...a takový byl můj měsíc duben = april 2021...

 

AHOJ,AHOJ,

přeji Ti krásnou středu, a vítám Tě u dnešního, jisto jistě dlouhého příspěku o mém čtvrtém měsíci tohoto roku. 

Smícho a má zastávka na úřadě, kde jsem si jela vyřídit novou OP v záležitosti změny stavu = rozvod, ano až nyní, ale díky omezenému provozu, mé časové vytíženosti a dalším aspektům jsem to prostě dříve nestihla. 

Jedna jarně - vyletněná, jelikož první den bylo alespoň v Praze úctyhodných 23C, ale na svátky se počasí "pokazilo", respektive teploty klesly k 8C.

Tento příspěvek je z mého IG. Tuto roušku nosím s sebou v kabelce od dubna loňského roku, jelikož jsem ji dostala od M. máti, kterou ušila. 

Covid je tady s námi již rok, takové malé/velké výročí...., no co na to říct, každý v tom jsme, každý to vnímáme prožíváme "jinak", ale cíl máme společný. 

Velikonoce připadly na první víkend a já je celé trávila s M. v Třebíči. 

Přesto alespoň malá, spíš symbolická výzdoba. 

Naše velikonoční tak trochu"buržoazní" hody. 

Toto je recept od Hači z jejího blogu, vepřové maso z Kauflandu, se kterým jsem ovšem příliš spokojená nebyla, zapečené se žampiony, šaletkou a hořčično smetanovou zálivkou. 

Velikonoční sobta je největší svátkem Křeťanů. Mše jsem sledovala již druhým rokem on-line a nejraději poslouchám tuto farnost v Červeném Kostelci.

Počasí sice bylo jako na houpačce, ale i tak jsme byli na krásné procházce Libušiným údolím, vzali jsme to přes most "sebevrahů", o kterém mi M. vyprávěl a já tak doslova překonala strach zvýšek. 

Pohled na baziliku sv. Prokopa, jednuz památek zapsaných na seznamu UNESCO.

Les, Stařečský potok, lesní cesta, různé vyhlídky a bohužel i všudypřítomný ničitel kůrovec. 

Cesta podél trati byla zvláště malebná. 

Při příjezdu jsem si všimla tohoto větrnného mlýna, který byl v minulém roce rekonstruovám a letos ho čeká "první" sezóna. 

Velikonoční mazanec, jako pozdrav od M. sestřenice, který byl naprosto skvělý. Krásně nadýchaný, plný pocitivých surovin a také citronové kůry.

Neobsahoval však rozinky, které se zde do mazance nedávají. Pro mne maličko "nezvyk", ale vůbec to nijak neubíralo na vyvážené a lahodné chuti, ideální sdobrou kávou. 

Vyhlídka, ze které je patrný plošný postih kůrovcem. 

U příležitosti Světového dne porozumění autismu (World Autism Awareness Day), který se již tradičně koná 2. dubna, se mnohá místa po celém Česku zapojí do této celosvětové kampaně „Light it up blue“, česky „Rozsviťme se modře“.

A můj další kulinářský počin....

Na přání M. jsem připravila Izraelskaou hamshuku kdy jsem opět zašla do místního skvělého řeznictví, kde jsem si nechala namlít hovězí přední, právě pro tento pokrm

Velmi snadný, rychlý a chutný pokrm, asi "nejpracnější" bylo sezhnat římský kmín, sušený koriandr a pastu tahini, ne že by to zde v Třebíči neměli, ale jelikož jsem doslova slepá a vždy jsem se na dané produkty musela doptat. 

Toto jídlo jisto jistě zařadíme do pravidelného "stravování", protože v M. jídelníčku si našel místo hodně vysoko v žebříčku. A k večeři bylo repete, jen mi vypadlo víčko od solničky, sice jsem se snažila tu pohromu nějak zachránit, ale příliš se nepodařilo. 

Velikonoční neděle, aneb další pokračování v #cookintime, aneb má kulinařina se rozšiřuje. 

Letos první chřes, mé milované jídlo. Krásně to vyšlo právě na Velikonoce. 

Tak trochu jsme si potvrdili, že mám jídla rozdělená - já saláty, ryby, těstoviny apod, a M. maso, převážně hovězí, steaky a chilli. 

Prý to bylo dobré, ale hovězí je lepší - haha. Mě to tedy chutilo moc.

Musím pochválit lososa z Albertu, kterého jsem v celku, pouze lehce naříznutého orestovala nejprve kůží dolů a poté otočila, pomalu propekla, přidala zelený chřest. Konce chřestu jsem schovala do marazáku - bude se hodit třeba na vývar. 

Sůl, pepř, trocha chilli, olivový olej, toť vše a skvělé jídlo vč. salátu s rukolo bylo na světě.

Velkou pomocnicí při už při samotném vaření byla Bastetka, velmi jí ryba zajímala. 

Snadné, rychlé, snad i zdravé jarní jídlo na sváteční nedělní oběd byl rázem hotov. 

Navíc když si toto jídlo připravím doma, náklady na obě porce jsou sotva 80%, jako by vyšlo jedno takovéto lososové jídlo v restauraci či rozvozu. 

Malá kytička - sukulent pro radost. Už je to vlastně druhé kvítí, které tady u M. v Třebíči mám a skvěle se o ně stará. Koupeno v Baumaxu, kam jsme vyrazili pro plastové židličky na balkon. 

Doslova noční skvěle připravené carpaccio od M., které jsme si dopřáli.

Opravdu jsme ty svátky pojali velmi "buržoazně", samé jídlo, relax u Netflixu, odpolední a večerní šlofíky, procházky a další radovánky. Prostě jsme si čas, který strávíme spolu umíme užít, ale to my víme a vždy se toho držíme. 

Předposlední den, čili o Velikonoční pondělí, kdy jsem dopoledne zaslechla nějaké hodovníky na místním sídlišti jsem se vydala do centra města. 

Prošla jsem se celkem slušně, počasí nebylo 2x přívětivé, dosti foukalo, teplo také nebylo, ale obešla jsem stejný okruh, jako o loňské Velikonoce. 

No a zjistila jsem, že opravdu letošní zima je nějaká delší, vlezlejší a únavnější, jelikož dle loňských google fotek bylo vše mnohem více rozkvetlejší a pamatuji si, že bylo krásně slunečno. 

Centrum města, kde se Karlovo náměstí, které je druhé největší v ČR svou rozlohou stále opravuje, takže je pěkně rozkopané. 

Přešla jsem most přes řeku, vzala to směrem nahoru na Masarykovu vyhlídku, pěšinkou okolo Židovského hřbitova až do jeho historické části, kde jsou hned dvě synagogy. 

Po náplavce a lávce jsem se znovu vrátila na Karlovo náměstí, okolo Martinské věže směr nádraží a směr M. bydlení. Příjemných 7 km v nohách. 

Když jsem se chystala už spát, před časným ranním vstáváním mého odjezdu od M. jsme zcela neplánovaně byli nuceni navštívit přímo chirurgickou ambulanci. M. a jeho kotník, který si ošklivě zvrtl, přetrhl šlachu si to vyžádaly. Ale M. je a byl statečný, vyšetřující lékař velmi milý a profesionální, jelikož poznal, starou zlomeninu z léta 2019. 

V ambulanci nikdo nebyl, šli jsme hned na řadu a celkově třebíčskou nemocnici velmi chválím. 

Např. s mou zkušeností z Motola se nedá vůbec srovnat. 

Cestou mám "hodně" prostoru k poslouchání hudby a také přemýšlení. Občas z toho vylezou takovéto pocity. 

Pražské přivítání v podobě jarního kvítí bylo moc milé překvapení, všudypřítomné střídání sněhu a slunka již tolik ne. 

Povinné antigenní testování, které jsem si zařizovala sama, čili mimo svou práci, jelikož jsem si pobyt v Třebíči o den prodloužila. Byla jsem v centru na rohu Revoluční ulice a nábřeží Ludvíka Svobody. 

Konec zkráceného pracovního týdne jsem při procházce objevila toto Asia fast food bistro dole na Strossmajeraku a dostala, při té příležitosti #super :-) #freshrolls. 

Páteční = pracovní foto. 🙃

Druhý víkend můj a můj plán jak ho strávit , menší nákupy #limitededition, jen tak pro radost a radostný krokoměr. 💪

O víkendu jsem doslova "sotva vystrčila" paty z bytu, ale tuto krásu jsem stihla zachytit. 

Prý je to "VELMI JARNÍ". 

Rozkvetlé asi třešně u Bio Oka, ranní slunce v naší ulici na Letné, jako na prvního máje. 

Nude líčení s mou novou kráskou, láskou na první pohled a ozkoušení = Natasha Denona Glam palete a k tomu Sephora matná - krémová rtěnka v ikonickém odstínu č. 13. 

Pokud o sofistikované foto/koláž. 

Mé oblíbené a rychlé jídlo, tousty se salátem, prostě, co dům dal. ☺ 

Zkoušeli jste kafe s colou, je to opravdu zajímavá, možná pro někoho nezvyklá kombinace, ale mě chutná. ☺♥

Ranní upravené fotky ze začátku týdne. 

Ale musím se přiznat, že druhý týden jsem byla nějaká totálně disfunkční. 

V pondělí večer mě navštívila velmi nepříjemná, silná a asi ta "nejintenzivnější" psych. ataka, kterou jsem sice ustála, ale bylo to velmi náročné. 

Mělo to na mne dopad vlastně další dva dny. Až ve čtvrtek jsem se dala trochu do kupy. 

Ovšem jsem si udělala nové nehty vč. pedikúry, což už byla doslova nutnost, protože téměř po pěti týdnech je třeba zásah pilníku, laku....

Můj stav a má pohoda se skutečně hodně odvíjí od toho, jak se cítím, v jaké duševní kondici se nacházím. Stavy úzkosti, úzkostné a náhlé propady jsou prakticky iracionálního charakteru, ale vím, že souvisí s celkovou situací, trvající pandemií, lockdownem. Ano, každý z nás v tom je, na každého to působí trochu odlišně. Naštěstí se mám i přes to z čeho radovat (práce, nové bydlení, rodina, zdraví, M., který je bohužel stále na HO v Třebíči)...., vlastně to může vypadat tak, že si nemám na co stěžovat a být z čeho down, ale HPP a úzkostné poruchy si člověk prostě neurčuje sám a nevybírá. Ony přijdou, přichází a také budou přicházet, prostě jsou součástí mého života se všemi svými doprovody. Musím se naučit s nimi žít, ideálně tak, aby mne co nejméně omezovaly a páchaly neplechu v mém životě. K tomu mi složí psychoterapie u mé milované a nejlepší lékařce dr. Brodové, kam chodím již 11tým rokem, medikace a tréning. 

Jinak jsem prakticky nevařila, jen si něco rychlého připravila, jako např. mé oblíbené tousty. 

Něco málo z mého jídelníčku, kde jsem se celkem odbývala, talíř složený ze salátu a KFC + má zeleninovo/luštěninová polévka. 

Ranní slunce na Letné, cestou do práce v puntíkaté košili. 

Moje milovaná Izinka. 

Další dobroty, nyní je to 50/50. Salát s tuňákem, vejcem a cizrnou je mým kulinářských počinem a smažená rýže je ze super Hanoi Bistra. 

Myslím si, že modrá barva mi lichotí a cítím se v ní moc dobře, proto je v mém šatníku také nejčastěji zastoupenou barvou. 

Páteční ráno pro mne bylo náročné, ne že jsem šla k zubaři, respektive k mé báječné zubařce, ke které chodím již cca 14 let určitě, spíš to bylo pro mne psychicky náročné. 

Péči o svůj chrup jsem zanedbala a nyní si vyžaduje celkovou a poměrně rozsáhlou rekonstrukci vč. implantátů do kosti. 

Vše proběhlo skvěle, k mé spokojenosti. Sice mi paní doktorko udělala resekci dolní šestky, takže jsem měla na víkend celkem program jasný - odpočívat, ledovat a šetřit se. 

Společně jsme se domluvily, daly dohromady plán vč. možností a různých variant. Paní doktorka mi nejprve udělala celkový rentgen a poté přešla k zákroku. 

Jak jsem psala, bylo to pro mne spíš takové přiznání, stud, obava, zároveň obrovská vděčnost, že mě paní doktorka i po dvou leté absenci znovu k sobě vzala. Bylo to náročné, těžké a já to vše zvládla a sama, na což jsem dříve vůbec nebyla zvyklá. A i dokonce jsem si již celkem "slušnou" částku na mé poměry ušetřila, právě na rekonstrukci zubů. 

No a jedna páteční, těsně po příchodu z práce. Vysmátá, veselá, sice s bolavou dásní, ale pracovní prostředí a milé kolegyně mi prospěly. Navíc jsem se těšila na pravidelný páteční AA skypemeeting, který již nějakou dobu vedu. 

Toto zelené triko mám ráda, je z lehkého a příjemného materiálu a má navíc celkem slušně - sexy vykrojené záda. 

 

Fotka čistě "symbolická" 

Duben 2020, jarní počasí, první lockdown, první vlna, první velká výprava po Praze a také první návštěva M. v pandemické době.  Prošli jsme doslova celou Prahu a hodně toho zažili. Povídali jsme si celý den a byl to doslova "nezapomenutelný" víkend. 

Kytička růžových růžiček, jako takové malé poděkování. Ani ne ode mne, či pro mne, pouze jsem je koupila a předala, ale i tak jsem se z nich chvíli těšila, jak byly pěkné a jistě i potěšily. 

Malá procházka nedělní Prahou. 

Jelikož jsem se na procházku vydala ještě dopoledne, kdy rtuť teploměru ukazovala pouhých 6C, navlékla jsem na sebe teplý rolák Gant. 

U Klimenta, toť malý parčík u kostelíka přímo vedle Strossu a Nábřeží Kapitána Jaroše, okolo kterého chodíme. 

Výhled na MPO z Letenské stesky, kam jsem si velmi spontánně vyběhla. 

Parčík u Letenského letohrádku. 

Oproti loňskému jaru je s námi tedy zima podstatně delší dobu a je to znát. 

Mé milované kvítí, alespoň takto letos. 

Procházka se vydařila, pěkně jsem se prošla musím říct, ale s resekcí dásně to nezkoušejte. 🙃 Protože to není úplně to, co zrovna potřebuje. 

Když kolegyně slaví narozeniny, chlebíčky, slané dobroty z listového těsta a můj domácí salát s rukolou a kozím sýrem. 

Má maličkost v práci, v části prvního patra budovy, která je asi nejreprezentativnější. 

Zajela jsem ve volnu i na Zličín, přímo do Sephory, jelikož ta se rozhodla nezasílat zboží poštou. No a tak jsem Hanče nabídla, že ji pro to zajedu, není problém. V Palladiu ani na Smíchově paletku Too Faced - podzimní limitku s dýňovou tématikou neměli, tak metrem na Zličín, je to od nás celkem i kousek a toho dopoledne jsem byla navíc na Smíchově, vyzvednout si novou OP a měla jsem tak čas. 

Smutný to pohled - nejen na mne, ale hlasně na "zalígrovanou" Sephoru. 🙃

Co mě při mém pátečním příchodu z práce čekalo doma, bylo jedno velké, opravdu velké překvapení!!! Nejen-že byla opravená myčka na nádobí, ale také v chodbě bylo připravené nové žehlící prkno vč. skvělé žehličky Tefal. Oboje z Mall.cz

Červený lehký svetřík TH nosívám málo, prý bych ho měla nosit častěji, kvůli té barvě, rozuměno. 

A má oblíbená modrá - tyrkysová barvička v podobě svetříku Gant. 

Menší víkendové vaření a pečení, improvizačně upraveno, jinak inspiraci jsem nalezla na blogu u Hanči a v časopise Albert. 

Zapečené žampiony (měly to být plněné Portobela, ale ty neměli), tak jen orestované na cibulce, s cizrnou, mletým masem a tvarůžky, to vše zalité vejci. 

Uznání genocidy, za mne skvělý počin, bravo!! Jsem ve spojení s bývalým spolužákem ze základní školy, který měl ČR, jako přestupní stanici právě z Arménie do USA. Potěšilo ho to, jak sám psal "dojalo". ♥

Arménie a na ní spáchána genocida byla uznána!

Rychlá jogurtová buchta s kokosem a čoko. tyčinkou Milena. 

Musím říct, že i mě samotnou překvapila její vláčná a lahodná chuť. 

👍☕

Jak se blížil úplněk, mě to nedalo a nedalo spát. 🙃😲

A koncem měsíce jsem se nějak do toho vaření opět dala, bylo to i novým nádobím, pánvemi, které zmiňuji v nákupech. 

Pečené kuřecí 1/4 z místního skvělého řeznictví a brambory ve slupce, taková rychlovka pro nás všechny vč. kamarádů na Letné. Zpříjemnilo nám to odpoledne - večer. 🍽

Zelená je v mém šatníku také celkem zastoupená, jak tak na to koukám. No a jelikož se dostavilo konečně trochu jarní počasí, tak jsem ho podpořila tímto sytě zeleným pool trikem Tommy Hilfiger. 

☀🌼

Vzácná návštěva na Letné, si vyžádala menší pohoštění slučitelné s keto-dietou. 

Cizrznový krém s chilli a řapíkatým celerem, červenou cibulí a pečivem pro mě. 

Pěkné, objeveno náhodně na novém blogu. 👍

Prý "anděl" říkali kamarádi z AA. 

V polovině týdne jsem měla vzácnou návštěvu a to tátu, který za mnou přijel. ♥♥♥

Krásně jsme se prošli, našli jsme celkem 9 km, já v nových botkách, ze kterých jsem si odnesla slušný puchýř, ale bylo potřeba je prošlápnout. 

Osazené stromy v Pařížské ulici, kterou chodívám na tramvaj. 

I poslední dny mě doprovázely silné úzkostné a propastné stavy, je to dáno celkovou situací ve společnosti, ale nějak jsem si čím dál tím více "sama sebou jistá". Za což vděčím jen a jen své střízlivosti, která mi dává sílu, posouvá mě dál a dál. Našla jsem sama sebe, konečně. 

Duben končil tak trochu symbolicky pátkem. M. ten den zrovna odjížděl znovu do Třebíče, vyprovodila jsem ho na vlak a jela domů, kde jsem měla velmi "zajímavý" program, ale to si nechám na další příspvěvek. 

Toť můj čtvrtý měsíc. Věřím, že jsi měla pěkný a zajímavý #april2021. 

Moc děkuji za přízeň a pozornost mému blogu, které si velmi vážím a je pro mne podstatná. 

Přeji Ti krásný a pohodový dnešní den. 

papa E. A.