AHOJ,AHOJ,
přeji krásný dnešní den a vítám Tě u dnešního článku o mém létě, respektive jak začalo.
První dva dny jsme s M. trávili v Praze, poté jsme se na prodloužený víkend přesunuli k němu do Třebíče. Kde jsme relaxovali, spalič, četli a užívali si zaslouženého volna.
K tomu nám o víkendu hrála přímo naproti našemu balkonu živá kapela, což byla moc prima zábava. Já si to užívala, trochu jsem uklízela, vařila, byla nakoupit v místním Stop.Shopu.
Počasí, nálada .. vše vyšlo na jedničku. Navíc v Třebíči jsem od Velikonoc nebyla, takže jsem si to o to více užívala.
Po prodlouženém víkend jsme se vraceli zpět do Prahy, raději vlakem, protože poslední cesta busem byla opravdu ragická.
Nealko pivko na balkóně, panečku, léto jak mábýt.
Leč jsme přijeli prodloužený víkend na Vysočinu trávit převážně odpočinkem, jeden den jsme věnovali vletění.
A to výletem do nedalekého, leč velmi malebného městečka Brtnice, které mě zaujalo, když jím projíždíme směrem do Třebíče.
Brtnice je menší městečko, kde naleznete zámek, přilehlé sakrální stavby, zámecký park a tzv. Brtnickou stezku, která vede až k židovským hřbitovům, kam jsme ovšem bohužel nedošli. Takže příště si to vynahradíme.
Cesta k samotnému zámku, vede přes tuto krásnou lesní cetičku lemovanou parkem, přírodního typu, nebo jak bych to nazvala, protože obora to naní. Naleznete tam potůček, který se vlévá do zámeckého rybníka.
Oficilání popis zámku:
Zámek Brtnice, původně sídlo Valdštejnů a Collaltů, přezdívaný též moravské Hradčany se nachází v malebném městečku Brtnice, okres Jihlava v kraji Vysočina. Jedná se o rozsáhlý areál, kde je k vidění ojedinělá symbióza zámeckých budov a opevnění gotického hradu, který zámku vývojově předcházel.
Na fotce je kostel sv. Karla Boromejského, který je součástí farnosti Brtnice, ale hlavně Paulánského kláštera.
Na fotce jsem zachytila kostel sv. Jakuba Většího, klášterní zahradu a v ní keříkové růže.
Příjemné počasí nás zavedlo na pocházku, která nás dovedla lipovou alejí ke dvěma hřbitovům Brtnice - Hodní a Dolní.
Cestou jsem M. sbírala lesní jahody a poslední foto-koláž je ze samotného centra města. Tyršovo náměstí s kašničkou a barokním mostem.
Výlet se vydařil, unavil nás, ale také obohatil. M. vyprávěl historky z dob, kdy Brtnici před léty navštívil.
Víkendové okénko, západ slunce z balkónu a lehká večeře v podání M. salát Caprese.
V noci jsem tak trochu symbolicky zapálila svíčku, dala post s touto fotkou na IG a tak trochu sama se sebou "oslavila" své tříleté výročí střízlivosti.
Tak jo, ještě jedna za IG. Mé tři roky střízlivosti, která mi toho tolik přinesla, jí vděčím za vše, kde nyní jsem a co dnes mám. Jsem nejšťastnější v celém svém životě.
Když je řeč o AA, tak jsem dostala k lll. Výročí i medaily, to my tak držíme 👍🤗.
Vděčím za to hlavně Boží vůli, AA a spousty báječným lidem, které mám okolo sebe.
M. na mé výročí zapomněl, sice jsem si z toho v první chvíli a reakci dělala legraci a hrdinku, ale mrzí mě to, moc!
Můj Netřesk v Třebíči, opravdu se mu daří, dokonce malá odnož se na straně dere. Aby taky ne, když je umístěn u balkonových dveří a pravidelně zaléván - podotýkám k mému velkému "úžasu".
No a poslední symbolika mého - našeho "výročí".
Nevím jak vy, ale já když jsem šťastná a spokojená, tak i tak vypadám, řeklo mi to již pár lidí. Za zpětnou reakci vždy moc děkuji i třeba za tu negativní.
V pátek, když jsem vyšla ven z práce na Staromáku stál tento retro autobus, zřejmě svatební.
Ještě další mé narcis selfie.
Ranní pohled na Staromák, cestou do práce - foceno cca v 7,30h ráno.
Dobré ráno, páteční a celo víkendové.
Origami a thajský Red Bull, takové páteční meetingová atmosféra. ☺
Kde mají super kávu Double shot a mé oblíbené, asi nejoblíbenější nealko pivo Maisels Wisse, které je snad dražší, než alko. Vyjde bezmála na 60-80Kč/0,5l lahev.
Ovšem sehnat koriandr se ukázalo, jako doslova nadlidský výkon. Obešli jsme asi čtyři místa vč. místních večerek a sušený nikde neměli, až nakonec v Delmartu jsme objevili čerstvý.
Ano, i to je potřeba, žehlení, ale tentokrát to šlo velmi rychle a snadno, až k mému velkému překvapení.
"Zajímavý" výhled z terasy OC Stromovka, přímo na Holešovický hřbitov.
Pečená kuřecí roláda od mého oblíbeného pana řezníka z K&K masna.
K tomu pečené brambory, to vše v troubě, snadné, celkem i rychlé a i zdravé jídlo, které se setkalo jak jinak než s úspěchem - ne dělám si legraci, např. Izraeslká hamshuka tak, jak ji dokořenil M., byla pálivá i na Kennyho.
Také máš nějakou svou oblíbenou masnu či řeznictví? Nebo dáváš přednost nabídce v supermarketech, pokud se o sortiment masa týká?
Nebo vůbec maso nejíš. ☺
Sice začaly prázdniny, ale pracovní zápřah a tempo bylo velmi, velmi náročné.
Prakticky nic jiného krom práce a dalších nezbytných povinností jsem nestíhala. Oba dva.
Takže ranní fotky bylo asi to jediné, co jsem za den stihla pro blog či IG nějak "kloudně" a trochu v klidu pořídit. Tento pres a časový nekomfort mi rozhodně nevyhovuje a občas mi následně vyvolá mé panické ataky.
Naposledy jsem přesně cítila, že se blíží, že přichází. Což je skvělé, že ji dokáži takto rozpoznat, občas i dost často rozklíčovat příčinu a důsledek, ale je to SAKRA NEPŘÍJEMNÉ.
Ale našly se i chvíle, např. jako tento romantický večer "při svíčkách". ♥
V týdnu jsem zašla i do mé oblíbené Literární kavárny v Týnské uličce, kam chodíval kamarád Dušan.
Léto a meloun k sobě neodmyslitelně patří. Tento byl z Lidlu, maličkatý, roztomiloučký a celkem i drahý, ale byl dobrý a bez peciček.
Jak jsem zmínila, našel se i večer, který připomínal romantiku při svíčkách, aneb taková naše romantika na Letné.
Kolegyně mě inspirovala, když si přinesla salát s cibulkou, dostala jsem na ni takou chuť, že jsem si ji i do salátu s pečenými bramborami nakrájela.
#thisweek #me #selfie #czechblogger #july2021 #summer #gifts #narcis #anxiety #ifeelloved #thanks #praguelife #thismoment #nicetime #malamorskavila #family #niceday #weekend
Ano, můj IG je těmito fotkami doslova vytapetovaný, ale je to pro mne jistá forma terapie, nebo nevím, jak lépe bych to popsala. A ano, jsem si toho vědoma. IG a blog dělám stále pro sebe, pro svou radost, kterou sdílím s Tebou - s vámi, s těmi, kteří mi děláte život lepší. Za to jsem neskutečně moc vděčná.
No a jen tady zmíním, že 4. září tomu bude 7 let, co blog existuje, co ho provozuji. Budou to takové sedmé - malé - velké narozeniny, nebo spíš výročí, na které bych nemusela úplně zapomenout, jako tomu bylo alespoň poslední dva roky zpětně.
O víkendu jsme byli s kamarády, které jsem snad přes rok neviděla na velmi milém setkání.
Loni se nám to nepovedlo hlavně díky covidu a proto setkání bylo o to příjemnější.
Sraz jsme měli na I. P. Pavlova, což bývá takový celkem průnikový bod, pro nás všechny. Když myslím všechny, tak kamarády T. a J., což je vlastně bývalý kolega mého muže L. s partnerem, se kterými jsme byli min. 2x na dovolené. Čili známe se opravdu dobře.
Byli jsme v nedaleké kavárně - vinárně Souterrain na Tylově náměstí. Příjemné prostředí, které si na nic nehraje. Levné, stylové a takové až dalo by se říci studentské.
Nevím ani jak mě napadlo, podívat se na jakous, takous charakteristiku mého znamení zvěrokruhu, no a toto dle Seznam.cz jsem já.
Ano i ne. Jsem silná, ale i křehká bytost, která má velké srdce a upřímnou duši.
Pondělní odpoledne na Smíchově, kdy jsem si čas přes naším meetingem trávila v parku se svým oblíbeným mokem - nealko pivem.
Od Jiřinky - kamarádky mamči jsem dostala, jen tak, pro radost, tohoto krásného - ručně dělaného andělíčka. Tolik mě tato pozornost potěšila. Hned jsem mu dala čestné místo v mé peněžence, kdy ho budu stále nosit s sebou.
Další trip to doctor pokračovalo. Bylo nečekaně dlouhé, doslova jsem sjezdila celou Prahu, kdy jsem začala dle plánu na Vinohradech, pak se přesunula do Vršovic. Mise pokračovala na pořízení nového zubního rentgenu ..... , no bylo to už jen časově, ale i logisticky náročný den.
Ale musím se pochválit, jak by řekl náš Pepa, min. jednu věc denně bychom si měli najít, za kterou se náležitě pochválit, dělá den hned lepším.
Nový rentgen a s tím další náležitosti spojené jsem za jedno odpoledne stihla zařídit, takže spokojenost.
Tyto růžové, řekla bych velmi výrazné šaty jsem měla na sobě snad potřetí na sobě a hned k mému překvapení mi je snad každá kolegyně či švagrová pochválila.
Což o to, mě se šaty líbí, sedí mi dobře, ale chlapům se nelíbí.
Pustili jsme si stažený film Maják, na mé přání a musím říct, že již tak dlouho mě nějaký film tak nezaujal, jako právě tento. Nejvíce asi zpracování, kamera a scénář. Protože ty záběry jsou naprosto fantastické a hned mě motivovali k focení.
Kolečko po lékařích pokračuje.
Zelená je barva, která mi sluší si myslím, je taková výrazná a vytáhne pěkně barvu mých očí.
Mám pár kousků, které ráda střídám.
Předposlední čtvrtek v měsíci mě čekalo druhé očkování vakcínou Pfizer v nemocnici Na Františku. Průběh bych řekla hladký, jen lehká únava.
Ale po očkování jsem šla hned do práce, takže bych řekla, že proběhlo očkování v naprosté pohodě.
Chvilku jsem si sedla uvnitř nemocnice Na Františku, kde jsem strávila povinnou čtvrt hodinku, která mi byla doporučena na takový odpočinek.
Kašna, vysoké - statné stromy, takový klid, příjemná oáza v centru města.
Určitě velmi příjemné místo. Jen taková malá poznámka, právě zde zemřela Anežka Uchytilová, což byla macecha mého otce a má nevlastní babi. Zemřela na podzim roku 1989.
Cestou do práce, uličky a různá zákoutí Starého města jsou naprostým balzámem, pro mou duši. Milu tuto čtvrť.
Znám ji od mala, doslova od útlého dětství, kdy jsme s tátou pravidelně jezdili právě za babi do Celetné, kde bydlela. Proto se v centru města vyznám doslova, jako rodilý pražák.
K procházkám také velmi doporučuji např. Petrskou čtvrť, která bych řekla, že je tak trochu opomíjena.
Krása střídá nádheru a to doslova. Vpravo je hotel se skleněnými markýzami, který navrhla prof. a architektka světoznámého dosahu, paní Eva Jiřičná.
Fotka je z pohledu Masné a Rybné ulice.
Najednou byl červenec již ve své poslední třetině a mě přišlo, že vůbec nic nestíhám. Nestíhám číst zpravodajství, různé zajímavé články apod.
Naprostý deficit pociťuji v čase, který věnuji mému milovanému volnému čase strávenému na YTB (kdy já již léta poslouchám spíš jako podcast), blog nestíhám a to naprosto, jak svůj, tak číst příspěvky mých oblíbených autorek.
Lehká frustrace a psych. nepohoda vládla, napříč celým měsícem. Někdy byla silnější, někdy zase lehčí a dalo se to zvládnout bez mých psych. atak.
Jedno páteční svítání, zachyceno na Staroměstkém náměstí a můj oblíbený Týnský chrám, nebo katedrála.
My dva. Páteční večer. Netřeba komentáře.
Kolikrát se cítím tak šťastně, jako bych levitovala ve vzduchu. Nebo jak já ráda říkám, cítím tolik lásky, která by se dala doslova zhmotnit.
Předposlední víkend jsme trávili v Praze a na popud M. jsme v sobotu vyrazili do OC Chodov na nákupy, primárně jsme šli pro černé košile, které chtějí obměnit.
Oběd ani coffee time jsem nestihla zaznamenat, ale food courte je celkem slušný, co do šířky a nabídky.
Karbanátky na způsob falafelu, k tomu rýže a smetanová / sladkokyselá omáčka s římským kmínem.
Upekla jsem ho v troubě potom přidala sýry, které jsem na závěr zapekla pod grilem v horkovzdušné troubě.
Další návštěva zubaře mě čekala, tentokrát mé běžné dentisky, která mi opravila zub a vzala otisk na korunku. 3tis odešly z mé peněženky, člověk se nestačí ani nadechnout a už jsou fuč. Ale investice do opravy chrupu je ta nejlepší.
Obecně mi přijde, že poslední dobou nic nestíhám, ale o tom to tady nyní nebude. Léto letí neskutečnou rychlostí a já mu jen tak sekunduji.
Jedna ranní, v posledním pracovním týdnu, který jsme zakončili s M. prodlouženým víkendem a vyrazili jsme také do Třebíče a Jihlavy.
Nábřeží Kapitána Jaroše a jedno svítání.
Zachyceno celkem slušně, i když jsem vůbec nic proti tomu slunci neviděla.
OD Kotva, která funguje / nefunguje, ale její nejlepší éra je ty tam, kdo ví, třeba se podaří zvednout poptávku a natáhnout zákazníky.
Cestou do práce právě od Kotvy. Jakubská ulice a kostel sv. Jakuba, to je cesta, kterou nejraději a také nejčastěji chodívám.
Staré Město je prostě překrásné.
#narcis #beautybloggers
Stále Jakubská - Štuparská ulice.
Ten samý den, jen odpolední pohled z Jiráskova mostu na Mánes.
A na protější straně Smíchovská vodárenská věž a Dětský ostrov.
První prázdninový měsíc uběhl doslova jako voda a my ho s M. zakončili prodlouženým víkendem v Ttřebíči.
❤👍😺
Ranní káva na balkoně a cesta vláčkem na plánovaný výlet.
V tomto měsíci jsem toho hodně zažila, stihla, "oslavila" třetí výročí v AA - své střízlivosti, a díky všudypřítomné podpoře a lásce M., jsem se zase pokusnula o kousíček dál. Za což nekutečně moc děkuji a vážím si toho.
No a jak trávíš prázdniny Ty, měla jsi, nebo tě dovolená čeká?
Moc děkuji za pozornost a přízeň mému blogu, nejen zde, ale i na INSTAGRAMU a FB.
Tvé podpory si velmi vážím a každá zpětná vazba je pro mne velkým přínosem.
Přeji Ti krásný a pohodový dnešní den.
papa E. A
