AHOJ, AHOJ,
ani jsme se nenadáli a už je tady srpen, druhá část prázdnin. .... , a proto já Tě vítám u jejího / mého povídání.
Jj, vím, v polovině září ... přináším opožděně ... , prostě nějak poslední dobou mě stagnace a úzkosti dostávají...
#nomakeup #me #longahair
#czechblogger #summer #august
Měla jsem tady jedny fotky naprosto bez make-upu, jen s lehkými stopy zbytku samoopalováku, což jsem ale dělat neměla, jelikož se mi po obličeji ihned vytvořily nevzhledné pupínky.
Růžové šaty, které doslova svítí na dálku, prakticky je nemá nikdo rád, ale mě se líbí a bylo potřeba dodat všednímu dni trochu té "šťávy". Holkám v práci se líbily a kolegyním z AA taky.
Já se v nich také cítím trochu více výrazněji, ale ten den jsem si to užila. Dokonce bych řekla, že stažené vlasy a sčesané k jedné strany nevypadají zle.
Co myslíte? Lehce se mi vlní, když je nevysuším fénem, tak nějakou tu přirozenou vlnku občas mám. Což je prima. A jaké barvičky nejčastěji nosíš ty přes léto?
Ráno, na Letné se tvářím super přísně, nechápu proč, spíš se doslova ksichtím.
Ale barvička šatů to rozbije do pozitivnějšího levelu a to je účel.
Máme na střeše včelaře, který se tam stará o své úly. Mluvím o tom, že v práci jsem dostala "náš" MED, což jsem vůbec netušila, jakou zajímavost dvě patra nad naší kanceláří se nachází.
Došlo mi magnesium, tak mi M. doporučil toto z Gym Beam, trochu mě pobolívaly svaly po běhání, tak zkouším přidat magnesium a více relaxovat, i když mi to příliš nejde.
Nebo spíš, mám dny, kdy sotva vylezu na nákup z bytu, což je tak jeden den za týden, no a potom zase nachodím i 20 a více kilometrů. To jsou ty extrémy, zde se také projevuje má psych. porucha, HRANIČNÍ PORUCHA OSOBNOSTI.
Opět fotky bez make-upu, dokonce v topu bez podprsenky, což je pro mne takové dilema a to doslova. Tílko, nebo top jsem dostala od švagrové, má nádhernou losovou barvu, ovšem střihově je prakticky nemožné, si pod něj vzít podprsenku.
Ne, že bych potřebovala své malé vnady podpírat, to vůbec, ale prostě se v tom sama nějak necítím, i když nyní je to velký trend, chodit bez podprsenky. A taky mi přijde, zvláště pak na fotkách, že v té lososové vypadám více unaveně, až jako by smutně. Ona ostatně růžová barva v kombinaci se světlou pletí, dělá uplakaný look. No uvidím, jestli se odhodlám a top si vezmu.
Byla jsem konečně po roce na gynekologickém vyšetření. Proč po roce, protože jsem hrozný lajdák. Toto bylo nějaké speciálnější vyšetření na přítomnost HPV virů, kam mě pro jistotu poslala má gynekoložka. Jenže, to vyšetření bylo v COP4 , viz odkaz, kdyby to někoho zajímalo, ktré sídlí až na samotném konci Prahy. Hodina cesty, tři přestupy, no prostě to mě vždy neskutečně odradilo, že jsem asi 3x naplánované vyšetření zrušila a dostala se na něj až nyní. Nakonec jsem nejela MHD, volila jsem odvoz, pohodlí na úkor peněz. Vyšetření jsem absolvovala a rovnu vzal pan docent klasickou cytologii. Slunce, ráno, na Letné, cestou na tramvaj. Velmi zvláštní nebe. To bylo těsně po velkých požárech v ČeskoSaskémŠvýcarku.
Nebe v Kobylisích. Až takové ostré a přitom zastřené.
Na fotce to vypadá velmi zajímavě a to není použit ŽÁDNÝ FILTR, takto jsem skutečně nebe zachytila.
Následoval prodloužený víkend v Třebíči.
Počasí vyšlo tak 70/30, ale dalo se. Dokonce jsme stihli i překrásný východ slunce, neplánovaně s kamarádem Polankafest, večeři v Lihovaru..., a i zaběhat jsem si byla.
#mimoprahu #weekend #august
#triptotrebic #together
#vychodslunce #trebic #vysocina
Cestou z autobusu jsem takto zachytila zapadající slunce na tratí. Krása, miluji tyto pohledy do slunce.
Ještě jednou východ slunce, kam jsme vyrazili po 5h ranní na okraj města. Lépe se mi nepodařilo jej zachytit.
Tuto koláž bych nazvala, jako "nebezpečná" či "ostrá" kombinace.
A naposledy, krásný západ slunce nad nechráněným železničním přejezdem u hřbitova v Třebíči.
Zmíněný PolankaFest, který se konal snad již pošesté. Hlavním lákadlem, ne tedy pro nás, byla kapela MIG 21, kterou jsme díky kamarádovi v sobotu viděli a slyšeli.
Já si odnesla "konečně" svůj festivalový kelímek, popovídali jsme, prošli si celý areál a zhodnotili jsme, že kdybychom lístky nedostali, tak bychom na takový festival rozhodně nešli, ani jsme to neměli v plánu, jen spíš okouknout okolo, jak to vypadá.
Nic z toho, co hráli neposloucháme, ale s kamarádem to bylo moc fajn, ovšem večer již byla velká zima a jelikož jsme s tím nepočítali, že se tak zdržíme, nebyli jsme ani řádně oblečeni.
Každopádně jsem ráda, že jsem se na třebíčský festival, který se koná v areálu plaveckého bazénu navštívila.
Mám památku, mám kelímek, což je super.
Došli jsme procházkou až do areálu Lihovaru, kde je hotel, restaurace a malé muzeum historických vozů značky Jaguar.
Tyto dveře mě velmi zaujaly, jelikož se nachází hned vedle mini muzea veteránů, za velkou, zcela moderní skleněnou stěnou. Dveře vypadají "ošuňtěle", právě pro svou patinu se mi líbí.
V restauraci jsme si dali jídlo.
Já Caesar salát a hranolky, k tomu nealko pivo Bernard, jelikož tento pivovar se nachází v nedalekém městě Humpolec.
V restauraci, je zároveň malý pivovar, kde mají své místní pivo URBAN, které my jsme neochutnali, a ani to nemáme zatím v plánu, čili nemohu referovat.
Co se týká restaurace, tak je opravdu velká, najdete vnitřní sezení, venkovní a venkovní kryté, kde jsme byli my. Jídlo bylo fajn, nebo spíš průměr, jak zhodnotil M., který si dal cheesbrger, který jsem ani nefotila, jen své jídlo.
Pražské ceny, jídlo nebylo za mne špatné, ale nic výjimečného.
#dinnertime #salat #nonalchoholicbeer
Opět mě oslovilo zapadající sluníčko při naší procházce.
No a byla jsem si i v neděli zaběhat, z čehož jsem měla mega velkou radost, že jsem využila příznivého počasí, opravdu se vzbudila brzy, v docela dobrém rozpoložení a vyběhla.
#behaniproradost #running #15kmrun
Ráno jsem překvapila vlastně tak trochu sama sebe, že jsem po necelých 4h vstala s odhodláním jít si zaběhat, prostě jsem se na to cítila.
Bylo krásně, nebylo teplo, nebyla zima, nepršelo, hned za barákem je takový menší ovál, dál se dá běžet mezi parcelami, mezi poli, do vedlejší vesnice, okolo zahrádkářských kolonií. Nikde nikdo, jen já, slunce, vítr, pole a běh. Úžasné.
Vážně tady v Třebíči jsou podmínky skvělé a není to zdaleka jediná trasa, další budu objevovat, po některých jsme již šli, ale musím se k tomu odhodlat. Prostě díky, díky že jsi M. ♥ Pozor, i kozel může být zahradníkem. Moje kytičky v práci, které jsem nově zasadila, přesadila do nových květináčů a snad nám dlouho vydrží.
Good morning, já prostě miluji ty pohledy do slunce, ne samozřejmě toho poledního či přímého, ale takto vycházejícího či zapadajícího, jsou to úchvatné pohledy.
Něco málo z mého kulinářského "snažení".
Těstovinový salát se šunkou a fazolový kotlík s kukuřicí, vepřovým masem a pšeničnými tortillami.
Nové nehty, zašla jsem si na ně hned začátkem týdne na Kobylisích do #KellyBeauty, kde jsem velmi spokojená. Byla jsem zde již počtvrté a mohu za sebe doporučit. V pondělí jsem zavolala, objednala se na odpoledne, úplně bez problému. To o víkendu se mi v Třebíči na třech místech nepodařilo, vždy mi bylo řečeno, že leda koncem následujícího týdne.
Tentokrát jsem volila klasickou, tmavší červenou, ani ne mou milovanou vínovou, ani rudou.
#working #me #czechblogger
Ten týden jsem příliš toho nenachodilo, ono to taky moc nešlo, protože jsem byla čtyři dny práci a za čtyři dny jsem udělala 38h. V pátek jsem měla HO. Nějak se mi totiž přihodilo, že jsem byla v docházce -11h, což nechápu, tak jsem se snažila to stáhnout. Ale byly to dlouhé a náročné dny.
Vlasy stažené na stranu, tom vedru to snad ani jinak nejde.
V kanceláři nemáme klimatizaci, ale naštěstí je situována na sever. Ale i tak je to kolikrát sauna.
A jak jste trávili vy ty tropické dny? Někde u vody??
#longday #praguelife #summer #august
První třetina srpna a tady na Kobylisich již padají kaštany...🍂
Takové mé všední, pracovní dny v Praze. Ráno do práce, večer nebo ideálně odpoledne z práce..., občas meeting, nakoupit, uvařit, trochu poklidit, vyprat..., příliš toho poslední dobou nestíhám. Nějak není energie, čas a nálad. Trochu mě trápí rodinné záležitosti, které mi způsobují velké úzkosti a smutky.
Velký & malý pomocník, tato Rexona v tyčince se vejde do každičké kabelky 👍. Můj pracovní prostor, papíry, všude kam se podíváš.
#goodmorning #blue #working
Modré šaty, vzdušné, lehké a pro tyto dny jako stvořené.
Vypadám celkem k světu, protože se tak i cítím a to díky spokojenosti a lásce od M.
Jak jsem nedávno napsala kamarádovi, pravidelný pohyb a láska, to je záruka dlouhodobého, kvalitního života. Zjistila jsem, že některé kousky oblečení mám skutečně celou věčnost. Do mě se prostě vyplatí investovat, jelikož mi věci vydrží. Jsem přímo stvořena pro nákupy v Pařížské ulici. 😂
Tropický pátek, třetí po sobě jdoucí den, kdy teploty přesahovaly 35C. Já tyto vedra nesnáším, nejlepší je se vůbec nehýbat, tím se trochu eliminuje to nepříjemné pocení a takové dusno a jako by přehřátí organismu.
No nic, ale rozhodla jsem se, že pojedu - pojedeme znovu na prodloužený víkend do Třebíče. M. si vzal stejně dovolenou, jako já a vyrazili jsme.
Cestu jsme nějak přečkali, respektive M. tyto tropické teploty má rád, jemu to vyhovuje, naopak když se druhý den ochladilo, tak byl "smutný", že toto není léto.
Druhý den ráno jsem šla pravda nakoupit do nedaleké samoobsluhy a řeznictví v mikině a jeanech, ale i přes slušný větřík jsem šla běhat.
Pěkně dopoledne, stejnou trasu jako minule, do vedlejší vesnice, okolo polikliniky Vltavínská, zpět na sportovní areál, kde je ovál, krom jiného. No a zrovinka se tam začínal hrát nějaký zápas softbalu.
Docela to foukalo, mezi poli, ale jinak bylo teplo, rychle sem se zahřála a dostala do tempa. Nechci to zakřiknout, ale běhá se mi tady mnohem lépe, nežli v Praze. Nikde nikdo, klídek, pohodička, pole, parcely, krásná cesta sama pro sebe, k tomu běžecký ovál a jen jeden přechod. Takže paráda.
No a taky jsem samozřejmě trochu vařila.
Masové koule v tomatové omáčce s těstovinami, to byla taková rychlovka, těsně po příjezdu.
M. si dal ještě bílé bavorské klobásky, které si tak krásně opekl na pánvi, že jsem je nestihla ani vyfotit.
#blackcoffee #greentea
Panečku, to je ale ranní kombo. Mé nejoblíbenější. Černé silné kafe a slabší zelený čaj, nebo bílý.
Bez toho já prakticky nefunguji. Zcela jistě, denně vypiji min. jednu litrovou konvici zeleného, bílého, bylinkového čaje. Na tento rituál jsem si zvykla možná před více jak dvaceti lety a stále si jej udržuji, možná že i on - ten čaj, udržuje mě.
U M. v Třebíči jsou to až takové čajové obřady, má tady nespočet sypaných, velmi kvalitních a rozmanitých.
Já tady mám právě zelené, bílé a občas si s M. dám např. Yerba Mate, který je zrovna na fotkách.
Joo, čaje a kávu si umíme vychutnat.
Západ slunce jsme tady na Vysočině měli, ostatně, asi jako vy všichni, ale nevím, jestli tak krásný.
Tak vybarvený do růžovo-zlata. Pokusila jsem se jej nějak zachytit.
Co jiného na osvěžení, než limonádu ZON, tuto doslova retro ve skle jsem ulovila v místní malé samoobsluze.
Vařila jsem, prakticky každý den jsem vařila.
Tady se mi celkově nějak poslední dobou vegetuje a i vaří lépe. Máme tady prostě svůj klid a prostor.
V mrazáku jsem měla drůbeží vývar, který jsem použila, orestovala na másle zeleninovou směs, co jsem v Albertu pořídila, přidala smetanu, povařila a ejhle, zeleninový krém byl na světě.
Dobrý byl, i M. chutnal a to jsem tam nedala žádné chilli. : ))A co jsem chtěla dodat, že zde nemám sice tyčový mixér, ale úplně nový mixér s velkou nádobou, kdy se do něj přesně vejde jedna takováto porcička plévky - omáčky. Mixér si M. původně pořizoval na to, že si bude při své Keto dietě smoothie. A to retro nádobí, je skvělé. Na vaření mám ale teflonové sety :)).
Sice se ochladilo, co já naprosto kvituji s povděkem, tedy krom M. , ten ty vedro miluje, ale přesto bylo krásně. Příliš jsem toho ovšem nedělala/nedělali, spíš jsme odpočívali.
Nějaké ty kilometry jsem přeci jen nachodila, ale nebylo toho mnoho. Další můj kulinářský výtvor a tím je kuřecí na smetaně, s cibulí, česnekem a tymiánem. Ale přiznám se, že jsem tu omáčku vůbec nemohla dochutit, až druhý den, což ostatně všechny podobná jídla bývají, se trochu chuťově rozležela a propojila. Stejně jsem s výtvorem nebyla spokojená.
Sádlo, cibuli, bylinky, kuřecí maso, bohužel ze supermarketu, jelikož masna, kterou máme naproti má drůbeží na objednávku - hold, njn. K tomu kupovaný knedlík za neuvěřitelných 69,- Kč, ale byl i celkem dobrý. No příště se ho snad naučím.
Zpět v práci, po prodlouženém víkendu. Zmíněné narozeniny kolegyň. Kytička nesměla chybět a malé přání.
Cestou do práce, opět prázdná tramvaj, to je panečku luxus.
Téměř po roce jsem si si vzala tyto mé oblíbené, leč málo nošené zelené šaty.
Musím říct, že se v nich cítím opravdu dobře, žensky, mají jednak dobrý střih, který lichotí ženské postavě.
A dostávám na ně pochvaly, to potěší, dokonce i od pánů. Prostě mám okolo sebe nyní extra milý kolektiv, za což jsem neskutečně vděčná.
Vděčná a vážím si toho, protože mít dobré pracovní prostředí, ještě k tomu i náplň práce, není v dnešní uspěchané době vůbec žádnou samozřejmostí.
#working #me #look #green
Šaty jsem pořídila tehdá na Vinted, jsou ze Zary a bohužel s dosti umělého materiálu, čili nejsou tak prodyšné, jak bych si třeba přála.
Když se cítím dobře, tak i vypadám trochu k světu. Inu, duševní pohoda a vyrovnanost spolu s láskou, ruku v ruce dělá divy.
Řekla bych, že nám ty dva prodloužené - společné víkendy v Třebíči velmi prospěly.
Našla jsem čas, sebrala se ráno před HO a vyběhla do Stromovky.
Člověk za prvních pět minut potká tolik běžců a cyklistů, jako za celou dobu dvou víkendů v Třebíči, kde je takový klid a pohoda.
Stromovka je hold oblíbené místo, nejen pro běžce a běžkyně, ale celkově zde lidé tráví svůj volný čas. Což je jedině dobře, od toho parky jsou, tak je využívejme.
Využívejme tolik možností, zelených ploch, která Praha nabízí. To také není samozřejmostí, Praha je velmi zelené město. Lidé chodí ven, pořádají různí akce, sportovní aktivity ...👍.
Poprvé jsem si také vzala tyto čeno-bílé balonové šaty, které jsou z režného materiálu, který mi připomíná plátno.
Příjemné, vzdušné, slušivé, ani tolik se nemačkají, jak jsem si myslela.
Šaty jsou z Promodu a dostala jsem je od mé milé švagrové na jaře letošního roku.
Další kniha, sledujete to, já "jdu do sebe", že bych se vrátila konečně také ke čtení. No nevím, nejsem si tím tak jistá, ale tuto knihu jsem si půjčila v Městské knihovně na doporučení Aďky z jejího blogu, kde ji chválí.
Nestihli jsme pizzu v Třebíči, tak M. pořídil tuto obří o víkendu, který jsme trávili v Praze. Probudila jsem se zrovna ze šlofíka a překvapení s pizzou bylo velmi milé a nečekané.
Těsto tenké, náplň bohatá, Capricciosa bez artyčoků, ale i tak byla moc dobrá. Navíc to bylo moc pěkné a milé gesto od M., což se tak "často" nestává. 🤗
Příliš jsem nevařila, tady jen jen taková naše menší pozdní snídaně, nebo spíš svačinka.
Na neděli ráno jsem si naplánovala, že půjdu běhat. TAké jsem byla, ale zrovna panovalo neskutečné dusno, ve kterém se mi rozhodně ne dobře běhá, celkově vegetuje.
Jak se snažím vtipně popsat ....., alergická reakce, která mi rozhodně zkrátila mou radost z běhu.
Netuším, co se děje, příroda se asi sama diví, ale evidentně je něco ve vzduchu, cosi kvete a mě to dráždí již od poloviny týdne.
Extra výkon jsem tedy nepodala, ale byl to jeden z nejnáročnějších běhů. Snad příště podám lepší výkon, pro koho, pro sebe přeji. Běhám pro radost, pro lepší kondičku a celkovou pohodu.
Trojská lávka a mé pokusy občas něco zaznamenat ve Stromovce.
Konečně jsme byli na výstavě NEBEŠTÍ JEZDCI, kterou jsme stihli v letohrádku Portheimka, těsně před jejím ukončením.
Na výstavě jsem byla s M. a s kamarádem Petrem. Byla pěkná, menšího rozsahu, což jsem tak nějak předpokládala. Jsem ráda, že si ji tzv. mohu "odškrtnout" ze svého seznamu. Ještě letos stihnout návštěvu Telče a je to. 👍
Po výstavě jsme jen tak klábosili a já navrhla, ať zajdeme někam na kávu a jelikož přímo v kavárně Portheimka měli plno, navrhla jsem Perón.
Což bývala kavárna, v létě 2018+2019 kam jsem chodila prakticky denně, před meetingem, po práci, relaxovat a hlavně si číst.
Dala jsem si své oblíbené Espressotonic a bylo výtečné. Po kávě jsme se s M. prošli Smíchovem, po Janáčkově nábřeží až na Malostranskou - míněno stanici tramvaje a hurá na Letnou. Kde jsme jen tak vegetili a relaxovali. Za ten celý den mi krokoměr vč. ranního běhu ukázal 22km.
Léto prakticky v háji a já se nedostala k těm všem restům, na které jsem si brousila zuby. Ach jo. Máte to také tak.
Poslední dva týdny, co jsem v Praze se mi nějak nedaří se dostat a udělat si ten správný čas na blog. Zřejmě potřebuji lepší timemanagement. No ono, když si k tomu sednu, začnu psát, tak to jde, je to radost, taková moje malá tvorba, ale dokopat se k tomu. Znáte to.
Od začátku měsíce nejvíc řeším osobní záležitosti a věci s tím spojené. No a jakmile je příležitost, tak mířím běhat, to je taky fakt.
Lososové tílko, kvůli kterému jsem si vlastně pořídila novou samodržící tělovou podprsenku, která je ovšem naprosto báječná. Drží, nehýbe se, jako bych ji ani necítila na sobě, no jsem extra spokojená a velmi mile překvapená.
Vypadám dost unaveně, fotky nejsou příliš vydařené, i když jsem se "snažila", tak dokonce i od M. jsem dostala pochvalu, na tento OOTD. Což obnášelo toto lososové tílko, které je takové spíš ležérně volné a k tomu bílé, dlouhé lněné kalhoty.
Poslední týden byly tropy, opět. Já denně hledala osvěžení alespoň v nealku vychlazeném pivku. A jelikož toto nebylo vychlazené, když mi ho M. přinesl, tak jsem do něj prostě vrazila led. A taky to šlo.
Toto je spíš taková sranda-koláž, želé energy bonbony, které nebyly vůbec nic moc, ale i přes to vedro se mi dařilo celkem i chodit.
Letní Letná a to doslova, protože Letenská pláň byla plná různých zátaras, zábran, cirkus na každém rohu a šapitó...... Nee, dělám si legraci, tak hrozné to nebylo, jen asi jeden úsek jsem musela oběhnout, jinak se dalo běžet.
V úterý ráno jsem vstala a vyběhla, okouknout se, kolik lidí právě na Letenské pláni bude, celkem to šlo, nebylo tak hrozné. A dokonce jsem si hned tedy na začátku zkusila prvně vyběhnout chodníček a stoupající kopeček v Chotkových sadech, podél silnice 🏃🏻♀️.
Povedlo se mi tento závěr výhledu na Prahu od Hanavského pavilonu.
Běhání mě baví, nabíjí, jsem vážně moc ráda, že se mi podařilo k tomu vrátit a co více, dokonce snad v lepší kondici, nebo tak nějak to cítím a vnímám já.
No nicméně tomu bude již rok, kdy jsem šla prvně běhat, myslím tím cíleně, kdy mě soused David vytáhl a uběhla jsem přerušovaně svůj první okruh Stromovkou.
Na osvěžení hydrogelové, oblíbené masky pod oči od Baley.
Koláček z Cukrárny od Hrdinů a hrníček, černé kávy, který jsem záhy nechtěně shodila.
Hrníčků máme spousty, ale byla to zbytečnost, kdyby, kdyby, kdyby..... v kuchyni byl alespoň trochu a chvíli pořádek a nemusela jsem toto řešit. Prostě to spolubydlení už jaksi nedávám. Víc se k tomu zatím nebudu vyjadřovat.
Cestou na meeting, slunce nad Smíchovem. Toto malebné a krásné místo jsem objevila nedávno.
Právě když jsem z Palackého nám. po Smíchovské náplavce šla na Smíchovské nádraží na meeting.
Krásné, toková to zákoutí Prahy mám nejraději.
Blíží se volby, a to Komunální, v Praze se volí i Kraj, což je Magistrát Hlavního města Prahy. Prostě volíme jednotlivé městské zastupitelstva a potom primátora.
Ano, bydlím rok a půl na Praze 7, ale stále mám trvalé bydliště na Praze 5, která je stále mou "domovskou" základnou a i proto ji budu volit.
No a koho jiného, než Lukáše, který znovu kandiduje. Pro mne je to jasná volba. Volby jsou v 23. + 24. září, pokud se nepletu.
No a mám taky téměř závěrem pár posledních pracovních fotek.
Kvůli těmto šatům jsem jela výtahem, abych se vyfotila, jelikož asi jinak nemám, jak - nemáme takové zrcadlo, aby OOTD byly vidět, nebo fotka byly použitelná.
I pod tyto šaty je nezbytné mít samodržící, bezramínkovou podprsenku.
Podprsenka z Intimissimi je naprosto skvělá, parádně mi sedne, drží bez sebemenší úpravy celý den, i v těch vedrech, kdy teploty dosahovaly 35C a já byla neustále poseta kapkami potu, tak podprda držela. Naprosto fantastické.
Fotky z výtahu hrozné, neumím se tvářit, ani pózovat.
Nové nehty, tentokrát jsem si na ně zašla o obědovou pauzu ve středu, kdy ji máme danou a to v rozmezí od 12-14h, tak jsem toho využila.
#me #selfie #summer #working
#august #goodmorning #czechblogger
V létě asi nejraději nosím buď to nějaké z mých šatů, kterých mám celkem i dost, bych řekla a nebo potom kraťasy. Přijde mi to pohodlné a praktické.
Co ráda nosíš Ty? V čem se cítíš dobře?
Btw. když tak píši o tom září, tak právě začátkem září, nyní si nejsem vůbec jistá, najednou si to datum přesné ne a ne vybavit, no buď to bude 6. nebo 14. září, kdy můj blog "oslaví" již OSMÉ výročí, to je neskutečné, jak ten čas letí. Nyní mi došlo, že jsem si blog založila ve třiceti, to jsem byla ještě mladice ♥.
Menstruační bolesti mě dohnaly velmi brzy ráno do práce pro NTB a zpět domů na HO.
Jedna rychlá výtahovka, nesmí chybět. : ))
Jinak ano, mám triko s Mickym ..., které mám hrozně moc dlouho, dostala jsem ho od naší sousedky Janičky. No a mám ho pořád ráda. Nosím ho jen v létě a do práce bych si ho nevzala, jen tak ven, proč ne. Cítím se v něm dobře. 🙈
To pravé letní osvěžení, opět nealko pivo, s ledem v mém kelímku z Třebíče.
Jeden den jsem si řádně odpočnula, jen vyprovodila M. na bus do Třebíče, jinak byla celý den v posteli s NTB a řešila pracovní záležitosti. Vlastně celý následující víkend jsem tomu věnovala, za což se musím pochválit, že jsem ten prac. skluz, přes 60 e-mailů trochu zlikvidovala. Maličkato jsem zapracovala na timemanagementu.
Běhání ve Stromovce, brzy ráno, abych se vyhnula tomu šílenému vedru a dusnu, které je asi mnohem větší překážkou v běhání.
Ale jo, k něčemu jsem se vybičovala, oběhla jsem takovou tu svou trasu, svůj okruh a pocit velkého uvolnění a blaženosti, když se ve mě doslova rozlije, je k nepopsání.
Přijde mi, že čím víc běhám, tím více vnímám své tělo, své potřeby a také sama, tak nějak přirozeně si začínám všímat posunů. Nebo prostě jen tak začnu zrychlovat, když cítím, že by to šlo, nebo naopak zkouším kopce, to mě baví hodně musím přiznat, je to větší zátěž, člověk musí zabrat, což je to, o co mi jde, co mě hodně naplňuje, jsem zjistila. Tak trochu možná začínám mít i nějakou tu techniku.
Celkově bych to popsala, že vnitřní neklid, nepohoda, spojená s úzkostmi a strachem ve mě rezonují, čím dál víc. Dost možná je to i dvouměsíční absencí psychoterapie u mé báječné paní doktorky, těžko říct. Každopádně je to nepříjemné, ale běhání mi na to celkem slušně zabírá. 🏃🏻♀️
Jj, tady to běl běh po příjemných dvou dnech dešťů, čili tak trochu jsem přes ty kaluže i blátem skála. No, ale bylo to mega, mega příjemné. Běhání mě hodně dávalo a naplňovalo.
Prostě a jednoduše, konec měsíce byl o běhání, pár dní dovolené, odpočinku, dohánění restů v práci a gotické party.
A taky jsem měla vlastně domluvené a absolvovala terapeutické sezení s jednou holčinou centra Kaleidoskop.
Dostala jsem nabídku na spolupráci s českým e-shopem Econea, kdy jsem si mohla vybrat a vyzkoušet super tuhé kosmetické produkty značky Lamazuna. Na Letné je to doslova samý cirkus 🤣. Aneb akce Letní Letná se konala snad polovinu měsíce a nemohla jsem běhat své trasy.
Nee, jen asi 2x jsem musela obíhat svůj okruh, ale to nic nemění na tom, že tuto akci příliš nepodporuji a nevyhledávám.
Běhám okolo krásných budov, na krásných místech. Hananský pavilon, nebo Letohrádek královny Anny, zvaný též Bellveder.
Tak jo, můj srpen v obrazech. Přemýšlím, jestli tento typ příspěvků nepíšu víc pro sebe, jako takový deníček, že si to tady ukládám = schovávám fotky, zážitky. Jestli vás vůbec baví, tak mega dlouhé články? Navíc se dost opakují mé dny, mé nálady. Budu moc ráda za Tvou zpětnou vazbu. 🙏
Modrá je má oblíbená barva, proto není divu, že i tyto kostičky jsou v barvě blue.
Koncem měsíce se konečně trochu ochladilo - jupí jou.
Chodila jsem do práce, na meetingy, užívala si čas s M. Praze, a byla neskutečně frustrovaná, podrážděná a až alergicná na situace, které mě bohužel provází denno, denně. O tom třeba jinde, jindy, příště.
Mé celkové -srpnové skóre, co se týká běhu. 🏃🏻♀️🤨👍👌💪 Není to moc, nebo naopak, není to málo??
Ano, nesobecky přiznám, že mám jednak RADOST a pak jsem na sebe docela i pyšná, jsem prostě "pašák". 😅🙃
Měj krásný den, neskutečně Ti děkuji za Tvou přízeň a výdrž, že jsi článek zdolala až sem. Za to si zasloužíš regulérně medaili a ocenění. 👌👍
Moc děkuji za pozornost a přízeň mému blogu, nejen zde, ale i na INSTAGRAMU a FB.
Tvé podpory si velmi vážím a každá zpětná vazba je pro mne velkým
přínosem.
Přeji Ti krásný a pohodový dnešní den.
papa E. A. 😻😉
