#Září - September 2022

 AHOJ,AHOJ,

přeji krásný pátek, a moc Tě vítám u mého dnešního článku, který bude o mém měsíci září 2022. (ano já vím, je téměř polovina října...😯)

S Péťou z Kaleidoskopu jsem měla své první sezení, které se uskutečnilo v kavárně Cheecup v Podolí. 

Bylo to předem domluvené, hodinové sezení, spíš takové povívání, ve kterém ovšem budeme pokračovat, tak jsme se zatím do konce roku domluvily. 

Bylo to moc fajn, milé a hlavně přínosné. Ochutnala jsem i borůvkový cupcake a domů jsem vzala cheescake - ten se srdíčkem,  pro M., prý byl dobrý.

Ten den jsem měla volno, a už se jako by ukázal podzim. První spadané listí, dřív se stmívá..., jen doufám, že ten podzim s sebou také přinese mé milované roční období babí léto. 

Nesmělo chybět ani mé milované Espressotonic. 

Bylo skvělé, je toho sice pomálu, ale je to velmi lahodný a specifický drink, ne každému chutí, jak jsem zjistila. 

Příjemné posezení, milá obsluha, fajn ceny. Když budete někde v Podolí, v Modřanech, zajděte. 

A budova Podolské vodárny mě velmi, velmi oslovila, že bych ráda zašla na jejich prohlídku. 

Kobylisy, cestou do práce, šípky. Prostě podzim se hlásí o své místo. 

Chodila jsem, když to šlo, čas a nálada to dovolila, místo MHD jsem chodila pěšky. 

O víkendu jsem vařila, M. chtěl uzené s br. kaší, kterou si sám také uvařil, a já k tomu přidala kuřecí stehna. 

Upečené to bylo hned, uvařila jsem brambory a M. dodělal kaši. 

Ještě rajčatový salát z domácích rajčat, která byla nejlepší, rozhodně nejlepší, které jsem tento rok jedla. Domácí myslím, z Třebíče. 

Měli jsme z toho dva obědy a dvě večeře. Tedy kaše tolik nebylo, ale já si kuře obrala a vzala si to s pečivem a salátem. Ani kousíček na zmar, jak se tak říká. 

#goodmorning #nomakeup #me #ifeelloved 

Fotka před sexem a fotka po sexu...🤣, to mě při této fotce napadlo, nebo už když jsem se ráno fotila. 

Vysmátá, jako lečo, neeee, spíš velmi spokojená. Sice jsem dobrých 28h nespala, měla za sebou zmíněnou PGT party a úžasnou domácí party. Láska prostě dělá divy. 🖤

Naše již třetí Prague Gothic Treffen party, která byla sice koncem srpna, a také jsem o ni psala samostatný článek. 

Proč, jak a kdy se konala a co jsme tam dělali. 

Hned další den jsem ráno vyběhla.

 

Letenská pláň, brzy ráno, kdy se celá Praha probouzí a zachytila jsem pohled na Karlův most v mlžném oparu. No řekněte, není to nádhera. 

Znáte krásnější město, nee, já prostě ne. Prahu miluji. 

Celkem jsem si již po srpnu, kdy jsem uběhla své maximum držela tempo. A tím myslím skutečně tempo, protože když "mi to běželo", když to šlo a byly na to podmínky a cítila jsem se dobře, tak jsem měla čas pod 6min/km, což je prý velmi slušné. Říkala právě Péťa z Kaleidoskopu, když jsme se jen tak dotkly téma běhání. 

Ranní Stromovka, Trojská lávka, nikde nikdo, nebo to snad ani nejde, ale velmi málo běžců - cyklistů, člověk potká. Příjemné, příjemné a ještě jednou příjemné. 

Za odměnu jsem si dopřála i nové nehty. Tentokrát jsem šla snad již po čtrnácti dnech, ale byla jsem velmi spokojená a za to běhání, jsem se "potřebovala" odměnit. ♥ Vínovou jsem tentokrát volila, což je má asi nejmilovanější barva, vč. rtěnky. 

Běhání je pro mě prostě radost a obrovský detox. Snad mi to vydrží a i tělo bude fungovat, ne jako na jaře, kdy jsem na dva měsíce díky bolesti v kyčli vypadla. To bylo hrozné. 

#working #atwork #kobylisy #me 

Foto z kanceláře, nesmí chybět. 

Náš výhled ze všech tří stran v práci. Ani jeden není z naší kanceláře, my nemáme tak zajímavý. 

Erica, nebo Erka?? Tak tento Vřes jsem si cestou na meeting u Anděla musela vyfotit. A M. tuto fotku okomentoval úplně nejlépe, jak mohl. 

On je prostě 🤗, prý jako, že jsem nejdražší, no že pro něj rozhodně ano....🖤. 

No a konečně jsem zašla do petičního stánku, právě u Anděla, abych podpořila kandidaturu na Prezidenta, generála Petra Pavla. 

A po meetingu jsme zašli na hranolky k McDonaldu. Byl to fajn, páteční večer. 

Ještě pár koláží, Praha 7, foceno ráno, foceno z druhé strany řeky, když jsem běžela směrem Podbaba. 

A opět, budu se opakovat, jak to šlo, snažila jsem se využívat chůzi, místo MHD. 

Praha 7, ranní, odpolední, jen tak zachycená, takové mé momentky. 

Vařila jsem, respektive velmi spontánně cestou z pošty o víkendu si na doporučení Kláry Festival z YTB pořídila maso a pokusila se jej upéct. 

Nevypadá příliš vábně, vím, ale trhaná vepřová ples se zeleným zelím byla skvělá. Pekla jsem pomalu přiklopené tak dlouho, cca 2h, než se maso rozpadalo. Je vidět, v jaké men. cyklu se nacházím a také běhání si říká o svou energii, přísun bílkovin. 

Až krvané svítání v Kobylisích, když jsem šla do práce velmi, velmi brzy, protože jsem zase odcházela dřív a to k zubaři. 

Nakonec vše bylo jinak a tak nějak se všechno posunulo. 

Kaštánky, tento kaštan, který jsem na Letné takto rozloupla na mě dočista čekal v naší ulici, byl položen tak trochu na parapetu. 

Ranní Chotkovy Sady, kopeček, na který se jindy těším, byl tentokrát větší soustou, ale dala jsem jej. Celkově jsem běh dala lépe, než byl můj subjektivní pocit.

Pohled na Pražský Hrad. 

Těsně po běhu, celá "uštvaná", ale šťasná. Běh mě prostě baví a naplňuje, proto to také dělám. 

Tento kopeček v Chotkových sadech neběhám dlouho, ale zato si ho více užívám, však musím přiznat, že dnes jsem měla od začátku nějaké těžké nohy, šlo to více ztuha..., ale šlo to, byl to super zážitek, skvělé je běhat s radostí...

Ještě jednou ranní slunce, z Letenských sadů. 

Další návštěva lékaře, tentokrát kontrola a rentgen. 

Po práci legraci. Aneb, když jsem si šla koupit nahoru do food couru McFlury. 

S karamelem a posypky z KiteKat.Velmi dobré, velmi nezdravé a taky sladké. 

A zmrzku jsem si snědla přímo na místě. 

#goodmorning #working #monday 

#selfie #me #czechbloge 

Puntíkatá, brzy ráno v kanceláři, jelikož jsem potřebovala dohnat, nějaký restík. . )

Nee, potřebovala jsem naopak odejít dřív, jelikož jsem šla běhat. Co jiného taky. 

#niceday #praguelife #praha8

..od čtvrtiny jsem teprve byla v tempu, úzkost se mi "zlomila" až v polovině, u řeky, přes most, ta voda mi prostě dělá dobře, přitom můj živel je oheň, zvláštní, ale krásných téměř 17Km ranního běhu před prací je tam... 

#behaniproradost #mojeterapie #running

Téměř 17km, je ale výsledek, se kterým si dovolím být i spokojená. Den to byl ovšem dlouhý a náročný. 

Vstávat v pět, jít běhat, potom se rychle připravit, oschnout, vysušit vlasy, lehký make-up a sprintovat do práce, kdy jsem přišla jen o 10min později, než je "nutné", ale jelikož jsem dopředu avizovala, že přijdu krapet později, spíš jsem příjemně svou rychlostí překvapila hlavně sama sebe. 

A to jsem ani netušila, že večer na meetingu, který vedu si uvědomím, že mám PADESÁT MĚSÍCŮ SVÉ STŘÍZLIVOSTI. Takže to, že jsem se o obědovou pauzu vracela pro klíče od prostor, kde máme meetingy, bylo zapomenuto. No a taky jsem se ten den úspěšně přihlásila na firemní víkend, kdy jsem si naprosto bezbolestně domluvila jednolůžkový pokoj. Proč, no právě kvůli své střízlivosti. Bude to vůbec poprvé, kdy pojedu takto sama na nějakou akci, kde se bude večer jistě popíjet a já potřebuji mít, svůj prostor, nechci jít to většího rizika, než je nutné. No a vyšlo to. Páni. 

Západ slunce nad Smíchovem ..., jak romantické, no a doma na mě čekal tato modelka 😻. 

Krvavé, ranní slunce v Kobylisích. Ten týden jsem vstávala celkem dost brzy a tak jsem si tuto krásu užila hned 2x. 

Naproti nám, ta vysoká budova, ten nevzhledný věžák, který se nyní opravuje je 

Úřad pro zahraniční styky a informace, tajná státní instituce. No je pravda, že občas máme horší signál a docela často se přeruší internetové spojení od poskytovatele. 

Houba, ano toto je velký klobouk houby, která nám vyrostla na trávníku, přímo u chodníku v práci. Neptejte se mě prosím, co je to za houbu, hřib...asi...

Ve středu máme pravidelně dlouhý den, myslím tím pracovně. Jsou to tzv. dny pro klienty a chodím s kolegyněmi na oběd. Je to super, tedy zatím jsem byla jen asi 4x, no tentokrát jsme na můj popud zašly sem. My Chef bistro - seasonbistro.

Toto bistro, viz odkaz, doporučuji se podívat sídlí hned vedle nás, vedle naší práce, čili to máme doslova pod nosem. Jen škoda, že nemají otevřeno večer, hned bych si tam dokázala představit nějakou prima - romantickou večeři s M. , bohužel nemají. 

Trochu jsem holky nalákala na Holandský řízek, který já sama jsem si nakonec nedala..., celá já, ne nedala jsem si jej, jelikož měli poslední dva kusy a já místo toho vybrala z denního menu -

Vepřová panenka. Uzená mrkev. Smažená Hlíva. Hořčice s demi glace.

 Naprosto fantastické. Jídlo chutná skutečně skvěle. Na nic si nehraje, dokonale vyladěné chutě, zpracování perfektní, demi glace je skutečný demi glace, žádná nahrážka..., panenka šťavnatá.

 No úplně mě to dostalo a to myslím v tom pozitivním slova smyslu. To barevné je květák, který si dala kolegyně Ani. 

Jdu si takto po práci pro nanuky, sotva se ploužím, unavená, otrávená a i dost možná zklamaná. No a on mě osloví bývalý kolega. Velmi milé. 😉

Pro mě velmi nezvyklá barva, oranžová, tu vůbec nenosím, je to snad můj jediný kousek oblečení, který jsem navíc dostala od kolegyň. Necítila jsem se v tom špatně, ale nebyla jsem si 2x jistá. 

Přitom výraznější barvy jsou naopak pro mou bledou pleť a i vlasy lichotivé. 

Co myslíš?? Je to taková průsvitnější tunika - polokošile, pod kterou jsem si vzala černé tílko. 

#working #orange #newlook #ootd

Dyslexie a dysgrafie je moje druhé já. Kdo by mě chtěl potrestat, tak abych četla nahlas, před publikem, nemusí to být ani velké publikum, číst nahlas, cizí text je pro mě smrt. 

Zakoktávám se, překrucuji slova, zadrhávám se, potím se jako blázen, okamžitě zčervenám, rozbuší se mi srdce a potí se mi ruce. Takové infarktové stavy při čtení zažívám. Ztrácím se v textu a čtení ve škole, pro mě vždy bylo za trest, hrozně jsem se toho bála, přála si, počítala dopředu, aby na mě nevyšla řada, to byly neskutečně perné chvilky, které jsem pravidelně na zš zažívala. 

V práci je lepší světlo na selfie. 🙃

Celkově v práci se mi líbí. Jsem tam spokojená, cítím se dobře, užitečně, i když je někdy, tedy vlastně pravidelně pondělí až středa je práce až nad hlavu. To už jsem zjistila, že s 95% pravidelností jsou tyto dny dlouhé a náročné, ale naplněné. 

Mám flexibilní pracovní dobu, což je moc fajn, právě toho využívám tak nějak vyvážit prac. dny. Dokonce máme možnost, vzít si jeden pátek jako tzv. náhradní volno, ale musím mít hodiny odpracované. 

Má práce je docela dost samostatná, odborná a hodně si ji mohu "řídit" a plánovat sama, samozřejmě dle potřeb a požadavků. 

Světlemodrá košile, co jsem si nedávno pořídila v 2handu. 

#working #me #longhair #september 

Opět pár pracovních fotek, ráno než jsem vyrazila do práce. No a jak tak na to koukám, už mám zase odrosty melírů, že by to chtělo navštívit mou Gábinku. 

A taky to poznám, dle délky. Inu narostly mi vlasy, bude to chtít zkrátit. Ostatně, to ona ráda. Však která kadeřnice nerada stříhá, že. ☺

...panečku, dneska to bylo zase něco, tempo jsem nabrala až tak v polovině, zato jsem ke konci měla super rychlost a kdyby, kdyby..., tak bych určitě ještě běžela dál...

...ze začátku kličkovaná na přechodu u ZŠ, na začátku Letenských sadů jeden pes vedle druhého, přeskakovala jsem dva a třem se vyhýbala, asi 4x jsem si upravovala tkaničku..., no to jsou ale zážitky, při takovém obyčejném běhu, že jo, panečku.....

Malostranké náměstí, kostel sv. Mikuláše č. 1, nebo č.2? Který je ten "první"? Asi podle čeho, bychom se na to dívali : )). Každopádně je to foceno z Malostranské besedy, kde jsem byla posedět s L. , probírali jsme kampaň a život. 

Milá obsluha, rychlý servis, ceny odpovídají centru a turistické destinaci. Já si dala nealko pivo, mají točené, což činní Birell o level lepší, jinak mi totiž zrovna toto nealko pivo nechutná. 

Dala jsem si kuřecí křídla a místo bagety mi ochotně naservírovali skvělé, tenké hranolky, mé milované jídlo. 

Musím vám doporučit toto jídlo, je to sice polotovar, ale tak dobrý, že jsem si jej koupila opakovaně. Grilovaný sýr s bylinkami. Nechutná jako takový ten Oštěpek či Jadel, to já nerada. Nepřipaluje se a je raz dva hotov. Vřele doporučuji. 

Já jsem ale hrozná "běhna", nebo spíš poletucha. Nee, nyní musím říct, že chodím jen do práce, nakoupit a běhat ven. Do Stromovky, nebo na Letenskou pláň. 

Joo, tady mi to ještě běželo, neděle ráno, krásné počasí, tak akorát, sice tempo se nabíralo pomaleji, což jsem ovšem netušila, jak se mi poběží za dva dny. 

No co vám mám povídat, inu tělo si řekne, tělo ukáže, zvláště pak to ženské. No jistě tušíte, což já jsem ovšem netušila, jaký vliv to na mé běhání může mít, ach jo. 

Jj, tady nezbytné foto, s novou čepicí, která jak se ukázala mi sedí daleko více než ta tyrkysová zn. Under. 

Dokonce jsem k nové čepici sladila i tílko, které krásně sedělo, hlavně tedy střihově myslím k nové sportovní podprsence. I takové radosti s během souvisí, tedy pro mne rozhodně ano. 

Zpocená, poloslečená, uřícená, ale spokojená, ten výraz si myslím, že je znát, že mluví za vše. 

Inkriminovaný den, kdy PMS u mne eskalovalo, nohy jsem měla jako konve. Už při prvních sto metrech od baráku jsem myslela, že jsem uběhla maraton, těžké to bylo, náročné, s komplikacemi, že jsem si musela dokonce odskočit za keřík. 

Tak to se mi ještě nestalo, prostě ten pocit, tu potřebu jsem nezahnala, nechtěla jsem se tím omezovat, tak jsem hold musela za keřík. No jak píšu, byl to velmi náročný běh. 

Podzim, neodmyslitelně je tady. Tyto šípky jsem si utrhla cestou do práce. 

Nektarinky zase v Albertu, nakrájela na talíř a jedli jsme je celý den, nebo spíš tak uzobávali. 

Druhý zářiový týden byl extra vypečený na různé pracovní zádrhele, řešili jsme tolik věcí napříč, že jsme nevěděli, který úkol má větší prioritu, či jaký požár hasit dřív. Velmi, velmi náročné a vysilující, ale zase musím taky konstatovat, že práce mě dokáže vtáhnout a oprostit mě od úzkostných stavů, které se mě drží, drží a nechtějí polevit. 

Opět ráno, opět cestou do práce jsem si to zašla k Výstavišti, kde je nově instalovaná tato UMPRUM/IPR zastávka. Trochu načasováno před volbami, ale kdy jindy také. 

Mě se počin líbí, po Praze je takových, podobných více. Určitě zajímavé, jen tato mi přijde na takové zapadlém místě, jelikož je u točny ve Stromovce. Uvidíme, jak vydrží a obstojí vandalismu. Ovšem tomuto směru fandím a také je na MHMP budu volit, tím nyní mluvím o PrazeSobě. 

Zašla jsem si cestou z práce, vidíte to, já budto chodím do práce a nebo z práce. Na nehty, sice poslední dva měsíce chodím častěji, prostě zkracuji intervaly. No potřebuji se odměnit, udělat si něčím radost, když už si nedám panáka...., úzkostné stavy se mi ten týden propadly do začínající deprese. 

S tím souvisí naprostý pocit nicoty, prázdnoty, zmaru, strachy a obavy vás drží v kleštích a mají vaše myšlenky a bohužel i emoce plně ve své režie. 

Pho bo, závitky, opět dělání si lepšího dne. Přitom....

Joo, tak tento měsíc mě men. cyklus doběhl neskutečně. Nejenže mě potrápil při běhání, ale takové hrozné a nesnesitelné nálady, úzkosti a tu depresi mi právě vyvolalo PMS, nebo dokonce prohloubilo depresi. Nikdy jsem nic takového nezažila. 

Mé tělo si dělá co chce, nebo se naprosto zbláznilo jsem si říkala. Za týden, jsem měla tolik propadů, že jsem v jednu chvíli, kdy jsme s M. diskutovali, zažertovala na jeho black ootd, že je na funus oháknutej dobře, že nyní už jen stačí, aby přišlo oznámení u Unho o úmrtí. No já vím, na toto téma se nežertuje, když já ale...

Už jsme zase u toho, Já, Já, Já ... jájínek, jak by řekl L., ale stesk po Unho, nebo stres z Unho ve měbudí paniku. To vše dohromady mě rozbilo, na cimpr campr. Dlouho a opakovaně jsem se tak MIZERNĚ necítila. Nevěděla jsem, co ale s tím. 

Dokonce jsem i kontaktovala svou gynekoložku,  s žádostí, aby mi na PMS něco předepsala, že se to nedá dál vydržet, jelikož se za poslední čtyři měsíce neskutečně zintenzivnilo. 

Jak píšu pořád dokola o úzkostech, které se ovšem staly denní součástí, tak jsem zapomněla zmínit, že jsem se dostala do jaké si blogové a IG stagnace. Ono to vše souviselo právě asi i s lehčím přepracováním, přetížením, ale hlavně PMS, které mi vzalo prakticky chuť a elán do všeho a prokrastinaci mi naopak vpustilo do žil. 

Tak, přesně tak, a ne jinak. Tak jsem se cítila prakticky polovinu měsíce. 

Prokrastinace, do všeho se musím nutit, nic mi nejde, výčitky z toho, že nic nedělám, nic nestíhám a to do list se jen plní a plní, což je hrozně frustrující. Prostě začarovaný kruh. 

No a k tomuto skvělému odpoledni, málem ani nedošlo, protože Erouš se nechal vytočit, úplně rozhodit a pokazit si část cesty do Fashion Areny ve Štěrboholech, kam jsme dle plánu s M. vyrazili. 

No, dopadlo to nakonec dobře, jinak by tady ty všechny tašky nebyly, a to nejsou všechny, ještě další = hlavní, s mými novými běžeckými botami chybí. M. mě povzbudil, podpořil, pochopil, nesoudil a rozveselil, díky této zázračné kombinaci jsem si nákupy užila a přetavila v pozitivní odpoledne. 🤗

Prodloužený víkend v Třebíči byl super, krásný, odpočinuli jsme si, zrelaxovali. Trochu jsem i vařila, běhala, ale začal poněkud netradičně. 

Jinak to byl salát, takový mix, co lednice dala, pórkový krém, batátové hranolky. 

No ale abych se vrátila k tomu vzrůšu, co nás hned při příjezdu potkalo. M. zapomněl telefon v autobuse. 

Tak jsme se vypravili na stanoviště Tradobusu, sice jsme jeli FlixBusem, ale oni mají nějaké propojení s místním dopravcem. No všechno dobře dopadlo, ale na prvním stanovišti, což já jsem věděla, jsme nepořídili, bohužel to je až na samém okraji Třebíče, v průmyslové zóně. 

Ušli jsme tu cestu úplně zbytečně. Sídlo Tradobusu, dispečink funguje to tří odpoledne, sice od šeti ráno, ale co potom, když si zapomenete třeba klíče, hmm, v osm večer jsme se trmáceli asi sedm kilometrů. Řeknu vám, byla jsem otrávená, unavená, PMS doznívalo, no radost. Ale šli jsme ještě na pumpu, kde busy skutečně byly, taky nonstop recepce Tradobusu, tam já totiž chtěla jít rovnou, jenže jsme se s M. nějak nepochopili. Telefon měla moc milá paní v šuplíku, hned znala mé jméno, že jsme jeli ted odpoledne, telefon předán. My šli hned ještě koupit kytku, kafe pro řidiče a znovu jsme šli poděkovat. Velké díky Tradobusu a milé paní. To se jen tak dnes nevidí. 

Bylo znát, že jsem se dobře vyspala, usnula jsem, jako když mě do vody hodí. M. říkal, že jsem chrápala a dokonce vstával dřív, nežli já, z čehož byl překvapen.

Docela se ochladilo, já si s sebou z Prahy vzala jen mikynu, bundu nikoli, nemaje v Třebíči. Šla jsem běhat, kraťasy jsem doplnila podkolenkami, které mi dal M., že jich má plnou tašku a nepotřebuje je. 

Jsouto klasické, kvalitní bavlněné podkolenky, ve kterých se mi běhalo skvěle. Teplíčko, pohodlné, dobře drží, neškrtí a díky tomu jsem zjistila, že bych si měla pořídit a nebo zaměřit se na ponožky, ve kterých běhám.

A to jsem vám ani nepsala, málem jsem neodjela, protože se v práci nakupilo tolik práce, nebo spíš potíží, které bylo potřeba řešit a i jsem udělala jednu nerozvážnou, až ukvapenou věc, ze které kolegyně udělala mega scénu, ale můj šéf se k tomu postavil velmi profesionálně. Já přímo, nemám totiž problém uznat chybu, omluvit se a snahu napravit, jenže s kolegyní nebyla řeč. Marná slova by to tady byla. Takže jsem si s sebou do Třebíče brala praconí NTB. A znovu, po dvou letech se mi objevil zůžený zvukovod. Pískání, hučení, šum v pravém uchu a samozřejmě snížený sluch. Řekla jsem si, že tomu dám víkend, pokud se to nezlepší, objednám se opět na ORL. 

Jo a další vtipná věc, vypravila jsem se prvně na meeting AA, avizovaný na webu, který se nakonec nekonal, jelikož Libor byl v práci, prostě meeting není pravidelný, což je jedna z tradic a jistých podmínek zajištění naší služby. No nic, tak jsem se zase v pátek v podvečer vrátila, tak trochu s nepořízenou. 

Má, malá podzimní výzdoba. Šípky a jeřabiny nebo nějaké oranžové bobule, které jsem natrhala právě cestou z neuskutečněného meetingu AA. 

A to nejlepší pivo, ever. 

Komunální "agitka" zasáhla i Třebíč. No když jsem si letáky a ne zdaleka všech kandidujících procházela, tak mě skutečně nejvíce zaujali Piráti. 

Ten den ráno, bylo sice extra větrno, čili odpor větru mě dosti zpomalil, ale vychytala jsem dvě hodinky, kdy nepršelo, jinak lilo od soboty prakticky až do úterka. 

Byla jsem si zaběhat a bylo to moc prima. 

#blackcoffe #goodmorning 

#salattime #lunchtime #cookingtime 

Ochladilo se tak, proti předpovědi, na kterou jsem se koukala ještě v Praze, že jsem si musela pořídit rukavice. 

Návrat po dovolené do Prahy byl "krušný", myslím tím, pracovním tempem a objemem práce, která se tak nějak nakumulovala a nahrnula po prázdninách. 

Nevím, jak to máte nyní v práci vy, ale my jsme slušně zavaleni, ale snažíme se tím prokousávávat, bohužel kolikrát do večera, či prácí o víkendu, ale mě práce baví a naplňuje. 

Čili si nestěžuji, jen spíš konstatuji a tak trochu se ptám. ☺

Modrá je dobrá, já sama v kanceláři, slušně unavená, bez make-upu, měla jsem tuším jen korektor na pleti. 

Také se mi znovu poštěstlo a byla jsem zařazena Trnd agenturou do testování produktů na praní Perwoll. Sdílela jsem na IG. Jsou moc fajn a na funkční prádlo, nebo pak na černé, což nejvíce využije a také ocenil M. 

#me #selfi #blue #working 

I v Praze jsem si byla ten týden, kdy jsme se vrátili byla zaběhat. Ve Stromovce. 

Ráno bylo již chladno, čili jsem ke kraťasům nasadila podkolenky, které mi dal M. a jsou naprosto fantastické, jednak praktické, ale z velmi kvalitního materiálu, což je hned znát. 

Chci se na ponožky, či podkolenky na běhání trochu více zaměřit. 

Švestičky z naší zahrádky 🤣🤣🤣, které jsme měli v kanceláři. Také se tam objevil kolega s burčákem se slovy, nebojte, není v tom vůbec žádný alkohol. No já jako zkušený alkáč jsem to raději nezkoušela. 

#praguelife #vote #czechblogger #september 

Opět trochu odkážu na můj IG, kde jsem těsně před volbami sdílela, a asi nikoho nepřekvapí. Jak píšu, nemohla jsem jinak, ale dost agitky. 

PMS, když jsem psala o radu své gynekoložce, tak první odpověď přšla v duchu, že jsem ji pobavila, no tak to jse taky chtěla, ale dostala jsem radu. 

Zatím tip a doporučení na bylinky a to přímo Kontryhel. I mé zkušené a moc milé kolegyně říkaly, že mají dobré zkušenosti, jak na PMS trochu vyzrát. Čaj je dobrý, ale mě prostě bylinkované čaje chutnají. 

A můj další dotaz je na vás a PMS, máte s tím zkušenosti, co vám na to pomáhá??

 Budu moc ráda za doporučení, tipy a rady, jak zmírnit ty negativní a velmi otravné dopady. 

Prostě už asi stárnu, nebo jsem v přechodu, ale poslední čtyři měsíce to bylo prakticky k nevydržení. Byla jsem sama sobě tak protivná, oteklá, nemotorná, nechápu, co se to se mnou děje. 💪💪💪

Rozpuštěné vlasy, což mi připomíná, že bych se rychle měla objednat ke své kadeřnici. Jdu jí hned napsat. 

O volbách se zmíním v říjnovém článku, aby tento nebyl už tak dlouhý a přehlcený informacemi. 

Konec měsíce se nesl v doslova dušičkovém počasí. Pršelo a nebylo pěkně. Však 27/9, jsem takové smutné výročí a to 12 let od mého nového narození a to doslova, kdy mi M. zachránil život, při mém pokusu si jej vzít. Vždy jsem v tomto čase taková citlivá a zranitelná. I letos jsem tomu neunikla. 

A jaký závěr jste měli Vy měsíce září? Svátek byl v polovině týdne, čehož většina lidí využila a vzala si dovolenou. 

Moc děkuji za pozornost a přízeň mému blogu, nejen zde, ale i na INSTAGRAMU a FB.

 

Tvé podpory si velmi vážím a každá zpětná vazba je pro mne velkým 

přínosem.

Přeji Ti krásný a pohodový dnešní den.

papa E. A. 😻😉