ani mě vlastně příliš neláká a nevyhledávám ji. Ovšem kostel Nejsvětějšího srdce Páně je překrásnou sakrální a až monumentální stavbou. 

Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně je nejvýznamnější českou sakrální stavbou 20. století, který byl postaven na Královských Vinohradech v letech 1928 -1932. Jedná se o výraznou, moderní stavbu se starokřesťanskými vzory.

KAVÁRNA ADRIA. ☕ Se překvapivě : ) nachází v Paláci Adria na rohu Jungmannovi ulice a Národní třídy na P1, kde jsem měla jednu pracovní schůzku. 

 Jedná se o přenádhernou palác, který vznikl ve dvacátých letech minulého století, kdy nahradil zbouranou původní budovu italské pojišťovny. Palác je vystaven, nejvíce však jeho plášť ve stylu rondokubismu (český obloučkový kubistický sloh). 

U terasy ve 2 p. je krásný výhled na centrum Prahy. Mají velmi chutnou kávu, nealko pivo Hubertus - Kácov a znamenitý, milý a vstřícný personál, který musím obzvláště pochválit. 

Interiér je krásný, čistý, tolik vzdušný, přitom i celkem zdobný. O této kavárně jsem začala uvažovat, již cca před dvěma lety, že do ni zajdu, ale pandemie, znáte to. 🙈

Tuto kavárnu doporučuji jak na milé přátelské posezení, tak třeba i na večeři, spojenou s dortíkem. Ceny odpovídají Praze. Kuchyni ozkouším příště, tentokrát již "nezbyl" čas. 

Mé páteční špacírování (15km), mě namotivovalo natolik, že jsem ráno sebrala odvahu, síly, obula boty a vyběhla na Letenskou pláň. 

Po třech týdnech, tak jsem zase více vypadla z tempa a kondičky, ale bylo to moc fajn, uběhla jsem něco málo přes 13km.

 Má symbolika, prakticky ve všem, nebo nejvíce v číslech vidím takové "své" symboly. 

Posezení kamarádem, nikoli v Café Louver, to jsem si pouze fotila světelný nápis, ale byli jsme v PILSNERCE NÁRODNÍ. 

Dovolím si tvrdit, že toto až tradiční káva Julius Meinl, přímo Vídeňského stylu, krásně servírovaná. A ve sklence na vodu, která se dává ke kávě, jako součást byla skutečně minerálka 👏, což mě nadchlo. 

Jelikož se mi celkem pravidelně stává v kavárně či restauraci, kdy se ptám po nealko vodě, říkám minerálka, jako ta, co má minerály, ne perlivá voda, nechci sodovku či sifón. Ne, reakce číšníku/servírek je, že mají jemně perlivou Bonaqu, Rajec, Aquilu.... No nic, to jsem si trochu postěžovala. 🙃

V Pilsnerce Národní je také velmi milý, pozorný, rychlý personál. Nabídka odpovídá centru města a zaměřením restaurace. Najdete zde spíš dobroty k pivu, vínu, ale ani salát není problém. 

Dala jsem si svá oblíbená kuřecí křídla, byla dobrá a i mi naprosto bez problému vyměnili přílohu (bagetu za hranolky). 

Točený citrusový Birell byl taky fajn. 

Restaurace je to hezká, prostorná a dobře navržená a nespadá do konceptu Ambiente. Za mne mohu doporučit. 

Byla jsem i  kině, opět jsem zavítala do Kina Atlas, tentokrát na doporučení kamaráda ČERNÝ TELEFON. 

Což není úplně můj styl, ale film mě velmi mile překvapil a moc se mi líbil. 

Ten den jsem ušla dle krokoměru 26 km + 2 km, kdy mi vypadla app., ale z toho je 13km běh. Druhý den jsem trochu cítila pnutí ve svalech a únavu, ale prošla jsem se krásně.

 Večer, tedy v noci, kdy já si spíš chodím lehnout jsem padla do postele, doslova jako nemluvě mrknutím oka usnula. 

To jsou ty extrémy, jsem na to machr, mohla bych to vyučovat. Budto nevyjdu prakticky o víkendu z bytu, nebo naopak obejdu kus Prahy. 😅 Když já tu chůzi tak miluji a zrovna se to sešlo s dopoledním běháním a i včerejšími 15km #walk. No nedivím se, že jsem unavená a krapet mě bolí svaly. 

Cestou z kina jsem se prošla až na Letnou a vzala jsem to okolo Metronomu, kde se pravidelně konají takové párty, koncertíky, vypadlo to moc fajn, no a potom jsem se na limču zastavila na Dvorku Letná. 

A mohla jsem se kochat krásným ustupujícím úplňkem. ☺

A stříhala jsem Kennyho 👍💪.

Pracovní skvělá svačinka, domácí "peřinová" buchta, alespoň takto jsme ji říkali doma my, co přinesla kolegyně. Hroznové víno od šéfíka a zelený čaj, sice teplý, ale o zeleném čaji je známo, že ochladí organismus. Což se v těchto vedrech, kdy venku bylo až 35C hodilo, ale nejsem si jistá, jestli zabíralo. 

Byla jsem na doplnění informací k mému podání TO, které jsem dávala kvůli podvodu z Vinted, jak mi nepřišlo zboží, ale peníze byly vylákány, tak jsem si cestou na Smíchově udělala radost v Sephoře. Více bude v nákupech, ale jak je vidno, neodolala jsem nové paletce Natasha Denona. 

No a sehnala jsem velmi zánovní lana na můj O bag, právě na Vinted, celkem mě vyšly vč. Zásilkovny na krásných 270,- Kč. 

Od kolegyně Lenky, mého miláčka z MMR jsem dostala při milém setkání, kdy jsme zašly na oběd toto srdce. Prý se jí líbilo a mám si ho pověsit prý "DOMA" na zeď. No to, si ještě asi počkám. 

Tady zmíněný náš holčičí oběd, já a dvě Lenky. 🤗

Kafíčko nesmělo chybět, moje milované Doublespresso. Musím pochválit kavárnu Peron na Smíchově, toto bylo obzvláště hořké a silné, přesně podle mého gusta. 

Mé další procházky, jen tak, cestou po Praze, z meetingu a nebo z práce. 

#me #selfie #goodmorning 

#working #summer #july 

Pizzu Hut jsem ochutnala vlastně poprvé, poprvé v ČR, sice tato verze Capricciosa je poněkud jiná, na což nejsem zvyklá, ale samotné těsto a to jsem měla to obyčejné - běžné, bez plněných okrajů sýrem, bylo vážně moc dobré. Odpouštím i rajčata navíc, naopak chybějící artyčoky. 

Zatím to nechci příliš rozvádět, ale taky se vám stává, že se plány, do kterých se třeba člověk těší a je plný sil a odhodlání, rázem změní a doslova rozplynou, jako pára nad hrncem?

 Přesně to, se stalo i mě, koncem měsíce. Najednou mi vše přišlo tolik marné, život opět zcela nicotný a já úplně neschopná, můj celý život bez významu a vidiny zlepšení. 

Neviděla jsem v tu chvíli důvod, proč se snažit, proč jít dál, proč vlastně žít. 

Po meetingu jsem zaskočila do svého oblíbeného asijského bistra, tentokrát s kamarádem a kolegou, který měl narozeniny a svátek. Dali jsme si netypicky, hranolky se zeleninovým tofu. 

A jelikož panovaly tropické teploty, tak jsem si snad po dvou letech dopřála melounové osvěžení, pěkně jsem si pro něj došlo do místní večerky. Trochu spontánní nápad, docela i fin. nákladný, ale byl moc dobrý. 

Podařilo se mi vykopat se a vyběhnout do Stromovky. 

Sice jsem běžela brzy ráno, o tedy před 8h jsem vyběhla, ale když jsem dobíhala, pravda bylo to jistou část po sluníčku, myslela jsem, že se uvařím. 

Ale jinak se mi běželo moc dobře. Tak nějak víc na pohodu, ale krapet jsem nohy cítila. 

#behaniproradost #running #runninggirl 

A radost z pohybu mi zůstávala i koncem měsíce......, chodila jsem pěšky, co to šlo, a to doslova. 👍🏃🏻‍♀️

A také jsem se věnovala domácím pracím. Šití zrovna patří mezi mé nejneoblíbenější, protože jsem hrozně nešikovná a nebaví mě to, tím pádem mi to ani nejde. Jak jsi na tom se šitím Ty? Vím, že je to celkem oblíbená činnost. 

Poslední den, víkend jsem stihla ještě, jít si zaběhat 🏃‍♀️👍.

Z běhání, to že jsem se do toho znovu pustila, hlavně tedy, protože mě již nebolí kyčel mě moc těší. Poslední dny jsem strávila s M., kdy jsme si užívali jeden druhého a nic neřešili, alespoň jsme se tedy o to snažili. ❤👌

Moc děkuji za pozornost a přízeň mému blogu, nejen zde, ale i na INSTAGRAMU a FB.

 

Tvé podpory si velmi vážím a každá zpětná vazba je pro mne velkým 

přínosem.

Přeji Ti krásný a pohodový dnešní den.

papa E. A. 😻😉